Rock Nymburk 2002
Honza K8man Lejsek a Wethes
( Honza "K8" Lejsek)
Předně bych chtěl zmínit, že jsem se s naprostou většinou soutěžících kapel setkal poprvé v životě, kromě Sad Harmony, které znám z jejich CD Elektrula. S půlhodinovým zpožděním byli návštěvníci vpuštěni do sálu, aby shlédli první kapelu - plzeňské Elvis Gott Superstar, kteří hrají pseudo-moderní hudbu, obyčejný, jednoduchý přímočarý bigbeatek s tanečním smyčkami a techno dusotem. Naprosto ubíjející hudba bez jakýchkoli změn tempa, která by mohla být vhodná pro rockovější technaře. Kapela hrála v klasickém rockovém triu, zpívající kytaristé, bubeník + sequencer. Jediné co mě trochu zaujalo, byla jedna z vokálních poloh kytaristy, která připomínala Billyho Corgana (ex-Smashing Pumpkins). Baskytarista zpíval z přehledem, ale nijak výrazně. Pozoruhodné bylo nasazení kapely, přestože neměla žádné tanečníky na parketu.
Jako druzí nastoupili mí oblíbenci, kvarteto Sad Harmony, jejichž hudba vychází z doom/death metalových kořenů, ale postupem času vykrystalizovala ve vlastní rockovější tvář. Set byl tvořen z poloviny skladbami z Elektruly, zbytek potom z připravovaného následovníka Tete-a-Tete. Pověst výborné koncertní kapely, zde žel nepotvrdili. I přesto, že byl údajně nejlepší zvuk ze všech ročníků, tak nedokázal vykreslit skladby v těch správných barvách. Skunymu (zpěv/basa) scházel kompresor, který dává vyniknout jeho ojedinělému expresivnímu melodickému hrdelnímu hlasu, bez kterého byl zpěv méně naléhavý a ztrácel dynamiku. Jemné kytarové vyhrávky, které skvěle koření jejich nahrávku, byly ve zvukové kouli utopeny (hlavně skladba Dreama), ale musím přiznat, že většina návštěvníků by je asi stejně neocenila. Na druhou stranu kapela přitáhla lidi k pařbě a tak byl sál alespoň vizuálně zaplněn. Svůj blok zakončili vynikající chytlavou skladbou Tanya Pulkanova, vstřebávající hodně folklórních vlivů a cizokrajný zpěv.
O pauze mezi kapelami jsem odchytil manažéra Sad Harmony, Zdeňu Neusara (zdravím!), se kterým jsem proklábosil celý set následující kapely. Z toho důvodu jsem byl nucen použít dynamický zápis pořízený Wethesem, napsaným již během večera. Rád bych se s vámi o tento jedinečný text podělil. Ještě bych upozornil, že autor se vyjadřoval ke všem skupinám, ale bohužel s postupem večera se text čím dál více ztrácel v alkoholickém oparu, z kterého se přes moji velkou snahu nedalo již nic použít Rád jsem poté přivítal na pódiu Jičínskou kapelu Los Bastardos, s vlastním velmi originálním zvukem a jednoduchou, zato účinnou hráčskou sestavou (basa, kytara, bicí). Tvorba skupiny rozrušuje navyklé harmonické postupy a chvílemi připomíná Pražský Výběr a americké Primus takže zpátečníci? Ano, ale zato originální a s rozumnými texty - většinou se spíše hudebníkům práší huby od laciných rýmů a vyměklých klišé. Pánové, díky vám za rozumnou a neurážející hudbu a pěkné texty. Já bych pouze doplnil, že jsem se podle papírových předpokladů domníval, že tato kapela u odborné poroty vyhraje a já je shlédnu alespoň při závěrečném vystoupení vítěze, leč se tak nestalo, ale nepředbíhejme
Čtvrtou kapelou v pořadí byli Náchodští Jay-Zen, o nichž jsem doposavad pouze četl, že mají za sebou několik podobných vyhledávacích soutěží, kde byli relativně úspěšní. Kapela všechny upoutala výraznou image - kytarista vypadající jako Marilyn Manson a zpěvák měnící po každé skladbě obleček a svou stylizaci (stíhal to bravurně rychle!). Ale k hudbě, popsal bych ji jako futuristický cross-over, ze sequenceru pouštěné rytmy, klávesy a industriální ruchy + teatrální zpěv. Mnoha lidem kapela imponovala pouze svou image, avšak já jsem se raději soustředil na muzikální stránku věci. Kapela dostala do vínku nejlepší zvuk a náležitě toho využila set měl obrovské grády a energii. Kytara řezala, hladila a tvořila atmosféru za pomoci samplovaných smyček, rytmika byla ukázková - dynamická, sehraná a variabilní a do toho ten zpěv - celkem netuctový, zajímavý, řekl bych až avantgardní. Vyzdvihnul, bych instrumentální jistotu a sehranost kvarteta a jasnou koncepci v hudbě i pódiové show. Přilákali také celkem dost pařanů, pro mě vrchol večera!
Dalším bodem programu měl být host večera Roman Dragoun, leč z mě neznámých důvodů nevystoupil a tím pádem byli na řadě hodonínští Like Fool, kteří mají za sebou také několik soutěží, stejně tak jako Jan-Zen. Předcházela jim pověst vynikající koncertní kapely, která má v sobě dynamit. Zvěsti nelhaly, jenže to by je nesměl pohřbít zvukař, který neumixoval 5 členů hrajících (se dvěma kytarami) suverénně nejagresivněji ze všech zúčastněných. Výsledkem byla v nejrychlejších pasážích nečitelná koule, což znemožnilo veškerému osazenstvu docenit jejich kvality. Hudebně se kapela pohybuje v takzvaném thrash/coru, což bych přeložil jako mix hardcoru, thrash metalu, hrdelního i melodičtějšího zpěvu s občasnými grindcorovými pasážemi (které jsem si dosadil na místa hlukové koule). Kapela se snažila seč mohla a ze začátku se jí dařilo přilákat moshující šílence a zástup dalších přihlížejících, jenže díky ďábelskému tempu a možná i zvuku, tančících ubývalo až jsem tam zůstal pouze já Jedinou připomínku bych měl ke zpěvu, který se mi zdál jako nejméně dokonalá složka. Snažil bych se zapracovat na frázování, stylu a anglických textech, které by lépe pasovaly do muziky než ty české.
Předposlední soutěžící kapelou byli mnoho městští Doo-Bop se základnou v Praze. Kapela složená z obsáhlého ansámblu hudebníků, čítala mimo jiné také 2 vokalisty, dechovou sekci a pianistu. Z dlouhatánské přípravy na svůj blok bylo slyšet, že muzikanti mají jazzovou průpravu, takže nemá cenu řešit instrumentální výkony. Jakmile však začali hrát, tak jsem si uvědomil, že oni byli asi tou největší chybou ve výběru kapel pro soutěž, protože přestože kapela byla naprosto vynikající, sehraná a jednotná, včetně živelné show a spoustu lidí přinutila tančit do rytmu, čímž byl poprvé zaplněn sál, tak výběr funky kapely do podobné soutěže je naprostá školácká dramaturgická chyba, neberu-li v potaz, že v kapele jsou lidé aktivně hrající i více jak deset let! Srovnávat funky kapelu (přejímající 100-krát obehrané fígle od Browna či Parkera) se spíše rockovými kapelami zkrátka nejde!!! To byl pro mě další nepříjemný moment tohoto večera (se kterými se ještě roztrhne pytel). Naprosté selhání odborné poroty!
Poslední soutěžící kapelou bylo trio Punk Floyd ze Zábřehu. Jak již název naznačuje jedná se o punkovou kapelu, takže od ní nelze čekat zázraky Na poměry stylu a scény zcela jistě patří mezi to lepší co se dá najít v ČR. Vyzdvihl bych hlavně melodičnost, sborové refrény a na punk i celkem solidní instrumentální výkony. Dobře jim to šlapalo a byli precizně sehraní. Jinak ale nic nového pod sluncem (stejně tak jako v případě Elvis Gott Superstar a Doo-Bop).
Nyní nastal čas pro sčítání hlasů diváků a také poroty za hudební produkce loňského vítěze - kapely Baťa a Kalábůf něžný beat. Zde bych chtěl poznamenat, že výběr loňského vítěze jasně ukázal nekompetenci porotců, když prvenství přisoudili začínající kapele, kde se věkový průměr pohybuje okolo 40-ti (možná i více!). Ale k hudbě, pohodový bigbeat s hardrockovými sóly, ukázkově zahraný s naprostým nadhledem a radostí, ale
Teď následovalo grandiózní finále s vyhlášením vítězů (hlasování diváků a následně poroty). Diváci přisoudili korunu Doo-Bop a Los Bastardos, se shodným počtem hlasů. Poté se ujal slova předseda poroty Petr Korál, aby vyhlásil vítěze, který dostane příležitost prezentovat se na festivalu Rock for People. Prohlásil, že v historii soutěže to nikdy nebylo těsnější, rozdíl mezi prvními a posledními byl minimální, což ale svědčí o tom, že se porota nedokáže domluvit. Myslím, že jedině jistá objektivita posuzování a jednotnost může zabezpečit reprezentativní výsledek. Rozdílem 1 bodu mezi 1. a 3. místem (proběhlo nové hlasování o druhou příčku) skončili na třetím místě Los Bastardos, druhé obsadili Sad Harmony a na první byli dosazeni Elvis Gott Superstar!?
Ještě jednou bych si rýpnul do výběru finalistů. Místní hudební guru-ové (část poroty), kteří pořádají v Nymburce a okolí koncerty, vybírali ze skoro 100 nahrávek. Ty byly proceděny takovým způsobem, že bylo jistojistě zabezpečeno, že se na programu neobjevilo nic metalového :o(((, ale striktně pseudo-alternativního, jakožto standardní náplň koncertů na Nymbursku za poslední 3-4 roky (ať žije nevýraznost - smrt metalu!). Je mi z toho nanic, zdejší hudební kultura jde do kytek Hudba na soutěži byla celkem v pohodě, ale to ostatní podpořeno ekonomickým fiaskem (reklamní kampaň) při 150-ti platících, což možná také částečně ukazuje na mé připomínky Za takovýchto podmínek nemá cenu držet festival i nadále při životě.
(Nymburk, 29. 4. 2002, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-4
Vznikne v Nymburce rockový klub?
klokanek
Nabídky, nápady a názory na prostor a program klubu mu můžete telefonovat na číslo 724 064 907 nebo psát do debaty k tomuto článku.
(Nymburk, 22. 8. 2002, 10:32)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-13
Ulítlej Nymburk bude v Kameňáku
klokanek
Festiválek otevře nymburská skupina Nový hrábě, jejíž svébytný folkrockový zvuk doplňuje flétna. České a moravské lidovky, postupy trochu připomínajícím skupinu Už jsme doma, zahraje Pohřební kapela. "To bude ale nejveselejší kapela večera, protože ty lidovky hrajou v opravdu svižném tempu," povídá Lukáš Trejbal.
Ze Slovenska přijede punková kapela Sitňan, undergroundovou muziku s nezbytným repertoárem od Plastic People of the Universe předvede YDAR BĚDOP (odkud je? Název kapely budiž čten pozpátku!). Kultovními romány Jana Pelce se inspiruje pražská underpunková kapela A bude hůř (název kapely je názvem jedný Pelcovy knížky). Hvězdou večera bude rockový písničkář Jan Sahara Hedl (ex Precedens). Život a funky z Brna přiveze kapela Downbelow a pecky od Jasný Páky a Hudby Praha zahraje revivalová skupina Uširváč. Zajímavostí je skupina Imodium z Broumova, kterou Lukáš Trejbal označuje za "českou Nirvanu", jíž se taky stylem grunge blíží. "Věkový průměr členů kapely je patnáct roků. Jsou všichni v prváku. A už vydali cédéčko," vypráví o Imodiu Lukáš.
Nebude-li pršet, odehraje se celá taškařice netradičně na letním parketu v Kamenném zboží, pro případ deště je v záloze připraven Dělnický dům v Nymburce.
Koordináty: 31. 8. 2002, letní scéna Kamenné Zboží, začátek v 17.00, vstup do 17 hodin 120 Kč, po 17. hodině 140 korunek.
(Nymburk, 28. 8. 2002, 11:08)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-16
Phantasmagoria Feast (# 1.)
Sobota 14.9.2002, KD NymburkHynek Jelínek a spol.
( Honza "K8" Lejsek)
Celý festival zahájili s hodinovým zpožděním kolínští DESPISE. Technicky velmi vyspělí hudebníci se realizují ve stylu energického death / grindu amerického střihu s "vtahovaným" zpěvem. Vystoupení nepostrádalo šťávu ani potřebnou brutalitu i přes použití bicího automatu. Kapela čertužel doplatila na roli otevírajících, zvláště z hlediska méně čitelného zvuku.
S druhými účinkujícími, kladenským kvartetem DARK FUTURE se již dostavil kvalitní zvuk. Melodická produkce doom / death metalu s ozvěnami Black Sabbath, přilákala pod pódium první lidi. Po prvních dvou skladbách se kapela opravdu odvázala a publiku se líbila.
Perfektní výkon, navíc podpořený skvělým zvukem, předvedli pražští SARCOM. Ti hráli techničtější death metal s ekvilibristickými kytarovými vyhrávkami, připomínající kultovní "amíky" Cannibal Corpse.
O zpestření a zvolnění se postarala liberecká CALATHEA, inspirující se kapelami jako Tiamat, Placebo a HIM. Diváci však goticko-rockovou hudbu nepochopili a reagovali pouze vlažně. Je třeba přiznat, že i přes dokonale čitelný sound kapela nedokázala předvést standardně silné vystoupení.
Královehradecké trio SABATHORY nahrnulo do diváků svůj death metal s obrovským nasazením, podpořeným skvělou pódiovou show, v níž kytaristé roztočili své dlouhé vlasy do "vrtulí". Celé jejich vystoupení čerpalo z aktuální desky "Forever Ill" a dema "Six Inner Crimes".
Vynikají sedmičlenná partička RETURN TO INNOCENCE z Mladé Boleslavi předvedla něco atmosférického doom / black metalu se středověkou náladou. Naneštěstí není nejjednodušší nazvučit takto početnou kapelu, a tak ani při nejlepší vůli nebyl zvuk právě ideální. Jakožto uzavírající účinkující také působili poněkud unaveně a stejně tak diváci, kteří jim ani za mák nepomohli Kapela se nejspíš objeví na případných pokračováních tohoto festivalu.
Pro příští ročník pořadatelé chtějí oslovit kapely Wayd (SK), Intervalle Bizzare, Anestesia, Alienation Mental, Incredible.Pre.Science a Ahumado Granujo.
(1. 10. 2002, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-20
Desátej Ulítlej Nymburk: Kvalitní muzika, nepřišli lidi
klokanek
Je to škoda, protože dramaturgie festivalu tradičně stojí na kvalitní muzice nepříliš známejch jmen. „Myslel jsem si, že se o festivalu ví, mluvilo se o tom v hospodách, doufal jsem, že si to lidi řeknou. Asi to už deset let dělám pořád stejně špatně,“ řikal v poloprázdnym sále posmutnělej hlavní pořadatel Lukáš Trejbal.
Jedním ze svých prvních vystoupení večer otevřela nová nymburská kapela 4+1, poskládaná ze zkušených muzikantů různých nymburských kapel — Adéla Kadeřábková (zpěv), Jiří „Wethes“ Vetešník (kytara, Vetešník & Svoboda Jazz Duo), Pavel Baťka (trubka), Vláďa „Ventil“ Petrov (bicí, T. H. C.), Daniel „Vágus“ Štětka (basa).
Závěr svojí činnosti naopak ohlašuje urologický rock Květoslavovy Ledvinové Kameny z Poděbrad. Skupina známá hlavně několika ročníkům poděbradskýho gymplu je svojí minulostí už trochu unavená. A tak zatímco někdejší „hitovku“ Strejček Květoslav nechtějí někteří členové kapely hrát už ani ve zkušebně, zběsilý song „Zapomenout na všechno“ sami parodují jako „Za-za-za-zapomenout na techno“.
Na známou poděbradsko-nymburskou Oliverovu dálku navazují Práva Pupku. Zůstávají jim lehce melancholicky snové texty Miroslava Saláma Jilemnického, Pavla Zdražila a většinou Lukáše Trejbala. Ozvláštnění, o které se v Oliverovce postarala trubka, přináší Pupkáčům fagot Radka Mejstříka. Skupina letos nahrála zvukově hodně dobře zvládnutý album „Není to těžký...“
Ráznou energii přinesli Los Bastardos, svižná kapela s téměř neurotickým zpěvákem přebíhajícím od mikrofonu k druhým bicím a k africkýmu bubnu, vzdorovitý texty („na to sere pes“). Mimochodem, kapela stejného jména prý existuje i v Itálii, říká Google.
Na první pohled plachý a málomluvný svéráz Jiří Konvrzek (anebo konVRZek) hrál hlavně na „bedýnky“ vlastní konstrukce. Jedna z nich měla dva krky od kytar, jeden delší jeden kratší, hrát se dá na oba současně. Nohou přitom ještě obsluhoval bubínek kopáček a činely. K tomu sympaticky ujetý texty... Kdo neviděl, neuvěří:
Zabili jsme radiátor, tekla z něho horká krev
utrhnul se od těch trubek, rámus dělal, než podleh
Zabili jsme radiátor, zastavili jsme mu dech
byly z něho jitrnice, semleli jsme z něho plech
Zabili jsme radiátor, nože o něj ztupili
ale vovar byl moc dobrej, pivem jsme ho zapili
Ale soused, když to viděl, to veliký násilí
zavolal hned policajty, byli tady za chvíli
Ach občani, vy občani, co to tady děláte
že s tou vaší brutalitou pokoje si nedáte
Nakonec se s námi dali do tý velký žranice
nezbylo pak skoro už nic, než ohlodaný růžice
V kavárně mezi kapelama běželo čtení. A zatímco vlasatý básník s vousy již šedivějícími Pavel Zdražil čte za improvizace kytaristy Pierra svoje texty hluboký jak studna a ukázky ze svý poslední knížky Pohádkovej dědys, nejmladší kyberpunková generace si v první řadě vyměňuje baterky do mobilů. Doba se mění. Nebo není ticho v němž by jemnost a hloubka vynikla, jako nedávno při velkým čtení v poděbradský Baróze, kde Pavel Zdražil patřil k mejm nejsilnějším zážitkům. Ale i tak moc příjemný obohacení.
Četl ještě Jára Rudiš ze svojí knížky Nebe pod Berlínem, vo kapele U-Bahn, která v Berlíně vzniká, jak koncertuje a tak, jeho kamarádi mu pomáhali do mikrofonu imitovat zpěvy kapely. To všechny docela nadchlo, bylo to dost vtipný, čtení mělo spád a Jára Rudiš má docela charisma. Písničky kapely U-Bahn (která vypadá spíš jako fiktivní, ale brzy bude prý koncertovat) nahrály na cédéčko různý český kapely a brzo prý bude k sehnání, stejně jako nová Rudišova knížka.
Zbytek kapel musel Lukáš Trejbal ještě během večera odvolat. Punk Floyd nakonec ale ze Zábřehu na Moravě přijeli, takže u vchodu stojej dva chlapíci v koženejch bundách a nekompromisně po pořadatelích chtěj svejch osm stovek za cestu. Lukáš Trejbal před ně staví komínky desetikorun z plechový kasičky. „Víc vám fakt dát nemůžu.“ Nedaj se odbít. „No tak kluci, o čem je bigbít!“ ozývá se někdo z přihlížejících. Nakonec někdo přidává svoji stovku, člen skupiny Járy Rudiše zaplatí vstupný a přidá osum pětek navíc. „Teď zbejvaj ještě zvukaři,“ nervuje se Lukáš. V kasičce posledních pár mincí. „Jsem úplně vyvrácenej naruby.“ A kterej ročník Ulítlýho Nymburka byl teda nejlepší? „No přece tehle!“ odpovídá ale.
„Tak takhle tady my žijem,“ vysvětluje Jiřímu Konvrzkovi spolupořadatel Miroslav Salám Jilemnický. „My to vždycky budeme dělat takhle, na koleně.“
(17. 9. 2003, 4:45)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-71
Polabská sklizeň bude letos největší
klokanek
Poprvé se festival rozroste na tři scény. Na velké scéně v Kulturáku vystoupí Pearl Jam (ehm, revival), Status Praesents, kteří v Nymburce už několikrát koncertovali, Čertúf Punk, černoští Lord Bishop & Rockadelic Kings (vůdce kapely na festivalu v Trutnově upálil na pódiu svou vlastní kytaru) a další legenda: Polemic.
