Léta 1994 - 2000 na nymburské hudební scéně

Od skupiny Hybrid Zona k Zákazu Dětem (I.)

aneb ...to jsou ňáký pankáči a prej sou dost dobrý
Placzkowski
Vážený čtenáři, prostřednictvím této knihy se ti dostává do ruky vzácný a dosud nepublikovaný materiál dokumentačního charakteru, který až s šokující otevřeností odhaluje pravdu o výjimečném hudebním fenoménu jakým skupiny Hybrid Zona a Zákaz Dětem nepochybně byly. Obě tyto skupiny sehrály na nymburské kulturní scéně devadesátých let dvacátého století nezastupitelnou úlohu a výraznou měrou přispěly k formování moderní nymburské rockové scény.


motto: ...život je jedna velká kalba

Věnováno všem nymburským muzikantům i nemuzikantům, kteří věděli co je to pořádná kalba a dobrej joint. Zvláštní poděkování patří restauraci Na Žofíně v Nymburce na Zálabí, která po dlouhý čas poskytovala útočiště "Nymburské Lůze" a taktéž obsluze této restaurace, která se po celou tuto dobu starala o vzorný přísun piva od výčepu k nám.

The Hybrid Zona

(1994-1996)



Skupina Hybrid Zona vzniká v polovině roku 1994. Již od začátku je jasné, co bude tato zajímavá banda hrát - a to PUNK. Zakládajícími členy jsou Tomáš "Sid" Říha a jeho bratranec Vojta Říha. Zpočátku hrají na španělky opatřené snímačem přilepeným izolepou, ještě se Sidovým bratrem Karlem. Sid se tenkrát (ještě jako ortodoxní punker) pokouší o zpěv, Karel hraje na kytaru a Vojta střídá kytaru a basu. Zkouší se v Pístech u Nymburka v pozdějším "Studiu PÁJKA". Repertoár v této době tvoří několik přejatých písní od různých kapel (SPS, Visací Zámek apod.), jež jsou nahrány na kazetu, která ještě možná existuje (snad někde u Říhů doma).
Ke konci roku 1994 se jim podaří zapůjčit si bicí soupravu a nacházejí bubeníka - punkera Standu Čuříka, který usedá za bicí, na které se snaží s nevalným úspěchem hrát. Vojta hraje na basu, zpěv a řev obstarává Sid a na kytaru hraje Vojtův kamarád z Kutné Hory Honza (pověstný svými čínskými sóly) pozdější kytarista skupiny Entire Gain zvaný též "Dikobraz". V tomto složení nahrávají několik písní (U babičky na poli, Filtry od startek, Pasák a jeho žena...) na demokazetu s názvem ZPÁTKY NA STROMY, která sice oficiálně existuje pouze v počtu jednoho kusu, ale je hojně kopírována fanoušky Hybrid Zony, především z řad nymburských punkerů. Nahrávka je pořízena za jedno odpoledne v písteckém "Studiu PÁJKA" (název je odvozen od nástroje, který se nejvíce používal na zkouškách).

Rok 1995
Hybrid Zonou v této době prošla spousta lidí, za všechny např. Gándí, Víťa Piorecký, Potkan (Láďa Šolc) a množství punkerů, kteří se pokoušeli na něco hrát. V červnu 1995 přivádí Sid do Hybrid Zony Pavla "Pláču" Plačka, se kterým se seznamuje na nymburských Nezávislých diskotékách. Pláča, tehdy ještě pseudopunker, se po zakoupení elektrické kytary JOLANA GALAXIS pokouší hrát v Hybrid Zoně. Jelikož členů a hostů kapely je v té době asi dvacet, prohlašují se Pláča, Sid a Vojta jedinými členy kapely a ostatní dostávají padáka. Na dobu od července do prosince 1995 se tedy ustaluje toto složení - zpěv a řev - Tomáš "Sid" Říha, bicí - Vojta Říha, kytara - Pavel "Pláča" Plaček. Nutno říci, že za toto období se konalo asi pět zkoušek, na kterých se hrály především převzaté písně (Kurva, Traktor...).
Někdy koncem října 1995 přichází do kapely Sidův bratr Karel (kytara). Spolu s ním vznikají písně jako Kladivo či Židle. Kladivo (text F. Gellner) jako jediná píseň od Hybrid Zony překonala věky a později sloužila jako jedna z písní Zákazu Dětem. V této době je také domluven koncert v pístecké hospodě, který se však z důvodů obav z ostudy nekoná. Tehdy Sid s Pláčou rozšiřují po Nymburce zprávu o tom, že jakási Hybrid Zona je nejlepší punkovou kapelou v Nymburce a okolí, čemuž většina lidí věří (i když ji nikdy v životě neslyšeli). Sid s Pláčou se později dokonce setkávají s tím, že když v listopadu 1995 oslovili v hospodě na Žofíně jednoho hipíka, jestli zná Hybrid Zonu, nadšeně odpověděl - "Jasně to jsou ňáký punkáči a prej jsou dost dobrý!"

Rok 1996
V lednu 1996 přichází do kapely bubnovat Láďa Bičiště (ex Fucker´s All Public). Vojta se konečně dostává k baskytaře a skupina pouští kazetový magnetofon a nahrává dvě písně - Kladivo a Kurva, které zůstaly zachovány na pásku. Během první půlky roku 1996 nastává období krize - neustále hádky dvou bratrů a bratrance (každý proti každému) vyúsťují v zánik Hybrid Zony. Poslední zkouška se koná někdy v březnu 1996. Poté následuje definitivní rozpad skupiny Hybrid Zona.

Po rozpadu kapely se Pláča přesouvá k tehdy vznikající skupině "Solar Trip", s jejímiž členy se účastní asi pěti zkoušek v Nymburce na Cejpovně v pozdějším "Studiu KOSA" (název je odvozen od brutální zimy, která tam tehdy panovala). Účastní se vůbec první nahrávky Solar Tripu - v březnu 1996 kapela nahrává skladbu "Dům u vycházejícího slunce". Tehdy ještě ve složení - Vláďa "Sopl" Petrov (řečený též "Ventil") - kytara, Martin "Kostra" Šterc - kytara, Pavel "Pláča" Plaček - podpůrná kytara, Marek "Mařena" Zavadil - baskytara a Honza Turina - bicí. Nahrávka trvá 7 minut a je zaznamenána na pásku.
Během dubna 1996 se Pláča pokouší obnovit Hybrid Zonu, což se setkává s nepochopením Sida i ostatních členů kapely. Heslo "Hybrid Zona NOT DEAD!" nemá zjevně úspěch. Následuje několik Pláčových sporadických "džemů" s Vojtou ve Studiu Pájka, kde se snaží založit novou kapelu a najít sami sebe. Během června, července a srpna džemuje Pláča příležitostně se členy Solar Tripu. V polovině srpna zakládají Mařena (bicí) a Pláča (kytara, zpěv) alternativní duo s názvem "MODRÝ DÝM" - zkoušejí ve Studiu KOSA a za první zkoušku nazkouší čtyři písně (z nichž Fuj Brouk, původně improvizace, byl posléze ustálen a jeden čas sloužil jako jedna z písní Zákazu Dětem). Duo se ovšem po krátké době rozpadá pro zaneprázdněnost obou členů.
17. srpna 1996 vystupují ve Stratově u Nymburka na akci u skupiny Sběrné Syrovosti - Martin "Kostra" Šterc (kytara) a Pavel "Pláča" Plaček (kytara, zpěv) pod názvem "Solar Zona". Bubnuje "Mixan" od death-metalové kapely Legion (Lysá nad Labem).
29. 8. 1996 "jamuje" "Solar Zona" na akci v Sadské ve složení kytara a zpěv - Pláča, baskytara - Kostra, bicí - Mařena, kytara - Miloš Homola (ex Messenger). Na této akci se objevuje poprvé i Petr "Kardan" Pištěk (pozdější zpěvák Zákazu Dětem).


"V tý době se chodilo pařit do CÉKÁČKA - dnes už zrušenýho baru u Tarasy. Scházela se tam výborná banda - ať už lidi z Gymplu nebo z Buzáku, z těch druhejch hlavně Honza Rambousek, kterej nás vlastně na tu akci v Sadský pozval. Ta akce se totiž konala na Rambouskovic chatě pod sadským kostelem, kterou měli za pár dní po tý pařbě prodávat, takže tohle měla být jakási rozlučka s tím objektem. Připravovalo se to jenom pár dní dopředu, sezvalo se spousta lidí, nakoupily se sudy pozvala se jedna z tehdy nejznámějších okolních kapel RÁDIO 95 (lidi kolem Michala Kořínka a Romana Bittnera) a tak všelijak. Prostě taková spontánní organizace. Dnes když na to koukám tak to bylo naprosto výborný, akorát že po půlnoci nějak přišli policajti, že prej děláme bordel nebo co.
Ta jejich chata stojí v kopci těsně pod kostelem - no chata, co si tak matně pamatuju celej ten objekt má maximálně 3 místnosti a v do tý největší jsme natahali aparát a tam se hrálo. Ve sklepě byly umístěný sudy a ty největší notoři ze všech přítomnejch tam roztáčeli pivo. Zvláště si pamatuju, jak v závěru týhle akce mě zcela vyřízenej Bydžus (Tomáš Bydžovský) odmítal vpustit do sklepa s tím, že jsou s Karlem Říhou permoníci, a že tam hlídaj poklad. Co se týče hraní, hráli jsme s klukama pravděpodobně pouze jednu věc, a to obligátní pistolovskou Anarchy in the UK. Na týhle akci jsme se asi taky poprvé začali s Kardanem plánovat budoucí kapelu. Kardana jsem už znal trochu dřív z jezera v Sadský kam jsme se jezdili koupat a taky na pivo, a potom ještě ze Žofína kam jsem pravidelně docházel od roku 1995.
Možná, že na týhle akci hrál taky Solar Trip, to si ale nejsem moc jistej. Solar Trip to byla v tý době snad jediná pořádně fungující kapela v mým okruhu záběru. Měla ambice, dobrý nápady, a hlavně bubeníka Láďu Spilku - ten ať byl jakej byl dokázal to, o co my jsme se se Zákazem dlouho pokoušeli, ale nakonec to nedovedli, totiž dostat kapelu někam - teda ne jen na regionální úroveň. Jak říkám, byli skvělý, ale pak se jim to nějak zvrtlo, bylo v tom hodně věcí, a když dneska na to koukám, je to opravdu škoda. Myslim si, že jako jedni z mála měli na to někam to dotáhnout (osobnosti, hudební nápady, nasazení a tak). Druhým mým největším "tipem" byly tehdy Sběrné Syrovosti (Stratov?), ale asi taky byli v nesprávnej čas na nesprávným místě.
Pavel "Pláča" Plaček

(pokračování za týden)
(Nymburk, 6. 6. 2002, 7:07)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-7


Od skupiny Hybrid Zona k Zákazu Dětem (část druhá)

Zákaz Dětem (1996-2000)
Placzkowski

Rok 1996


V polovině září 1996 je v hospodě na Žofíně v Nymburce na Zálabí na popud Kardana založena po dlouhé diskusi o znění názvu rocková skupina ZÁKAZ DĚTEM (po zpočátku rozumných návrzích jako Fízlův Sen, Kardanova Solární Zóna a pod. začaly s přibývajícím alkoholem v krvi padat i extrémní návrhy jako např. "Kardanovy Posraný Trenky", "Důchodcovy Hemeroidy" atd.). Složení: Petr "Kardan" Pištěk - zpěv, Pavel "Pláča" Plaček - kytara, Vláďa "Ventil" Petrov - bicí. Pláča přemlouvá Vojtu Říhu, který začíná hrát v Zákazu Dětem na baskytaru. Kardan píše texty a na světě je první vlastní píseň - Ježek. Následují další skladby jako Nymburské zátiší, Bedřich, Slavíci ze Žofína apod. V říjnu 1996 přichází do kapely Karel Říha a začíná hrát na druhou kytaru. Na zkouškách Vojtu často ve hře na baskytaru zastupuje Martin Kostra Šterc. Zákaz Dětem zkouší ve Studiu KOSA společně se skupinou Solar Trip.

V listopadu 1996 se koná první koncert kapely ve foyer Kulturního domu v Nymburce společně s nymburskou tehdy speed-metalovou kapelou Travestie. Kapela tehdy zaznamenává celkem slušný úspěch. V prosinci 1996 je Zákaz Dětem vyhozen ze zkušebny (Studio KOSA) ještě společně se Solar Tripem.
27. 12. 1996 se koná akce "SILVESTR ZA DVEŘMI aneb RACHOT AŽ ZA PLOT" v tělocvičně v Kamenném Zboží u Nymburka na které "hraje" totálně opilý Zákaz Dětem společně se skupinami Solar Trip a Travestie.

