Pro pochopení Esterházyho pojetí pornografie jsem potřebovala nejdříve zjistit, co se pojmem pornografie může v tzv. postmoderní literatuře myslet. K tomu mi velmi pomohla Pornografie Witolda Gombrowicze, jejíž čtení mi odkrylo hlavní principy, které se v literatuře využívají: Pornografie se zaměřuje na detail, manipuluje s tělem, je odcizená a anonymní, naaranžovaná a umělá a důležitý je vnější pozorovatel, jenž přímo do scény nepatří, ale celou dobu se s ním trochu počítá. Je totiž jediný, kdo „akt” skutečně prožívá, ačkoli je pasivní a bez partnera. Odbouráme erotiku (je diskutabilní, zda v pornografii vůbec nějaká je), přidáme hravost, středoevropskou poetiku, vzdálenou atmosféru druhé světové války, postmodernu a reflexi moderny a z pornografie máme Pornografii. Ovšem pro to, abychom získali Malou maďarskou, to nestačí.

Je vlastně zvláštní, že zrovna Malá maďarská pornografie vyšla v České republice z Esterházyho knih jako první. Je plná narážek na knihy jiných, velmi často maďarských, spisovatelů a politiků a na dobový kontext. Esterházy střídá velké množství stylů: Některé části připomínají esej, jiné zdánlivě nahodile poskládané novinové výstřižky, jindy jsou za sebou věty seřazené podle námi (zvláště jakožto ne-Maďary) nerozluštitelného klíče.

Kniha je rozdělena na čtyři části, z nichž každá stylově vypadá trochu jinak, ale pro celou knihu je charakteristická anekdotičnost. Zde se dostáváme k pornografii, jak ji kniha chápe: Pornografie je skutečně „malá”, až taková upatlaná. „Hrdinové” si prožívají svá drobná erotická dobrodružství a všechno se odehrává tak trochu tajně, intimně a trapně. Z pojmu pornografie, jak jsem se ho pokusila definovat na začátku, se do středu zájmu dostane samota vnějšího pozorovatele, pokoutní šmírování a ne snad přímo zakázaná, ale společensky poněkud nevhodná rozkoš.

Když se pak vypravěč anekdotami ve třetí části, nazvané „?”, obrací na čtenáře v druhé osobě a všechny věty formuluje jako otázky, pocit trapnosti nabývá na síle a získáváme neblahé tušení, že se nás to všechno nějak týká. Otázky vnášejí do textu dynamiku. Čekáme, kdy už přijde odpověď a čteme stále rychleji... Nevím, zda byl autorův záměr imitovat stoupající sexuální vzrušení, ale v některých pasážích se této myšlence nemohu ubránit:

„V duchu jste šťavnatě proklínal profesorku biologie, bloumal přes můstek, v dálce se hihňaly na lodičce dvě dívky? Jedna byla Drahoschová? Vyklonil jste se nad jezero, slabiny jste si otřel dlouze a silně o zábradlí? Činil jste se v drobných neviditelných kroužcích, zuby zaťaté, zatímco bujně bušilo vaše srdíčko? Vyplašeňoučce jste se ohlédl, ale nezahlédl nikoho podezřelého?”

Malá maďarská pornografie není lehká postmoderní hra Itala Calvina ani zádumčivá K/kniha neklidu, dokonce ani Gombrowiczův teskný, ale velmi groteskní manýristický experiment. Ač nám to nemusí činit radost, tato pornografie představuje samu skutečnost. Je zde především metaforou poloilegálního života obyčejného člověka v totalitní společnosti, avšak bohužel se zdaleka neomezuje jen na dobu dnes již minulou. Kniha poukazuje na lepkavá domácí tajemství každého z nás, na přetvařování a neochotu a neschopnost sdílet city. Ovšem, kniha by se klidně mohla jmenovat Malá česká pornografie – a nejen protože autor má (pro mě nepochopitelně) rád českou kulturu –, ale otázkou zůstává, zda by se kniha nedala použít jako metafora pro jakýkoli národ a epochu.

Tak se nakonec sbírka fejetonů jeví nečekaně nadčasově.

Markéta Jakešová

Esterházy, Péter: Malá maďarská pornografie: Úvod do krásné literatury. Překlad: A. Rossová. Mladá fronta, Praha 1992. 173 stran.