V Kulturáku bude i "malá scéna", na níž zahrají Nový hrábě, Elvis Gott Superstar, Vyhoukaná sowa a místní Mixle v pixle. Tam rozprostřou svý stánky i stoupenci hnutí Haré Krišna -- kromě dvou svých kapelek (Chrámová dívčí kapela a Nirvana Mantra Dance Revival) budou podávat i tradičně vynikající indický jídlo a trochu kontroverzní duchovní osvětu. Jak ale vysvětluje hlava festivalu Petr "Kardan" Pištěk, musíme si na jiný kultury zvykat a ta indická v Nymburce zatím moc zastoupená není.
Jako prvnímu místnímu festivalu bude Sklizni Kulturák těsný. Rozšíří se tedy přes ulici do Kina Sokol. Tam vystoupí hlavně regionální kapelky (Tři piči, D.K.V., 4+1 a After Shake) a bude se promítat vybraný alternativní film.
Vstupné 129 kaček (149 včetně kina) asi nikoho neodradí a navíc: část výtěžku festivalu bude věnována na zasazení "obecní lípy" na Přístavě (v zatím dost nevkusně využité obezdívce u právě dokončované dřevěné sochy koně) a zkrášlení jejího okolí.
Zatímco jinde mají vinobraní, trnkobraní, plakáty na oslavu polabské sklizně zatím cudně ukazovaly pouze kombajny či žence. Loňská výzdoba sálu s obláčky vyfukovaného dýmu ale nenechává nikoho na pochybách, kterýže produkt se sklízí a koštuje v úrodném Polabí. A Václav Havel na kouřící před obstarožním gramofonem na letošních plakátech ukazuje zamýšlený duch festivalu dost jasně.
(24. 9. 2003, 7:16)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-72
Bez peří - Noční vidění
Pavel Mariánek
( klokanek)
Už kvůli tomu, že se pohle jejich stránek www.bpnoise.net schyluje zatím k posledním letošním avizovaným konzertům - v pátek 28. 11. v Ostrově nad Ohří, klub Točna a v sobotu 19. 11. v klubu Cirkus v Ústí nad Labem. Nové album Noční vidění je po řadovce Jablečné pyré a akustícké komorní nahrávce již třetí ale - kvůli váznoucí distribuci, leckdy se odehrávající jen na kazetách - první, které bude běžně dostupné v obchodní distribuci - a hned bude moci aspirovat na domácí nahrávku roku. Kdo neslyšel Bez peří v jejich unplugged podobě, a zná jen jejich prvotinu, bude možná překvapen na kapelu tohohle typu dost konkrétním, velmi kvalitním, díky dobře čitelnému koloritu jednotlivých nástrojů až komorně znějícím zvukem z rukou Michala Ditricha a Jana Čechtického - za nějž jim patří velké díky.
Na desce se ostatně kromě dvanácti skladeb pro srovnání nabízí i čtyři bonusové skladby z již zmíněné akustické nahrávky. O dalších kvalitách desky - grafice obalu, textech, slovních obratech i atmosféře jednotlivých skladeb netřeba pochybovat. I přes mírné odchýlení se od dřívější energičtější podoby jejich čím dál tím méně zaměnitelná kytarová hudba vývojem jenom získala, i když se teď hodí spíš do menších komornějších klubových prostředí typu již bohužel zaniklého klubu Alcatraz v Novém Boru. Kdo jste Bez peří v podobném prostředí nikdy neviděli - máte čeho litovat. Zdá se, že jsou ve vrcholné formě. Jestli si kapely nikdo nevšimne - teď nemyslím různý estrády kolem zlatých desek - ale nějaký skutečný regulérní uznání, který můžete podpořit i tím, že si desku protentokrát nevypálíte a zakoupením originálu zvýšíte prodejnost - je prostě něco špatně.
Navíc nemusíte mít obavy, že byste podpořili nějakýho vydavatelských molocha a získáte výbornou desku. Nemít ji by prostě byla chyva. Zkuste nějaký koncert a uvidíte.
Bez peří - Noční vidění. 67:05. Guerilla Records 2003.
(26. 11. 2003, 7:07)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-244
Amerikáni, mandaly k sežrání a pozvracená „Panoráma“
Wethes
Po nepříliš povedeném zahájení úvodním slovem s moudry tytu: „orchestr vystupoval v městech jako Vídeň, Salzburg, Nymburk“ a úžasnou ukázkou simultánního překladu z angličtiny do češtiny, došlo k tomu hlavnímu, hudební produkci. Orchestr složený ze studentů střední školy připravil program, který nás provedl historií hudby. Začalo se renesancí (Vivaldi), skok do 19. století za Dvořákem, pak trocha jazzu (20. stol) a minnesotského folklóru, z úplné současnosti filmová melodie (Badelt – Piráti z Karibiku) a kruh se uzavřel českými lidovkami. Tato pestrá škála stylů je pro posluchače velmi přitažlivá, ale bohužel odhaluje na co orchestr má či nemá. Rozhodně nemá na Dvořáka, i když podle slov dirigentky je to pro ně srdeční záležitost. Nejjistější výkon předvedl orchestr při hraní hudby z filmu „Piráti z Pacifiku“ a kupodivu při českých lidovkách! Čerešničky, čerešničky, čerešně úprava pro symfonický orchestr zněla úžasně, někteří přítomní si dokonce s chutí zazpívali, což dirigentka ocenila krásným úsměvem. Cítil jsem hrdost nad tím, že nějací pásci v Minnesotě studují několik týdnů jim nic neříkající lidovku, která zní pro ně tatarsky, jen proto, aby mám v sále kulturního domu udělali radost. Potlesk, potlesk a ještě potlesk. Pak úsměv na jednu krásnou houslistku (vrátila mi jej) a pak na úžasně fascinující violoncellistku (taky úsměv vrátila), cítil jsem své dojetí a chtěl jsem vlítnou na pódium, dát jedné i druhé krásce hlavu do klína a děkovat jak o život. V tu Keith rozsvítil světlo, vlepil dirigentce kytku a hudlana, potlesk ztichl, orchestr se rozutekl.
Sobotní konzumní vernisáž v čajovně na Valech připravila studentka a výtvarnice M23. Celý měsíc zde bude vystavovat své mandaly z těstovin. Co je to mandala? „Slovo MANDALA pochází ze sanskrtu a znamená bod, střed, posvátný rituální nebo magický kruh. Obraz mandaly Vám může pomoci znovu najít kontakt s působením léčivých energií obrazů, přinést novou duchovně-duševní orientaci i pomoc při zdravotních problémech. Mandalu můžete mít stále při sobě, přikládat na jednotlivé čakry, dát si ji pod polštář, vystavit si ji na zeď či si ji dát pod sklenici vody.“ to je, dejme tomu, definice z odborné literatury. Pokud bude oko kritika na vystavovaná díla M23 nahlížet na tomto základě, dojde k závěru, že se o žádné mandaly nejedná. Přesnější název by byl moravské krajky z těstovin či trpělivost tvary přináší. Nic však nemění na tom, že se jedná o díla pozoruhodná a obdivuhodná. Umění zde, jak již několikrát, dokazuje maximální kontakt se skutečností, potravina jako vyjadřovací prostředek snesla uměleckou tvorbu z výšin estetických oblak na zem, k nám smrtelníkům s prázdnými žaludky. Výstava „Dokáže tohle Vaše těstovina“ v čajovně na Valech si rozhodně zaslouží pozornost. A mimochodem autorka je violoncellistka! a je stejně krásná, jako ta z Minnesoty.
Kulturní víkend byl zakončen již pravidelným setkáním se studenty Konzervatoře Jaroslava Ježka. V restauraci „Panoráma“ se tato akce uskutečnila již počtvrté. Komponovaný pořad věnovaný Chopinovi, Beethovenovi, Lisztovi a Prokofjevovi slovem provázel PhDr. Ladislav Brábek, jeho výklad byl citlivý a zasvěcený. Krom životních příběhů všech uvedených autorů jsme se mohli dozvědět i něco o myšlení doby a společnosti. Hudebně se předvedli studentky Anna Trauškeová (Chopin, Liszt), Veronika Němcová (Chopin, Liszt) a Zuzana Dubnová (Beethoven, Prokofjev). Poslední jmenovaná předvedla mimořádně osobitý výkon, který jsem ocelil dvacetiminutovou zamilovaností (do ní). Po smrti si Chopin přál, aby z jeho těla bylo vyjmuto srdce a posláno do rodného Polska. Jeho vztah k Polsku byl silný a nešťastný. A proč to tu píši, protože jsem konečně pochopil jistou skutečnost. Mé oblíbené jídlo: Uzené vepřové srdce s polskou omáčkou, rozinkami, mandlemi a knedlík. A umění zase sestoupilo z výšin na zem. Poslední záhada, proč byla pozvracená „Panoráma“, odpovím prosbou. Rodiče a prarodiče nenuťte své ratolesti vždy do posledního sousta dojídat, dětský žaludek je malý a cesta na toaletu je někdy až příliš dlouhá.
(8. 4. 2004, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-434
The Streets: A Grand Don't Come For Free
Pavel Mariánek
( klokanek)
Možná to byl záměr, pár odkazů z textů i z obalu o tom svědčí, zachováním holé kostry nechat celek i přes spoustu hostů vyznít poněkud pesimisticky syrově, a to i v jediný vybočující singlový hitovce Fit But You Know It s přidanou přiostřenou kytarou a až Black Grapeovským drajvem. Zkrátka už to - i přes charakteristický Skinnerův humor - není tak zábavná pestrá deska - i když vůbec ne špatná. I přes záměrnou strohost a absenci muzikálnějších prvků, tak dobrejch desek moc nevychází, jen se k tý starší asi budete vracet častěji.
The Streets: A Grand Don't Come For Free / 50:43 2004 / Locked On
(27. 6. 2004, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-547
The Orb: Bicycles & Tricycles
recenzePavel Mariánek
( klokanek)
Je to ohromná škoda, protože po té minulé, sice velmi kvalitní a taky krásné, ale díky některým komplikovanějším skladbám ne tak CELKOVĚ pohlcující Cydonia z roku 1. Je to možný comeback jako hrom. Kdyby totiž ta deska byla běžně k dostáni, nemám o její stoupající prodejnost obavy, protože "Tyvoletojekrása,žetomusíšmít" by se šířilo geometrickou řadou, ale nejdřív si to musí koupit aspoň někdo. Značka Orb pořád ještě neco znamená, ale kolik lidí se po jejich novince bude chtít pídit jako já, aby se nakonce obratili na zásilkový server, nevím.
Obalem počínaje a spolu s prvními tóny vás začne objímat kouzelná atmosféra Orbího krásna, aby vás vzala na kouzelnou jízdu skrz magické ambientně dubové opusy plné překlvapivě nových vlivů hip hopu, sól jazzové trubky i kytarového dub house v duchu projektu odpadlíka Andy Hughese Powder Production, nepustila a provezla vás až do konce. Fakt nádhera.
The Orb: Bicycles & Tricycles
2004
The Hexus / Cooking Vinyl
63:55
(Nymburk, 4. 8. 2004, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-584
TRIQUETRUM
Něco do (nového) začátkuLukáš Trejbal
( Wethes)
„Sešel jsem se v hospodě (kde jinde) s Víťou Veselým (bicí) a Danem Slabým (basa) a domluvili jsme se na společném hraní. Já hrál na kytaru, občas na klávesy. Strašně mě to bavilo, najednou jsem měl konečně svou kapelu s původním repertoárem. První písničky vznikaly v létě 1995 u Víti na Břístvi,“ vrací se do půlky 90-tých let minulého století Beneš. „Dan tehdy někde v Kolíně koupil přívěšek, znak triquetrum, což je trojcípí, původem z keltský symboliky. Byli jsme tři, nebyl důvod hledat příhodnější název.“
Kapela prochází přirozeným vývojem, začas odchází Víťa i Dan. „Oslovil jsem konzervatoristu Lukáše Buka a náhodou i Bertíka a pozval je ke mně na zkoušku. Padli jsme si do oka. Po předchozí autorské spolupráci přišel kytarista Mirek Havelka (ex Gradace, Erupce, Polabská jazzová společnost) a Triquetrum mohlo v téhle sestavě (Lukáš Buk – bicí, zpěv; Mirek Havelka – kytara; Honza Bertík Rejnek – basa, zpěv a já – klapky, zpěv) začít mapovat zdejší i okolní kluby,“ shrnuje Beneš vývoj své skupiny do skutečné zkratky.
Jejich demo, které vyšlo pouze na kazetě, je jak graficky (David Šitavanc), tak zvukově hodné oficiální nahrávky. „Stylově je to všecko dohromady, mám rád jazz, pop, ale i rock. Kapela zní popově, možná to dělá můj vysokej hlas, ale poslechni si tam jazzrockový mezihry,“ odhaluje hudební škatulku Beneš.
A zase nám vychází trojcípí: pop, jazz a rock. Triquetrum vydali podařený stejnojmenný debut. Mirek Havelka kytarou výrazně kořenní v orientální Ib-la-ham, aby vše ztvrdil bluesovkou Blues o 300 vlacích. Hardrockový riff v Ženě prozradí něco o Veselého lásce k Led Zeppelin. Zvonkové a hravé Vítkovy písně Dešťová nebo Kafe jsou příjemné popůvky, v textech hledačské. Závěrečný tradicionál, zde otextovaný jako Prej jak se cejtim, je skutečná pomyslná třešnička na dortu. /Prej jak se cejtim / když mám chuť jen hrát / když nic víc snad / už nemůže mi dát / snad ani Na Žofíně sedávat /.
Většinu písní (pokud by Triquetrum bylo masověji známé) by zfleku mohla hrát řada našich radií.
Holčička jede v dešti
a silnice se leskne
a silnice se klouže
Snadno se může stát
že utvoří se louže
a melodie teskné
budou na nich kapky deště hrát
A zalitá je zahrada
a všechno na ní roste
co nám jak zázrak připadá
už událo se po sté
Jen řekněte mi nakonec
čemu má býti vděčná
ta zpívající holčička
že vyrostla z ní slečna
(úryvek textu Jiřího Tepera Holčička jede v dešti)
„Hodně jsme koncertovali doma v Nymburce, v Poděbradech (Bar Pod zámkem), nedalekém Kolíně nebo v Hradci Králové (U cikána, Lucie). Vybavuje se mi velmi příjemný koncert na literárním a divadelním festivalu Šrámkova Sobotka, kde jsme se střídali s recitátory básní slavného rodáka. Neměli jsme manažera a starat se o koncerty je hodně časově náročný,“ pojmenovává Beneš základní problém mnoha kapel.
„V roce 1998 jsme Triquetrum uložili k ledu, nedělali jsme nic novýho, stavěli hlavně cover verzích (Santana, Clapton). Duch Triquetra se vytrácel,“ vysvětluje dlouhý zimní spánek kapely Beneš.
Vytvořili ještě asi pět písní, které nejsou na demu jako např. Moje milá nebo Slova na zdi (Beneš). Už tehdy zhudebňují první z Teperových básní: Bernardýn a Holčička jede v dešti.
Do nového začátku Beneš prorokuje: „Pokud se nám podaří comeback, který nechceme uspěchat, rýsuje se možná spolupráce s kapelou East Park (kytarový pop), kterou mám moc rád.
Demografie: Triquetrum (MC, 1996) Kontakt:
Vítek Beneš - 606615509
(16. 8. 2004, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-597
Tuláci po zkušebnách
NOVÝ HRÁBĚLukáš Trejbal
( Wethes)
Nový hrábě jsou na světě v zimě 1987. „Ještě ten rok jsme se zúčastnili v Nymburce Rockfestu, kde nás porota (mj. publicista Jaromír Tůma nebo poděbraďák Vojta Kladívko) vyhlásila spolu s metalovým Roxorem objevem soutěžního festivalu,“ říká s úsměvem kapelník Severa, jediný, kdo je v kapele dodnes. „Tehdejší sestava z Rockfestu: Jana Hubáčková – flétna; Láďa Procházka a já – kytary; Mirek Janíček – basa a Jarouš Anděl – bicí,“ dosazuje tajenku sestavy Severa.
Stočí se řeč na doslova putování po zkušebnách. „První zkušebnu jsme měli v Rožďalovicích na sále Záložny. Jenže nám najednou nechtěli půjčovat klíče, protože očekávali naši účast na brigádě ve městě. Dokonce nás v místní „drbně“ označili za protistátní živly,“ líčí Severa konec komunistických 80-tých let.
Následovala např. stará škola v Křinci (agitační středisko), fara tamtéž nebo hospodský sál v Žitovlicích. „Až nás to přestalo bavit a koupili jsme od obce bývalou svazáckou klubovnu a postavili konečně vlastní zkušebnu k obrazu svýmu. Já s Karlem Veckem (technik a zvukař) jsme kopali základy pro přístavbu a kluci Hradecký (bubeník s bratrem) lisovali víno, moc pěkný období,“ dodává Severa.
Na faře s nimi začíná zkoušet Severův kolega z ČVUT, vynikající kytarista Petr Stráník (později Dobrhošť nebo ZOO). Daří se natočit první demo Láďa a jeho tygři, s písněmi, které hrají i dnes (Kouzelníci, Svítání nebo Hej, pane hospodáři).
„Z hudby zvenku mě nejvíc ovlivnili asi Jethro Tull a King Crimson, z té domácí Pražský výběr a hlavně moravský folklór,“ zamýšlí se Severa a dostává se k současnosti.
Pro pořádek uveďme sestavu: Petr Severa – kytara zpěv; Petr Hradecký – bicí; Pavel Kmeť – příčná flétna; Milan Medvěd Chlup – basa, David Bárt Strnad – kytara a klarinetista Pavel Švanda.
Stylově může jít o folklór rock s jazzovými, ale i hardrockovými výlety. Zajímavá aranžmá, mnohdy disharmonické větvení, ve výsledku velmi osobitý sound.
Hradecký se zapojí o koncertech: „Výměnné hraní s čelákovickými Nargile, skvělé koncerty v Milkovicích na kozí farmě, i ty pražské v Modřanech nebo Uzzi baru.“
Současnou tvář představují písně Strážce majáku nebo Snad se mi to zdá, zhudebňují i básně (Skácel, Mikulášek, Wolker).
Když sládne čas a stýskání se nad svítáním ztrácí
když máj zahřívá zem snoubením pravd
Když sládne čas a toulání do přítomností vchází
když dech ukrývá tvář v ranních mlhách
Ty jsi říkala: "Miláčku, prší Ti na spánky"
když jsme zouvali touhy docela do naha z košilí
Moje má milá, to jsou jen opilý přeháňky
vchází do ticha vůní, scházejí k pramenům pro víly
(úryvek textu Svítání, autor Vláďa Jelínek)
„Chystáme se v našem studiu – zkušebně v Zábrdovicích letos rozhodně natočit pořádný demo-CD, chceme ho nabídnout klubům,“ osvětluje blízkou budoucnost Hradecký.
Patřičné je zmínit technicky vyspělého bubeníka Víťu Veselého a Vláďu Jelínka, kytaristu, který zpunktoval již zmíněnou rockovou operu a napsal pro Hrábě typické „přírodní“ texty jako jsou Stromy v zimě nebo Svítání.
Ještě si lehce odskočíme do roku 1997, kdy Nový hrábě slaví kulatiny (10 let) v křinecké sokolovně a v jednu chvíli je jich na pódiu nepočitatelně (základní sestava s nepřehlédnutelnou flétnistkou Ilonou Áronovou + další, kteří do té doby kapelou prošli).
Hradecký se při tom trochu zasní: „Byl to nezapomenutelnej pohled na rozjuchanou sokolovnu, navíc téměř v domácím prostředí.“
Demografie: Sejdeme se pod Chotucí (sampler, 1997), Láďa a jeho tygři (MC, 1991)
Kontakt: Petr Severa – 604 351 009
http://novyhrabe.webzdarma.cz
(8. 9. 2004, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-641
MASAKU SCREEVER
Hlavně se nesmíme rozpadnoutLukáš Trejbal
( Wethes)
Nikl, zvaný Květák, začne zostra a jaksepatří rokenrolově: „Jak se píše v mé oblíbené knížce Járy Rudiše Nebe pod Berlínem. Proč se zakládaj kapely na střední škole? No aby si členové mohli řádně zasouložit.“
Sestava je zatím neměnná: Pepa Květák Nikl – zpěv; Honza Pravec (Den) - bicí; Petr Pigot Píša – kytara a Honza Cháďa Chadima (The_plaky) – basa. Od února mají druhého kytaristu Jakuba Jiráska (The_plaky). Píša se v polovině 90.-tých let mihnul v sestavě Black Velvet.