O průběhu této strhující akce vypráví bývalý zpěvák Zákazu Dětem Petr "Kardan" Pištěk:

"Má paměť z důvodu častého konání podobných akcí nesahá tak daleko, jak by měla. To bylo dáno jejich charakterem. Přesto byla v něčem výjimečná, ať už tím, že jsme poprvé vystupovali před tzv."Domovinou žofínskou"- posléze Nymburskou Lůzou, a tudíž byl názor velmi důležitý (i díky jejich funkčnosti ve společnosti samotné). To co se pak událo během koncertu byl fakt rachot jen velmi těžko popsatelný. Zvukovka proběhla celkem vklidu, ale pak jsme se spolu s "našimi" vožrali v místní hospodě a jen horko těžko jsme našli cestu zpět do tělocvičny. Akorát vim, že v místě konání jsem měl po dlouhou dobu mezi nohama sud a jedno pivo šlo tam, a jedno ke mě. Zbytek Zákazu byl to "tam".
Když nám zhasli při koncertu, tak Karel furt hledal pražce na svý kytaře a Pláča všechny akordy co znal, ale právě zapomněl. Výsledkem bylo to, že se v sále furt jenom rozsvěcelo a zas zhasínalo. Já s flaškou ginu (na koncert) jsem hledal vůbec vše. Výsledek si nepamatuju, jenom vím, že lidi na tom byli podobně. Vzali nás už od samého prvopočátku tak, jak jsme chtěli my i oni. Což fungovalo po celou dobu Zákazu Dětem. Naštěstí jsme na tom nebyli tak špatně jako účinkující Solar Trip, jehož basák Mařena Zavadil po celou dobu pil s námi a poté odehrál celý koncert o dvě věci napřed a ani mu to nepřišlo.
Název Zákaz Dětem vznikl v roce 1995 spolu s mými prvními texty na poděbradské kolonádě, kde jsem studoval na gymplu. V té chvíli jsem si užíval maximální zhulenost, která byla po celou dobu Zákazu vždy velmi inspirativní a vzniklo za podobných stavů vždy to nejlepší. A název? Zakázaný ovoce chutná (obzvlášť) mladým lidem ze všeho nejvíc. A je dobře, že jsou akce bez dětí. Tohle mělo být o pařbě. A taky bylo!!! To zkrátka děti nikdy nepochopí. Proto bych cítil v slově Zákaz velký předurčení. A chytlo se to.
Jinak atmosféra té doby byla hodně vo chlastu ani ne tak vo hulení jako dnes. Dnes už v tom nevidím velkou inspiraci, neboť hulí fakt každej. Tenkrát jsme na Žofíně ani moc nehulili a když už tak pankáči, a ty byli v tu dobu mimo nás a z nás hulilo jen pár. Ne jako dnes. Dokonce jsme na Žofíně měli vlastní třídnici kam se zapisovali každej den vypitý piva, tvrdej a sem tam byl i křížek jako hulení. No a tam jsme se jednou dohodli na mou výzvu s Pláčou, že založíme kapelu. Padali názvy jako Fárum Bimfárum, Even Flow, Kardanovy Posraný Trenky a tak. Nakonec jsem asi teprve po půl roce prosadil pevný název Zákaz Dětem."
Petr "Kardan" Pištěk


Rok 1997


Začátkem ledna 1997 získává Zákaz Dětem novou zkušebnu - stává se jí kryt civilní obrany u hlavního nádraží v Nymburce - Studio KRYPTA. Po devíti dnech musí však skupina zkušebnu opustit. Důvodem je záliba členů skupiny v nočním hraní a přílišná náklonnost k osobám opačného pohlaví.
Během ledna a února roku 1997 se Zákaz Dětem snaží marně najít zkušebnu, což se nakonec podaří a začátkem března se koná první zkouška v nymburském Kulturním domě - Studio STODOLA, kde Zákaz Dětem zkouší společně s nymburskou punkovou kapelou The Projectille.
V této době se má konat koncert skupiny ve vesnici Bahno u Kutné Hory, když však kapela dorazí na místo, totálně se vyhulí hašišem a marihuanou, takže na konec radši nevystoupí a po vzájemné dohodě všech hudebníků odjíždí domů.

22.3.1997 vystupuje skupina Zákaz Dětem na rockovém festivalu ROCK "SEJŠN" No.3, kde sklízí nečekaný úspěch. Po „Rocksejšnu“ se kapela uzavírá do sebe a přehodnocuje svůj vztah k hudební tvorbě. Písně jako Nymburské zátiší, Kurva apod. jsou nemilosrdně odvrhnuty jako brzdící element dalšího vývoje tohoto hudebního tělesa. Skupina také rezolutně odmítá své dřívější texty o alkoholu a hospodách, a tím dosahuje výrazného posunu v námětech textů dalších písní. V té době odchází ze Zákazu Dětem Vojta Říha a kapela se ocitá bez baskytaristy. V květnu 1997 odchází z kapely Vláďa Petrov a za bicí usedá Ondřej Pech (ex Radio 95).
18-20. července 1997 se koná „hudební soustředění“ Zákazu Dětem u Kardana na chatě na Zavadilce u Nymburka, kde se poprvé objevuje nový baskytarista kapely "PILOUS" - Lukáš Pilař (ex Škarpa, Messenger, Cruel Barbarian). Jeho příchod je značným přínosem pro vývoj kapely zvláště po hudební stránce. Začátkem srpna 1997 se skupina pro neustálé neshody rozchází s druhým kytaristou Karlem Říhou a ustaluje se toto složení: zpěv, řev - Kardan, kytara - Pláča, baskytara, zpěv - Pilous, bicí - Ondra.

„Tehdy v létě 1997 se zrodila příjemná tradice hudebních soustředění Zákazu Dětem u Kardana na jejich mini chatě na Zavadilce u Nymburka. Přes den (respektive tak od 10:00 když se všichni vzbudili z kocoviny) jsme se snažili hrát a vymejšlet nový věci. Pak jsme většinou chodili do tamního motorestu, kde jsme se hned napoprvé brutálně zlili a pravděpodobně jsme splodili i nějakej bordel (matně si vzpomínám jak jsme s Pilousem při nočním návratu spící vesnicí vyřvávali texty oblíbeného Visacího Zámku), nějakej blbec tam taky ukrad snad všechny ubrousky, který tam v tom motorestu měli a cestou na chatu je jaksi vytrousil takže byl po vesnici neuvěřitelnej bordel. Druhej den odpoledne když jsme se potáceli do motorestu se vyprostit, tak se na nás tamní servírka nepřátelsky podívala zastoupila nám cestu do „slušnější“ části motorestu s koberci a rezolutně pravila: „Tam ne, sednete si do výčepu ať vás mám na vočích!!!“ a hbitě sundala z „našeho“ stolu ubrus abysme ho snad nezničili. Potom po nás hodila jídelní lístek řka, že „Zbojnická roláda není“. Když asi po 10ti minutách přišla a ptala se, co chceme k jídlu Kardan jí suše oznámil, že by si dal Zbojnickou roládu. V tu ránu ji popadl hysterickej záchvat a začala řvát ať si z ní neděláme prdel a nasraně odběhla roztáčet další piva. Když se asi po dalších deseti minutách vrátila a ptala se, jestli jsme si už konečně vybrali, všichni jí nahlásili co chtěj, jenom Kostra (nebo snad Pilous?) navrátivší se z WC odpověděl, že chce Zbojnickou roládu. Počala prudce měnit barvy a v zápětí zasípala, že nám přece říkala, že inkriminovaná Zbojnická roláda není. Někdo od našeho stolu ji dobrácky ujistil: „Tak nám ji dejte pětkrát“….
Večer vždycky probíhla dokalovací akce a když se devatenáctýho večer (19.7.2000) zjistilo, že už není co pít, rozhodli jsme se, že se mírně podíváme na zoubek 70ti litrovýmu demižonu s vínem, kterej měl Kardanův otec Zbyňďa lišácky ukrytej ve sklepě. Sklep tam maj hodně nízkej (asi tak 120 cm) a tak jsme se k demižonu připlížili a postupným nakláněním jsme do džbánku přes uloupený ručník přecedili nějaký víno. Když jsme džbánek dopili, jali jsme se akci opakovat, ale asi po třetím naklonění se ozvala dutá rána. Demižon se po podlaze posypaný jemným štěrkem smeknul, Pilous držel v ruce jenom hrdlo, a my se brodili s hrozným vysmátym, vyhulenym řevem po kotníky v 70 ti litrech červenýho vína. Bohužel jsme měli po tomto mírném incidentu u „Kardanů“ doma pošramocenou pověst."

Pavel „Pláča“ Plaček


10.8.1997 vytváří DJ PILOUS a DJ PLÁČA při jedné flašce vodky a jedné flašce Bechera na počítači remix písně Zákazu Dětem - Kladivo, který se objeví i na pozdější demo nahrávce.

„O prázdninách v roce 97´se k nám domů asi na tři tejdny nasquattovali Kostra s Pilousem. S Pilousem jsme tehdá trochu experimentovali s počítačovou muzikou. Respektive jsme do mýho starýho počítače verze 286 nakopírovali program SoundClub na dělání jednoduchý muziky. Otevřeli jsme si na to flašku Bechera a ještě jsme vyžahli zbytek kostrovy vodky Smirnoff. Celej remix Kladiva jsme tvořili od 9:00 od rána do asi 17:00 hod. Remix má asi 1min 2 vteřin a použili jsme do něj asi 10 různejch nástrojů (včetně varhan, flétny a tak)…"

Pavel „Pláča“ Plaček


16.8.1997 vystupuje Zákaz Dětem na festivalu ROCK "SEJŠN" No.5, kde rozjíždí svou další velkolepou šou. Hostem večera je "strýček Kostra" - Martin "Kostra" Šterc - kytarista skupiny Solar Trip, který hraje Zákazu Dětem Intro (v hudební „hantýrce“ úvodní skladba) . Na Rocksejšnu bubnuje v zastoupení Vláďa Petrov. Produkce v maskách a kostýmech, kterou Zákaz Dětem jako první v Nymburce zahájil je vřele přijata jak širokým publikem, tak dokonce i odbornou veřejností - o strhujícím vystoupení Zákazu Dětem se zmiňuje Týdeník Nymbursko ze dne 28. 8. 1997 ve článku NYMBURKÝ ROCK "SEJŠN". Na tomto festivalu získává skupina důležité kontakty na hudebníky z Brandýsa nad Labem a okolí. Zvláště cenný je kontakt na brandýskou skupinu Basslake, která později pozve ZD na koncert do Kulturního Domu LABÍN ve Staré Boleslavi.

23.8. 1997 se koná další rockový večer v hospodě U Zeleného stromu v Lysé nad Labem, kde vystupuje Zákaz Dětem společně s nymburskou Travestií a skupinami z Lysé nad Labem - Rádiem 95 a Dovembleyd. Díky příšerné aparatuře, absenci zvukaře a částečně i opilým hudebníkům je tento koncert posuzován ze strany hudebníků ze Zákazu Dětem za méně zdařilý.

