Hledání té „pravé“ Kámasútry není úkol jednoduchý. Trh nabízí Kámasútry pro gaye, lesbičky, pro milence 21. století, Kámasútra Vášnivý muž / Smyslná žena, dále nespočet různých ilustrovaných vydání (původní text ilustrován nebyl), nehledě na společenské hry pro dva a více hráčů, pro něž název starověkého indického textu představuje jen synonymum pro rozmanitost sexuálních poloh.

Je třeba vyhledat Kámasútru, řekněme, životního filozofa Mallanága Vátsjájany, jenž někdy mezi 4. a 6. stoletím sesbíral jinými mnohokrát zkracované verze poučení o rozkoši, které v tisíci článcích vyložil bílý býk Nándin, uctívač Šivy, jinak také „jásavý“.

Kniha o sedmi oddílech přináší rady, jak jásat kvalitně a dlouho – hned v Úvodu ozřejmuje Tři smysly života: „Stoletý svůj věk nechť muž rozdělí tak, aby v něm souladně a nerozporně naplnil trojí smysl života. V dětství nechť jde za vzděláním. V mladí a mužnosti za rozkoší a prospěchem. V staří za vírou a spásou. Trvaní života však je nejisté, a proto nechť bere všechno, jak to přichází. Leč panictví nechť si zachová, dokud se učí vědám.“

Optimistický odhad průměrného věku tedy vyhrazuje plnohodnotnému životu nemalý díl. Celý následující text pak nabízí jakýsi návod na jeho spokojené prožití, určený však nejvyšším vrstvám dobové společnosti, jež pro takové radovánky disponovaly dostatkem času a prostředků.

Role muže a ženy jsou striktně rozděleny, ani jeden se však nenudí – naopak: oba se věnují svým zálibám a činnostem právě jim určeným, přičemž některé aktivity bychom dnes očekávali spíše od opačného pohlaví, než kterému je Vátsjájana přisuzuje. Tím „dnes“ myšlena žhavá současnost, kdy se moderním a žádaným stává opět muž neskrývající svou maskulinitu vyholeným podpažím. Jak vidno, v Kámasútře si to své najde každá doba, neboť kdo hledá, najde.

„Když frejíř ráno vstane, uleví si, vyčistí zuby, mírně se upraví olejem a voňavkou, vezme si věnec, zkrášlí se voskem a rudou pryskyřicí, a prohlédna si tvář v zrcadle a žvýkaje betelový svitek kvůli vonnému dechu, vyřizuje záležitosti.“

Z čtyřiašedesátera pomocných oborů, v nichž se má dívka vzdělávat za pomoci patřičně zkušených společnic, vybírám vykládání podlahy barevnými kameny, odpovědi veršem na verš, dřevořezbu, truhlařinu, stavebnictví, znalost zemin a kovů či beraní, kohoutí a křepelčí zápasy.

Chování muže k ženě je celkově prezentováno jako velmi pozorné: touží-li po ženě, úspěchu nejsnáze dojde, udělá-li, co jí na očích vidí, vychází vstříc jejím vrtochům a nenaléhá; ovšem nesmí to zase s úslužností přehánět. Nejlépe je vyčkávat.

Oddíl Milování se zabývá druhy lásky, objetí, polibků, škrábání („když si ženy prohlížejí poškrabané častí těla, dávno vyprchaná láska znova plápolat v nich začne“), kousání, rozebírá ony slavné polohy a způsoby milování, dále bití, výkřiky, vzdechy a milostnou předehru. „Vpochvení“ je rozlišováno podle rozměrů, náruživosti a času včetně možných kombinací. Stále však platí, že „jeden každý způsob není vhodný vždy a všude; souložit jest se zřetelem na náladu, čas a místo“.

Další oddíly jsou věnovány pannám, manželkám, paním, kuběnám a radám (např. recepty na lektvary a nápoje lásky, návody pro zvětšení pyje apod.).

Kámasútra nabízí jasný pohled na problematiku vztahu muže a ženy. Výčty jsou vždy velmi rozsáhlé, doboví Indové popisovali vše do nejmenších detailů, což na jednu stranu umožňuje najít řešení konkrétního problému z praxe, na druhou stranu jako by ony seznamy nepřipouštěly existenci jiných postupů či aktivit. Nakolik aktuální, legitimní či inspirující jsou výroky dokumentující místo a čas vzniku knihy pro dnešního čtenáře, nechť posoudí každý sám. Ovšem těžko říct, když „koneckonců všechno tohle provádí se neveřejně, takže stejně nelze zvědět, kdo, kdy, kde, jak, s kým co páše.“

Hana Bednářová