„Od začátku jsme chtěli hrát tvrdší muziku, odlišnou od kapel, v kterých kluci hrajou. Možná je dobrý říct, že jsme ulítli na kalifornských Korn,“ hlásí se ke svým bohům Nikl.
Nápad mít společně kapelu se rodil v hlavách Pepy Nikla a Honzy Chadimy už dlouho. Dokonce ji i měli – na hotelovce. Každou chvíli ji však přejmenovávali, takže nejde zachytit drápkem rockové historie.
„Honza Pravec byl jasnej kandidát, ale kdo na kytaru? Pigota jsme samozřejmě znali, je to nepřehlédnutelná místní figura, oslovili ho, a on do toho nadšeně šel,“ skládá Chadima puzzle celé sestavy. Nikl se vmísí: „Pigot za kapelu dejchá. Když jsme se poprvé sešli u nás na zkoušku, pronesl památnou větu. Ještě jsme ani nezapojili kytary, kouříme na dvorku, Pigot se ke mně nakloní a říká: Hlavně se nesmíme rozpadnout.“
Perné, dvouměsíční zkoušení, začíná v květnu 2003, po té čeká kapelu premiéra na Loděnici – festivalu u poděbradského jezera. „Předpremiéra ale proběhla den předtím, na soukromý akci v garáži (hráli jsme tam ještě s KLK v posledním tažení) na Patříně u Loučeně.
Stojíme tu do naha, padá s náma podlaha,
z nahoře najednou je dole, nebezpečnej byl sex na stole.
Jsme o patro níž a ty to víš....
Stojíme o patro níž, podlaha praská ty to víš,
zas budem padat, ne stoupat výš, snad to jednou pochopíš.
Jsme o patro níž a ty to víš....
Jen zdi svědky jsou, jak představy jdou k nám,
podpírají prostor jak sloupy kamennej chrám,
z draků co ztratili sílu teď myši jsou,
hadi co se plazej´ v špíně je sežerou....
úryvek textu Pepy Nikla Sex na stole.
Dostáváme se k tomu zvláštnímu názvu. Když jednoho dne Nikl s Pravcem hladověli na pivu, neupejpali se při pomyšlení na kus masa. Dali si utopence a jen pořadí slov prohodili – masa kus. Jenže Píša přišel na zkoušku a vesele hlaholil, že má skvělý název pro kapelu – Screever. Našel to ve slovníku a prý je to americký bezdomovec, co maluje po chodnících. Nikdo nechtěl ze svého nápadu ustoupit. Tak vzali zavděk oběma výrazy, jen vypustili jedno (e)s. Nikl má ovšem ještě jinou variantu: „Na sklonku května, zrovna, když jsme začli zkoušet, přiletěl do Čech guru japano-amerického jazz metalu, pan Masaku Screever. Hledal tu zázemí, tak jsme ho oslovili a vzali do zkušebny. Zadžemoval si s náma, bohužel jen asi pět minut, protože po té náhle zemřel. Jeho poslední slova byla: Hoši, pokračujte v odkazu jazz metalu. Je to velká zodpovědnost, ale řekli jsme si tehdy, že do toho pudem.“
Když se lehce vrátíme do hudební reality, nejlépe jim padne vesta crossover. V playlistu mají deset písní, např. Omán ska (se stylem ska nemá nic společného), nejnovější je pak Stalin, o destrukci známého pomníku komunistického kata.
Hráli jsme v Nový Pace (klub Klaxon, dříve Mantra) nebo v baru Pod zámkem. Vždy s Ydar Bědop, kapelou, kterou považujeme za spřízněnou. Domluvený máme dva koncerty v dánském univerzitním městě Horsens, kde studuje náš kamarád Tomáš Záhora z Kněžiček architekturu. Hrát bychom měli ve studentským klubu s německo-dánskou skupinou,“ hovoří nadšeně Nikl o zahraniční cestě mladé kapely.
Pravec vše uzavírá prorocky: „S Masaku bysme to chtěli dotáhnout na pravidelnější hraní než je obecný průměr místních kapel. Do půl roku natočit kvalitní demo, za kterým si budeme stát.“
Stále si pak v hlavě přehrávám úvodní slova živého dema, kde zní hrdě: My jsme Masaku Screever!
Demografie: Tento filtr mi nevyhovuje (live, 2003)
Kontakt: Pepa Nikl – 723 221 754
jonickel@servis.cpoj.cz
(16. 9. 2004, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-649
Hudební Babi Léto – Nymburk, 18.09.2004
Wethes
Ještě za světla zahájili festival nymburští nemravové TŘI PIČI, poprvé vystupovali s klávesami (obsluhoval hudební terorista Šlejhar). Tři piči jsou bezesporu objevem letošního roku, vtipné texty, originální aranžmá a neskutečná pódiová živelnost vyráží dech. Víťa Karásek vychechtaný jako vždy, Jindra Matouš již v šest na plech a Petr Šlejhar zákulisní guru zahráli nadšenému, desetičlennému publiku, několik písní (Matematik, Rady, Dydžej rak klepeťák) a jako přídavek folkový deathmetal skladbu Šlégrův teror. Po hudebním výkonu Třech pič jsem neodolal a nealkoholické nápoje vyměnil za alkoholické, protože být opojen znamená dle jejich filozofie být šťasten. Hurá endorfíny do těla. Poté nastoupila skupina DEN s výrazným zpěvákem Láďou Spilkou, ten docenil rodinnou atmosféru festivalu. „Tak to je supr, já jsem Honza“ ozval se osmý z deseti návštěvníků festivalu „A já Láďa“ odpověděl Spilka, vskutku rodinná atmosféra. DEN hraje příjemnou rockovou hudbu s jazzovými a latinsko – americkými vlivy. Rodinnou atmosféru narušil příchod dalších asi deseti návštěvníků a na pódiu se již pilně připravovala kapela FOUSY MOUDŽOU RAJZIN z Kladna. Fousy hrají psychedelický underground, krystaly LSD byly nasypány do vína s kolou. Sálem kulturního domu se přelévaly barvy duhy, mezi muzikanty tvořily vír, míchaly se do nádherných odstínů a pulzující hudba je pak rozstříkávala mezi publikum. Stůl se vznesl i s osazenstvem až ke stropu, který nás nepříjemně udeřil do hlavy a my se snesli na parkety. Psychedelický výlet s Kladeňáky po třičtvrtě hodiny skončil, možná včas, okousávání mé ruky, které prováděli půllitr s popelníkem se dalo chvíli vydržet a když jsem je pak několikrát důrazně napomínal aby toho nechali, nebyli k zastavení .
„Ty vole, je tu Ivan Král“ zaslechl jsem a doopravdy u kasy stál člověk, který mu byl neuvěřitelně podobný. Domnělý Ivan byl Phil, hudebník, spisovatel a básník. Phil Shoenfelt je duší dobrodruh žil v New Yorku, Londýně a načas zakotvil v Praze, nasbírané zkušenosti reflektuje ve svých knihách (Feťácká láska). K vystoupení samotnému, lehkost písní okořeněných tu houslemi, tu mandolínou přednesených s rozvahou a klidem nenechala nikoho na pochybách, dojemně skleslá atmosféra chytla ženy u srdce a muže donutila lehce a klidně tancovat. Kouřili jsme opium a líně se milovali na kobercích, parafrázuji větu z novely Feťácká láska. Lenost s nadhledem, hudba s prvky country a irské lidovosti, příjemně rozložila alkohol do krve a zahřála celé tělo. Phila doprovázeli Pavel Cingl (kytara, housle, mandolína) a poděbradští Pavel Krtouš (baskytara, ex. Tichá Dohoda) a Jaroslav Kvasnička (bicí, ex. Tichá Dohoda). Kapela Shoenfelt na podzim roku vyjíždí koncertovat do Německa, takže v sobotu byla jedna z posledních příležitostí je vidět letos hrát. Silnou hudební výpověď nabízela i následující kapela STILLKNOX z Prahy, tvořená třemi dračicemi a jedním bubeníkem. Syrový zvuk, napětí a stimulace fascinovala diváky, dusná erotická atmosféra vytlačila potemnělou shoefeltovskou melancholii. Bylo probuzeno naturální zvíře, které potřebuje ukojit své, dlouho potlačované touhy. Poté, co jsem skočil na dvě naprosto neznámé ženy a strhal z nich za ukrutného řevu šaty, jsem byl odveden pořadateli do sprch, kde mě zklidnili kopanci a studenou vodou. „Hrajeme, protože nás to baví. Nejvíce máme oblíbené období tvůrčí síly kapel Soundgarden, Nirvana či Hole“ mi sdělila zpěvačka, zatímco jsem si sušil mokrou hlavu. Okouzlující setkání s civilně se chovajícími hudebnicemi Hankou, Zuzanicí a Eldou za dohledu odborného terapeuta Hynka Jelínka mě přivedlo do normálního stavu.
Ostravští E.H.M. přišli s ještě o něco agresivnější hudbou, vyjadřující existencionální nespokojenost, zlost a beznaděj. „Všechno už je v píči, píči, píči“ znělo v refrénu těžkotonážní písně při které prožívalo asi pět posluchačů euforický stav způsobený pravidelným poskakováním do rytmu. Použití automatického bubeníka vyžaduje velkou hráčskou přesnost a odhaluje v kapele E.H.M. schopnost vytvářet stylizované umění drsných a rozervaných zhýralců, kteří ve skutečnosti zastávají pravděpodobně jiné hodnoty. Setkání se zpěvákem Šemíkem po koncertě bylo příjemné, kdyby jej nenarušil Jelínek svým nevhodně umístěným vtipem o Ostravácích. Posuďte sami: „Jaký je rozdíl mezi ostravským horníkem a vietnamským obchodníkem? Vietnamský obchodník má práci a umí česky.“ Šemík se zdvořile zasmál a za okamžik nás opustil, zřejmě pochopil, že z nás mluví již jen alkohol. Druhý dech popadl festival vystoupením souboru POHŘEBNÍ KAPELA z Prahy, většina návštěvníků pohybujících se během vystoupení E.H.M. ve foyer a naslouchající hudební monotóniny D.J. Seagulla byla výrokem pořadatele „Pohřebka!!!“ přesunuta na sál, kde jim byl naservírován velmi rychlý mix moravských i českých lidovek. Na křepčení byla sice již pozdní hodina, přesto se našli odvážlivci bojující tancem proti pekelnému rytmu kapely. Větrné mlýny hadr, zpomalit POHŘEBNÍ KAPELU? Nelze. Na závěr zahrála 4+jedna o které se z jistých (osobních) důvodů nebudu vyjadřovat.
Konec festivalu, prázdný sál, nedopitá piva na stolech a vajgly po podlaze. „Škoda že nepřišli lidi“ dumá Trejbal sedící na pódiu, je spokojený a unavený. „To je asi tím, že toho Shoenfelta známe akorát my“ doplňuje Salám Jilemnický názorem na hlavní hvězdu večera. Jsou v tom peníze, ale argumentovat nepřítomnost na festivalu vysokou cenou vstupného (150 Kč) je pokrytectví lenivé! Až bude zodpovězena otázka za co chtějí lidé utrácet, pak lze jim takovou věc naservírovat. Není však nejlepší utrácet za příjemné pocity, radost a obdiv k lidem, kteří něco umí? Ještě jednou děkuji Lukáši Trejbalovi za sílu, s kterou pořádá festivaly a nabízí ostatním rozhled a umění, i když je to někdy spíš házení perel sviním.
(22. 9. 2004, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-666
Rock Nymburk a jeho finalisti
Wethes
Soutěže se zúčastnilo celkem 54 kapel, což není oproti minulým ročníkům až tak vysoké číslo. I tak zůstává Rock Nymburk význačnou přehlídkou rockových kapel působících v celé ČR. Současně s letošním ročníkem byly zprovozněny internetové stránky sídlící na adrese www.rocknymburk.wz.cz. Rockové klání proběhne v sobotu 19. 3. 2005 v kulturním domě v Nymburce a hostem večera bude kapela COCOTTE MINUT. Vítězná kapela získává víkendové nahrávání ve studiu Propast Petra Jandy a vystupování na B scéně letního trutnovském festivalu.
Účastníci finále:
CHOCOLATE JESUS
MIREK BROUM BAND
PROJEKT PARABELUM
FOUSY MOUDŽOU RAJZIN
BANÁNOVÝ RYBIČKY
BLACK PEARL
náhradníci:
Jumboshitrio
S´N´C
Semifinálová čtyřiadvacítka:
Sad, Mirek Broum band, Banánový rybičky, Jumboshitrio, Fousy moudžou rajzin, Black pearl, Hazydecay, Projekt parabelum, Lucky punch, Like fool, Nob, Despise, Nahoře pes, Wave, Cruel, Universal android, Dřevěná včela, Džahanna, Chocolate jesus, S´N´C, D.A.D., Tuborg, Rimortis, Mortifilia
Složení poroty: Petr Korál, Bohouš Němec, Roman Jireš, Lukáš Trejbal, Ondřej Urbanec, Radim Keith, Jiří Vetešník
(8. 3. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-919
Proběhlo finále rockové soutěže
Wethes
Po šesté hodině odpolední zástupci všech kapel za dohledu poroty vylosovali pořadí, ve kterém se pak představili divákům. Půl sedmá a kulturák byl až podezřele prázdný, to má své výhody jako je volno na baru a mimořádná svoboda při výběru místa na sezení. „Nevím co se děje, ale když jsem se před osmi lety přistěhoval, tak byl Nymburk hodně rockovej, víš jako Polabská sklizeň a na to jsem strašně rád chodil“ prozradil mi jeden z pořadatelů v pravděpodobném očekávání nezájmu diváků.
Pražská kapela Black Pearl na pódiu smutně sledovala prázdný sál, začali hrát a jak přibývalo not, sesypávali se diváci. Hudebníci sice místy až nebezpečně zabrousili do mělkých vod zábavového metalu, ale přesto uhranuli hlouček posluchačů a donutili je k tanci.
Následující trojice muzikantů ze skupiny Mirek Broum band předvedla sebevědomý výkon a mocná zvuková hradba se dostávala až pod kůži. „Broume, vohul si to kombo“ hulákal baskytarista na frontmana Mirka Brouma, který své jméno propůjčil celému uskupení. Kapela, hlásící se k odkazu grungeových kapel z počátku devadesátých let, zapůsobila syrovostí nejen hudební. Vzkazy divákům jako např. „teď zahraje čůrák sólo“ či „a je tu nějakej zkurvenej, teplej punkáč jako my?“ pronesené s patřičnou arogancí působily velmi rockově. Při písni „Nejsem gáj“neodolal všem známý, pivař a chuligán Ritchie a vyjádřil svůj názor. Ne že by tak nedělal již předtím, ale nyní arzenál citoslovcí a jiných zvířecích projevů vyměnil za přímou akci. Vysvlékl do naha a pouze v pánských tangách skákal do strhujícího tempa. Okamžitě se kolem něj vytvořil posvátný kruh o průměru pěti metrů, objektivy regionálních novinářů konečně našly svůj cíl, přítomné ženy žasly a poté jej připravily i to málo, co na sobě měl. Nahý tanečník se zřítil k pódiu, kde ležel na zemi mezi vajgly jako unavený válečník.
Z Kutné Hory přijeli neopunkové Banánové rybičky, oproti vystoupení předešlé kapely působili uhlazeným, sympatickým dojmem a poprvé se na pódiu objevila hudební hravost a radost. Název kapely stojí za to rozebrat, v prvním plánu samozřejmě tušíme souvislost se zábavným programem paní Haliny, tím ale nekončíme, zpěvákem a baskytaristou je Jakub Ryba, syn slavného otce jazzmana Pavla Jakuba Ryby a rázem dostáváme plán druhý, poněkud rafinovanější. Závěr vystoupení jsem trávil akademickou debatou se členy kapely Ananás kúsky o tom, na základě čeho jsou vybíráni účastníci soutěže a jestli je možný hudební přesah do alternativních hudebních směrů.
Veselou rozvernost rybiček vystřídali Fousy Moudžou Rajzin z Kladna s příjemně unavenou náladou čišící z jejich hudby. Vtipné okultní texty, v inspirativní atmosféře hudby 70. let a undergroundu, odhalovaly nadhled a hráčskou jistotu všech členů kapely. Banánovitou řežbou zaplněný sál se přesunul k baru, alkohol horem, dolem a přes tepavý ruch rozhovorů se snášely dozvuky dění na pódiu. Diváci, potažmo i hlasující si vybrali přestávku. Role přestávkové kapely značně ovlivnila budoucí rozhodování diváckého hlasování.
Fousy z pódia vymetl chrudimský Chocholate Jesus, energická kapela s výraznou zpěvačkou a podobnými hudebními kořeny jako předešlá kapela. Zakousnutí do čokoládového ježíška zní velmi vánočně, ale nenechme se zmást. Živelností zpěvaččinou rozvášněný kotel tanečníků skákal až se stropu a hudebníci stimulující atmosféru dokázali udržet. Samozřejmě několik uchvácených mužů bylo odklizeno k baru, aby načerpali síly, ale většina návštěvníků se ocitala na sále. Slovní hříčky ve funkových rytmech působily přirozeně a nakonec byl výkon kapely odměněn vítězstvím v diváckém hlasování.
Projekt parabelum využil efekt změny a živelnost vyměnil za patos, rozmáchlé gesta a pocit virtuálního prostředí zahalený do kouřové clony. Jednoduché texty připomínající pokřivené slogany zapadaly do až elektronicky strojového rytmu kapely. Inspirativní vzory Projektu Parabelum jsou snadno identifikovatelné, ale celkový projev doplněný o téměř až robotí strnulost nenudil. Nevhodné vniknutí diváka na pódium suverénním způsobem vyřešil zpěvák Carlos, za což byl později ohodnocen porotou.
Kouř se vyhrnul ze sálu do foyer a před přímá světla předstoupil moderátor celého večera Vojta Kladívko. „Rok Nymburk 2005 to má za sebou, viděli jste nejvyrovnanější výkony všech kapel v celé historii, pane jo, porota bude mít těžké rozhodování“ přeháněl, ale publikum na tyto věty čeká a cítilo by se ochuzeno, kdyby je nezaslechlo. Každý sice měj už jasnou představu, koho porota vybere, věděl a dobře tušil, že bude nespokojen. Mezitím porotci v dusné a zakouřené kanceláři sestavovali vlastní žebříčky. Očerstvení, velký talíř nakrájeného turisťáku, chleba, pro zájemce se našel i malý panáček. Zvláštní cenu porotců „za nejtěsnější kontakt s publikem“ obdržel zpěvák skupiny Projekt parabelum, cenou byl již zmiňovaný talíř s turisťákem. Měl jsem na něj chuť.
VÝSLEDKY SOUTĚŽE:
(hlasování poroty)
1. Projekt parabelum
2. Chocholate Jesus
3. Fousy Moudžou Rajzin
4. Banánový rybičky
5. Mirek Broum band
6. Black Pearl
(hlasování diváků)
1. Chocholate Jesus
2. Banánový rybičky
3. Projekt parabelum
4. Mirek Broum band
5. Fousy Moudžou Rajzin
6. Black Pearl
(23. 3. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-965
Folk3Mail v Baróze: Kde jste byli?
imprese z koncertuPavel Mariánek
( klokanek)
Folk3Mail jsou na naší scéně skutečně mimořádným zjevem úspěšně debutujícího outsidera z kutnohorského venkova, pro hudební byznyz "konce světa". Jejich prvotina Zrno jim právě díky Piper rec. otevřela pomyslné dveře. A byla by velká škoda, kdyby zůstaly neotevřeny. O to víc zamrzí, že na jejich vystoupení v Poděbradech přišlo jen pár desítek (nejen) místních diváků, kteří si díky tomu jejich komorní, přesto v klasickém tříčlenném nasazení i jen s kytarou oproti desce v čisté kostře zahrané rázně, rozhodně ne folkově, moderně znějící soft-rockové skladbičky, mohli vychutnat. Třikrát škoda, že takovou místní událost vidělo a podpořilo tak málo lidí. Kde jste byli?
(Poděbrady, 27. 3. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-967
Lo-fi nad Aljaškou
minirecenze deskyPavel Mariánek
( klokanek)
Samozřejmě, že ve skutečnosti žádný lo-fi neexistuje, protože všechny ty jakoby rozladěný kapely si paradoxně dávají záležet na co nejlepší zvukový kvalitě. Skutečně někdy až nebezpečně krásná, dokonalá deska, ovšem jestli jste pozorní a citliví posluchači a chcete slyšet něco novýho a přitom retro asi tak mezi současnou skandinávskou scénou zbavenou její tanečnosti a lo-fi retrem, budete si ji užívat stejně jako já. Ostatně můžu poznamenat, stejně jako u všech svých dosavadních recenzí, tradiční: "Zeptejte se Filipa".