O průběhu fenomenálních koncertů v Lysé nad Labem U Zeleného stromu (místními často zvaného „Zeleňák“) podává svědectví tehdejší kytarista skupin Solar Trip a Zákaz Dětem Martin "Kostra" Šterc:

"Kapitolou samou o sobě byli akce v hospodě U zeleného stromu v Lysé nad Labem. Celkem jsme tam hráli třikrát a pokaždý to bylo hustý. Tyhle akce pořádali většinou Legioni - Zlohrnec a Mixani. První akce na který jsme tam hráli se Zákazem byla 23.8.1997 a tak matně si pamatuju, že tam ještě hrála Travestie, Radio 95, Doowenbleyd a možná i Lucerna, ale fakt si toho už moc nepamatuju. Pamatuju si jenom to že tam byl uplně hroznej zvuk a že Pilousovi někdo čornul desetimetrovou šňůru. Byl asi trošku nasranej. Naše vystoupení jsme začali mým psychoindustriálním intrem a samozřejmě i v našich vtipných převlecích. Nutno podotknout, že už takový úspěch jako na Rock sejšnu č.5 neměli. No nebyli jsme zde ještě tak známí jako v Nymburce, ale úspěch v plné míře se dostavil už na další akci v Zeleňáku.
Ta se konala přímo v magický den. Byl totiž pátek 13.2.1998. Akce měla název Rock Storm č.1 a mám ten dojem, že jí taky pořádali Legioni. Tuhle akci jsme si naplánovali tak, aby jsme zazářili s plnou silou a to na všech frontách. Takže po příjezdu do Lysé jsme si dali malej základ v podobě několika piv v Matyldě hned u nádraží. Poté následoval přesun do Zeleňáku přičemž nás kapánek zahalovala clona kouře ze šlukovky. V Zeleňáku už bylo docela dost lidí a tak jsme prozatím zasedli k výčepu. Pak se nás zeptal Zlohrnec, kdy chcem hrát, přičemž nám dal na výběr jenom dvě možnosti. Buď první nebo poslední. Docela šibeniční termíny na to, aby jsme všem dali vědět kdo je Zákaz Dětem. Vzhledem k tomu, že jsme byli už trochu pod vlivem, jak thc, tak alkoholu, zvolili jsme první variantu, protože vydržet dalších pět hodin v takovém stavu, aby jsme mohli při hraní stát a vyloudit aspoň pár srozumitelných akordů by bylo nad naše síly. I tak se našli takoví jako třeba Pilous, který si nevzal k srdci ponaučení a zhulil se tak na sračky, že po první věci opravdu už nemoh stát a sed si na zem a tvářil se jako když mu má právě explodovat mozek. Naštěstí mu Fuj Brouk asi po čtvrt hodině přines židli. Jinak koncert proběhl celkem v klidu, lidi pařili a k našemu potěšení byla každá věc odměněna hodnotným aplausem. Zvlášť potěšující od toužebně vzhlížejících roštěnek v prvních řadách.
Víc detailů si nepamatuju, protože proběhlo to co Pilous vyzkoušel ještě před hraním. To znamená, že jsme byli úplně na šrot a každý jsme se bavili po svém i když většinou všichni dohromady. Vystoupení Legionu mě málem stálo bránici, ne že by hráli nějak směšně, ale v tom stavu se to jinak nedalo. To je asi tak všechno z týhle akce, určitě jsme ještě někde pokračovali, ale to už si fakt nemůžu pamatovat tak podrobně.
Poslední akce v Zeleňáku na který jsme hráli se konala 27.6.1998 pod názvem Cool Legion Night. Z Nymburka nás jelo docela hodně, bylo teplo, těsně před prázdninama a všichni měli strašně dobrou náladu, nebo se tak aspoň tvářili. Podle názvu týhle akce si myslim, že tam bylo více takovejch těch brutálních kapel, který si pozvali Legioni. Mám takovej pocit, že snad chtěli ten večer províst "znesvěcení" jejich novýho demáče, ale nic takovýho si nepamatuju. Podle informačního letáku na tuhle akci, kterej jsem právě teď vyhrabal tam měly, a možná že i hrály tyhle tlupy - Septical Hatred, Doowenbleyd, Osteo Sarkom, Government Of Pansies, Vlnolam a my - Zákaz Dětem. Prostě samí hustý deathmetalový bandičky a trochu toho punku. Nic dalšího si už fakt nepamatuju.
Závěrem bych shrnul všechny akce v Lysý za dost dobrý, ať už jsme na nich hráli nebo ne. U Zeleňáku se vždycky sešla taková ta dobrá banda a člověk se málo kdy nudil. Vzpomínám si ještě na časy, kdy jsem tam hrál se Solar Tripem. Odehráli jsme tam se Solarem asi tři nebo čtyři konzíky a vždycky to bylo tak nějak v pohodě, skvělý lidi, lidový vlezný a tak dál, prostě klídek. Škoda, že se v Zeleňáku už nic neděje. Snad časem někde jinde."

Martin KOSTRA ŠTERC



V průběhu září po rozpadu tehdy nejúspěšnější nymburské rockové skupiny Solar Trip přichází na trvalo do Zákazu Dětem Martin "Kostra"Šterc, který začíná ve skupině hrát na kytaru. Nutno říci, že jeho efektní sólová kytarová hra posunuje kapelu o notný kus kupředu. Na bicí nadále hraje Vladimír "Ventil" Petrov.

Dejme opět slovo Martinu "Kostrovi" Štercovi, aby připomněl skupinu Solar Trip a pohnutou atmosféru této doby:

"Jak jsem se už zmínil, dřív jsem hrál v kapele, která se jmenovala Solar Trip. Naverboval mě tam Mařena spolu s Ventilem. Dozvěděli se, že hraju na kytaru (spíš jsem se jenom pokoušel, ale to je jedno) a řekli mi, že mají kapelu a sháněj kytaristu. Tak jsem to vzal a poznal jsem pár novejch lidí, vlastně i Ventila. V Solaru ještě zpíval Bacil a na bicí to zkoušel Honza Turina. Časem se to vytříbilo a po příchodu bubeníka Ládi Spilky jsme to naše "hudební sdružení" opravdu mohli nazvat kapelou. Začalo se nám to strašně líbit, protože Spíla do toho vnes hodně energie a opravdový muziky. Bylo hodně koncertů, myslim, že jsme se i docela líbili a nejvíc mě bavilo, že jsme byli taková první týnejčská kapela v okolí, který to docela šlapalo. Ale jak už to bejvá nic nevydrží věčně a přišla krize. Pár hádek, pár podrazů vod konkurence a bylo po Solar Tripu.
V tý době založil Kardan Zákaz. Když jsem je viděl poprvý hrát, byl jsem z toho úplně vyjetej. Né že by to byl nějakej hudební zázrak, to ani náhodou, ale dostávalo mě jak to berou všechno z prdele, prostě žádná křeč. Když bylo zrušený naše hraní se Solarem na jedný akci, protože prej nám nikdo nic nesliboval, tak jsem jel strašně nasranej za lidma ze Zákazu na Zavadilku na jejich soustředění. Tam jsem s nima hodně jamoval a snažil jsem se jim radit jak co hrát a tak. No a po ňákym čase jsem s nima dělal i "choreografii" na Rock sejšn č.5 kam jsem byl pozván k hostování ve dvouch věcech. Ten koncert měl strašnej úspěch a já jsem se fakt hodně bavil. Nakonec jsem tam začal hrát na stálo.
V tý době jsme začali vymejšlet jednu kravinu za druhou o tom, jak lidi upoutat vizuálně když ta muzika byla kapánek jednoduší. Třeba, Kardan si nechal od Holise udělat kartonovou rakev na jeho velikost. Pak si ale vymyslel, že bude pro mě. Myslim, že to byl Rock sejšn č.6. Nastoupili jsme na pódium udělat si zvuk, pak jsme se šli převlíct a v sále zhasli. Voblečenýho do takový dlouhý bílý sutany mě zavřeli do rakve a vodnesli na pódium. Kardan přišel se svíčkou a začal číst můj epitaf jako na pohřbu. V sále bylo naprostá tma a ticho, který ovšem rušila zpětná vazba z Pláčovy kytary. Ty magoři mě totiž položili s tou rakví přímo na jeho bustr a začalo to vazbit. Snažil jsem se na Pláču z pod víka řvát ať si stáhne kytaru aspoň třikrát, ale jak je hluchej tak jsem se na to vybod. Když Kardan skončil svou báseň větou "Sbohem strýčku Kostro" vstal jsem z rakve a začali jsme vařit jedy. Konečně se rozsvítili světla a lidi začali řvát a pískat. Asi na mě musel bejt hustej pohled, když jsem tam stál v tý kutně, kapuci přes hlavu, černý brejle a hobloval jsem svojí šestistrunou bestii značky Jolana. Myslim, že jsme to vodpálili příhodnou písní Oheň. Pod pódiem se začal vařit docela slušnej kotel a myslim, že jsme hráli docela ucházejícně, takže ty lidi měli aspoň důvod k tomu paření.
Takhle a i jinýma způsobama jsme se snažili pobavit lidi, aby i takový kterejm se nelíbila muzika se zasmáli a řekli si: "Pane Bože to je ale banda zhulenejch magorů".

Martin KOSTRA ŠTERC

Dne 20.9.1997 vystupuje skupina Zákaz Dětem na multimediální akci "SECY OPEN 97´", kterou pořádá nymburská hudební agentura SECY v Křinci u Nymburka. V rámci této akce se koná nohejbalový turnaj s názvem "Umělci za sítí", ve kterém se členové Zákazu Dětem umisťují na nepříliš populárním a často veřejností nedoceněném posledním místě. Zpěvák skupiny Petr "Kardan" Pištěk zaboduje, když se v alternativní disciplíně „Hod deklem do dálky“ umístí na 2.místě. Při tomto nadlidském výkonu trefí víkem od popelnice kameramana nepopulární TV Nova.
Při pódiovém vystoupení Zákaz Dětem opět rozjíždějí svou magickou show. Na této akci poprvé zazní dvě nové písně - Nymburská Lůza a Žlutej Bagr.

20.10.1997 vystupuje skupina Zákaz Dětem ve společenských oblecích na kulturní akci s názvem „Talent 97´“, kterou pořádá Městské Kulturní středisko v místním Kulturním domě. Vystoupení skupiny je posluchači vřele přijato, mnoho fanoušků ZD dokonce prohlašuje, že bylo nejlepší od doby vzniku Zákazu Dětem.

Začátkem listopadu 1997 po návštěvě a následné skoro totální demolici královédvorské rekreační chaty TIBA, která se nachází na Pomezních Boudách, vzniká další píseň Zákazu Dětem, právě s tímto názvem. Tato do té doby nejdelší píseň skupiny pojednává o posledním večeru na této chatě, která pobytem a činností Zákazu Dětem, skejtové skupiny SK 8, jedním členem Entire Gain a dalších přítomných lidí velice utrpěla, čímž si výše jmenovaní vysloužili absolutní nenávist od majitelů chaty, kterou ještě vystupňovali kvapným odjezdem bez úmyslu za poskytnuté ubytování zaplatit. Tímto činem Zákaz Dětem definitivně ztratil své dva královédvorské fanoušky, což ovšem členy skupiny mnoho netrápí, jelikož základna příznivců kapely je na domácí půdě v Nymburce značná a tím, že ZD společně se skejtovou skupinou SK 8 obnovuje Nymburské nezávislé diskotéky v hostinci U Huličků v Nymburce - Drahelicích si kapela získává ještě větší oblibu.


Dne 29.11.1997 se koná šesté pokračování nymburského rockového festivalu „Rock sejšn č.6“ na kterém Zákaz Dětem zazáří v do té doby nevídané kvalitě. Mohutná show je podpořena precizně provedenou muzikou a neméně přitažlivými texty. Pečlivě připravené vystoupení je podpořeno reklamou vlastními plakáty. Celá produkce Zákazu Dětem je vřele přijata a skupině se dostává uznání nejen od vlastních fanoušků, ale i od konkurenčních kapel. Na této akci poprvé zazní dvě nové písně - Normální je nekouřit a TIBA.

V této době se objevuje i pochvalné vyjádření o výkonu Zákazu Dětem na SECY OPEN 97´ a reklama pro skupinu v nymburském skejtovém časopise SYNDROM.

Počátkem prosince 1997 získává Zákaz Dětem nového managera - stává se jím Zdeněk „Kraken“ Santner. Do štábu kapely v této době patří již více či méně noví lidé.

Zde je pro úplnost seznam členů a štábu kapely z této doby:

ZÁKAZ DĚTEM
zpěv, řev: Petr "Kardan" Pištěk
kytara: Pavel "Pláča" Plaček
kytara: Martin "Kostra" Šterc
baskytara: Lukáš "Pilous" Pilař
bicí nástroje: Vladimír "Ventil" Petrov

ŠTÁB
manažer: Zdeněk "Kraken" Santner
fotograf: Anička "Anke" Zumrová
kameraman: Jakub Koníček
výrobce rekvizit: Michal "Holis" Holík
fotograf: Petr "Pedro" Pavlíček
výrobce vizitek: Martin "Voko" Janiš

V polovině prosince 1997 dává Zákaz Dětem dohromady svoji první demonahrávku s příznačným názvem Žlutej Bagr. Nahrávku tvoří písně nahrané na živo při koncertech Zákazu Dětem a následně upravené počítačem pro lepší kvalitu zvuku (zvukový mistr Vladimír "Ventil" Petrov). Výjimku tvoří písně Ježek a Probuzení, které byly nahrány koncem září 1997 v kolínském „studiu EGAIN“ (zvukový mistři Vojta Říha a členové kolínské skupiny Entire Gain).

Křest demonahrávky se koná dne 16.12.1997 v kavárně Kulturního domu v Nymburce u příležitosti pořádání Rockového večera. Nejprve patří pódium dvěma místním zatím neznámým skupinám - první hrají Perry-Scopp z Nymburka (kytarista Láďa "Potkan" Šolc - ex Hybrid Zona, Údolí Slepců) poté nastupují taktéž nymburšští Imagination. Potom už patří pódium Zákazu Dětem. Po první půlce koncertu nastává vlastní křest demonahrávky Žlutej Bagr. Nekřtí se samozřejmě ničím jiným než nymburskou "Pepinovou desítkou" - oblíbeným to pitím Zákazu Dětem. Kmotrem demokazety se stává Petr "Pedro" Pavlíček - nymburský DJ pouštějící alternativní scénu a někdejší pořadatel nymburských Nezávislých diskoték (konaly se v letech 1991-1994). Po křestu je první kopie demokazety slavnostně vydražena a získává ji Zuzana "Bacil" Bacílková (ex Solar Trip) dlouholetá příznivkyně a fanynka kapely (zlí jazykové dokonce tvrdí, že byla určitou dobu "až moc velká přítelkyně" zpěváka Zákazu Dětem Kardana) za cenu 120 Kč. Po druhé polovině koncertu končící asi 15ti minutovou improvizací v rámci písně TIBA obstarává závěr večera opět nováček na nymburské rockové scéně, death - metalová skupina Lust´n´pain.

