1. místo

Kateřina Bolechová

-Máš malá ňadra-

špitl mi

-Ta moje předchozí

měla vydatnější-

prasátka vykrmená

na zabijačku

Co počít ?!

Noci se mnou

budou dietní

2. místo – Sklenice

retlanoge

I když sedím, i když brouzdám

jen tak po ulicích

a slunce či měsíc na cestu mi svítí

i tak je víno stále ve sklenici.

I když jsem sám a nebo s tebou

i když spolu spáváme na lavici

a hodiny ti do zavřených hledím očí

i tak je víno stále ve sklenici.

I když jsem střízliv, i když jsem bez vědomí

a ráno najdu s úlevou tvé tělo ležící

přesto žes už dávno mohla odejít

i tak je víno stále ve sklenici.

Asi jsem byl duchem sláb či opilý

když s černovláskou co parkem chodila

za úplňku přečkal noc

to tys šla zrovna kolem

když sklenice se rozlila.

3. místo – Matematikova touha

BáSnílek

Tak rad bych tě laskal

jako Newton nebo Pascal

a až by mi stál jako hora

zašeptáš mi větu Pythagora

hladil bych tě na místa, která

pohlazena by byla jak od Eulera

pak bys viděla, jak se mi zvedá

podle zákonů strýce Archiméda

těším se, až si spolu hajnem

pod Hawkingem, pod Einsteinem

4. místo

BáSnílek

Je ráno, vstávám jako druhý

ty už jsi dávno z peřiny

obléknu se, pod očima kruhy

sice dělí nás jenom vteřiny

ale pro mě to věčnost celá

tvoje postel mě ještě hřeje

Bys mi tak strašně nechyběla

si moje srdce opravdu přeje

ale chybíš mi, chybíš hodně

já dopíjím z večera sklenku

zbylo trošku džusu po dně

já sám doma, ty jsi venku..

5. místo – překrása v městské hromadné

rýza

její překrása

mi zasejc

rozkrouhla útvar v mezižebří -

připustit sklopení zraku

z tváří té

- ztratit tak lupénky

jího skutečně neskutečného

nebe-s-lesem-ství!

zda-li já ten s perutí,

stařenko!

ona

jest posvátno.

zhroutila mě

jako prostopášného muže.

není divu,

divu není.

6.-7. – Andílek z kondolence

Ladislav Vitouš

Probírám se tebou

jako okvětními lístky oteklé růže

Tvoje žhavé rty

jsou ke mně přisáté

jako čelisti vzteklého psa

A já z tebe nemůžu

a skoro se mi chce brečet

když usoudíš

že jsem se dostal dál

než bys chtěla

Tvoje boky

Jsou širší než dálnice do ráje

Sbíhají se v uličku

jednosměrného pasu

a já se bojím

že už nevycouvám

Krásná

jak andílek z kondolence

Přitisknutá ke mně

tisíce mil daleko

v divokých peřejích ředěného vína

A v batohu ještě na jeden sex zbylo

6.-7. – ještěj jemu jen

rýza

za to, že jsi vysával mé mléko

za to, že jsi ukusoval mé maso

za to, že jsi olizoval můj med

za to, že nosíš mé ponožky,

za to, že tě za to nenávidím,

tě trestám!

pobledlé srdéčkové okuláry

- ták!

počalo sžírání se

nemohoucností cokolivek

učiniti s tvým neživotem.

pociťuji se s tebou

jako bych tě hledala.

..odvždy.

však můj rozum

mě od tebe odervává,

jelikož ty

- již opětovně

žvýkáš,

pojídáš

a dýcháš

--- ---

marii a hanu*,

protože ta

je tvojí

pravou láskou.

*marihuanu

Následující příspěvek dorazil až po uzávěrce a redakce se navíc nemohla shodnout, zda ještě spadá do kategorie poezie. Nakonec byl navržen na otisknutí mimo soutěž, okouzliv redakci svým nápadem a provedením, pro něž by byla škoda ho zcela vyřadit.

Bohemistova kámasútra

Magdalena Fottová a Jan Kubíček

Biedermaierový sex:

Pravidelně každou sobotu večer. Skromná česká chaloupka ve stínu lípy. Souloží se vždy pouze v misionářské poloze. Dívčinka nikdy nedosahuje orgasmu, ale úspěšně ho předstírá, takže její milý nikdy nic nepozná.