Husky Rescue - Country Falls (57:55)
Catskills rec. 2004
Kč 599,-
(27. 3. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-968
Skandální fotografie z rockové soutěže
Wethes
Nymburk.net se jako jediné médium rozhodl zveřejnit fotografie pořízené během vystoupení nahého tanečníka. Berte to jako mírný závan bulváru.
Výkon tanečníka ohodnotil například server ceskyrock.cz takto: „Jednoho z fandů dokonce zřejmě nadchla tak, že se nejdříve ukázal všem přítomným své sexy tanga a nakonec došlo i k úplnému odhalení. Vážené dámy, nebylo o co stát“.
(Nymburk, 30. 3. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-977
Jsou pověrčivost ruku v ruce s hokejem hrobem pro kulturu?
Ritchi
Návštěvník víkendových akcí v Poděbradech a Nymburce si mohl opět učinit pregnantní obrázek o kulturnosti a konzumentství obyvatel našeho regionu.
V pátek se v poděbradské Baróze uskutečnil koncert pánů Svobody a Vetešníka společně s Hankou Pokornou a Fossou Temporalis. Pravda, jako divák a posluchač jsem mohl být více než spokojen. Díky absenci diváctva byla vytvořená nádherná, komorní atmosféra. Vždyť sotva dvacet platících diváků, to je skoro rodinná sešlost!
Nu, koncert jsem si užil a ptal se sám sebe, proč asi lidi nepřišli. „No, jasně, je přeci pátek třináctýho, lidi se bojí vyjít do ulic, ty truhlíku!“, sám jsem si odpověděl. Ovšem cesta od Barózy na nádraží mě přesvědčila o opaku. Přes davy přiopilé mládeže a příslušníků „střední generace" jsem se musel kolonádou doslova prodírat. Kde byli? Zalezlí v lokálech a barech, sedíc na zadnicích, poslouchajíc „komerční hudbu“ z jukeboxů moudře debatovali nad úpadkem kultury v Nymburce a okolí. „Tady je to na houby, tady se nic neděje“. „V Nymburce chcíp´pes“ a podobné povzdechy slýchávám dnes a denně od vrstevníků.
Další „pecka“ na sebe nenechala dlouho čekat.
V sobotu večer v 18:00 odstartoval v nymburském „Janoušku“ projekt Lukáše Trejbala a přátel pod názvem „Rock for dogs“, benefiční festiválek na podporu psích útulků. Chcete- li se zeptat, jak jsem se cítil, musím odpovědět, trapně. Trapně za Nymburáky, kteří raději seděli doma (i když většinou spíše v hospodách, proč sedět doma, že?) u televizí a zírali na hokejový zápas Česko nevím kdo. Trapas, trapas, trapas…Když jsem zval pár známých, ať se přijedou v sobotu podívat a poslechnout, většinou jejich odpověď zněla: „Co?! Vstupný je kilo, jo? To je moc, na to kašlu!“ Nebylo jim ovšem zatěžko v „Géčku“ a dalších nálevnách u hokeje utratit minimálně třikrát tolik za osvěžovací nápoje při sledování napínavého sportovního utkání v televizi pověšené v rohu lokálu. Nu a logicky to na „Rock for dogs“ vypadalo jako po vymření. Nemám přesné informace, ale jestli jsem napočítal čtyřicet lidí, je to hodně, a ani se nechci ptát, kolik z toho jich bylo platících.
Nu, asi už je to tak. Nymburští už se asi nedokáží a nechtějí bavit. Nebo snad ještě ano?
Ale abych jen neplísnil: Vám všem, které jsem tento víkend potkal, chci poděkovat nejen za sebe, ale v první řadě za ty lidičky, kteří ještě nad nymburskou kulturou nezlomili hůl a zas a znova se pouští do „pochybných“ a mnohdy prodělečných projektů jen proto, aby se v Nymburce něco dělo, aby v Nymburce nechcíp´ pes.
(11. 6. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1057
Plesová sezóna definitivně skončila
Wethes
Na hudební happening jsem se velmi těšil, krásné počasí, studené pivo a kapely hrající velmi originální hudbu. Čím dál víc kontroverznější název skupiny Tři piči byl na některých plakátech začerněn, nestalo se tak poprvé. Obdobné problémy měli muzikanti i minulý rok v Liberci, tam museli název skupiny uvést v doslovném finském překladu a to jako: colme vittut, což už nebylo závadné. Ale co mě překvapilo nejvíc, je zrušení koncertu ze strany pořadatele. Důvody se dozvíte v uvedených vyjádřeních. Co dodat, snad se příště podaří najít lepší prostor pro pořádání obdobného koncertu. Jako zajímavost uvádím, že oba pořadatelé jsou štamgasti restaurace, kde se měl koncert uskutečnit.
(v reakci na název skupiny) Každý se potřebuje nějak projevit, to že někdo nerozumí projevu druhého je sice běžné, ale je to známkou absence tolerance a smyslu pro humor. Další věcí, která mě popudila je, že koncert prý nakonec nebude - je zrušen majitelem restaurace na tarase. Důvody neznám a není to moje věc, ale je škoda, když majitel o celém koncertu ví asi měsíc dopředu a dva dny před konáním koncert zruší. Stejně si zahrajem.
Vít Karásek – hudebník skupiny Tři piči
Opravdu je to tak. Majitel restaurace Na Tarase, p. Matek, zrušil ve středu, tedy dva dny před zahájením, celou připravenou akci. S nájemcem hospody, p. Jašou, bylo vše dohodnuto měsíc dopředu, a ten s happeningem souhlasil. Cítím se blbě! Matek se hájil tím, že minulou sobotu pankáči rozmlátili židle U Huličků. Pan Jaša se na to konto šel informovat Na Žofín, kde mu Jiří Hyhlík řekl, že nic "takového" by si do hospody nepustil. Asi zapomněl na několik festivalů (a hodně divokých!), které se tu v uplynulých letech odehrály. Bolševik v nás opět zvítězil. Podotýkám: Nejsem výtržník! Je mi z toho vážně smutno, když akce skončí na zaprděnosti malých lidí. Píše se rok 1986 nebo co? Mrkněte do kalendáře. Omlouvám se všem, kteří se na prázdninový happening Plesová sezona definitivně skončila, těšili.
Lukáš Trejbal – pořadatel, člen skupiny Práva Pupku
Je mi líto, že některé věci stále připomínají jednání soudruhů, Asi jsme na to šli blbě. Příště půjdu oficiální cestou. Požádám o povolení kulturního referenta Místního národního výboru. Mějte se fajn a hudbě zdar! Make love, not war! - Rock n´roll to neni prdel
Josef Podolák – pořadatel, člen skupiny Práva Pupku
(Nymburk, 24. 6. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1119
Tři piči nejsou pankáči, Pravák Upu nejsou pravičáci, Nový hrábě dávno nejsou nový, tak o co jde?
Placzkowski
Ale zpět k akci. Proboha viděl vůbec někdo (majitel nebo provozák inkriminované putyky) ty lidi co Na Tarase měli v pátek hrát? Pokud Víťa Karásek a jeho "Kohorta mongoloidů" postpubertální hipíci typu Lukáše Trejbala a Pepy Podoláka, nebo jejich fanoušci rozmlátí jedinou židli, tak se dám k radikálním vegetariánům a vyhodím do vzduchu Řehákovo řeznictví v pátek dopoledne ve chvíli kdy přivezou mé oblíbené jitrnice. Co je to za blbost?
A jestli jde jen o jméno Třech pič? A všimli jste si, že na TV Nova existuje pořad s vysokou sledovaností v hlavním vysílacím čase, který se jmenuje Dementi? Jmenuje se Dementi, dělají ho dementi, sledují ho dementi. Tři piči nejsou piči, nýbrž….- extravagantní umělci jejichž cédéčkem straším u nás v baráku v nedělních dopolednech děti sousedů, které dělají při bedmintonu takový bordel, že předčí decibely ze svých nevinných hrdélek i nejstrašnější píseň Pič. A srovnávat pohrobka Oliverovy dálky Práva pupku se svou poetikou říkající mi asi tolik jako orchestr Karla Vlacha, nebo Nový hrábě, které jsem poprvé zaregistroval již někdy v roce 94´ s „mladými výtržníky“ pořádajícími své akce U Huličků, je opravdu silné kafe. Jo, mimochodem, pane majiteli a pane provozní Tarasy – zajděte se někdy k těm Huličkům podívat – vystupuje tam často skupina s taky zavádějícím názvem MIZANTROP. Nebo jste tam již byli? Jejich skladba s názvem Policejní terror vás zjevně inspirovala.
Kdybychom byli v Sorry, dostali by jste ode mě Kyselou prdel. Kdybychom byli v Reflexu, dal bych vám Never more. Ale jelikož jsme na Nymburk.netu, tak jenom finsky podotýkám – Haistta vittu!
PS: Moje modrobílé svědomí mi nedá neopravit chybičku ve Wethešově článku – Tři piči = finsky „Kolme vittua“
(Nymburk, 27. 6. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1120
Na Přístavních slavnostech
Popis jedné příjemné sobotyCervis
V sobutu 6. srpna v devět ráno jsem vyrazil na kole směrem na Nymburk, natěšený na dobrou hudbu a spousty známých nymburských postaviček. Moje nadšení trochu zchladil studený deštík, který na desátou hodinu k Hradbám přilákal asi 5 lidí.
První hráli se svým nezařaditelným hudebním stylem After Shake. První můj dojem se týkal dobrého zvuku, který pak provázel i ostatní kapely. Druhý dojem se týkal dobrého vystoupení After Shake (i bez basáka) a třetí se bavil nerozhodností počasí, které zjevně netušilo, jestli chce zůstat deštivým, nebo ne. Během koncertu postupně přicházeli další diváci a postupně jsme získali početní převahu nad stánkaři.
Poté doplnili blok nymburských kapel Fossa Temporalis a 4+1. Prvně jmenovaní (rovněž bez basáka, že by nějaká epidemie?) hráli příjemnou směsici několika žánrů postavenou na zajímavém hlasu zpěvačky Hanky Pokorné.Mimochodem, víte co vlastně Fossa Temporalis znamená? Ja zagoogloval a nestačil se divit:-)
V tu dobu dorazily kamarádky a sluníčko, takže jsem rozbalili deku a zahájili pivní piknik. 4+1 mě příjemně překvapili, když jsem je před dlouhou dobou slyšel naposled, moc jsem jim nepřišel na chuť, tady to bylo o poznání lepší. Svým tvrdším stylem asistovali příjemnému slunečnému odpoledni.
Návštěvníků přibývalo a většina stejně jako já zjistila, že pivo je vcelku dobré a cenově příznivé. Dalším v pořadí byl Fleret s Jarmilou Šulákovou, jejich rocková úprava lidovek neměla chybu, tenhle koncert jsem si doopravdy užil, před pódiem jsem nebyl sám. Po Fleretu nastoupili nymburští Crossband, což jeden nejmenovaný lokální hudebník okomentoval slovy: "Teda ty Crossbandi mě s...., hrát před tolika lidma" Moc jsem jejich koncert nevnímal, zjistil jsem, že pod hradby dorazila spousta krásných slečen..
Po pěnovém hasičském překvapení pro děti byl čas přepnout se na vlnu Mig 21. Jiří Macháček dokázal, že je dokonalý šoumen, všechny lidi strhnul, bylo to fajn. Poslední kapelou byl Kabát revival, já moc revivaly nemusím, nicméně spoustě lidí se to líbilo, taky kdo by neznal Kabáty.. Večer měla následovat nějaká diskotéka, ale to už jsem se přesunul kamsi na barovou stoličku a v jednu v noci po noční jízdě jsem dokonce dorazil domů, přestože příkopy voněly lákavě.
No, doufám, že až někdy půjdu nočním Nymburkem, nemajzne mě někdo po hlavě za těch pár komentářů ke kapelám. Naopak na nějakou hlubší recenzi hudebních výkonů by to chtělo někoho s hudebním sluchem a s větším přehledem. Celkově to byla fajn akce, sluníčko ve spolupráci s kapelami vyrobilo příjemnou pohodu..
(Nymburk, 19. 8. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1164
DESPISE bez bubeníka
Wethes
Po festivalu BRUTAL ASSAULT a následné After Párty se s kapelou rozloučil bubeník Tomáš Corn který ohlásil konec své hudební dráhy. Dovolujeme si vám tedy oznámit že v sestavě DESPISE je opět na postu bicích volné místo. Kapela stojí na další metě své hudební dráhy. Je složen materiál na debutové CD plus se chystá spousta vystoupení s celosvětově zavedenými kapelami daného žánru. Tímto bychom tedy rádi oslovili všechny případné seriózní zájemce o zaplnění sestavy aby se obraceli na Dejvyho email (dejvy666@volny.cz).
(Kolín, 23. 8. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1171
Koncert Masaku Screever
Masaku Screever
(17. 10. 2005, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1230
Promo singl zdarma!
Lukáš Trejbal
( Wethes)
Nástrojový park i nástroje budou připraveny. Bicí jsou stabilní, ostatní nástroje si mohou muzikanti přinést samozřejmě s sebou. Ceny studia jsou také více než příznivé! Hodinová sazba je až do konce března (i při pouhé objednávce!) 180,- Kč, poté 200,- Kč. Je možné se domluvit na pevné částce bez ohledu na počet hodin. Další možnost je nahrávání na splátky. Kapela, která nemá celou hotovost, zaplatí pouze 25 % z celkové ceny a zbytek zaplatí ve splátkách (250,-/h). Může si ale studio i tzv. předplatit (připravuje materiál), každý měsíc přispívat např. 500,- Kč a až bude připravena, domluvit si ve studiu frekvenci. V tu chvíli se sazba snižuje na 150,- Kč.
S jarem tajou ledy letos i ve studiu Všechlapy ? http://www.secy.cz/studio, vše na webu platí, až na ceník. Budete ? li mít zájem využít volný čtvrtek na natočení singlu nebo využít studio jindy na regulérní nahrávku, piště nebo volejte: daluol@centrum.cz, 731 010 472 (Lukáš).
(10. 2. 2006, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1409
Soutěž o volné lístky
Wethes
Odborná porota v čele s Petrem Korálem vybrala ze 62 přihlášených skupin šest finalistů. Nymburk.net Vám jako první tyto adepty představuje. V devátém ročníku se na společném pódiu setkají.
1st Choice
Brenda Volšová
Calathea
Harmony Bay
Pankix
Woodoo
hlavní host večera: skupina UDG
Vítěz rockové přehlídky získá účast na letním hudebním festivalu Sázava Fest a víkendové nahrávání ve všechlapském studiu Jana Vávry. Finálový večer proběhne v sobotu 25. března 2006 v kulturním domě v Nymburce, návštěvníci soutěže se mohou zúčastnit diváckého hlasování a porovnat názory s odbornou porotou.
Ve spolupráci s pořadatelem soutěže MěKS Nymburk jsme pro Vás připravili soutěž. Správně zodpovězte následující otázku: V minulém ročníku se kdosi v publiku vysvlékl do naha. Zajímá nás, kdo to byl? (stačí, když napíšete pouze přezdívku) Tuto skandální událost jsme reflektovali, takže zabádejte v paměti, popřípadě v našem archivu článků.
Soutěže se můžete zúčastnit do 20. března 2006, odpovědi posílejte na mou adresu: wethes@post.cz. Ze správných odpovědí vylosujeme dva vítěze, kteří získají po dvou volných vstupenkách na rockovou přehlídku. Výsledky soutěže zveřejníme na našich stránkách. V emailech uveďte, prosím, své jméno, na které Vám budou rezervovány lístky v pokladně kulturního střediska. Nezbývá nic jiného než se těšit a soutěžit!
(8. 3. 2006, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1447
Zůstat v kontaktu je nejdůležitější
Lukáš Trejbal
( Wethes)
Byli jimi poděbradští Stays In Touch, tedy Zůstat v kontaktu. Jak příznačné pro tyhle večery, které mnohdy přerůstají v noc. Stays In Touch jsou vlastně personálně Dreamtown, ale s jinou zpěvačkou – Zuzkou Švorcovou. Chtějí hrát tvrdší muziku než s Dreamtown, což je možná jak z jednoho, tak druhého názvu kapely zřejmé.
Zůstat v kontaktu chce ale i studio s těmito kapelami, které se přijdou ve čtvrtek ohřát (pořád je tam venku kosa jak sviňa) a přitom si dají jeden song.
Bratři Matouškové to nevzdávají a hrají dál v kněžičké garáži svých rodičů. Natočená skladba Revenge je proaranžovaná, gradující, metalická píseň. Její naléhavost dobře vystihují stop – timy, zklidňující pasáže a výrazný zpěv Zuzky. Písničku si můžete stáhnout na adrese: www.secy.cz/studio.
(15. 3. 2006, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1455
Rock Nymburk 2006 z pohledu porotce
Wethes
Rozhovor se skupinou PANKIX
Uskutečnil se ihned po předání cen, v šatně. Interview vedl Ondřej Urbanec, občas dotaz položil Wethes.
OU: Opravdu vypadáte, že jste z vítězství zaskočeni.
Sany: Jsme zaskočený, my jsme totiž hrozný smolaři. Zúčastnili jsme se již několika soutěží, ohlasy od publika jsme měli dobrý, předpokládali jsme, že jasně zvítězíme a opak byl pravdou. Například včera jsme absolvovali jednu soutěž, radši nebudu jmenovat, a opět zklamání.
OU: Mimochodem, jak se Vám líbilo v Nymburce. Máme tady takovou zkušenost, že cizí kapely to mají mnohem těžší než místní.
Sany : V tuhle chvíli Nymburk miluju! Nejlepší město.
Kapela : Tenhle problém je asi všude stejný, místní kapely mají navrch. Ale dnes diváci reagovali úplně skvěle na všechny kapely.
Sany: V soutěži jsou nejhorší první pozice, kdy v sále ještě není potřebný počet diváků. Mám takový dojem, že dnes to problém nebyl.
W: Vaši desku křtil Michael Kocáb. Jak jste se k němu dostali?
Sany: Jednoduše, chodila jsme s Natálií do školy a společně jsme nazpívali jednu píseň na album. A pak jsme poprosili, jestli by nám náhodou pan Kocáb nepokřtil desku a vyšlo to!
OU: Co ve Vaší kariéře znamená vítězství v naší soutěži?
Sany: Je to největší úspěch, co jsme zažili. Myslím si, že je velikej omyl předpokládat od pražské kapely, že má cestu k úspěchu předem vyšlapanou. Slýcháme: „Vy máte svý Rockcafé atd“, ale není to vůbec pravda. Máme úplně stejně těžký podmínky jako ostatní kapely.
Kapela: Pošleme někam naše CD a dozvíme se, že jsme jedni z tří set. Dost pochybuju o tom, že všechna zaslaná CD si někdo vyslechne. Často také zažíváme na velkých letních festivalech, že pokud kapela nemá jméno, tak se téměř nikam nedostane. Taky bych dodal, že jsem se ještě stále nesetkal s objektivním modelem soutěže. Internetová utkání jsou o šikovnosti programátorů, totéž může platit i o možnosti volit pomocí SMS, čehož některé festivaly také využívají. Přijde mi to přitažené za vlasy.
OU: Po těchto zkušenostech by mě zajímalo, co už máte za sebou?
Sany: Hraní po klubech, ceníme si druhého místa v soutěži Rádia Beat, čímž jsme získali hraní n festivalu Mezi Ploty a v Trutnově. Samozřejmě si ceníme každé účasti na velkých letních festivalech.
OU: Jak moc je pro Vás důležitá účast na Sázava festu, kterou jste dnes vyhráli?
Sany: Strašně moc. Oficiální cestou jsme víceméně odmítaný, a to hlavně díky tomu, že jsme neznámá kapela. Co to je vlastně Pankix, nejsou to náhodou nějaký pankáči?
W: Kde čerpáte hudební inspiraci?
Sany: Napadá mě třeba Systém of the down, ale určitě se shodneme na více jménech.
W: Ve vaší hudbě lze rozpoznat i prvky lidové hudby. Odkud?
Sany: To je ta srbština. Můj táta pochází z Černé Hory a tím, že jsou písničky zpívány v tomto jazyce, mohou znít lidově.
OU: Kde Vás můžeme v blízké době slyšet?
Sany: Info najdete na www.pankix.cz. Nejbližší termín je 4. dubna v Rockcafé v Praze a máme naplánovány koncerty s CLOU.
rozhovor nebyl autorizován!