Dne 17.12.1997 poskytuje kapela v hospodě na Žofíně v Nymburce rozhovor pro nymburský skejtový časopis SYNDROM. Tento den také vypráví "Dikobraz", kytarista Entire Gain, že prý se mezi řečí s kolínskou hard-coreovou skupinou Happy Piškots dozvěděl, že v březnu přijela na koncert do vesnice Bahno u Kutné Hory jakási skupina, která se tam hrozně vyhulila a ani neodehrála a radši odjela domů. Když se Dikobraz dozvídá, že to byli Zákaz Dětem div se smíchy neudrží. Zákaz Dětem poté stráví vyprávěním si o nevydařeném koncertě v Bahně celý večer. Zvláště je s oblibou vzpomínáno, jak zcela zhulený Kardan na otázku jak se řekne německy "za pět minut jedna", odpověděl absolutně nesmyslným slovním spojením UNDRHUNDR, což všechny členy kapely naprosto dodělalo.
V druhé polovině prosince 1997 se Zákaz Dětem přihlašují do rockového soutěžního festivalu s názvem ROCK 98 zasláním tří písniček z demokazety Žlutej Bagr. Velké je pak překvapení kapely, když se dovídá, že o vítězích soutěže bylo již dávno předem rozhodnuto. Nedílnou zásluhu na tomto jednání má nymburský Kulturní dům s nímž jsou po této události vztahy krajně napjaté. Soutěžního festivalu ROCK 98 se zúčastnilo asi 60 rockových kapel ze Středočeského kraje a Prahy. Z nymburských kapel "nepostoupila" ani jediná.


(Nymburk, 30. 10. 2002, 3:51)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-25