Dekadentní sex:

Galerie starých mistrů po zavírací době. Svítí pouze červené světélko alarmu a několik voskových svic. Před obrazem vlámského mistra temná silhouetta dvou mužů delikátně jemných rysů a bledé pleti, ukrytých před vulgární živočišností vnějšího světa. Odkudsi z dálky zazní první tóny prastaré melodie v moll a prsty staršího z mužů zvolna spočinou na mladíkově pyji.

Futuristický sex:

Probíhá na tělocvičném nářadí. Muž na kruzích, žena na trampolíně. Oba v pohybu, on se houpe, ona skáče. Střetávají se v amplitudě trajektorií svých pohybů, kdy dochází ke koitu, který trvá necelou sekundu. Technika vyžaduje značnou přesnost a koordinaci a zároveň vytrvalost obou zúčastněných. Zvláštní důraz je třeba klást na periodicitu pohybů, aby ke kontaktu vůbec mohlo dojít. K vyvrcholení dochází současně. V této chvíli žena pevně obemkne mužovo tělo, opustí svou trampolínu a začne se houpat s ním. Ve spojení zůstávají až do chvíle, kdy se kyvadlo kruhů úplně přestane pohybovat. Poté se oba pomalu spouští na připravené žíněnky.

Dadaistický sex:

Na lůžku posetém kousky rozstříhaných novin nazí milenci, mají očíslované jednotlivé části těla. Vedle postele moderátor pořadu Šťastných deset a šance milion tahá z osudí číslo za číslem a na posteli se odehrává číslo za číslem.

Poetistický sex:

V pokoji vyzdobeném fotografiemi jižních krajů. Ona natřena hnědou barvou, on s klaunovským nosem. Nad postelí v kleci papoušek mluvící různými jazyky. V koutě na bedničce od pomerančů sedí harmonikář, který se směje. Polohy třeba často střídat, aby byla přečtena celá abeceda lásky.

Surrealistický sex:

Ve velmi spoře osvětlené místnosti, která je navíc zahalena dýmem, takže jednotlivé obrysy splývají, se nachází několik postav různého pohlaví, roztodivné erotické pomůcky, chundelatá ovečka, ale i předměty denní potřeby jako deštník nebo šicí stroj. Na znamení začíná obdoba dětské hry Škatulata, hejbejte se.

Existencalistický sex:

Muž a žena jsou odděleni zvukotěsnou stěnou z tuženého skla. K vlastnímu koitu tak vlastně nedochází. Vzájemně se sledují a ipsují.

Socrealistický sex:

Z rádia se ozývá projev soudruha Gottwalda. Sluncem a prací osmahlý brigádník svléká dívence červený šáteček, ona se nebrání a sama odkládá košilku. U sukénky však chlapcovu ruku zadrží: „Ne, dnes ještě ne,“ a políbí ho na čelo. Chlapec s pochopením přikývne a něžně dívku obejme. Za chvíli oba usínají, znaveni celodenní prací. Zdá se jim o šťastných zítřcích, kdy rozorají poslední meze své lásky, a ta se rozprostře v nekonečno, tak jako širé lány jednotného zemědělského družstva.

Totálně realistický sex:

Z rádia se ozývá projev soudruha Gottwalda. Šukáme si jen tak pro radost.

Postmoderní sex:

To, co začalo seznámením jak z červené knihovny (kytice rudých růží, večeře při svíčkách, zajíkavý dech a žhavé polibky, "Ach, můj drahý!"), skončilo scénou téměř pornografickou (klekl si před ni, široce jí roztáhl nohy a vrazil ho do ní). Teď leží oba na zemi, zemdlení a vyčerpaní jako omne animal post coitum tristes. A my vlastně nevíme, kdo se tu s kým miloval. Možná to byl záhadný pan S. proniknuvšví v jednu chvíli do víru odvěkého zápasu muže a ženy, nebo vypravěč laciných příběhů, který nečekaně podlehl kouzlu jedné ze svých vlastních postav, nebo snad všemocný autor svádějící čtenáře na scestí, ale kdesi vzadu v mozku se nám zvolna líhne myšlenka, zda to celé nakonec nebyla jen pustá onanie grafomanova (652 stran včetně doslovu).