SHRNUTÍ SOUTĚŽE:
HLASOVÁNÍ POROTY
1. Pankix
2. 1st Choice
3. Calathea
cena za originalitu - Harmony Bay
DIVÁCKÉ HLASOVÁNÍ
1. Pankix
2. WooDoo
3. 1stChoice
(Nymburk, 31. 3. 2006, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1490
Trejbal a jeho Nymburská rocková scéna
Wethes
Máš o tom přehled, v knížce vyjde 55 profilů kapel, našla se mezi nimi nějaká, která překročila rámec regionu?
Podle mě jich je docela dost, mezi striktně regionálními jich zas tolik není. Mluvili jsme o časovém období let 1985 až 2005, takže jsou tam kapely již neexistující. Napadá mě Láďa Spilka, který má osobnostní profil, vystupuje v profilu kapel Mamatea a Zády, tak ten už na první ligu docela dosahuje, když to takhle blbě nazvu. Zpívá v muzikálu Tajemnství Dana Landy, má roli v novém muzikálu Zabte sršně, který bude mít premiéru ještě letos. Připravuje desku, na kterou hudebně přispějí Dan Landa, David Koller, s textem Jaromír Nohavica. Koho dál, !T.O.O.H! celosvětově známá graindcoreová parta, vydala u anglického labelu desku, bohužel se nedávno rozpadla, tak to už v životě chodí. V osmdesátých letech jednoznačně skupina Gradace, o které se dá říci, že se stala legendou. Začínali jako tancovačková kapela, ale vždy kladli důraz na vlastní tvorbu. Ještě když se jmenovali Fontána, tak vystoupili v pořadu TKM (Televizní klub mladých), začátkem osmdesátých let je vytáhl Viktor Sodoma, zpěvák skupiny Matadors. Vytvořili program, půl na půl tvořený bigbeatem a písněmi středního proudu. Gradace s Viktorem Sodomou natočila tři singly, což považuji za velký úspěch.
Jak se projevuje hudební názor doby, v osmdesátých letech byl dost oblíbený metal, devadesátá léta přišla s jinými hudebními styly. Odrážely se tyto vlivy i v tvorbě regionálních kapel?
Zaznamenal jsem boom kapel po revoluci, kvasná doba, kdy téměř všechno bylo možné. Vznikaly nádherné kluby, i na Nymbursku jsem pocítil něco jako návrat šedesátých let. Osmdesátá léta byla metalová, budu se jim věnovat spíše v druhém dílu knihy, jmenoval bych skupiny Roxor, Iras nebo Diesel z Lysé nad Labem. Začátek devadesátých let byl ve znamení vlny kytarového rocku, mladší generace byla písničkářská nebo grungeová, to byli například Sine Nomen. Ti se stali rovněž nadregionální záležitostí, natočili úžasné demo ve studiu Hostivař u Zdeňka Šikýrě, Petr Korál na ně tenkrát napsal pochvalnou recenzi. Dále do toho období zapadá skupina Nový Hrábě, která hraje dodnes.
Nový Hrábě! Dá se o nich říci, že je to nejdéle fungující kapela na okrese?
Nevím, vznikli koncem osmdesátých let, je možný, že v současnosti asi jo! Hlavně se mi líbí jejich přístup, nehoní žádné hitparády. Petr Severa je veliká osobnost a obklopuje se mladými muzikanty, z původní sestavy zůstal jako jediný. Hrábě jsou dost puntičkářská kapela, například dvě písně na demo nahrávali rok a půl. Postupně se dostávají do povědomí, letos vystoupí ve Vrchlabí, na hradě Pecka, či na kozí slavnosti u Stanislava Pence v Milkovicích. Nastal čas sklízení ovoce jejich snahy.
Stává se, že hudebník odloží svůj nástroj jednou provždy a přejde k jiné profesi, setkával ses s tímto případem?
Moc jsem po tom nepátral. Hrozně rádi se při tvorbě profilu sejdou, pohádaj či pomilujou a je to pro ně takový večírek, vidím, že si to užívají. Nedávno jsem děla profil skupiny Němý Bobeš, tak Láďa Helebrant, vůdčí osobnost, hrál s MCH Bandem s Chadimou, ten zůstal do dneška muzikantem a má vlastní nahrávací studio. Jejich zpěvák se stal ředitelem banky v Praze, Pavel Hrubý, další člen této kapely se stal majitelem realit, uvnitř však zůstal rockerem. Když vezmu skupinu NBA, tak jejich leader Miloš Obdržal je ředitelem ekonomického bloku v Temacu. Za kariérou tedy šli, dost kapel také rozdělila vojna nebo manželství. Některým se po muzice stýská a přemýšlejí o obnovení činnosti, jako například skupina Roxor. Když už se někdo k muzice jednou dostal a poznal „rauš“ tak už ho to nemůže jen tak opustit. Velká škoda je Jirky Jarolíma, vynikajícího kytaristy skupiny Gradace a Erupce, který má doma tisíce efektových krabiček, hraje si sám pro sebe doma v kuchyni a „smaží to jak Zappa“.
Jak se shání informace a kontakty na již zaniklé kapely? To musí být detektivní činnost.
Někdy jo, ale až zas tak hrozné to není, bydlíme na malém městě, každý zná každého. Měl jsem štěstí, že jsem většinu lidí znal, detektivní činnost byla až teď při hledání skupiny Němý Bobeš, Láďa Helebrant byl na Korsice. Ale jinak tvorba všech profilů probíhala bez problémů.
Dostával jsi tipy?
O spoustě kapelách jsem věděl, ale trošku se to rozmnožilo a rozvětvilo při samotných rozhovorech. Takto jsem například objevil skupinu Sibet. A to mě na tom baví! Model tvorby profilů je curriculum, nejlepší koncerty, snažím se zachovat fanouškovský přístup, takže nijak kriticky nehodnotím kvalitu hudby. Kladu však důraz na vlastní tvorbu, takže se nevěnuji zábavovým kapelám, hrající převzatý repertoár. Řídím se klauzulí rock v nejširším slova smyslu, takže se do mého výběru dostaly kapely Veselá Kráva či Fortuna 77.
S muzikou jsou propojeny i jiné umělecké disciplíny, napadá mě výtvarné zpracování obalu nebo spojení hudby či divadelního představení.
Mluvili jsme o Láďovi Spilkovi, z něhož se stal muzikálový zpěvák. Přesah hudby zažil s punkovou skupinou SPS, která hojně vystupovala v zahraničí a stávalo se, že jejich texty byly překládány, aby jim posluchači rozuměli. Takže ikona SPS určitě existovala. Skupina Němý Bobeš dělala filmovou hudbu, přesněji řečeno bigbeatové základy. Nový Hrábě dělali rockovou operu Svatý František, kterou prezentovali v rámci diplomové práce na vysoké škole. Je to i divadlo, Ota Kouřík, to je takový herec na pódiu, umí se pohybovat a dělat show. Obaly alb, jistě, ale i třeba pěkné webové prezentace, v knize uvádím odkazy na stránky kapel. Zpracování webové prezentace rovněž mnohé vypovídá o kapele samotné.
Tím jsme se dostali k webové stránce Babí léto.
Tyto stránky jsou spojeny s knihou. Prezentuji tam profily kapel, v současnosti je jich tam kolem dvaceti, oproti tištěné verzi nabízím bohatší obrazovou dokumentaci. Pod čarou novelizuji události, například nová placka, významný koncert. Na stránkách lze najít pozvánky na chystané kulturní akce, součástí je kniha návštěv, protože zpětná vazba je pro mne velmi důležitá. Návštěvník narazí i na reminiscenci akcí Klubu hledačů, které jsem provozoval na začátku devadesátých let, na články kde mohou lidé psát své reakce, pocity či recenze. Stránky naleznete na adrese www.babileto.ic.cz
Odběhneme teď od skupin ke křtu knihy, na co se můžeme těšit?
Křest jsem naplánoval na 22. dubna na sobotu, poprvé se knížka objeví v prodeji, kmotrem se stal Honza Dodo Doležal, prosím neplést s Milošem. Je to bývalý hráč na klávesy ve slovenské kapele Modus Janka Lehotského se zpěvačkou Marikou Gombitovou. Dokonce s nimi nahrál ceněné album 99 zapaliek, jako sedmnáctiletý benjamínek. Mám přislíbeno, že společně s poděbradskou zpěvačkou Zuzkou Janiššovou zazpívá píseň Crazy ze sólové desky Mariky Gombitové. Dále vystoupí kapely Gradace s Viktorem Sodomou, 4+jedna, SO z Lysé nad Labem, Dreamtown, Marek Ďurčanský s repertoárem skupiny Sine Nomen, Frank & Friends, na kavárně DJ Seagull a DJ Atom. Lidové vstupné, sud piva zdarma, šedesát porcí bramboračky a mnoho dalších pochutin od kamarádek – bábovky, konopná pizza, tvarohové řezy. Každý padesátý návštěvník dostane knihu s CD.
Jaká bude distribuce knížky?
Skromná, je to orámovaný našim regionem, takže se bude prodávat ve třech největších městech, v Poděbradech, Nymburce a Lysé nad Labem v knihkupectvích a pak ji lze zakoupit přímou u mě na koncertech skupiny Práva Pupku nebo přímo 22. dubna v KD Nymburk.
Lukáši, pro naše čtenáře jsi připravil soutěžní otázku, výherce získá tvou knihu s CD. Prozraď zadání.
Po přečtení názvu jedné místní kapely odzadu, se Vám objeví jméno jiné. Nese název města, víte jakého? Pomocníkem Vám mohou být stránky Babí léto.
Nezapomněli jsme na něco?
Rád bych poděkoval sponzorům, jmenovitě malí podnikatelé jako Cukrárna Pod žabkou v Nymburce, K - Music Nymburk, naprosto mě nadchla obec Kněžice, městské úřady Nymburk, Poděbrady, Lysá nad Labem, restaurace Butrint, nesmím zapomenout na Studio Všechlapy, kde se zrodilo CD.
Zajímavosti k 2CD:
Společně s knihou získáte 2CD, obsahující čtyřicet písní regionálních kapel a datovou stopu.
Metrofilm: „Ivan Tatíček přenechal kopii devítiminutového filmu z pražského metra z roku 1984, ve kterém vystupuje tehdejší kytarista skupiny Němý Bobeš, David Pacholík. Unikátní záležitost, ve které vystupují dva známí herci a tento velice vtipný klip bude součástí CD jako datová stopa.“
Jako další bonus bude na prvním nebo druhém CD umístěna píseň Marka Bašty z prvního setkání kapel na poděbradské Loděnici. Setkávání kapel na Loděnici se pro mnohé hudebníky stalo prestižní záležitostí.
LUKÁŠ TREJBAL (*1967)
Muž mnoha povolání, novinář a zpěvák skupiny Práva Pupku
Znamení zvěrokruhu: Váhy
Biografie autora:
Stíny plesu (almanach polabských básníků, 1993)
Rockokodák (publikace o rockových klubech a skupinách Nymburska 1964-1994, 1995)
To je skoro básnička (dvojknížka s Mirkem Salámem Jilemnickým, 1997)
Nymburská rocková scéna, 1.díl (2006)
Správné odpovědi na soutěžní otázku zasílejte do 21.4.2006 na adresu: wethes@post.cz
(Nymburk, 18. 4. 2006, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1513
Surikhata není jen divná veverka:o))
Ritchi
Při pátrání se dozvíte, že:
(zdroj: ZOO Praha)
Suricata Suricatta
Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: promykovití
Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika
Biotop: suchá savana, polopouště, pouště
Potrava: hmyz (všekazi, saranče, kobylky), štíři, hadi, ještěrky, hlodavci
Rozměry: délka těla 25-35 cm, délka ocasu 17,5-25 cm, výška v kohoutku 15 cm, hmotnost 0,6-1 kg
Rozmnožování: Samice je březí 77 dní a rodí 1-5 mláďat, která jsou ukrytá v hnízdě v podzemní noře.
Věk: až 13 let
Zajímavosti: Surikaty žijí v početných koloniích. Noc tráví v podzemních chodbách, kam také prchají před nebezpečím. Ve dne vždy několik členů kolonie hlídkuje, vztyčeno na zadních. Rády se sluní...
Vězte však, že při procházce Nymburkem na tohoto drobného dravečka nenarazíte.
Spíše Vás v uších polechtá příjemný a vyrovnaný souzvuk tónů, jež produkuje folkové seskupení „SURIKHATA TRIO“
Při návštěvě jejich koncertu v Apatyce u sluneční víly konaného 11.května jsem si užil opravdového pohlazení uší i duše.
„Radůzovsko- Ta Janovský“ zpěv zpěvačky Jitky Fabiánové, která navíc obsluhuje perkuse (bubínky, chřestítka, africkou žabku…) doprovozený Jirkou „Wethesem“ Vetešníkem (kytara, mandolína) a Petrem „Freedomem“ Svobodou (basová kytara, Chapman stick) je nosným prvkem kapely. Jistá frenezie, se kterou Jitka zpívá jde ruku v ruce s texty (výhradně Jitčinými), v nichž je skryta láska, rozčarování, mezilidské (až partnerské) vztahy, zkrátka život…
Položíte- li mi otázku „a jako co to zní?“ odpovím, že nevím. Jako folkáč jsem poznal trochu Plíhala, Nohavicu, již zmíněnou Radůzu, Buriana, Navarovou…
V žádném případě však netvrdím, že by SURIKHATA TRIO kopírovalo, je to spíše tím, že skoro každá kapela, není- li profesionální, je utvářena svými vzory. Jako shrnutí mohu uvést, že SURIKHATA jako celek je velmi příjemná, pohodová a náladová kapelka, ten „správný šálek čaje“, o které myslím ještě hodně uslyšíme;o)
(12. 5. 2006, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1553
Rock Nymburk 2007
Wethes
Finálový večer desátého ročníku rockové soutěže proběhne 24. března 2007 v nymburském kulturním domě. Hudebníci z celé republiky, kteří nevydali více jak jedno oficiální CD, mohou zaslat své nahrávky na adresu MěKS a tím se přihlásit do soutěže. Samozřejmostí je na sebe uvést kontakt, popřípadě doplnit informace skupině. Nahrávky zasílejte na adresu:
MěKS Nymburk
Palackého třída 449
Nymburk
288 00
kontaktní osoba: Radim Keith ? tel. 325/513785
web: http://www.rocknymburk.wz.cz
uzávěrka soutěže je 26. února 2007!
V minulém ročníku vyhrála soutěž skupina PANKIX, která během léta absolvovala několik letních festivalů a zařadila se mezi známá jména rockové klubové scény. Protože oficiální web soutěže je poněkud zamrzlý, budeme sledovat dění a pravidelně informovat. V případě dotazu se obraťte na autora článku, který je současně i porotcem soutěže.
(Nymburk, 8. 1. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1834
Porota začala vybírat
seriál o soutěžiWethes
V tomto týdnu se několikrát sejdou porotci, aby vybrali skupiny, které se utkají ve finále soutěže. Hlavním hostem finálového večera bude skupina RYBIČKY 48, která se svým singlem Reality show úspěšně brázdí české hudební hitparády. A protože web soutěže připomíná opuštěnou ulici, kde si akorát vítr pohrává s chuchvalcem suché slámy za dohledu kadima, předkládám seznam přihlášených kapel. V případě jakéhokoliv dotazu ohledně soutěže se neváhejte obrátit přímo na můj email nebo do diskuze pod článkem. O tom, jak porotci rozhodli, se dozvíte na stránkách Hlučné samoty v pondělí 12. března 2007. Na závěr ještě připomínám, že finálový večer proběhne v sobotu 24. března 2007 v kulturním domě v Nymburce.
Seznam přihlášených kapel:
Rape Act
Smradlavý Hračky
Free On
Jalapeňos
Qwil
Gemini Gem
Final Fiction
Storm
Den
CZ
Lure Of Senses
Neúspěšný Atlet
AsistarT
Kmotr
DKV
Čé Té
Promile
Hroši Od Bobří řeky
Authentic
Deliqent
Pěchota
Lomo Future
Wirebrush
Anestesia
Naked Bridge
Shenon
Nikde Nikdo
Crossband
Něco chybí
Mindway
Ydar Bědop
Rock Five
Poslední Kapka
Lucky Punch
Zatím Nevím
Like Fool
Sbiranico
Žold
Bela Fica
Berry
(5. 3. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1888
Nymburská část poroty vybrala své favority
seriál o soutěžiWethes
V neděli 11. března se sejde celá porota, doplněná o hudební publicisty Petra Korála a Bohouše Němce. V porotě rovněž zasedne Alexey Kremenčuk, nynější majitel kulturního domu. Z vybraných patnácti kapel se v neděli rozhodne o finálové šestici, která se zúčastní soutěžního večera 24. března 2007 v kulturním domě v Nymburce.
Stejně jako minulý rok mohou čtenáři Hlučné samoty soutěžit o volné lístky! Soutěžní otázku čekejte v dalším díle našeho serálu.
Seznam vybraných kapel
Gemini gem
Den
Lure of senses
Neúspěšný atlet
AsistarT
Hroši od Bobří řeky
Wirebrush
Anestesia
Nikde Nikdo
Crossband
Mindway
Ydar Bědop
Poslední kapka
Like Fool
Sbiranico
(8. 3. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1892
Finále soutěže Rock Nymburk 2007
Wethes
Podesáté
Vsadil bych se, že většina přítomných si ani neuvědomila, že letos to byl již desátý ročník vyhledávací soutěže. Tak ten čas letí. Soutěž založila v roce 1997 bývalá ředitelka nymburského kulturního střediska, Jana Křížová. V té době měl Nymburk dobrou tradici Rock Sessionů a podobných akcí spojených s rockovou hudbou. Během desetileté historie festivalu jsme mohli sledovat začínající hudební kariéru mnoha skupin, některé zanikly, jiné působí dodnes. Nejčastěji se v této souvislosti zmiňuje skupina Divokej Bill, která vyhrála Rock Nymburk v roce 1999. Ale stojí za to připomenout i další úspěšné účastníky: Certainty, Zády, THC, Baťa & Kalábůf něžný beat, Elvis Gott Superstar, Votchi, Lus3, Chocolate Jesus, Pankix, Banánový rybičky (dnes Rybičky 48) a mnoho dalších.
Večer zahájila skupina Lucky Punch, hrající melodický punk rock. Lucky Punch to neměli vůbec lehké, vylosovaná první pozice se často stává Černým Petrem. Diváci teprve přicházejí a než se správně naladí, vystoupení končí. Punkrockeři předvedli vyrovnaný výkon, bohužel však chybělo větší nasazení, k punku zajisté patřící, a snaha alespoň trochu strhnout pozornost publika.
Poněkud rozpačitě působila i další kapela Naked Bridge. Numetalová parta předvedla vše nutně spojené s tímto hudebním stylem. Agresivní kytary, pulzující rytmika, dostatečně rozezlený rapující zpěvák Cris Cameron, vše jak má být. Bohužel největší slabinou skupiny Naked Bridge je sklon imitovat své vzory v tom dobré i zlém. Přehnané macho a velká gesta příliš nefungovala, i když připouštím, že bez toho si lze Numetal jen těžko představit.
Vystoupení třetí skupiny Den se stalo jedním z vrcholů večera. Úvaláci vsadili na otevřenost a přirozeně strhli publikum k tanci a veselí. Den má za sebou bohatou historii, v minulosti s nimi zpíval např. Láďa Spilka (ex. Zády), a léta společného hraní byla znát na hráčské jistotě. Dalším kladem jsou i chytře napsané české texty, nejvíc mě uchvátilo spojení: „takový jsem zahradník, jako ty princezna“. Pochvalu si rozhodně zaslouží pěvecký projev Pavla Šittlera a propracované vokály ostatních členů slupiny. Ani se nedivím, že v diváckém rozhodování získali 43 hlasů, což je jen o pouhé tři hlasy méně než vítězný Crossband! Skoro se zdálo, že je již rozhodnuto o vítězi soutěžního večera.
Jsi vyholená?
Like Fool se již nymburskému publiku představili před pěti lety. Letos hráli písně ze svého nového dema Genius. Na pódium vnesli agresivní hudbu, v textech závažné výpovědi spolu s černým humorem a prvky nihilismu. Velmi vtipná byla soutěž o CD, zpěvák se nejprve zeptal, zdali je v publiku nějaká dívka bez přítele. Následoval promiskuitní les rukou a již se jedna z vybraných ocitla pódiu. Soutěžní otázka byla poněkud překvapující: „Jsi vyholená?“, po kladném zodpovězení otázky odešla s cenou a v rozpacích. Tento styl humoru přesně zapadá myšlenkového proudu skupiny, nesoucí ve znaku podivně se šklebící masku. Škleb v podání skupiny Like Fool publikum přijalo a prokázalo tak svoji otevřenost. Zajímavé číslo předvedl jeden posluchačů, když se zmocnil mikrofonu s potřebou sdělit ostatním něco zajímavého. Snad díky alkoholické náloži nebo přílišné nervozitě z něj nevylezlo nic srozumitelného. Zpěvák Martin "SLAKH" Chalupa to vtipně glosoval slovy: „Tak tomu jsem nerozuměl“. V hlasování poroty se nejtvrdší kapela večera umístila na druhém místě a v diváckém hlasování na místě čtvrtém.