Jak umírají chudí


George Orwell
( Placzkowski)
V roce 1921 jsem strávil několik týdnů v Hôpital X patnáctého pařížského obvodu. Úředníci mě podrobili obvyklému výslechu u přijímací přepážky. Asi dvacet minut jsem byl nucen zodpovídat nejrůznější dotazy, než mi vůbec dovolili vstoupit dovnitř. Jestli jste někdy vyplňovali formuláře v románsky mluvících zemích, víte asi, jaký druh otázek mám na mysli. Už několik dní jsem nebyl s to převádět Réaumury na stupně Fahrenheita, pamatuji se jen, že jsem měl teplotu kolem 103 (39,5 °C), a než bylo interview u konce, sotva jsem se držel na nohou. Za mnou čekal hlouček pacientů, až přijdou na řadu, nesli si šatstvo v ranečcích z barevných šátků.
Po výslechu přišla koupel – povinná procedura pro všechny nově příchozí – asi jako ve věznici nebo pracovním táboře. Odebrali mi šaty, pak jsem se chvíli třásl ve vaně, do které napustili asi deset centimetrů teplé vody, nakonec jsem obdržel plátěnou noční košili a krátký župan z modrého flanelu. Papuče mi nedali, žádné prý nebyly dost velké, a potom mě vyvedli ven. Byl únorový večer a měl jsem zápal plic. Oddělení, kam jsme šli, bylo asi dvě stě metrů daleko, a abychom se tam dostali, museli jsme přejít všechny nemocniční pozemky. Kdosi přede mnou klopýtal s lucernou, štěrková cesta mě mrazila do nohou a vítr mě šlehal do nahých lýtek. Jakmile jsme se dostali na oddělení, zarazilo mě cosi povědomého, co, to jsem až do pozdního večera nebyl schopen určit. Ocitl jsem se v dlouhé, špatně osvětlené místnosti, kterou naplňoval šum hlasů, tři řady lůžek stály překvapivě blízko sebe. Odporně a jaksi nasládle to tu páchlo. Když jsem si lehl, uviděl jsem na posteli skoro přímo proti mně malého shrbeného muže s pískově žlutými vlasy. Seděl polonahý, zatímco ho doktor s jedním studentem podrobovali nějaké zvláštní operaci. Nejprve vytáhl doktor ze své černé brašny asi tucet malých sklenic, které připomínaly poháry na víno. Potom student zapálil uvnitř každé z nich sirku, aby vyčerpal vzduch a přitiskl ji pacientovi na záda nebo na hrudník. Vakuum mu na kůži pokaždé udělalo obrovský žlutý puchýř. Teprve za nějakou chvíli mi došlo, co mu vlastně prováděli. Říkalo se tomu "sázení" – léčebná kůra, o které se můžete dočíst ve starých lékařských příručkách a o které jsem se až do té chvíle mylně domníval, že se používá pouze u koní.
Díky studenému venkovnímu vzduchu mi asi klesla teplota, a tak jsem celé to barbarské představení sledoval se zájmem, a dokonce i s jistým pobavením. Avšak v následujícím Okamžiku přešel doktor i se studentem k mé posteli, posadili mě a mlčky začali přikládat tutéž sérii sklenic na má záda, aniž by se namáhali s nějakou sterilizací. Snažil jsem se protestovat, ale odezva nebyla o nic větší, než kdybych byl jen pouhé zvíře. Neosobní způsob, jakým se mnou zacházeli, mnou hluboce otřásl. Předtím jsem nikdy nebyl na veřejném oddělení nemocnice a toto byla má první zkušenost s lékaři, kteří s vámi nepromluví ani slovo, natož aby vás vůbec vzali na vědomí jako člověka. V mém případě použili jen šest sklenic, ale poté puchýře propíchli a sklenice přiložili znovu. Nyní vysála každá z nich asi čajovou lžičku tmavočervené krve. Když jsem znovu ulehl, s pocitem ponížení, odporu a vystrašen tím, co se se mnou dělo, doufal jsem alespoň, že mě nechají o samotě. Zmýlil jsem se. Na pořadu byla další procedura – hořčičný zábal – záležitost zřejmě stejně běžná jako ta horká koupel. Dvě ušmudlané sestry, už předtím připravily obklad a uvázaly mi ho kolem hrudníku pevně jako svěrací kazajku. Zatím se kolem mé postele začali shlukovat muži v nemocničních úborech a soucitně se usmívali. Později jsem pochopil, že pozorovat pacienta s hořčičným zábalem je na oddělení oblíbená zábava. Podobné procedury trvají obvykle čtvrt hodiny a dozajista jsou náramně komické, pokud se zrovna nedějí vám. Prvních pět minut je bolest sice krutá, ale věříte, že se dá snést. V dalších pěti minutách se tato vaše víra pomalu vytrácí, ale jelikož máte obklad zapnutý na zádech, nemůžete nic dělat. To je chvíle, kterou mají diváci nejraději. Ve zbylých pěti minutách nastává jakési zmrtvění. Po sejmutí zábalu mi vrazili pod hlavu impregnovaný polštář naplněný kostkami ledu a nechali mě o samotě. Nespal jsem a pokud vím, byla to jediná noc, myslím tím jediná noc strávená v posteli, kdy jsem ani na minutu nezamhouřil oka.
Během mé první hodiny v Hôpital X jsem prošel celou řadou nejrůznějších a často protichůdných ošetření, což bylo ovšem zavádějící. Všeobecně se pacientům věnovalo jen velice málo péče, ať už dobré nebo špatné, výjimkou byli ti, kteří onemocněli nějakou zajímavou a poučnou chorobou. V pět hodin ráno přicházely sestry, vzbudily pacienty, změřily jim teplotu, ale nikdy je neumývaly. Kdo byl schopen, umyl se sám, a kdo ne, byl odkázán na pomoc některého z pohyblivých pacientů. Byli to obvykle také pacienti, kteří roznášeli bažanty a odpudivé nočníky, kterým se přezdívalo la casserole. V osm byla snídaně, které se říkalo se la soupe. Byla to doopravdy polévka, řídká, zeleninová, a plavaly v ní rozmáčené kousky chleba. V pozdějších hodinách se vydával na obchůzky vysoký zasmušilý doktor s černým plnovousem, následoval ho ordinář a houf studentů. Tady nás bylo asi šedesát pacientů a bylo zřejmé, že musí dohlížet i na jiná oddělení. Spoustu lůžek den co den pouze míjel doprovázen prosebnými výkřiky trpících. Naopak ti, kteří měli nějakou mimořádně zajímavou nemoc, byli nezřídka středem pozornosti. U mne samotného se někdy díky obzvlášť krásnému chroptění v průduškách tísnilo v zástupu až na tucet studentů, a všichni si chtěli poslechnout mé plíce. Byl to podivný, pocit. Říkám podivný, a myslím tím jejich nevšední zájem o studium lékařské profese a zároveň naprostou lhostejnost vůči pacientovi jako lidské bytosti. Bude to asi zvláštní srovnání, ale zdálo se mi, že se student, na kterého právě přišla řada, třásl vzrušením jako malý chlapec, který se poprvé v životě dotýká nějaké drahocenné věci. A pak se vám tiskne na záda jedno ucho za druhým, uši mladíků, dívek a černochů, štafeta prstů vám vážně a nemotorně proklepává hrudník a nikdo neřekne ani slůvko, ani vám nepohlédne do očí. Jako neplatící pacient v erární noční košili jste především vzorek. Nevzpouzel jsem se tomu, ale nedokázal jsem si na to zvyknout.
Za nějaký čas jsem se zotavil natolik, že jsem dokázal sedět a pozorovat okolní pacienty. Ten dusný pokoj s uzounkými postelemi natěsnanými tak blízko u sebe, že jste se mohli dotknout sousedovy ruky, byl plný pacientů se všemi druhy nemocí (kromě akutních infekčních případů, předpokládám). Můj soused po pravici byl malý rezavý švec a měl jednu nohu kratší. Oznamoval nám úmrtí pacientů (ta byla poměrně častá a můj soused o nich vždycky věděl první). Pískal, mával rukama nad hlavou a křičel "Číslo 43!" (nebo jiné, podle toho, kdo právě zemřel). Tento chlapík netrpěl žádnou těžkou chorobou, ale na ostatních postelích v mém zorném poli se odehrávaly hotové tragédie. Na protější posteli ležel, dokud nezemřel, drobounký seschlý muž. Neviděl jsem ho umírat, těsně před smrtí ho přemístili na jiné lůžko. Jeho nemoc se projevovala nesmírnou přecitlivělostí na fyzické podněty. Při jakémkoli pohybu ze strany na stranu, někdy i jen pod tíhou přikrývky, zoufale křičel bolestí. Nejvíc trpěl při močení, které mu působilo nesmírné obtíže. Sestra mu nosila bažanta, dlouho postávala u jeho postele a pohvizdovala si po způsobu podkoních. A poté pacient konečně se srdcervoucím výkřikem "Je pisse!" začal. Na posteli vedle něho vykašlával co chvíli krvavé hleny onen muž s pískově žlutými vlasy, kterého jsem pozoroval v den svého příchodu, kdy se stal obětí té barbarské procedury. Po mé levici ležel vysoký zesláblý mladý muž, pravidelně mu zasouvali do zad trubičku, z níž pak vytékalo neuvěřitelné množství zpěněné tekutiny odkudsi z jeho těla. V posteli za ním umíral veterán z války r.1870, byl to pohledný stařík s bílou bradkou. Kolem jeho postele, kdykoli byly povoleny návštěvy, vysedávaly jako vrány čtyři stařeny celé v černém, zjevně prahnoucí po nějakém žalostném dědictví. Naproti mně ve vzdálenější řadě ležel starší holohlavý muž s povadlým knírem a příšerně opuchlou tváří, jeho nemoc způsobila, že neustále močil. Ve dne v noci stála u jeho postele velká skleněná nádoba. Jednoho dne ho přišla navštívit manželka s dcerou. Když je spatřil, jeho tvář se rozzářila nečekaně sladkým úsměvem. Dcera, hezká, asi dvacetiletá dívka, pomalu přistoupila k jeho posteli. Všiml jsem si, jak její otec zvolna vytahuje ruku zpod pokrývky. Už už jsem si představoval gesto, které bude následovat: dívka poklekne vedle postele a otec jí položí ruku na hlavu, aby jí před smrtí požehnal. Nestalo se tak, pouze jí podal bažanta a ona ho v rychlosti vyprázdnila do nádoby.
Asi o dvanáct lůžek dál leželo Číslo 57, alespoň si myslím, že to bylo jeho číslo, trpěl cirhózou jater. Každý na oddělení ho od vidění znal, býval totiž občas předmětem lékařských přednášek. Dvakrát týdně míval zasmušilý vysoký lékař seminář se skupinou mediků. Nejednou zavezli právě sedmapadesátku na provizorním vozíku doprostřed pokoje. Doktor mu vyhrnul košili a prsty prohmatával rozsáhlou rosolovitou vypouklinu – byla to asi ta nemocná játra – a vysvětloval, že za příčinu nemoci se považuje alkoholismus, a proto je běžnější v zemích, kde se ve větší míře konzumuje víno. Doktor nemocnému nic neřekl, jako obvykle se neusmál, nepokývnul, ani mu nijak jinak nenaznačil, že ho bere na vědomí. Zatímco mluvil, byl vážný a vzpřímený a kladl ruce na to zubožené tělo, které občas lehce převalil úplně stejně, jako když žena používá váleček na nudle. Nezdálo se, že by tím bylo Číslo 57 nějak roztrpčeno. Asi už byl v nemocnici jako doma, pravidelný exponát na přednáškách, jeho játra byla už beztak předem zamluvena pro nějakou láhev v patologickém ústavu. Ležel naprosto netečně a bezbarvýma očima zíral do prázdna, zatímco ho lékař předváděl jako kus starožitného porcelánu. Byl to asi šedesátiletý, neuvěřitelně vyschlý stařík, jeho pergamenově bledý obličej se scvrkl, že nebyl větší než tvář panenky.
Jednoho rána mě můj soused švec vzbudil taháním za polštář ještě dřív, než přišly sestry. "Číslo 57!" – křičel a rozhazoval rukama nad hlavou. V pokoji bylo ještě šero, sotva jsem rozeznával obrysy. Pohlédl jsem na sedmapadesátku, ležel zkroucený na boku, hlava mu padala přes okraj postele. Musel zemřít někdy v noci, nikdo přesně nevěděl kdy. Když přišly sestry, lhostejně přijaly zprávu o jeho smrti a šly si po své práci. Až za dlouho, snad za hodinu nebo dvě, vpochodovaly do pokoje bok po boku jako vojáci jiné dvě sestry, hlasitě klapaly dřeváky, zabalily tělo do prostěradel, a o něco později ho konečně odnesly. Mezitím jsem měl dost času, abych si v lepším světle Číslo 57 naposled dobře prohlédl. Ležel jsem na boku, abych na něj dobře viděl. Je to snad zarážející, ale byl to první mrtvý Evropan, kterého jsem kdy spatřil. Viděl jsem mrtvé už předtím, ale samé Asiaty a obvykle lidi, kteří zemřeli násilnou smrtí. Měl stále ještě otevřené oči i ústa, drobounký obličej byl křečovitě stažený ve výrazu předsmrtného zoufalství. Nejvíc mě ohromila bělost jeho tváře. Už předtím bývala bledá, ale teď získala odstín jen o málo tmavší než bílá prostěradla. Jak jsem tak pozoroval jeho maličkou svraštělou tvář, napadlo mě, že ta odpudivá, odepsaná tělesná schránka, která má být odvlečena a odhozena na pitevní stůl, je názornou ukázkou "přirozené" smrti, za kterou se tolik modlíme v litaniích. Tak tady to máš, pomyslel jsem si, tohle na tebe čeká během dvaceti, třiceti, možná čtyřiceti let: takhle umírají šťastlivci, kteří se dožili stáří. Chceme žít, to je přirozené, ale ve skutečnosti nás udržuje při životě pouze strach ze smrti. A myslím si teď, tak jako kdysi, že je lepší zemřít násilnou smrtí, než umírat sešlostí věkem. Lidé mluví o hrůzách války, ale která ze zbraní, jež člověk vynalezl, se svou krutostí může měřit s některými běžnými chorobami? "Přirozená" smrt už jen svým názvem symbolizuje cosi pomalého, páchnoucího a bolestného. Ale i tak je rozdíl, jestli umíráte ve vlastním domě, nebo ve veřejném ústavu. Tenhle starý ubožák, který právě dohořel jako knot svíčky, neměl ani takovou cenu, aby někdo postál u jeho smrtelného lože. Nebyl nic, pouhé číslo, a poté "předmět" pro skalpely studentů. Jak nechutné je veřejně umírat, a ještě k tomu na takovém místě! V Hôpital X stály postele těsně jedna vedle druhé bez jakýchkoli zástěn. Představte si například, že umíráte jako ten drobounký muž, jehož postel byla nějakou chvíli naproti mé. Ten, který křičel bolestí, kdykoli se ho jen dotkla přikrývka! Odvažuji se tvrdit, že jeho poslední slova byla, "Je pisse!". Možná, že se umírající o takové věci nezajímají – to je alespoň běžná odpověď, přesto však zůstávají víceméně při smyslech až do jednoho nebo dvou dnů před smrtí.
Na veřejných odděleních nemocnic vidíte hrůzy, s nimiž se, jak se zdá, mezi lidmi, kteří mají to štěstí a zemřou v domácí péči, nesetkáte, jako by určité choroby mohly postihnout jen lidi s nižším příjmem. Je ovšem pravda, že v anglické nemocnici byste se nikdy nesetkali s takovým zacházením jako v Hôpital X. Kupříkladu ona záležitost s lidmi, kteří umírali jako zvířata úplně sami a opuštění, se opakovala víc než jedenkrát. Nikdo je na jejich poslední cestě neprovázel, nikdo neprojevil účast, nikdo si jich ani nevšiml, než přišlo svítání. To by se v Anglii stát nemohlo, a už vůbec by nebylo možné ponechat tělo zemřelého na očích ostatním pacientům. Pamatuji se, že jednou, když jsem byl hospitalizován ve venkovské nemocnici kdesi v Anglii, zemřel pacient, zatímco jsme večeřeli. Ačkoli nás bylo na oddělení jen šest, sestry zvládly odnést jeho tělo a zařídit vše s takovou pohotovostí, že jsme se, než bylo po večeři, o ničem ani nedoslechli. Jedna věc, kterou v Anglii asi podceňujeme, je výhoda, jakou nám poskytuje množství dobře vyškolených a přísně disciplinovaných sester. Jistě, jsou to stvoření prostoduchá, možná věští osudy z čajových lístků a nosí odznaky s britskou námořní vlajkou nebo si vystavují portrét královny na krbové římse, nenechají vás ale trpět zácpou neumyté v neustlané posteli jen z pouhé lenosti. Sestry v Hôpital X měly ještě cosi z paní Gampové, ale později, ve vojenských nemocnicích republikánského Španělska, jsem narazil na sestry, které se sotva namáhaly změřit pacientům teplotu. Také byste v Anglii nenašli takovou špínu, jaká vládla v Hôpital X. Později, když už jsem se cítil lépe, chodil jsem se umývat do koupelny. Zjistil jsem, že tam přechovávali velikou bednu, do které házeli zbytky jídel a použité obvazy. Obložení bylo doslova obsypané cvrčky.
Jakmile mi dali nazpět šaty a vrátila se mi síla do nohou, z Hôpital X jsem utekl – mnohem dřív, než jsem měl, a aniž bych čekal, až mě propustí. Nebyla to první nemocnice, ze které jsem utíkal, ale překonávala všechny předchozí svou stísněností, chladem, odporným zápachem a hlavně – svou duchovní atmosférou. Ta v mých vzpomínkách přetrvala jako cosi naprosto výjimečného. Byl jsem přijat do Hôpital X, protože tato nemocnice patřila k mému obvodu, a až později jsem se dozvěděl, jak špatnou měla pověst. Asi jeden nebo dva roky poté, co jsem ji opustil, poslali do Hôpital X proslulou podvodnici Madame Hanaudovou, která vážně onemocněla ve vazbě. Během několika dní uprchla svým strážcům, objednala si taxíka a vrátila se do vězení, kde se, jak vysvětlila, cítila mnohem lépe. Nemyslím si samozřejmě, že Hôpital X byla typická francouzská nemocnice – ani ve své době. Ale všichni její pacienti, téměř samí dělníci, byli podivně smíření. Někteří si ve zdejších podmínkách málem libovali. Přinejmenším dva z nich byli simulanti úplně bez prostředků, pro něž byla nemocnice výtečným způsobem, jak přečkat zimu. Sestry, to tolerovaly, protože právě simulanty mohly využít k příležitostným pracím. Přístup těch ostatních by se dal shrnout takto: samozřejmě, je to zavšivená barabizna, ale co jiného jste čekali? Nikomu nebylo divné, že ho budí v pět ráno, a pak musí čekat tři hodiny na snídani – tedy vodnatou polévku. Nikoho nezaráželo, že lidé umírají a nikdo je neprovází na poslední cestě, ba dokonce ani to, že šance získat lékařskou péči závisí na tom, jestli si vás doktor náhodou všimne, když jde kolem. Kam až jejich paměť sahala, nemocnice byly vždycky takové. Jednou jste vážně nemocní, a nemůžete-li si dovolit domácí ošetření, musíte do nemocnice. A když už jste tam, musíte se smířit s nepohodlím a krutostí, stejně jako na vojně. Navíc jsem se snažil zjistit, jestli pacienti věří těm starým historkám, jaké v Anglii už ani neznáme, třeba o doktorech, kteří kuchají pacienty z čiré zvědavosti nebo se baví tím, že začnou operovat dřív, než pacient upadne "do limbu". Šířily se tu ponuré fámy o malém operačním sále, který měl být přímo za koupelnou, říkalo se, že odtamtud vycházejí hrůzostrašné výkřiky. Nic takového jsem neviděl a neslyšel a nepochybuji, že to všechno byly nesmysly, ačkoli jednou jsem viděl, jak dva studenti zabili, nebo téměř zabili, šestnáctiletého chlapce (když jsem nemocnici opouštěl, zdálo se, že umírá, ale je možné, že se zotavil) nezodpovědným experimentem, který asi nemohli vyzkoušet na žádném z platících pacientů. Co se pamatuji, v Londýně se věřilo, že v některých velkých nemocnicích pacienty zabíjeli, aby je mohli pitvat. Podobnou pohádku mi v Hôpital X nikdo nezopakoval, umím si ale představit, jak ochotně by jí někteří uvěřili. Byla to totiž nemocnice, v níž stále ještě přežívalo něco z devatenáctého století – a nebyly to ani tak metody, které se v ní používaly, jako spíš celková atmosféra. A právě ta určovala její zvláštní charakter.
V posledních asi padesáti letech se vztah mezi lékaři a pacienty podstatně změnil. Když čtete jakoukoli knihu z druhé poloviny devatenáctého století, shledáte, že nemocnice je tu všeobecně považována za podobnou instituci jako vězení, a k tomu starodávné vězení, spíš žalář. Je to místo špíny, utrpení a smrti, předpokoj hrobu. Nikdo, kdo nezůstal úplně bez prostředků, by na návštěvu takového ústavu za účelem lékařského ošetření ani nepomyslel. Zejména na začátku minulého století, kdy se medicína stala odvážnější, ne však úspěšnější, pohlíželo se na celé lékařské povolání s netajenou hrůzou. Zvláště chirurgové získali reputaci odporných sadistů a patologie, která existovala jen díky zlodějům mrtvol, byla dokonce zaměňována s nekromancií. Od počátku devatenáctého století vycházela spousta hororové literatury o doktorech a nemocnicích. Vzpomeňte si na ubohého Jiřího III., jak prosí o slitování, když vidí, že se k němu blíží jeho lékaři, aby mu "pustili žilou, dokud neomdlí"! Vzpomeňte na Boba Sawyera a Benjamina Allena, které můžeme sotva považovat za parodie, nebo na lazarety v La Débâcle a Vojně a míru a nebo na onen šokující popis amputace v Melvillově Bílé blůze. Dokonce i jména lékařů v anglické próze devatenáctého století, jako Páral, Řezal, Pilař, Dohrobustrč a všeobecná přezdívka "kostiřezové", jsou stejně hrůzná jako komická. Tradiční odpor vůči chirurgům asi nejlépe vystihl Tennyson v básni Dětská nemocnice. Je to svědectví z doby před objevením chloroformu, i když byla napsána asi až v roce 1880. Tennysonovy názory si zaslouží pozornost. Uvážíte-li, jaké asi musely být operace bez anestetik a jaké doopravdy byly, nemůžete nezačít pochybovat o skutečné motivaci lidí, kteří je prováděli. Krvavá představení, která studenti tak dychtivě očekávali ("Skvělá podívaná, když se do toho Páral pustí"), byla ostatně víceméně zbytečná: pacient, který nezemřel v důsledku šoku, zemřel obvykle na gangrénu. S tím se počítalo. Dokonce i dnes potkáte lékaře, jejichž motivy jsou sporné. Pokud jste někdy byli vážně nemocní nebo pokud jste naslouchali rozhovoru studentů medicíny, víte, o čem mluvím. Anestetika znamenala první bod obratu a dezinfekce druhý. Nikde na světě byste se už dnes asi nesetkali s podobným výjevem, jaký popisuje Axel Munthe v The Story of San Michele. Strašlivý chirurg v cylindru, redingotu a naškrobené košili potřísněné krví a hnisem tu porcuje jednoho pacienta za druhým stejným nožem a odříznuté končetiny odhazuje na hromadu pod stolem. Navíc zdravotní pojišťovna se už zčásti vypořádala s pověrou, že dělník je ubožák, který si sotva zaslouží pozornost. Až hluboko do našeho století bylo zvykem trhat neplatícím pacientům zuby zcela bez umrtvení. Nezaplatil, tak proč by měl dostat anestetikum – takový byl přístup. I to se naštěstí změnilo.
Nicméně každá instituce s sebou vždy ponese kus své minulosti. Kasárna budou věčně pronásledována přízrakem Rudyarda Kiplinga, a stěží překročíte práh "chudobince", aniž byste se upamatovali na Olivera Twista. Nemocnice začaly jako útulky, kam se příhodně strkali malomocní, aby měli kde umírat, a pokračovaly jako ústavy, kde se medici učili svému budoucímu umění na tělech chudých pacientů. Ještě stále cítíte nádech jejich minulosti v jejich charakteristicky ponuré architektuře. Nemohu si stěžovat na péči, jaká mi byla věnována v kterékoli britské nemocnici, ale chápu silný instinkt, který lidi varuje, aby se nemocnicím, a veřejným oddělením zvlášť, vyhýbali. Ať je právní statut jakýkoli, je nesporné, že máte daleko menší přehled o své léčbě a daleko menší jistotu, že nejste předmětem experimentování, jestliže jste v ústavu, kde se buď "podřídíte disciplíně, nebo můžete jít". Je báječné zemřít ve vlastní posteli, i když ještě lepší by bylo umírat za pochodu. Sebelaskavější zacházení a vysoká úroveň personálu přece nemohou smazat otřesný zážitek smrti, toho malého detailu, o kterém se možná ani nemluví, ale který zanechává příliš bolestné vzpomínky pramenící ze spěchu, přeplněnosti a odcizení na místech, kde lidé umírají uprostřed cizího světa.
Děs z nemocničního prostředí mezi chudými patrně stále ještě přežívá a v nás ostatních odumřel teprve nedávno. Je to temná skvrna nehluboko v našich myslích. Na začátku jsem uvedl, že když jsem vstoupil na oddělení v Hôpital X, zarazilo mě cosi povědomého. Byla to vzpomínka na páchnoucí, bolestí prosáklé nemocnice devatenáctého století, které jsem nikdy na vlastní oči nespatřil, ale o kterých jsem měl své představ z knih a vyprávění. Snad ten černě oděný doktor se svou ušpiněnou tmavou brašnou nebo ten odporný zápach nebo něco jiného na mě tak zapůsobilo a vyvolalo z mé paměti vzpomínku na Tennysonovu báseň Dětská nemocnice, na kterou jsem přes dvacet let ani nepomyslel. Náhodou mi ji, když jsem byl malý, předčítala ošetřovatelka, která v době, kdy Tennyson báseň napsal, už možná žila a pracovala. Hrůzy a utrpení těch starých nemocnic měla v živé paměti. Společně jsme se třásli hrůzou od začátku až k poslední sloce, a potom jsem celou báseň pustil z hlavy. Snad ani její název by mi býval byl nic neřekl. Ale první letmý pohled na špatně osvětlenou místnost s postelemi natěsnanými vedle sebe, naplněnou šumem lidských hlasů, znenadání vyvolal celý řetěz vzpomínek, k nimž to vše patřilo. Následující noci jsem se upamatoval na celý, příběh básně i na její atmosféru a mnohé z veršů se mi vybavily v úplnosti.