Následující kapela Pěchota se zaslouženě stala vrcholem soutěžního večera. Pražská formace přinesla tvrdý rock, výborný zpěv Jana Koudelky a mimořádné hráčské nasazení. Sál se proměnil v jeden velký kotel, účinná pódiová show jak zpěváka, tak ostatních členů kapely, propojila pódium s hledištěm. Za zmínku stojí, že bubenický post v kapela obstarává rockový matador Milan Vipler, mimo jiné člen známé zábavové kapely Benefit. Klobouk dolů! Pěchota zaslouženě zvítězila u odborné poroty, u diváků získala třetí místo. Dojatý Vipler při předávání hlavní ceny vystřihl svým spoluhráčům, které s ohledem na svůj věk nazval „děti“, poklonu.
Večer zakončila skupina Crossband, která představila písně z připravované desky Auditorium jako jsou Nostradamus nebo Czech Tec 2005 a vsadila i na staré osvědčené fláky Myš, Veselý Španěl a další. Crossbandu vystoupení sedlo, v diváckém hlasování si odnesli první místo. Cenu diváků v minulosti získaly i další místní kapely Zády, THC nebo 4+jedna, což svědčí o soudržnosti diváků s regionálními skupinami. Takový fenomén nymburské rockové soutěže.
Co se povedlo, nepovedlo a bude Rock Nymburk 2008?
Podle příslibu, který zazněl již během večera, Rock Nymburk 2008 bude. Sluší se ještě zmínit o tom, jaký letošní ročník byl a jak by se dále měla soutěž vyvíjet. Finálový večer proběhl úspěšně, bezchybné nazvučení, výborná nálada v sále, host zvučného jména, přesto několik organizačních vad najít lze. Nechápu, proč pořadatel soutěže lépe nevyužil desetileté výročí! Moderátor Vojta Kladívko sice jak mohl, tak výročí připomínal, ale i tak mi v dramaturgii večera chyběla důstojnější oslava. Nebo nebylo co slavit? Jen shodou náhod, a jako vyjádření podpory skupině Den, se soutěžního večera zúčastnil Vašek Bláha ze skupiny Divokej Bill a tak mohl předat jednu z hlavních cen. Dramaturgie mohla počítat i s výraznějším využitím úspěšných hudebníků, např. krátké rozhovory atd. Celkové návštěvnosti rovněž neprospělo zanedbané promo soutěže, stačí se podívat na neudržované webové stránky soutěže, plakáty vylepené teprve týden před vlastní akcí a celkově malou informovanost. V dalším ročníku by se organizátoři soutěže měli těmto chybám vyhnout. Rock Nymburk opravdu může být významnou vyhledávací soutěží, tradice i kvalita finálových skupin je tomu důkazem. Do dalšího ročníku přeji soutěži, aby se stala stejným pojmem jako je například Broumovská kytara, Rock Dobříš nebo bitvy o Sázava fest.
(Nymburk, 27. 3. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1918
Crossband vydává první desku
Wethes
Crossband vydává první řadovou desku s názvem Auditorium, představ nám ji.
Na desce je dvanáct písní a krom jedné se žádná ještě neobjevila na nějaké nahrávce. Deska je trošku jiná, než byl První nástřel. Myslím, že je i trošku rockovější. Zvuk a celé nahrávání dělal Lukáš Pilař a mastroval Dušan Vozáry. Pedro Pavlíček fotil a David Šitavanc dělal obal.
Jak vznikaly písně na CD Auditorium?
Písně vznikaly postupně během roku a tak jsme je i zařazovali do repertoáru na koncertech. Takže jsme už nahrávali vyzkoušené věci a neměli jsme problém je nahrát všichni najednou. Nejsou nějak tématicky spojené nebo směřované k názvu desky. Prostě jsme vzali dvanáct věcí a dali je na desku.
Krom stálých členů skupiny se na nahrávce podílelo několik hostů, co vás k tomu vedlo?
No je to jako vždy. Chceš desku nějak okořenit, tak tam dáš hosta. Do písně se hodí ságo, tak někoho pozveš. Ty ale spíš myslíš to nahrávání ruchu, kterého ses účastnil i ty, ne? Chtěl jsem udělat nějakou srandu do písně Myš, protože tam měla být natočena jenom jako recese. Pozval jsem lidi hlavně z divadla a kámoše o kterých jsem věděl, že zpívají, nebo že jsou spontánní. Řekl jsem atmosféru, kterou jsem chtěl vytvořit a oni ji tam vytvořili. Nakonec jsme tam Myš nechali, jako regulérní věc.
A když se tam ta banda lidí chystala, tak se z toho udělal i Czechtek 2005 a pár sborů. Myslím, že to byl dobrý nápad, protože se to povedlo. Sranda byla i při nahrávání a Lukáš v režii jen kroutil hlavou co tam ta banda za tím mikrofonem předvádí. Bohužel v nahrávce nejsou slyšel všechny ty hlášky, které tam aktéři nasázeli, ale jinak to udělat nešlo.
Auditorium vydává firma Popron music, co vše jste museli udělat pro to, aby jste se dostali pod křídla velké vydavatelské firmy?
Stylem jakým to děláme my, to může udělat každá kapela. Máš hotový master a dáš Popronu peníze na výrobu. Popron jen řekne, zda je pro ně tvoje hudba a kvalita nahrávky akceptovatelná nebo ne.
Četl jsi nějaké recenze nebo kritiky na Auditorium?
Ne, protože nahrávka se ještě nikomu do rukou nedostala, kromě pár zasvěcených.
Deska bude mít slavného kmotra Viléma Čoka, jak se vám to podařilo?
Křest připravujem s Vláďou Zikanem, který má agenturu Absoluton. Ten Vildu dobře zná a když jsem se ho optal jestli by to Vilda udělal, tak to nebyl problém zařídit.
A co bude po křtu, jak chystáte desku propagovat?
Budeme se jí samozřejmě snažit propagovat a hrát věci z této desky na koncertech. Chtěli bychom taky k Auditoriu natočit nějaký videoklip, možná dva, ale to ještě uvidíme.
Myslíš si, že existuje nějaká šance, jak dostat Vaše písně do velkých médií? Pokud ano, jakou jste pro tuto příležitost vybrali píseň?
Tak šance je vždycky a pro všechny, ale jestli je to reálné nebo nereálné, ukáže čas. My se o to chceme pokusit a také pokusíme.
Skupina Crossband se podílela na divadelní hře Balada pro banditu (pozn. nazkoušené nymburským divadelním spolkem), jaká to byla zkušenost?
To by ti musel říci někdo z kluků co seděli dole v orchestřišti, ale určitě hraní z listu a pod taktovkou dirigenta, je pro Crossband úplně něco jiného a dobrá zkušenost.
V minulém roce absolvovali mnoho koncertů a jeden dokonce v Polsku. Jak na Vás reaguje publikum?
Dva v Polsku. Myslíš v publikum v Polsku? Řeknu ti až tam budem hrát častěji.
Jaké jsou tvoje hudební vzory a necháváš si jimi inspirovat při tvorbě písní?
Myslím, že nemám hudební vzory. Dělám muziku, tak aby se mi líbila a netoužím po tom, aby to znělo jako někdo jiný. Mám, ale vzory ve způsobu práce a v tom, jak by kapela měla komunikovat s publikem. Inspirovat se nechávám náladou cizích písní, ale jelikož poslouchám různé hudební styly tak se všechno míchá.
Co tě v hudební branži v poslední době nejvíce oslovilo?
Nevím. Ted´ si nevzpomínám.
Ještě se vrátím k novému CD, kde si jej mohou fanoušci zakoupit?
Mělo by být všude v prodejnách. Potom bude samozřejmě na koncertech. Stát bude 199,- Kč
Na závěr otázka o sprosťáka Bukowského: Vzrušuje tě pohled na figurínu bez šatů?
Ne, pouze v šatech.
CROSSBAND
Hraje od roku 2004 ve složení:
Jarda Kříž (kytara, zpěv, foukačka)
Standa Kříž (baskytara, zpěv)
Michal Walter (kytara, zpěv)
Vítek Blažek (bicí)
Doposud odehráli na 70 koncertů, z toho dva v Polsku.
V roce 2005 vydali maxisingl ?První nástřel?
V letošním roce se zúčastnili soutěže Rock Nymburk 2007, kde získali cenu diváků.
18. května 2007 křtí album AUDITORIUM.
(Nymburk, 14. 5. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1972
Klavírní živel Jiří Chvojka – čili o lásce, která prochází ušima
Aleš Misař
( Wethes)
Ovšemže jako správný umělec je nadán kromě jiných neobyčejných schopností také rozumnou dávkou roztržitosti. Inspirace někdy způsobí takový zával v mozkových závitech, že už se tam nezavine nic praktického. Například když ke mně mladý klavírista přijde na tvůrčí schůzku, pravidelně si při odchodu něco zapomene. Už jsem si tedy zvykl, že se loučíme dvakrát, přičemž mezi první a druhou rozloučkou Jirka sejde schody z patra a až u vchodových dveří dole s provinilým úsměvem oznamuje, že se musí pro něco vrátit. Když naopak přijdu na návštěvu k němu, do jeho zkušebny, zařízené pěkně séparé, ocitnu se v tom, co bych sofistikovaně označil za „tvůrčí binec“, tj. zdánlivý chaos, který by pořádkumilovný člověk pohanil doháněje provinilce k okamžitému úklidu, který je však pro jeho autora nepostradatelný, protože on jediný se v něm vyzná a rozumí pravidlům jeho uspořádání. Přesto se mi po každém mém vstupu do místnosti omlouvá, že neuklízel a záhy začne hledat v kupách kupy partitur strategicky rozmístěných jako praporky v orientačním běhu; klavírista jen učiní pár přeběhů kolem místnostmi a za chvíli už s přehledem vyloví potřebný list.
Jiřímu se velmi protiví nicnedělání. Tedy činnosti, na kterou se mnohý těžce pracující člověk těší po celou dvanáctihodinovku. Ne tak umělec takzvaně nakopnutý bohem a nucený tedy zpracovávat přílivy inspirací, které do údolí duše jako dar i úděl nahání neviditelná přízeň démonických múz výměnou za ztrátu duševní vyrovnanosti a klidu. Ano, soudím, že tvorba je vykoupena určitým výskokem z pohodlí, je ukončením stavu zahálky a zahájením neklidu a svérázné obdoby horečky. A Jiřím tento zvláštní druh horečky podpaluje snad nepřetržitě. Jsem například u něho na návštěvě, on se provinile usmívá, rozhazuje rukama a jako za trest si tahá štůčky vlasů z dobře chytatelného účesu a proklíná se: Já nic dneska ještě neudělal! A za chvíli se už omlouvá, že mě sice nechce vyhazovat, ale že musí na hodinku držet alespoň čestnou stráž u piana, jinak to prý není možné a nedá mu to, aby se nezeptal, jak dlouho jsem pracoval na své poslední básni. „No, celý den“ doznám se po pravdě a Jirka zesmutní, prokleje se ještě hlouběji a já už se hotovím k odchodu a neurazím se. Chápu spřízněnou duši - když si umělec žádá klid na soustředěnou tvorbu, nemělo by se mu bránit. I on samozřejmě dovede nicnedělat, ale ne tak, aby mu tato bohulibá činnost přinášela trvalé štěstí. Třebaže právě nezasedá u svých oblíbených oktáv, už pouhé pomyšlení, že někde doma mlčí jeho oblíbený nástroj, způsobuje, že mu jeho rorýsí černá očka nadšeně planou tisící jiskérkami jako ohýnky na jehličí.
Jiří patří mezi neúnavné dříče – tam, kde by jiní dávno podlehli svodům lenošení, náš skladatel na sebe uplatní přísnost a zatne prsty do kláves a tužku do osnovy, vždyť po úbytku svalů vůle, bývá jedinou léčbou nástup bičů disciplíny a tu na sebe umí Jiří bez reptání uplést. Takové sebemrskačství dává vzniknout podezřením z workoholismus, ale to důsledně popírám. Jiří si přeci vynajde čas pro své kamarády, pokud si kamarádi dříve nenajdou jeho, často s úmyslem zlákat jej na lahodnou sklenku. Potom hrozí spíše alkoholismus, neboť když už se vám umělce podaří získat na přátelský posed, ožije v něm společenský člověk a tu se mění v brilantního vypravěče, který rozhazuje vtipnou kaši se stejným přehledem jako druhdy akordy, pomlky a ligatury a jeho oči přitom střílí ohnivé šípy na všechny strany. Ovšem podvědomý odpor k nicnedělání ho popichuje i v gravitačním poli kolektivu, a pokud s ním někdo mluví třeba o poslední remíze Žižkova na Spartě, nemůže si být jistí, zda už si v hlavě nerozplétá notové osnovy. Nerad bych byl netaktní, ale prosím, zmlkněte už a odemkněte své slechy. Jiří se těší, až zase zaboří své ruce do životadárného koryta klaviatury, odkud vám pak vyloví velké ryby, jménem Bach, Chopin, Beethoven a samozřejmě Ryba.
Zážitek sám o sobě přináší pouhý pohled na Jiřího v plném zaujetí hrou. Vychutnává si každý úder do kláves tak nepokrytě jako labužník každý hlt svého oblíbeného pokrmu, zvláštně krouživě při tom pohazuje hlavou a rozkošnicky přivírá oči a rty se lehce našpulují jako k polibku přilétající múze. Jiřího hlava se takto stává doslova tanečním partnerem rukou obratně vířících o něco níže.
Ti, kdo ho neznají a stačí ho ještě zahlédnout v jeho přeletu městem, uvidí plující klobouk, rozevláté sako a hned si pomyslí: hm, to oblečení… to bude nějaký bohém tohleto, asi nějaký ten vlasatý filozof, podívejme, ani nevnímá, co se děje kolem a štráduje si to v pohodě, jéžinkute, klapky na uších, a kdyby takhle jelo auto… atd. Ty klapky jsou ve skutečnosti sluchátka, Jirka totiž nosí muziku v kapse, spojen s ní pupeční šňůrou discmanu, ale daleko raději se zajímá o klapky na prsty. Ano, Jiří, či spíše Jiřího ruce jsou hladové po vyzývavě otevřených klaviaturách; tam, kde na něho cení své černé a bílé tesáky neméně hladový klavír, tam musí neodbytně zabořit své prsty, (a teď nejde řeč o rukavicích) sice útlé, nedlouhé, ale dost mrštné na to, aby jimi vymodeloval nějakou sličnou melodii a poslal ji vzduchem suverénně jako prvotřídní tenisový servis.
A on ví, kam míří a dobře ví, jak štědře ho obdaroval muzický pánbůh, a proto nehodlá zahodit lacino ani zrno z nabyté suroviny talentu; urputně a ukázněně, v tvrdém boji o formu, kde se střetá žhavá duševní bezprostřednost tvůrčího činu s matematickou ukázněností skladatelského mozku, Jiří staví celoživotní pyramidu svého díla a snaží se, aby její špičku zaostřil co nejblíže hudebnímu nebi. Až jednou dohasne, dochrlí tisíce svých notových odrůd a láva ztuhne, pyramida by ho měla skrýt uvnitř ve svém bezpečí a navenek jej přesahovat velikostí a nezměrnou hodnotou pro všechny, kdo se s ní potkají či ji sami vynajdou. Ovšemže základy své velkorysé stavby podezdil jistotou zvanou hudba. A ta s ním roste; je mu denním chlebem, vodou i vínem a solí a jeho láskou, která prochází ušima.
Aleš Misař, 11. 7. 2007
…. Podle mého soudu umělec tvoří zčásti nedobrovolně, pod diktátem talentu. Tato shůry seslaná energie v něm hloubí tvůrčí vulkán nucený přetavovat v uměleckou hodnotu každé otřesení duše, která je sama svou podstatou citlivější na vnitřní i vnější nárazy proudu života. To, co by jiný člověk řešil hádkou, douškem lihu z placatice poslední záchrany, nebo cigaretou na uklidnění nebo dokonce cynickým ruky mávnutím za podpory selského rozumu, to si umělec odbývá urputněji a dramatičtěji soustředěnou duševní prací. Citlivá duše se stává jevištěm daleko více propustným pro dramata. Musel by popírat sebe sama, kdyby měl přeslechnout vnitřní volání, kázající mu: Sedni ke své práci a maluj, piš a skládej, sestavuj, zkrátka tvoř něco nového, i na úkor praktičtějších úkonů, které by ti třeba přinesly větší užitek, kdybys jim věnoval čas. Nadaný člověk nemá tedy na vybranou, musí tvořit, a ačkoli tvorba často bolí a stojí hodně fyzických i psychických sil, hromadit v sobě bez ladu a skladu přízeň múz a nepřetkávat je do nových hodnot, netvořit, nicnedělat, by pro něho znamenalo daleko krutější, nezdráhám se říci existenciální bolest. Stejně jako v nemoci, i v tvorbě zůstává člověk osamocen - sám se svou múzou.
AM
(Nymburk, 16. 7. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1984
Soutock 2007
Wethes
První ročník festivalu proběh 12. srpna minulého roku a vystačil si s dramaturgií tvořenou místními skupinami: Ydar Bědop, Masaku Screever, Nový Hrábě, Ananás Kúsky, Bez peří a Mixle v pixle. Dramaturgie letošního ročníku přinesla větší jména, a to Krucipüsk nebo První Hoře. Když jsme u toho vzpomínání, s myšlenkou uspořádat na soutoku festival se již před čtyřmi lety zabýval Jiří Najman. V této době vznikl i název Soutock, jako parafráze slavného Woodstocku. Avšak samotné realizace se festival dočkal až se vstupem Pepy Podoláka a okruhu jeho přátel. Umístění festivalu do lužního lesa nese několik omezení, například požadavek na kapacitu maximálně 700 návštevníků a omezení automobilové dopravy. Nutno dodat, že první podmínka byla návštěvou asi 200 diváku splněna a co se týče dopravy, tak nejčastěji jsem zaznamenal turisty v luxusních bourácích, kteří na festival rozhodně nemířili.
Hudba – nahoru a dolu
Festival zahájil s kytarou Lukáš Zíta, mimo jiné působící ve skupině Melouni. Lukášova směs folku, country i blues byla na rozjezd velmi dobrým dramaturgickým tahem. Za slabé místo autorovy tvorby považuji české texty, kterým bluesový kabát moc neslušel. Naopak obdiv si zaslouží Lukášova hra na kytaru a cit pro interpretaci bluesových tradicionálů. Lukáš Zíta nezávidění hodnou pozici startéra festivalu ustál s přehledem, škoda jen, že se většina diváků nalévala u výčepu. Poté následovala skupina Qwil, energický punk přilákal část diváků od výčepu k pódiu. Qwil výtečně používá vokály, které přímočarou punkovou hudbu krásně dobarvují. Zpěvačka Petra by si však měla dávat větší pozor na intonaci, v některých pasážích to bylo vyloženě „na štýru“. Punkeři představili i novou píseň, kterou zabrousili do vod pop-rocku, stylově velmi blízko k repertoáru Anny K. V tvorbě Qwilu tak čitelný rukopis Michala Kořínka se v této písni jaksi ztratil v ozvěnách hudebního deja-vu.
Výčep, pivo a několikrát za sebou opakovat: Recept pro ideální náladu na festivalu. Před vystoupením skupiny Práva Pupku se stala věc nevídaná, baskytarista Honza Bělský dostal od svých kamarádů vypečený dárek ke třicátým narozeninám. K oslavenci se ladnou chůzí přiblížila blondýna v námořnickém oblečku, ano tušíte správně – striptýz. Během varietního čísla nahých křivek se mě začínal zmocňovat pocit, že je již zbytečné, aby se na pódiu dělo ještě něco dalšího. Hudba naštěstí svléknou nejde, a tak se během několika taktů zjitřelé pocity ustálily. Jestli jsem Qwilu doporučoval hlídat intonaci, tak u Pupkáčů to dělat nebudu. K jejich hudbě jistá neučesanost prostě patří. Práva Pupku letos slaví páté výročí a koncert jim výtečně sedl, výborná rytmika Pepy Podoláka a Honzy Bělského, ležérní zpěv Lukáše Trejbala a rozpustilá kytara Honzy Cermana – nádhera. Výčep. Hlavní hvězda večera splnila to, co se od ní předem očekávalo, Krucipüsk přilákal i poslední zbytky u výčepu, celá louka v pohybu, energie, dravost. V porovnání s předešlými a následujícími kapelami ohromný skok ve zvuku i v pódiové show.