(1. 11. 2002, 9:41)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-27


pro Tebe


William Shakespeare
( Pocahontas)
Dovol mi prosím příteli můj, abych směla Ti poskytnout zanedbatelný prožitek při pročítání mých vybraných básní v tento smutný, zimní den, kdy se čas dělí na činy, které si uvědomujeme a na ty, do kterých se někteří z nás s vervou pustíme..Hodně úspěchů v novém roce, spoustu radosti ze života, dokonce i z maličkostí ... držím Ti palečky, ať se Ti podaří znovu navázat kontakt s naší planetou a zjistit, že Tě má hodně lidí moc a moc rádo, ať Ti to, co si v životě naplánuješ, alespoň z devadesátidevíti procent nastoprocent vyjde..přeji Ti, abys poznal, jaké to je trpět a strádat po někom kdo je Ti blízký, protože potom zjistíš, že trpět znamená milovat...; a až zjistíš, jaké to je někoho v srdci milovat, teprve potom příjdeš na to, jak moc to za to všechno stojí.......stálo a bude stát ,)


sonet 259:
Sbohem můj drahý, drahý přespříliš,
už přece znáš svou vlastní velkou cenu.
Teď se z ní stal Tvůj propouštěcí list,
mé právo na Tebe jsem dostala darem,
čím si však zasloužím ten vzácný dar?
Příčinu k tomu v sobě hledám marně,
mám Tě jen na dluh, vracím cos mi dal.
Dal jsi mi sebe, neznaje své ceny,
anebo mne jsi velmi přecenil.
Ten vzácný dar mně souzen není,
vezmi ho zpět, je Tvůj - a vždycky byl.


*?
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid.
Jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřivý se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu Tebe zanechat.
(26. 12. 2002, 12:44)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-34


Od skupiny Hybrid Zona k Zákazu Dětem (část třetí)


Placzkowski
Rok 1998

30. ledna 1998 se má uskutečnit koncert v pražském rockovém klubu Prosek. Zákaz Dětem zde má hrát místo v tento den zaneprázdněných kolínských Entire Gain. Koncert se však nakonec z různých důvodů nekoná.
V lednu 1998 získává také skupina "novou" zkušebnu. Zkušebna se nachází ve stejné místnosti v nymburském kulturním domě jako ta předchozí, ovšem novinkou je dostatek aparátů všeho druhu, což byl problém, který provázel Zákaz Dětem takřka již od samotného vzniku kapely. V této zkušebně zkouší ještě mimo Zákazu Dětem také nymburské kapely Imagination, Percodan a Lust´n´pain, kterých jsou vlastně skoro všechny zmiňované aparáty včetně bicích (Zákaz Dětem v této době vlastní z hudebních aparátů a příslušenství stojan s mikrofonem a kytarové kombo).

1.2.1998 se koná rocková akce v kavárně Kulturního domu v Nymburce s názvem „Rock Ring“. Vedle již notoricky známých nymburských kapel jako Travestie či Zákaz Dětem zde vystupují i pražští Sewage. Premiéru má i nymburská punková skupina Projectille. Na závěr celého koncertu hraje zcela opilý a vyhulený Zákaz Dětem 25 ti minutovou verzi své psychedelické skladby TIBA s vydatnou pomocí Michala "Sůči" Kloučka a Zuzany "Bacil" Bacílkové od Travestie, Hynka Jelínka od Imagination, Zdeňka "Krakena" Santnera od Lust´n´pain a Eusebia "Sebiho" Llupiho od Experimentální Lucerny.
Ke konci této písně je po vzoru slavných rockových skupin v agónii zdemolována jedna starší akustická kytara. Na tomto koncertě poprvé zazní skladby "Čekání na děti zvěrokruhu" a "Zákon reality podle článku 27 odstavce 6 dole".


Vyjímáme článek z druhého čísla časopisu SYNDROM, aby lépe přiblížil tuto akci:

Rock Ring
1.2.1998 se konala v kavárně kulturního domu v Nymburce rocková akce Rock Ring. Na tomto místě bych rád pochválil pořadatele za propagaci,jak jste si určitě všichni všimli, plakáty byly opravdu všude a už 14 dní před koncertem bylo možno spatřit Krakenův satanistickej ksicht snad na každym rohu v Nymburce(dokonce se ten pekelník dostal i do výlohy lékárny).
Začátek koncertu bylo možno poznat podle zmateného pobíhání a halekání jako opět nervózního Mikiho, kterej okolo 18.00 nahnal na pódium první kapelu-v Nymburce neznámé pražské Sewage. Ty lidi na pódiu jejichž věk se pohyboval asi okolo 16 ti let se pokoušeli hrát něco ve stylu grunge. V jejich muzice se občas objevil dobrej nápad a když si seženou lepšího bubeníka (nebo až se ten starej bubeník naučí hrát)tak to možná jednou bude bomba.
Jako druhý vystoupili nymburští Imagination. I když to byl teprve jejich druhej koncert příjemně překvapili a hodnotil bych je jako jednu z nejlepších kapel večera.
Po nich hráli taky nymburáci Perry-Scoppe. Potkan je výbornej kytarista a když hráli Hendrixe, tak to fakt vypadalo, že chudák starej dobrej Jimmi vstal z mrtvejch. Jejich vlastní věci podle mýho názoru dost připomínaj plzeňskou Znouzectnost.
Čtvrtý vylezli na pódium místní Zákaz Dětem (Žofín band). K jejich vystoupení se nebudu vyjadřovat,jelikož v tý kapele hraju a vyznělo by to blbě. Snad jen to, že to byl náš desátej koncert a podle vyjádření Pilouse to "šlapalo jako budík".
Po ZD obsadili scénu Legion z Lysý nad Labem. Jejich "brutal death black" dokonale připevnil všechny, kdo byli aspoň ještě trochu schopný k židlím. Jejich bubeník se do toho opravdu vopřel a ukázal, že na ty bubny fakt umí.
Pak přišel domácí Percodan známější spíš pod jménem Kočkodan. Nutno říct,že už to není taková prasečina jako na Talentu 97´. V rámci Percodanu zazářil na bicí Pepa Sedláček a Kočkodany dokázal v krizovejch chvílích podržet.
Jako šestá zahrála Travestie a rozbalila to samý jako obvykle, ale aspoň jsme si s Kostrou zanotovali: "Tak co je, podej mi vidle vod hnoje". Na konci přidali pár věcí od Tří Sester.
Potom nastoupila nymburská punková kapela Projektil, kterou tvoří pankáči ze Žofína. Byl to jejich první koncert a musím říct, že to bylo výborný. Hodnotil bych je slovy krátký, rychlý, ůderný - Exploited hadr. Prostě takovejhle nářez (v jejich stylu) v Nymburce nikdo nehraje. Po částečně umírněném punku typu Travestie a Percodan se tady konečně někdo do toho pořádně vopřel.
Celou akci ukončil totálně vožralej a zhulenej Zákaz Dětem 25 ti minutovou
verzí své písně Tiba za vydatné pomoci Sůči z Travestie, Hynka od Imagination, Sebiho od Experimentální lucerny, Krakena od Lust´n´pain a ještě mi někdo řikal,že tam do toho taky krákal Bacil. Byla to akce do sraček a jedinej problém,kterej bych viděl je tradiční-idioti za barem, no a pak ještě ty problémy s aparátem.
Jo, přišlo prej 400 lidí.
=PPP Š+G=

Technická poznámka: Skupina Zákaz Dětem se chce omluvit všem těm, kteří byli zpruzeni jejich 25ti minutovou verzí písně Tiba, ale my jsme byli totálně na sračky. Tak sorry.


13.2.1998 koncertuje Zákaz Dětem na rockovém minifestivalu s názvem Rock Storm č.1 v Lysé nad Labem u Zeleného Stromu. Na plakátech je u jména Zákaz Dětem uveden jako hudební styl, který kapela prezentuje "slappunk harmony hollocaust". I když Zákaz Dětem hraje jako první, je vřele přijat a výborné publikum si dokonce vynutí přídavek. Jelikož datum tohoto koncertu připadl na 13. pátek tak zpěvák ZD uvedl koncert slovy: "Tak, když je dneska ten pátek třináctýho, tak vám tady zahrajeme třináct věcí, na to si dáme třináct piv a třináct jointů". Nutno podotknouti, že ta poznámka o těch pivech a jointech byla skoro zbytečná, jelikož někteří ze členů kapely byli v okamžiku pronesení této poznámky již zcela mimo a toulali se v docela jiných dimenzích.
28.2.1998 se koná v Poděbradech maturitní ples zpěváka Zákazu Dětem Petra Kardana Pištěka. Na propagačních materiálech tohoto plesu je mezi sponzory uvedena také "rocková skupina Zákaz Dětem". Kapela věnovala do plesové tomboly pět kusů své demokazety Žlutej Bagr.
Na březen 1998 jsou naplánovány celkem tři koncerty - v rockovém klubu Pytlák v Poděbradech, v rockovém klubu Mord v Čelákovicích a opět v kavárně Kulturního domu v Nymburce. Ani jeden z těchto koncertů se však nekoná.
V březnu 1998 se skupina natrvalo rozchází s nymburským Kulturním domem, se svým manažerem (novým manažerem se stává stávající bubeník Zákazu Dětem Vláďa "Ventil" Petrov) a i se svou zkušebnou (Studio STODOLA). Nová zkušebna fungující od dubna 1998 se nachází v bývalé budově tepelného výměníku na sídlišti v Nymburce - Drahelicích. Zákaz Dětem zde zkouší společně s nymburskými kapelami Travestie a Perry-scoppe.

3.4.1998 pořádá Zákaz Dětem rockový minifestival s názvem „1. Jarní pařba“ ve Vrbové Lhotě u Poděbrad. Mimo Zákazu Dětem zde hrají ještě skupiny Travestie (Nymburk), Doovenbleyd (Lysá nad Labem), Zasucha (Český Brod), Legion (Lysá nad Labem) a Lucerna (Lysá and Labem). Koncert skončil úspěchem a jediný Zákaz Dětem a Lucerna měli nabitý sál. Přišlo 83 lidí (většinou Kardanovi spolužáci). Kapela na tomto koncertě vydělala 1000 kč, což byli první peníze vydělané za jeden a půl roku existence skupiny. Celá tato částka se ovšem záhy rozplývá poté, co ji Zákaz Dětem dokázal roztočit během jednoho dne povětšinou za alkohol a cigarety. Inu lehce nabyl, lehce pozbyl.

O počátku pořádání kulturních akcí skupinou Zákaz Dětem:

Pořádání akcí.
Kolem každé kapely by měla být banda (lidi, kterým se líbí muzika nebo prezentovaný způsob veškeré zábavy). A před první akcí už banda byla, tak proč s nimi prostě nezapařit na vlastní akci a jiným lidem neukázat, že s ní jsou akce prostě v pohodě. Fungujeme jako celek, jehož středem byla kapela. A jinak po pár letech v muzice, jsme měli i kontakty na lidi přes který šlo téměř všechno přes známost nebo za pakatel. Ještě nesmím opomenout Fuj Brouka, který nám po celou dobu dělal managera. Ale ne obyčejnýho (žádný zařizování koncertů a tak). Vždy fungoval managersky tak ňák ze spoda. Přijel na koncert, s lidma popřípadě ještě s náma se tam vyhulil a bavil se s místníma . Vše jim o nás řekl, takže lidi věděli co od nás můžou očekávat - a pak byli vždy mile překvapeni.....tou pohodou a vztahu k lidem.
A jinak k pořádání. Myslím si, že tento model by měl fungovat všude, u všech kapel. Pak by se regionální kapelky pořádně vyhrály, ať už kdekoliv a úroveň prezentovanýho stylu by byla rozhodně vyšší. A hlavně by se všude něco dělo a kultura by žila třeba i komerčně, neboť neúčast komerce v kultuře blokuje tok financí a tudíž i větší rozvoj kultury samotné.

Zákaz Dětem - věčná pařba pro aktivní lidi. Forever Petr "Kardan" Pištěk



9.4. 1998 se Pilous, Pláča, Kardan a Ventil zúčastňují "Velkého hudebního bazaru", který pořádá agentura SECY v nymburském Dělnickém domě. Členové Zákazu Dětem se zde snaží prodat některé svoje nepotřebné věci z hudební oblasti, ale dopadne to tak jako obvykle - marihuana a pivo učiní zakrátko po příchodu na bazar konec veškerým nadějím na snad úspěšné obchody. Na této akci si také stěžuje šéf nymburské umělecké agentury SECY Jan Vávra na to, že pořádal 3.4.1998 koncert v Nymburském Dělnickém domě, kde hrála známá pražská kapela King Size a přišlo na ni pouhých 15 lidí. Na Zákaz Dětem přišlo ten samý den do Vrbové Lhoty 83 lidí.
11. dubna hrají Zákaz Dětem ve Staré Boleslavi na koncertě, který pořádají brandýsští Basslake. Na tomto koncertě účinkují ještě turnovské skupiny Next year summer a Popped-eye. Je to vlastně první koncert Zákazu Dětem, který se koná na úplně pro skupinu neznámé půdě a bez podpory početných domácích fanoušků. Jelikož na Zákaz Dětem připadla nevděčná úloha první vystupující skupiny, moc lidí nepařilo, i když se místy podařilo rozpohybovat místní punkery. Zajímavá byla i cesta autem zpět do Nymburka v pozdních nočních (spíše časně raních) hodinách, kdy zcela zhulený řidič Pilous si sedl za volant a při jízdě tvrdil, že hraje videohru.

Během dubna dochází ke konfliktu s u členů Zákazu Dětem nepříliš populární nymburskou uměleckou agenturou SECY. Příčinou konfliktu je plakát, který skupina vytvořila na propagaci festivalu ve Vrbové Lhotě (3.4.1998). Pod názvy účinkujících skupin je zcela dole napsáno "toto není akce agentury YCES". Tato pro ZD humorná recese je ze strany lídra agentury SECY Honzy Vávry zcela nepochopena a skupina je nazvána nevděčníky, z čehož si však pramálo dělá, a tento konflikt bere spíše jako vítané zpestření v té době snad až příliš poklidného života nymburských muzikantů.

23.5.1998 se ZD účastní svého prvního open air festivalu, který se pod příznačným názvem „Repelent Party“ koná na jezeře Probošťák u Staré Boleslavi. Festivalu se mimo Zákazu Dětem účastní devět povětšinou místních skupin a i přes nepřízeň počasí přišlo skoro 300 lidí a kapela zaznamenala pozitivní ohlas u valné části místního publika.
Červen 1998 je pro Zákaz Dětem velice nabitý. Prakticky každý víkend skupina někde vystupuje. A tak se Zákaz Dětem objevují 6.6.1998 na festivalu „ROK OD ROCKU 98“ v Českém Brodě, kde je kapela totálně rozladěna neprofesionálním přístupem pořadatelů (chlapců od tehdy neznámé skupiny Divokej Bill), kteří zjevně nepochopili, že si nemohou hýbat s předem dohodnutým pořadím jak chtějí.

12.6.1998 vystupují Zákaz Dětem v poděbradském rockovém klubu ROCKLE společně s českobrodskými kapelami Divokej Bill a Zasucha. Na tomto koncertě odehrála skupina všechny písně, které se jí podařilo za rok a půl existence stvořit. Za zmínku také stojí že do 15.6.1998 se prodalo 100 kusů demokazety Zákazu Dětem s názvem Žlutej Bagr.

V této době se také pomalu rozjíždějí vedlejší projekty některých členů kapely – Lukáš „Pilous“ Pilař mimo již dlouhodobého působení ve skupině Cruel Barbarian (Český Brod) se chopí kytary a společně s Vladimírem „Ventilem“ Petrovem (bicí) staví na nohy tehdy již rok a půl existující kapelu s názvem T.H.C. V této skupině také po rozpadu kolínské skupiny Entire Gain hraje na basu Vojta Říha (ex Hybrid Zona, Zákaz Dětem, Údolí slepců) a zpěvákem se stává kytarový virtuóz Miloš "Maximik" Homola (ex Messenger). Zpěvák Zákazu Dětem Petr „Kardan“ Pištěk zkouší s některými poděbradskými muzikanty a Martin „Kostra“ Šterc, Ventil a Jiří Bittner tvoří v této době formaci s pracovním názvem XX.

20.6.1998 se koná osmé pokračování rockového festivalu Rock sejšn č.8 který již od počátku provázejí problémy s aparaturou a nedorazivším zvukařem. Nakonec se festival koná v kavárně Kulturního domu v Nymburce se skoro tříhodinovým zpožděním takže Zákaz Dětem se místo v deset hodin dostává na podium až v 1:00 ráno v totálně zdecimovaném stavu (marihuana a alkohol opět vykonali své). Nutno podotknout, že publikum si v tomto směru nemělo co vyčítat.
27. června 1998 se má konat koncert Zákazu Dětem ve Stráži pod Ralskem. Akce s názvem COOL LEGION NIGHT kterou pořádá známá death metalová legenda Legion (Lysá nad Labem) je však přesunuta do sálu restaurace "U Zeleného stromu" v Lysé nad Labem . Avizované "znesvěcování" nového dema této skupiny se nekoná, ale i tak si ucho citlivého diváka může smlsnout na směsici death-rock-punkové muziky, která je na tomto koncertě prezentována mimo Zákazu Dětem ještě sedmi především místními skupinami.

Od 29.6. do 3.7.1998 se koná druhé "soustředění" Zákazu Dětem na Zavadilce u Nymburka, tentokrát ještě za podpory dvou sudů Pepinovy desítky. V této době také oznamuje "bratr PILOUS" svůj odchod ze skupiny jehož důvodem je jeho velká zaneprázdněnost způsobená účinkováním ve skupinách T.H.C. a Cruel Barbarian kde tento kytarový mág exceluje a oslňuje svojí efektní kytarovou hrou a baskytara na kterou hraje v Zákazu Dětem je pro něj tudíž doplňkovým nástrojem, kterým si podle vlastního vyjádření pouze "kurví prstoklad". Z tohoto důvodu je skupina donucena hledat si nového baskytaristu. Po dlouhém zvažování a vybírání (zbývající členové skupiny se shodli na tom, že nový „basák“ musí zapadnout do skupiny jak po stránce hudební, tak po stránce alkoholové, aby svou případnou střízlivostí nedělal na koncertech ostudu) padá volba na Hynka Jelínka (ex Percodan, Imagination), který se též účastní druhého "soustředění" na Zavadilce" a má tak jedinečnou možnost přesvědčit se o tom, že se ne nadarmo často o Zákazu Dětem mluví jako o "The alkoholic band".


Přijetí tohoto baskytaristy do skupiny se však z různých důvodů nekoná a skupina je nucena v rámci tohoto důležitého postu značně improvizovat. A tak se při vystoupení na celodenním hudebním festivalu HU FEST v Poděbradech konaném 18.8.1998 ujímá role zástupného baskytaristy Vojta Říha. Festival HU FEST byl první velkou a v médiích značně prezentovanou akcí, které se skupina Zákaz Dětem zúčastnila nejen v roli posluchačů, ale dokonce i účinkujících - vedle v té době značně známých a populárních skupin z Prahy (Vltava, Krausberry, Garáž a pod.) si zde Zákaz Dětem zahrál jako jediná nymburská skupina. Jedinou chybou tohoto festivalu bylo to, že pro všechny účinkující byly k dispozici zdarma po celou dobu konání festivalu alkoholické nápoje, takže již okolo 17:00 bylo možno spatřit některé hudebníky označené kartou V.I.P.. (Very Important Person -Velmi Důležitá Osoba) jak se povalují totálně opilí po zemi. V rámci Zákazu Dětem se v tomto ohledu zvláště vyznamenal Pláča, kterého nepředvídatelná rumová smršť doslova srazila na kolena.

Z propagačních materiálů HU FESTu vybíráme profil skupiny Zákaz Dětem:

Zákaz Dětem
Skupina vznikla náhodným setkáním členů v pivnici Žofín v Nymburce v řijnu 1996. Teoretické fáze, která probíhala půl roku, se zúčastnilo více než 15 lidí a poté proběhlo výběrové řízení po kterém zůstalo složení: Petr "Kardan" Pištěk - zpěv (řev), Pavel ,Pláča" Plaček - kytara, Vojta Říha - basa a Vladimír "Ventil" Petrov - bicí. Po dvou měsících se k této tlupě tupě vypadajících kreatur přidal kytarista Karel Říha. Po prvním fiasku na Rock "Sejšnu" No 3 opouští skupinu baskytarista a bubeník a jsou nahrazeni novými členy: Lukáš "Pilous" Pilař - basa a Ondřej Pech bicí. V srpnu odchází pro neshody kytarista Karel a je nahrazen Martinem "Kostra" Štercem. V té době se vrací Vladimír Petrov a tak vzniká novodobý Zákaz Dětem, který trvá až doposud. V tomto složení kapela dostává nový nádech. Mnozí tvrdí, že úletové texty a divoká hudba je řadí do stylu nazývaného: Slap Punk Harmony Holocaust. Písně Zákazu jsou většinou inspirovány životem. Zákaz Dětem hraje od 11:00 !