Kapela První Hoře byla pro mne první hoří festivalu, přičítám to na vrub pivní náloži. Jejich hudba se mi prostě zdála příliš komplikovaná a zdlouhavé zvučení stejnak odlákalo většinu diváků zpět k výčepů. No a ten protivný klaun s afektovanými gesty? Fuj. Snad příště na jiném místě a v jiném čase jim přijdu na chuť. Festival kolem třetí ráno zakončili Mixle v pixle s novou zpěvačkou Zuzkou. I Mixle hudebně polepšili a musím ocenit vokál Zuzany Janišové, připomínající zpěv Jany Kratochvílové – publikum Tvé jsem Já, publikum Tvé jsem Já, jsem jááá. Škoda jen trochu nevýrazného zvuku, i když si plně uvědomuji, že ve tři ráno a pod náplavou pěny se mi to mohlo jen zdát. Hudba ztichla a nad loukou u soutoku dvou řek se začala vznášet sexuální energie. Soutock 2007.
Na závěr dvě rady:
Z vlastní zkušenosti nedoporučuji po větší konzumaci piva pít jakoukoliv limonádu.
Nahé tělo prodá i sebehorší článek!
(Nymburk, 16. 8. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1985
Skupina Mantinel shání zpěváka
Wethes
(20. 8. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1987
Rock Nymburk 2008
Wethes
Jaké jsou podmínky soutěže? Zúčastnit se mohou rockové a rocku blízké kapely z celé ČR, které nevydaly více jak jedno oficiální CD (demo nahrávky se nepočítají). Výběr finalistů probíhá na základě zaslaných nahrávek, které jsou předloženy porotě soutěže. Nahrávky zasílejte nejpozději do 3. března 2008! Finálový večer proběhne v sobotu 29. března od 19:00 hod. v Kulturním domě v Nymburce.
Nahrávky společně s kontakty na skupinu (telefon, webové stránky, email) zasílejte na adresu:
MěKS Nymburk
Rock Nymburk 2008
Palackého třída 449
Nymburk
288 02
V současné době není oficiální web soutěže v dobré kondici, takže se s případnými dotazy můžete obrátit klidně na redakci Hlučné samoty. Rádi Vám pomůžeme a případné dotazy zodpovíme.
Jak se stalo dobrým zvykem, čtenáři Hlučné samoty si mohou zasoutěžit o volné lístky na finálový večer. Sledujte seriál a dozvíte se víc.
(12. 12. 2007, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2065
Pražstí Mild Coffe v Nymburce poprvé v plné sestavě
Aleš Misař
( Wethes)
„Zjistili jsme, že ohledně hudebních chutí jsme stejná krevní skupina“, usmívá se Jiří. „Dupalo nám to od začátku. Společné hraní nás baví, na místě spontánně vymýšlíme nové nápady, lehce se doplňujeme,“ říká na úvod a hned mi osvětluje kuriózní začátky nedávno zrozené kapely. To, co začalo nevinnou žádostí o cigaretu, rozvinulo se v plodnou hudební spolupráci. „Jako první mi učaroval Ondra a jeho saxofon, tenor i alt. Po pár zkouškách jsme si hudebně kápli do noty,“ vypráví. Kvůli udržení rytmu přibrali ještě basáka Lukáše, který vládne barevným zvukem svého nástroje. Tak se vyrýhovala sehraná trojice. Jirka v kapele plní roli klávesáka a rozhodně prý nezůstane jen u klavírních zvuků. „Střídám běžné klapky s hammondkami, kupříkladu v rytmu samby, funky nebo Bossa Novy, popisuje Jiří rytmickou složku a vzápětí shrnuje složení: saxofon tenor i alt, basák a klávesy.
Jirka přiznává, že s Mild Coffee se nachází velice blízko toho, co by nazval svým domovským stylem. „Je to směsice mnoha proudů…“ říká a vyjmenovává soul, pop, jazz, R´n´B a funky. „Naše seskupení se nejlépe hodí do atmosféry zakouřeného klubu ve dvě v noci, když na jednou do ticha spustí hlas barové zpěvačky.“ Ženský hlas ale v souboru zatím schází, vokální part tak zatím obstarává sám Jiří. „Ale se zpěvačkou na 90% do budoucna počítáme,“ předpovídá a oznamuje, že jedno ženské překvapení u mikrofonu v roli hosta nás čeká už v Nymburce.
A Jiřího pocity před únorovým dnem D? „Na koncert se těším nejen proto, že lidem budu moci předat nějaké hudební poselství, ale i proto, že si hraní sám užiju a budu cítit energii spoluhráčů,“ říká a lišácky podotýká, že tu vzájemnou sílu rozvinou v plném nasazení i pro nymburské uši. Nakonec Jirka poodhalí roušku repertoáru: Pokud vše proběhne hladce, na posluchače Zrcadlení skupina připravila jak původní skladby (převedeno do čísel vlastní tvorba tvoří 70% repertoáru), tak několik osvědčených titulů zahraniční provenience, za všechny Jiří prozradí třeba Springsteenovu filmovou „Streets of Philadelphia.“
Na závěr se ptám na samotný název kapely. Prý se zrodil samovolně z podstaty věci: „Mild Coffee“ ukazuje k pohodě při poslechu, když hudba hladce vplývá do ucha posluchače, nejlépe v nějaké kavárničce, kam lidé přicházejí nespěchat. Zda se kapele podaří navázat na povedené prosincové vystoupení i v únoru, můžete se přesvědčit už velmi brzy. „Jemná káva“ bude poprvé ve své plné síle podávána 4. února v obřadní síni MěKS v rámci pořadu Zrcadlení duší. Jirka věří, že skupina Nymburské publikum na první pokus pobaví svou pestrou škálou hudebních nálad. Kapela nadále plánuje nahrát první demosnímek a chystá se také na hudební Odysseu po klubových scénách v Praze.
(Nymburk, 18. 1. 2008, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2072
Nymburská rocková scéna
Wethes
Před dvěma lety jsme se bavili o prvním díle knihy Nymburská rocková scéna. Teď je tu díl druhý, jak dlouho si na něm pracoval?
Asi stejnou dobu, jako na prvním díle, to znamená něco přes dva roky. Od března 2006, kdy vyšel v novinách profil Mizantropu, který knížku otevírá až vlastně do půlky dubna, kdy jsem upravoval poslední krátké profily, které předběhly novinovou podobu.
O kolika kapelách se v knize můžeme dočíst?
Je to 59 profilů kapel a osobností mapovaného období od roku 1985 až po současnost. Původně jsem chtěl zmapovat pouze dvacetileté období 1985 – 2005, ale nešlo se vykašlat na kapely, který jsou aktivní v posledních třech letech.
Které z těchto kapel považuješ s odstupem času za významné, a podařilo se některým překročit hranice našeho okresu?
Začnu s odpovědí na druhou otázku. Kapel a osobností, kteří se podívali i za píseček našeho okresu, je samozřejmě většina popisovaných. Ať už jde o zábavové kapely jako například Iras, Telegraf nebo Roxor, kteří jezdili a některé stálé jezdí na slavné štace do východních a jižních Čech. Anarcho-punkový Komplex viny vyrazil nedávno na tříkoncertní turné na Slovensko. Legion hraje s přehledem po celé republice. Co se týká první otázky, tak významných kapel je tu také pěkná řádka. Třeba již zmiňovaný legendární Iras. Třináct let po ukončení činnosti se k jejímu odkazu hlásí nejedna kapela. Telegraf, který v loňském roce oslavil 30 let na scéně, je hardrockovou ikonou už také pár let. Hanka Pokorná se prozpívala do muzikálů Daniela Landy, Vojta Říha je již několik let v základní sestavě Blue Effectu, legendy nad legendy. Rozhodně se do povědomí výrazně zapsala i crossoverová parta T.H.C. Myslím, že důležité místo tu zastávali též Lucidum Intervalla jako česká odpověď na americké Swans. Svou hypnotickou hudbu hráli ve všech tehdy vyhlášených pražských klubech.
Kniha obsahuje dvě CD, jaké kapely si na nich můžeme poslechnout?
Dvoj CD je stejně jako u prvního dílu, nedílnou součástí knížky Nymburská rocková scéna, 2. díl. Je na něm 37 skladeb (včetně mp3) zmiňovaných kapel v knížce. Všechny dostupné a kvalitativně poslouchatelné pecky jsem na CD umístil. Někdy to byl opravdu oříšek. Ze starých kazet jsme museli převádět písně do digitální podoby. Jsou to většinou záznamy z živáků. To byl případ Irasu, Spirals, Dětí z Kouřové hory, Sólového sboru nebo skupiny Spider Pepa. Iras je tu zastoupen opravdu charakteristickou skladbou Sekeromlat z konceru v nymburském kulturáku z roku 1991. Ze sampleru svou vysokou kvalitou vyčuhují písně T.H.C., The Hitfakers, Mindway, Lukáš Zíta, či Vít Andršt Quartet. Ovšem všechny kapely a osobnosti tu mají své nezastupitelné místo.
Vím, že jsi na CD přidal i datovou stopu s různými bonusovými materiály. O co se jedná?
Datová stopa obsahuje dokonce čtyři videoklipy. Jsou to klipy Lucidum Intervalla – Jsem, Pavel Kopecký a Sesbíraná skupina – Bon Appétit, Roxor – Monseigneur a Mindway – Reality. Opravdové lahůdky pro příznivce obrázků. Bývalý basák Lucida René Dubovský klip na píseň Jsem upravil jen kvůli vydání 2CD. Je to koncert z Vranného nad Vltavou, kde svou performanci předvádí herec Jarmil Škvrna. Roxor potěší jistě nejednoho fanouška jejich speed metalu. Klip natáčeli v Kostomlatech a v nymburském Kokosu v roce 1989.
Kniha bude pokřtěna v sobotu 26. dubna, kdo bude kmotrem a jaký je připraven program?
Kmotra chci uchovat v tajnosti. Program křtu, který se koná v sobotu 26. dubna od 19 hodin v KD Nymburk je následující. V kavárně budou hrát dýdžejové Láďa Kutík a Honza Patka především z obou dvojcédéček místní skupiny a také ze svých oblíbených. Na velkém sále zahrají: Authentic, Syrea, Tomáš Grospič, Polabská jazzová společnost a o vrchol večera se postará po třinácti letech obnovený heavymetalový Iras. Ten zaburácí v sestavě: Ben Bártl – zpěv; Jiří Jarolím – kytara; Láďa Dousek – bicí, Petr Matoušek – klávesy, zpěv a Ota Kouřík – basa. Akci bude moderovat Pepa Podolák, který působil na Radiích Delta, Styl nebo Limonádový Joe. Křest jsem pojal jako takový svátek nymburského bigbítu (myšleno region Nymburk). Proto prvních 100 příchozích má pivo zdarma a prvních 50 gulášů je též zdarma. K tomu je připravená studená domácí kuchyně (bábovka, zeleninová placka, nádivka, preclíky atd.). Když bude někdo chtít něco upéct, ať se nestydí a přinese na náš stůl hojnosti do kulturáku. Všichni jsou srdečně zváni!
Kde se dá kniha zakoupit a za kolik?
Knížka + 2CD Nymburská rocková scéna, 2. díl se bude vůbec poprvé prodávat právě na téhle akci v kulturáku za zvýhodněnou cenu 230 korun, jinak v krámech za 280 korun. Knížka bude k dostání v knihkupectvích na Nymbursku (Nymburk, Poděbrady, Lysá nad Labem) a v Kolíně. V létě ji po rockových festivalech bude zřejmě vozit Lubor Maťa. Knihu si také můžete objednat emailem, pište na: l.trejbal (zavináč) seznam (tečka) cz
Předpokládám, že si se neobešel bez sponzorů, kdo ti pomohl uskutečnit tvůj projekt?
Bez sponzorů to opravdu dneska nejde. Chtěl bych především poděkovat městu Nymburku, které mi přispělo stejně jako na první díl největší částkou. Dík patří i Poděbradům, Lysé nad Labem, Pískové Lhotě a Kněžicím. Z ostatních sponzorů mi výrazně pomohly Evolving Systems a Studio Všechlapy. Nesmím zapomenout ani na restauraci Butrint, kulturní dům Nymburk, Cukrárnu Pod žabkou a bratry Baštovi z Poděbrad. Bez všech těchto sponzorů by se mi tento ojedinělý projekt nepodařilo uskutečnit. Opravdu si vážím toho, že knížku a dvojCD podpořily.
Teď jen naťuknu, co chvíli vznikají nové a nové kapely, myslíš už na třetí díl?
Tak na třetí díl už vážně nemyslím. Zmapované období 1985 po současnost, v kterém jsem ve dvou dílech představil 113 rockových kapel a osobností a 76 písní na všech CD, je zatím dostačující výpověď o zdejší rockové scéně za posledních více jak 20 let. Samozřejmě sleduju cvrkot a vím o dalších kapelách, které tu existují. Třeba po mě někdo převezme pomyslný štafetový kolík.
Díky za rozhovor.
(Nymburk, 21. 4. 2008, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2165
Kniha o regionálních rockových skupinách pokřtěna
Wethes
Lukáš Trejbal pojal křest knihy jako festival, na kterém vysloupilo pět skupin z nymburského regionu. Před začátkem akce již byla všechna místa k sezení obsazena a od baru se táhla dlouhá fronta na pivo. Už dlouho jsem podobnou scénu v kulturním domě neviděl, věkový průměr návštěvníků přesahoval třicet let, nepřehlédnutelná byla i koncentrace jeansových bund a kožených křiváků, vše v dokonalém retru let osmdesátých. Jako první vystoupila hard rocková skupina Authentic z Milovic, hrající styl nepodobný Kabátům. Musím pochválit výborný zvuk, ale jinak ve mně nezanechali výraznější dojem. To je však pouze můj problém, publiku se Authentic líbil a každá píseň byla oceněna velkým potleskem.
Poté následovalo vystoupení revivalové skupiny Tomáš Grospič a New Balls, hrající písně skupiny AC/DC. O tom, že je Tomáš Grospič skvělý kytarista není pochyb, bez problémů zvládá bluesová sóla i těžkotonážní riffy australských hardrockerů. Poněkud problematické mi však přišlo složení kapely, starší část ovládá rytmiku, mladší zpěv a doprovodnou kytaru. Zvláště na postu zpěvaček mi chybělo nasazení a možná i pochopení toho co a v čem hrají. Unisono zpěv obou dívek, bez výraznějších emocí a barvy, působil skoro jako při vystoupení sboru na školní besídce. Zpěvačky by rozhodně měly zapracovat na harmonickém rozložení hlasů, ale i na pódiové show. Rozhodně se nemají za co stydět, tak proč jen postávat u stojanů? To jim nesluší, k rocku patří přece dračice.
Po vystoupení New Balls následovala projekce videoklipů skupin Roxor, Iras, Mindway a Lucidum Intervalla. Na klipech Roxoru a Irasu bylo nejvíce vidět, jak moc se změnila doba a styl, v této souvislosti pak klipy působily až úsměvně. Téměř až hororově vyznívala magicky pulsující hudba a nervní kamera v klipu skupiny Lucidum Intervalla. Před samotným křtem knihy připravil Lukáš Trejbal pro diváky hudební lahůdku – vystoupení Lídy Benešové (roz. Fiškové), která za doprovodu Mirka Havelky zazpívala píseň „Chci zapomenout“ od Raye Charlese. Lída Benešová patří mezi pamětníky začátků bigbítu v Nymburce, poprvé veřejně vystoupila v roce 1964, a to na letní scéně na nymburském Ostrově se skupinou Dears.
V půlce večera přizval moderátor večera Pepa Podolák na pódium autora knihy Lukáše Trejbala a jeho dva kmotry Vojtu Kladívka a Petra Korála. Vojta Kladívko popřál knize mnoho štěstí a poděkoval Mikymu Mejstříkovi za propagaci rockové hudby v Nymburce „Vím, že je to pro mnohé kontroverzní osobnost, ale nebýt něj, mnoho věcí by se nestalo“ uvedl. Petr Korál poděkoval Lukáši Trejbalovi a vyslovil přání, aby takových nadšenců jako je on bylo více a aby byla takto zmapována rocková scéna i v jiných městech.
Vrcholem akce se bezesporu stalo vystoupení legendární heavy metalové skupiny Iras, která od svého rozpadu v roce 1995 nikdy nevystupovala a znovu se sešla jen kvůli sobotnímu večeru. O tom, že většina diváků přišla hlavně na Iras nebylo pochyb, do posledního místa zaplněný sál, kožené bundy s nápisy Iras, bouřlivý potlesk po každé odehrané písni, les zvednutých rukou, publikum prostě patřilo Irasu. Asi nemá cenu nějak hodnotit hudbu skupiny Iras, většina tvorby vznikla v 80. letech, kdy metalová hudba byla na vrcholu a i frontman Václav Bártl uznal, že jejich hudba je poplatná době. Diváci si však přišli zavzpomínat na písně jako Golem, Veskláci, Vyhozen z učňáku, Kladivo na čarodějnice. Při písni Železná dáma dokonce publikum hlasitě zpívalo refrén. Kapela hrála skvěle, dlouhá odmlka nebyla vůbec poznat. U dnešních vyznavačů metalu by sice Iras asi neuspěl, ale pro pamětníky metalových let osmdesátých muselo být jejich vystoupení jedinečným zážitkem. Celé vystoupení jsem zůstával v němém úžasu. Hudba mě sice nijak neoslovovala, ale cítil jsem napětí a radost nejen z muzikantů, ale i z publika.
Po vystoupení Irasu to v sále značně prořídlo a další skupina, Syrea z Lysé nad Labem, to neměla vůbec lehké. Musím uznat, že kapela hrající styl grunge je s každým dalším koncertem lepší a lepší. Na úplný závěr vystoupila Polabská jazzová společnost, i tato skupina se po letech sešla právě pro tuto příležitost. Jejich vystoupení bylo bezchybné a pro mě největším zážitkem z celé akce. Aby ne, v Polabské jazzové společnosti se sešli úžasní muzikanti a silné osobnosti: Vít Andršt, Vítek Beneš, Zdeněk Havlas, Mirek Havelka a Lukáš Buk. I přes pokročilou hodinu přilákali publikum zpět k pódiu a museli dokonce přidat jednu píseň.
Knihu Nymburská rocková scéna (1985 – 2008) 2. díl můžete zakoupit v knihkupectvích v Nymburce, Poděbradech a Lysé nad Labem, nebo si pro ni napsat přímo autorovi na adresu: l.trejbal@seznam.cz. Součástí knihy je i dvoj CD s písněmi a klipy skupin, o kterých se v knize můžete dočíst.
Pozor soutěž!
Pokud správě odpovíte na otázku, můžete získat knihu Nymburská rocková scéna 2. díl. Otázka se týká skupiny Iras, jejíž profil můžete v knize nalézt.
Po kolika letech znovu vystoupila skupina Iras?
a) 13
b) 14
c) 15
Odpovědi zasílejte na adresu: wethes@pampam.cz
Uzávěrka soutěže je v pátek 30. května 2008
(29. 4. 2008, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2190
Crossband uvádí nové CD Cajk
Michal Douša
( Wethes)
Kapela v čele s frontmanem Jardou Křížem, který ji před čtyřmi lety s bratrem Standou založil, hraje nápaditý mix pop-rocku, blues a funky, ze kterého jde především optimismus a dobrá náladá. Z koncertů také víme, že Crossband umí publikum pořádně roztancovat a udělat show, při které se vyloženě baví. „Tahle deska je doufám dalším krokem ke splnění našeho snu – oživit to tu trochu“ uvedl Jarda.
Ve skupině hraje kromě zmíněného tandemu kytaristy a zpěváka Jardy s baskytaristou Standou také Michal Walter (na kytaru), Vítek Blažek (na bicí) a trumpetista a percusista Martin Blažek. Někdy je doprovází i hosté, například Marek Michl na piano či Tomáš Vydra. Texty píší nymburští básnící, třeba Jiří Teper nebo Aleš Misař. Některé si také píší sami.
Nové CD tedy opět slibuje notnou dávku energie a nápadité, melodické a vtipné rockové muziky. Pikantní na desce je bezesporu také hudební režie elektromága Armina Effenbergera, známého svým projektem Cartonnage a spoluprací mimojiné i s Mobym. Elektronika z toho ovšem v žádném případě nebude, kluci zůstali věrni bigbítu.
Více informací na: Crossband
(Nymburk, 24. 11. 2008, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2271
Soutěž Rock Nymburk 2009 je zahájena
Wethes
Celostátní vyhledávací soutěž pořádá MěKS Nymburk již po jedenácté. Soutěž je určena pro rockové skupiny, v tom nejširším slova smyslu. Jedinou podmínkou je, aby neměli na svém kontě vydané více než jedno oficiální CD. Výběr probíhá na základě zaslaných nahrávek, přičemž soutěžního večera se zúčastní šest finalistů, vybraných odbornou porotou. V minulém ročníku zvítězila jičínská skupina Bludy, v tradičním diváckém hlasování bodoval Legion.
Vítěz soutěže získává víkend v nahrávacím studiu Všechlapy a účast na velkém letním festivalu. Přihlášku společně s nahrávkou můžete zaslat na adresu:
MěKS Nymburk
Rock Nymburk 2009
Palackého třída 449
288 02 Nymburk
Více informací a další novinky naleznete na oficiálních stránkách soutěže: Rock Nymburk
(Nymburk, 25. 11. 2008, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2270
Rozhovor s Lukášem Trejbalem nad novým CD skupiny Práva pupku
Wethes
Po dlouhých šesti letech vydáváte další CD. Jak dlouho jste na něm pracovali?
Album Pořád jsem na cestě k tobě jsme točili od května do září loňského roku ve studiu Všechlapy. Pupkáčům stačili dva víkendy, ale pak jsme průběžně zvali hosty a kamarády, kteří hrají v některých skladbách. Fušku nám dalo míchání placky, hledali jsme k sobě adekvátní zvuk. Myslím, že se to nakonec povedlo.
Skládali jste písně přímo pro tuto desku, nebo jste se snažili spíše zdokumentovat váš koncertní repertoár? Narážím na to, že CD se jmenuje „Pořád jsem na cestě k tobě“, což je titul písně, kterou znám z vašich koncertů.
Je to samozřejmě zdokumentování tvorby, kterou hrajeme už přes dva roky, nejmladší píseň je z loňska, to je Blues včerejšího večera, na té jsme doslova ulítli.
Pozvali jste k nahrávaní nějaké hosty?
Jak jsem již zmiňoval, přemýšleli jsme, jaký nástroj by pasoval k té které písni. Normálně hrajeme v základní sestavě, tak proč nevyužít šikovných muzikantů kolem nás na desku. Pozvali jsme už podruhé Filipa Trávnického na saxík. Ten se k naší hudbě výborně hodí a zahušťuje. Filipes přislíbil i koncertní spolupráci jako host. Do temné Plus mínus je hraje na violoncello Marta Svobodová, s kterou jsme už jeden čas zkoušeli i hráli v Brně. Trumpeťáka Luboše Oše Chlade znají fanoušci z Oliverovy dálky a z party Ydar Bědop. Je to starý kámoš, citlivě fouká do dvou písní, v jedné kavárenské hraje na tahací harmoniku. A Markéta z R.U.M.u (jinak basistka) zahrála do coververze Plastiků „The Sun“ hlavní motiv několikrát na housle.
Jak se shání peníze k natočení a vydání vlastní hudby? Hledali jste podporu u sponzorů či institucí?
Peníze se shánějí blbě. Všichni máme své rodiny, tak asi tušíš, že to dneska není sranda. Samá krize (celosvětová i doma v kuchyni), ale kámoš z naší hospody říká: „Piču krize, mám plnou lednici, jdu grilovat.“ Každopádně si desku hradíme ze svého, nejsou to závratné sumy, všechno si děláme na koleně.
Zkoušeli jste nahrávku zasílat vydavatelským firmám?
Sám víš, že dneska neznámou kapelu nikdo nevydá. Pouze zase nadšenci jako jsou lidé kolem sympatických vydavatelství Black Point nebo Guerilla Records. I v tom případě si desku ale zaplatíš sám a oni ji zaštítí firmou. Desku vydáváme vlastním nákladem.
Co si myslíš o propadajících se prodejích hudebních nosičů, má ještě smysl desky vůbec vydávat? Neuvažujete příští desku umístit pouze na web?
Dřív jsem byl naštvaný, že už nejsou asfaltový desky, elpíčka. A podívej dneska. Už ani cédéčka nejdou, šoupneš si to na „palec“ a je. Já k tomu ale potřebuju i tu vizuální podobu. Deska, album je takové tvoje dítě. O umístění pouze na web neuvažujeme s přihlédnutím na fakt, že jestli se dohrabem k nějaké třetí desce, místo cédéček budou třeba nějaký kuličky do „mixéru“. Vyřeší se to samo.
Nedílnou součástí CD je i grafická a výtvarné stránka, kdo se na tomto podílel?
Hlavní obraz a motiv desky „Pořád jsem na cestě k tobě“ je od mé dcery Lucie. Vlastně to měla jako úkol do školy a nám se to s klukama tak zalíbilo, že jsme ji požádali, aby to dotáhla. Nakonec malovala velký formát obrazu, který ofotila. Jinak si děláme booklet sami.
Kde si lze vaše CD zakoupit?
Placku budeme vozit po koncertech, tam se prodávají kapelám, jako jsme my, asi nejvíc. Potom samozřejmě je možné poslat desku poštou, kontaktujte nás na zde: Práva pupku. Pár kousků dám ještě do prodejny desek naproti hospodě Na Tarase v Nymburce.
Chystaný křest vašeho CD pořádáte společně se skupinou SO, která rovněž pokřtí své nové CD „Lidské Státy“. Kdo s tímto nápadem přišel?
Myslím, že bubeník Pepa. Ten model je známý, společně loni křtily místní party Crossband a Hitfakers. Chtěli jsme také velký koncert a proč ne společný křest. Bavili jsme se o tom v lyském klubu Mango s Lubošem Lambertem ze SO a on, že také dokončují aktuální desku. Máme SO rádi jako kapelu i jako lidi, nebyl problém.
Oceňuji dramaturgii večera a pozvané hosty, bylo těžké sehnat Ivana Martina Jirouse? Myslím, že je to poprvé, co v Nymburce vystupuje?
To je asi pravda, Magor tu nebyl nikdy. Zas tak těžké to nebylo, jelikož Martin Jirous je partner písničkářky Dáši Vokaté, kterou jsem oslovil jako první, a oni často jezdí spolu. Ona tedy navíc pendluje mezi Vídní a Prahou. Dáša mu volala a Martin nic v tom termínu neměl. Domluvili jsme se rychle. Jirouse považuji za velkého českého básníka.
Jak bys představil další hosty, kteří vystoupí na vašem křtu?
Zahrají spřízněnci Nový hrábě. Ti s námi hrají už leta. Teď mají nějaký divoký období, ale dali se zase dohromady a oba víme, že je to sakra dobrá muzika, hlavně svojská. Vzácní hosté, undergroundová písničkářka Dáša Vokatá zahraje starší písně i ty z aktuální a nádherné desky Bojovníci snů. Ona hraje folk, ale do undergroundu patří, jelikož se v něm pohybuje. S ní se bude v bloku střídat Jirous, který přečte svou poezii. Pak zahrají oslavenci Pupci a SO. Na závěr si zahraje ještě jedna malinko utajená kapela. Volali, když už jsem měl playlist ukončen. Jsou to kluci, kteří tvořili takovou místní legendu v 90tých letech – Sine Nomen. Zase hrají a hlavně skládají nové věci.
Jako další bonus pro návštěvníky křtu avizujete i domácí pochutiny, na co se tedy můžu těšit k jídlu?
Ty seš přes to žrádlo, to je jasný. Když je to křest, tak bychom rádi nabídli návštěvníkům něco navíc. Každý z kapely něco doma připraví. Moje holky pečou preclíky a nějakou zeleninovou roládu. Pak kámošky pečou sladký i slaný dobrůtky, třeba špenátovou kapsu se šunkou z listového těsta. Myslím, že nebude chybět bábovka, nádivka s léčivými bylinkami a tak dál. Jo a sud piva jako dárek fanouškům je také zdarma.
Tak to se těším. Díky za rozhovor!
(Nymburk, 16. 4. 2009, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2431
Pupkáči a SO pokřtí své desky. Přijede i Magor!
Lukáš Trejbal
( Wethes)
Dramaturgie večera:
19.50 Nový hrábě
20.45 Dáša Vokatá + Ivan Martin Jirous (Magor)
22.00 Práva pupku s hosty, křest CD Pořád jsem na cestě k tobě
23.45 SO, křest CD Lidské státy
01.00 překvapení na závěr (parta, kterou znáte z dřív jako Sine Nomen)
Trocha bigbítové encyklopedie o samotných aktérech:
Skupina Nový hrábě je už letitou kapelou kolem kopce Chotuce, dnes se lokalizují jako nymburská skupina. Její hudba je svojská, ovlivněná třeba prvním obdobím Pražského výběru, či Jethro Tull i moravským folklórem. I když existuje už přes dvacet let, má za sebou jen demokazety a pětipísňové promo CD. Tam najdete například starší píseň Kouzelníci i novější jako Hodiny v potoce.
Undergroundová písničkářka Dáša Vokatá žije dnes střídavě v Čechách a Rakousku. Často hrála ve Vídni i jinde za dob komunismu s dalšími písničkáři, kteří emigrovali. Potkávala se tak na pódiích s Karlem Krylem (jeho písně ráda i hraje), Sváťou Karáskem nebo Charlie Soukupem. Sympatické vydavatelství Guerilla Records ji v loňském roce vydalo nádhernou desku Bojovníci snů. Dáša slíbila, že ji přiveze i do Nymburka.
Přiveze i svého současného druha a parťáka, básníka a otce undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magor. Dlouholetý umělecký vedoucí skupiny The Plastic People of the Universe, autor prózy Pravdivý příběh Plastic People. V době normalizace byl nekolikrát vězněn. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně. V Nymburce bude číst Magor vůbec poprvé, nenechte si ujít.
Práva pupku dostali od jednoho kamaráda přidělenu i hudební škatulku – underground for radiostations. Docela sedí, i když poslední písně se od androše opravdu vzdalují. CD Pořád jsem na cestě k tobě obsahuje 8 písní, které Pupkáči už ale asi dva roky normálně hrají na koncertech. Všichni muzikanti prošli takovou malou nymburskou legendou – Oliverovou dálkou. Na křest se pilně připravují a v rámci jejich rockového setu bude i akustické okénko s písněmi oblíbenců (Sváťa Karásek, Mejla Hlavsa). Ale psssst.
Lyská rocková parta SO přijede také pokřtít novou desku, kterou chlapci pojmenovali Lidské státy. Hrají melodický nakažlivý rock se zajímavými texty zpěváka a kytaristy Luboše Lamberta. SO je jistota, která nezklame.
O závěr večera se postará parta, která si dříve říkala Sine Nomen. Poslední dobou se začali znovu scházet a kromě starých „vykopávek“ zkouší i nové skladby. Sine Nomen byli jednu dobu před branami první rockové ligy v Čechách. Nakonec to neklaplo, připomeňme, že hráli například v legendárním klubu Bunkr v Lodecké ulici v Praze nebo sklidili chválu kritika a hudebního publicisty Petra Korála v časopise Rock & Pop na jejich demoCD.
Lukáš Trejbal (organizátor, PP)
(Nymburk, 7. 5. 2009, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2478
Crossband představuje nový videoklip Virtuální Aneta
Karolína Jelínková
( Wethes)
Pro někoho představuje internet nepřítele, pro jiného přítele, někdo ho bere jako poznanou nutnost a pro někoho je to prostě droga. Dokáže měnit okruh přátel, způsob života, a při jeho chvilkové nedostupnosti nám může obstarat také lehkou(někdy těžkou) abstinenční závrať. Stále více jeho uživatelů na něm tráví stále více svého času probíráním se různými zákoutími tohoto virtuálního světa a proto není divu, že občas tak trochu „zabloudíme na netu...“ Internet zkrátka používají všichni a všude ať už jde o nakupování, surfování nebo třeba i k seznamování. A jak že takové virtuální seznámení může dopadnout? I o tom je klip a píseň Virtuální Aneta.
Tvorba klipu probíhala právě v době přítomnosti prezidenta USA Barracka Obamy v Praze. Natáčení proto provázela bezpečnostní opatření a přítomnost policistů, kteří byli z filmařů na Václavském náměstí docela nervózní.Ve videoklipu si zahráli nejen herci Nymburského divadla, ale dokonce i sám jeho tvůrce. Je to onen nápadník v klobouku, který rychle schovává růži pod kabát a utíká před onou záhadnou ,,virtuální Anetou.“
Na první pohled se může zdát, že tohle virtuální seznámení nedopadlo zrovna nejlépe, ale jakže to dopadne se zamilovanou dvojicí na konci? No, to už se brzy dozvíme…
(17. 10. 2009, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2505
Skupina Čabraka vystoupí v Nymburce
Lukáš Kadava
( Wethes)
Čabraka je orientální přehoz a také renesanční architektonická ozdoba; oba aspekty - orient i historie - jsou dnes v hudbě této kapely obsaženy. Muzika Čabraky stojí na trochu jiných základech, než je v místních končinách obvyklé, nejen rytmicky, ale i vedením melodických linek - blíží se hudbě středomořské, ale to asi většině lidí mnoho neřekne. Lze snad použít označení „akustická alternativa" a jindy zase třeba „hudba hravá i dravá". Komu to nestačí, snad tedy „world experiment“.
Kapela působí na české klubové scéně od roku 2001. Dnes tvoří kapelu tři lidé, většinu času ale byli v kapele další muzikanti, kteří výrazně dotvářeli její tvář:
Kamil Remeš - arabská loutna, renesanční loutna, španělská kytara, saz, zpěv
Ladislav Horký - viola da gamba, saz, zobcové flétny, zpěv
Marek Netresta - tahací harmonika, kontrabas, saz, zpěv
Vystoupení Čabraky bývá cestou do neznámých krajin, do tónů, jež se v našich zeměpisných šířkách často neslyší, do světa podmanivé staroarabské poezie, bývá příjemným setkáním s muzikanty, jejichž muzika má v první řadě lidem přinášet radost a pohodu. Ladislav Horký říká: „Naše muzika není prvoplánová, takže záleží na tom, jestli se i posluchači chtějí otevřít tomu, čemu se snažíme otevřít i my. Pokud se s takovými lidmi sejdeme, v čajovně, v kapli nebo na open-air festivalu, je to dobré“.
Další info:
stránky skupiny Čabraka
rozhovor s kapelou na kult. portále Okolohradce
(Nymburk, 26. 11. 2009, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2605
Rock Nymburk 2010 – Další ročník soutěže byl vyhlášen
Wethes
Soutěž je určena pro rockové skupiny, v tom nejširším slova smyslu. Účastníci soutěže nesmí mít na svém kontě více než jedno CD, vydané u oficiálního vydavatele. Výběr probíhá na základě zaslaných nahrávek (mininálně 3 skladby), přičemž soutěžního večera se zúčastní šest finalistů, vybraných odbornou porotou.
Uzávěrka je 26. února 2010!
přihlášky a nahrávky zasílejte na adresu:
MěKS Nymburk
Rock Nymburk 2010
Palackého třída 449
288 02 Nymburk
Hlavní cenou soutěže je přímá účast na festivalu Rock For People.
Oficiální stránky soutěže Rock Nymburk
MěKS Nymburk
(3. 1. 2010, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2652
Hlučná samota 2010
Net-man
V sobotu 13.3.2010 proběhl v Nymburské kulturním domě druhý ročník benefičního festivalu Hlučná samota, tentokrát pod záštitou bývalého pana prezidenta Václava Havla.
Dostavil jsem se malý moment před začátkem první skupiny Nierika, která měla nelehký úkol hrát do více méně prázdného sálu, který byl lehce nevytopen a přítomná zima mnohým nesedla. Nierika zahrála dobře, spíše poslechové věci, ale i přesto jsem nevydržel a přesunul se do podzemního klubu (dříve bývalé záchody) na promítání filmů z produkce PAM PAM show. Bohužel i zde nebylo nejtepleji a mnoho návštěvníků ale panovala zde skvělá, uvolněná nálada. Za tuto místnost Jirkovi Vetešníkovi dík.
Po shlédnutí některých filmových kousků jsem se opět přesunul do horního sálu, kde se již rozrostl počet návštěvníků na úctyhodný počet a dostat se přes sál již začínalo místy činit potíže, jelikož se schylovalo k vystoupení všem známých Hitfakers, kteří dostali sál do toho pravého varu. Všude bylo vidět usměvavé lidi houpající se do pohodových a zároveň energetických vln funky music.
Po Hitfakers již následovala asi největší lahůdka toho večera - Blue Effect akusticky. Jedním slovem - nádhera. Kdo byl tak ví a netřeba dodávat. Snad jen že zazněly všechny prověřené hity včetně předělávky Depeche Mode a dnes již legendární a málo hrané Čajovny. Mohutný aplaus a vytleskání skupiny budiž důkazem.
Skupiny Gulo Čar a The Prostitutes jsem byl již jen letmo, Gulo Čar mě více méně zklamali, Prostitutes zahráli (podle me) na výbornou.
Na "druhé stagei" umístěné vedle restaurace jsem postřehl směsi houseu a d´n´b, hudby, kterou mám rád a nijak mi nevadí. Jediným záporem této stage bylo temno, které mohlo být protínáno aspoň nějakými světýlky...
Akce to byla dobrá, jsem rád že Nymburk má podobný festival a pořadateli dík za něj.
Snad za rok znovu...
+ zvuk, světla
+ koncert Blue Effect
+ počet lidí
- bary
- zima v sále
- zastrčená PAM PAM show
- zezačátku nevyužitá druhá stage
(Nymburk, 16. 3. 2010, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2682
Rock Nymburk 2010 již tento víkend
Wethes
Finálového večera se účastní šest soutěžních skupin, jmenovitě Evelynne, Runaway my son, Crash Road, Brenda 5, Arciskačány a Demi – Monde. Hostem soutěžního večera bude vítěz minulého ročníku skupina Five O´Clock Tea.
Hlavní cenou soutěže je účast na dvou prestižních festivalech Rock For People 2010, JamRock 2010 a víkend v nahrávacím studiu Všechlapy. Vítěznou skupinou vybírá odborná porota a stejně jako v minulých ročnících bude vyhlášena i divácká cena.
Rozhodně se vyplatí si nenechat ujít začátek soutěže, protože do 19:00 hod. je vstupné 80,- Kč, od 19:00 hod. je vstupné 120,- Kč.
Oficiální stránky soutěže Rock Nymburk
MěKS Nymburk
(25. 3. 2010, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2725
Rock Nymburk 2011
Wethes
Soutěž je určena pro rockové skupiny, v tom nejširším slova smyslu. Účastníci soutěže nesmí mít na svém kontě více než jedno CD, vydané u oficiálního vydavatele. Výběr probíhá na základě zaslaných nahrávek (mininálně 3 skladby), přičemž soutěžního večera se zúčastní šest finalistů, vybraných odbornou porotou.
závěrka je 28. února 2011!
přihlášku spolu s nahrávkou zasílejte na adresu:
MěKS Nymburk
Rock Nymburk 2011
Palackého třída 449
288 02 Nymburk
Hlavní cenou soutěže je přímá účast na velkém letním festivalu a víkend v nahrávacím studiu zdarma.
Finálový večer:
26. března 2011, KD Nymburk
Hlavním hostem večera bude vítěz minulého ročníku, skupina Arciskačány.
(6. 12. 2010, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2969
Soutěž Rock Nymburk letos spojila své síly s festivaly Natruc a Barvy léta
Lukáš Kadava
( Wethes)
Soutěž Rock Nymburk vznikla na podzim roku 1997 z popudu tehdejší ředitelky MěKS Nymburk Jany Křížové. Původně mělo jít jen o rockové kapely z regionu střední Čechy. Tak se i stalo a první ročník monitoroval pouze tuto oblast. Od roku 1999 se působnost rozšířila na celou Českou republiku a festival se tak mohl postavit po bok menších celorepublikových vyhledávacích soutěží, jako je např. Rock Dobříš nebo Broumovská kytara. Vítězně prošly soutěží např. Votchi, Divokej Bill či X-Left to Die.
Vítězná kapela, kterou vybere porota složená z hudebních publicistů, moderátorů či aktivních muzikantů, nejen obohatí v letních měsících festivalová pódia, ale rovněž jí bude poskytnut čas na nahrání demosnímků v nymburském studiu Všechlapy.
Letošní novinkou je možnost zaslání nahrávek v MP3 formátu. Uzávěrka přihlášek je 24. února 2012! Bližší informace k podmínkám v účasti na www.rocknymburk.wz.cz. Headlinery letošního ročníku jsou loňští vítězové X-Left to Die.
Lukáš Kadava
(18. 1. 2012, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3155