22.8.1998 se koná další koncert v RC ROCKLE v Poděbradech, který je ve znamení poněkud slabší návštěvnosti. Společně se Zákazem Dětem zde vystupuje i relativně nová spřízněná hardcoreová skupina T.H.C. ze Sadské, která se začíná v této době dosti prosazovat. Na baskytaru hraje na tomto koncertě původní baskytarista ZD Lukáš PILOUS Pilař.
Od 28.8.1998 je v hospodě Na Žofíně v Nymburce umístěna nade dveřmi veliká fotografie skupiny Zákaz Dětem. Tato fotografie nahradila snímek jakési slavné vzpěračky s jejím vlastnoručním podpisem a věnováním ve znění:"Na Žofíně tam je hej, tam se točí pivo nej". Nápadem na kterém se shodli skoro všichni členové Zákazu Dětem bylo, aby i skupina napsala na svou fotografii také nějaké věnování ovšem ve znění: "Na Žofíně tam je hej, tam tě vždycky vyhulej". Ovšem posléze byl tento návrh uznán jako nerealizovatelný z důvodů dobrého image Zákazu Dětem před širokou veřejností.
19.9.1998 se koná druhé pokračování akce "REPELENT party" na jezeře Probošťák u Staré Boleslavi. Vzhledem ke svému předchozímu úspěchu a známostem se staroboleslavskou skupinou Tříštivá Fraktura je Zákaz Dětem pozván i na toto druhé pokračování společně s Travestií a T.H.C. Nutno podotknouti, že od léta 1998 oslňuje v rámci Travestie „mňoukáním“ Zuzana "Bacil" Bacílková (ex Solar Trip). Na této akci hraje Zákaz Dětem v personálním oslabení pouze s jednou kytarou-druhý kytarista Pláča je v té době zaneprázdněn pracovními povinnostmi. Toto oslabení ovšem pranic neubralo na působivosti projevu i hudebního umu tělesa samotného - zvláštní ohlas vyvolala především nová skladba "Poslední zvuky člověka před tichou válkou" při níž "hrál" zpěvák skupiny Kardan na klávesy. Na baskytaru opět v zastoupení Pilous.


Začátkem října 1998 se Zákaz Dětem rozhoduje přijmout do skupiny nového baskytaristu. Stává se jím dlouholetý přítel podporovatel a fanoušek skupiny Marek "Mařena" Zavadil (ex Solar Trip, Modrý dým).
Na následujícím koncertě na Rock sejšnu č.9 kde ZD hraje jako náhrada za odpadnuvší T.H.C.. hraje v podstatě naposledy baskytarista Lukáš "Pilous" Pilař. Tento člověk prožil se ZD rok a půl na pódiích, jevištích i v hospodách a stal se výraznou posilou Zákazu Dětem vechvílích nejtěžších a svým hudebním umem dokázal tento nymburský fenomén posunout o výrazný kus dopředu zejména po hudební stránce...
ADIOS PILOUSI!...

17.10.1998 pořádá Zákaz Dětem společně s restaurací Žofín koncert k uctění památky dlouholetého kamaráda skupiny Jiřího "Hrubase" Hrubého. Na malé prostory Žofína (cca 80 metrů čtverečných) přišlo neuvěřitelných 200 lidí (150 platících).

V polovině listopadu 1998 se Zákazu Dětem splní jeden velký sen - 13.11.1998 vystoupí skupina Zákaz Dětem jako předkapela nejznámější české punkové legendy s názvem Visací Zámek a na koncertě v nymburském Dělnickém domě sklidí zasloužený úspěch.

12.12.1998 má Zákaz Dětem poprvé ve své historii samostatný koncert. Vystupuje v rockovém klubu "Rockle" v Poděbradech. Akce s názvem "Žlutej bagr se valí do Poděbrad" se zúčastní pouhých 40 lidí. Na této akci zazní poprvé do té doby ojedinělá hard-coreová píseň Moucha (HC Fly).
Přestože Zákaz Dětem nebyl nikdy politickou kapelou a politické názory členů kapely se vždy pohybovaly na velmi širokém poli v rozmezí extrémní levice-umírněná pravice, vystupuje skupina 19.12.1998 na benefičním koncertě pořádaném na podporu anarchistického časopisu A-Kontra. Tento koncert se koná na squatu "Milada" v Praze-Tróji.

„Tenkrát v 98´ jsem bydlel v Praze na Podolský vodárně kousek od legendární a hojně navštěvovaný knajpy „U Suchý dásně“. Studoval jsem tehdy na VOŠ Sociální pedagogiku a čtyři moje hodné spolužačky mě vzaly k sobě na byt. No a jednoho večera zazvonil telefon a jakejsi Pavel ze skupiny HDP se ptal, jestli by Hybrid Zona nemohla zahrát na benefičním festivalu. Pro mě to byl absolutní šok – na v skupinu v podstatě regionálního záběru, která skoro 3 roky neexistuje a neodehrála jedinej koncert si najednou někdo vzpomene. Tady se ukázalo jak dokáže punková subkultura mezi sebou komunikovat – kdysi dávno se pravděpodobně nějakej pražák dostal k naší vizitce a po třech letech sháněl nějaký kapely na fesťák a vyjevilo se mu jméno Hybrid Zona – Nymburk. Na tý benefici pro A-kontra teda nakonec hrál Zákaz Dětem. Premiéra ve sguattu na Miladě byla ohromující. Hráli tam skupiny zvučných jmen jako: Hrubý Domácí Produkt, Nákaza, Plán B nebo Sranci Jehovovi. Zvláště se mi líbil zpěvák Plánu B, kterej vypadal jako kdyby předchvílí vylez z popelnice.

Pavel Pláča Plaček


(1. 1. 2003, 3:52)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-35


Od skupiny Hybrid Zona k Zákazu Dětem (část čtvrtá a poslední)


Placzkowski
Po koncertě na Miladě přestává skupina na chvíli účinkovat i zkoušet a to jednak z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti bubeníka Vladimíra Ventila Petrova (zlákalo ho volání rodné bulharské domoviny) a jednak vinou přechodné částečné hluchoty Petra Kardana Pištěka. Tato "chvíle" se však protáhne skoro na čtvrt roku a pomalu se zdá, že skupině Zákaz Dětem zvoní hrana. Je to způsobeno jednak nedostatkem inspirace, nechutí členů skupiny zkoušet, částečnou absencí zkušebny, ale paradoxně i originalitou skupiny, kdy se nevyhraněnost prezentovaného stylu stává přítěží, díky níž se tápající členové nedokážou shodnout na tom co, a jaký styl se bude dále hrát. Krize je však ke konci února 1999 překonána díky dlouholetým spojencům skupiny - pivu a marihuaně a skupina se pouští do nahrávání v pořadí již druhé demokazety v poděbradském RC ROCKLE (28.2.1999). Na demokazetě s názvem "Postupný přechod k reprodukované hudbě"- DEMO 99 je zachyceno celkem 5 nových (Poslední zvuky člověka před tichou válkou, Čekání na děti zvěrokruhu, Mozky, HC Fly, Dál jen dál) a tři staré písně z první demokazety Žlutej Bagr (Oheň, Probuzení, Špatná víra). Zvukovou úroveň nahrávky řídil dlouholetý přítel a bývalý člen Zákazu Dětem zvukový mistr Lukáš "Pilous" Pilař.
Další výraznou vzpruhou, která postavila skupinu na nohy byl příslib účasti na kompilačním CD nymburských a poděbradských hudebních těles organizovaného poděbradskou MP AGENCY.

Další akcí do které se Zákaz Dětem pouští je organizování hudebního festivalu s názvem "Zakažte Dětem Mošt", který se má
konat 19.3.1999 na Moštárně v Nymburce a na nějž je přizváno 11 hudebních skupin z celé republiky. Akce se však díky "zapšklým" zahrádkářům, kteří týden před plánovaným uskutečněním odhalili, že zamýšlená akce není přehlídkou dechovkových kapel, na poslední chvíli přesouvá do závodní jídelny tehdy již napolo zbouraného cukrovaru. Tam se také festival 19.3.1999 koná. Zúčastnilo se ho na silně stísněné prostory neuvěřitelných 250 lidí. O fenomenálním úspěchu této akce se zmiňuje týdeník Nymbursko z 24.3.1999.

Během dubna 1999 přichází do skupiny nový člen - trumpetista Michal "Komár" Brabec. Nutno říci, že trubka - v té době v rockové muzice dosti neobvyklý nástroj dodala specifické hudbě Zákazu Dětem zcela novou dimenzi.
15.5.1999 vystupuje Zákaz Dětem na festivalu "Pacient Párty 4.", který se koná v Pískové Lhotě u Mladé Boleslavi. Poprvé se zde na pódiu objevuje trumpetista Michal Brabec a nutno říci, že kapela zaznamenává slušný úspěch u valné části především death metalového publika. Na tomto koncertě poprvé zazní dvě nové písně - Příběh o dvou sluncích a Pozitivní.


22.5.1999 křtí Zákaz Dětem svou v pořadí druhou demokazetu s názvem "Postupný přechod k reprodukované hudbě". Křest se koná v hostinci Na Žofíně jako hlavní hřeb rockového festivalu Žofín Rock Párty. "Kmotrem demonahrávky se stal majitel místního lokálu a rockový fanda Jiří Hyhlík" (týdeník Nymbursko - str.5, 26.5.1999). Na tomto festivalu vystoupily mimo Zákazu Dětem ještě skupiny Kpt. Piccard Blues Band, Zády, Fox Force Five a Oliverova Dálka. Díky pořádání tohoto festivalu se také skupina poprvé za svoji existenci dostává do konfliktu se státním aparátem - zpěvák skupiny Petr "Kardan" Pištěk a kytarista Pavel "Pláča" Plaček jsou přistiženi Městskou policií města Nymburk při lepení plakátů na tuto akci a je jim vyměřena pořádková pokuta ve výši 500 Kč (díky aktivní Romane!).

Další akcí, na které Zákaz Dětem vystupuje, je hudební festival na letním parketě v Kněžicích u Městce Králové (4.6.1999). Jelikož se jedná o festival metalový, nesklízí Zákaz Dětem poprvé za dobu své existence absolutně žádný úspěch. Jeden z pořadatelů, když uslyšel famózní zvuk trubky nového člena skupiny Michala Brabce, dokonce podotkl, že by Zákaz Dětem měl hrát raději na funusech (tedy pohřbech).
19.6.1999 se skupina Zákaz Dětem účastní minifestivalu ve Dvorcích u Lysé nad Labem. Zákaz Dětem zde vystupuje pouze s jednou kytarou, protože druhý kytarista Pavel "Pláča" Plaček je v té době zaneprázdněn hlídáním dětí na školním výletě jedné pražské základní školy. Nicméně i tak sklízí skupina zasloužený úspěch u valné většiny z cca 30ti přítomných návštěvníků.
Další plánovanou akcí měla být hudební produkce skupiny na filmovém festivalu v Krakovanech u Kolína ve dnech 25-27.6.1999. I když skupina Zákaz Dětem z důvodů nedostatečného technického zajištění na této akci nevydala ani tón, přesto se stala pro všechny přítomné legendou - alkoholové excesy jejích členů jí zajistili nesmrtelnou popularitu. Na této akci se také odehrál přátelský zápas ve fotbale mezi členy Zákazu Dětem a skupinou T.H.C., který skončil remízou 4:4. Přesto měl však Zákaz Dětem po celou dobu konání zápasu navrch - jak psychicky, tak fyzicky a nezdolná odvaha a technická dokonalost jeho členů doháněly k zoufalství hardcoreového protivníka.

V průběhu letních prázdnin v roce 1999 bylo naplánováno několik hudebních produkcí, avšak žádná z nich se nekonala. A tak se skupina vrací na koncertní pódia až 11. září 1999 pražským koncertem na hard-coreovém festivalu pro Prahu 15 konaném v kulturním domě VARTA v Horních Měcholupech. I když Zákaz Dětem nehrál hardcore, čímž se od ostatních účastnících se kapel značně odlišoval, přesto skupina paradoxně zaznamenala největší úspěch - jediný člověk, který na celém festivalu tančil, se rozpohyboval na hitovku Zákazu Dětem s názvem "MOZKY".
24. září 1999 pořádá skupina akci s názvem "Rachot až za plot II", která se koná v hospodě Myslivna ve Veltrubech u Kolína. Akce se účastní veteráni hudební scény - Legion z Lysé nad Labem, Septical Harted z Velkého Oseka, T.H.C. ze Sadské a samozřejmě Zákaz Dětem.
V tuto dobu skupina zakládá hudební agenturu s názvem ZD AGENCY a pouští se do pořádání hudebních akcí. Největší akcí ZD Agency se stal hudební festival s názvem POLABSKÁ SKLIZEŇ (23.10.99) na který ZD Agency pozvala i celorepublikově známé skupiny WOHNOUT a BORON. Tento tah se ukázal jako velice šťastný a prozřetelný - na festival přišlo neuvěřitelných 520 platících a Dělnický Dům v Nymburce, kde se Polabská Sklizeň konala doslova praskal ve švech. O fenomenálním úspěchu této akce se zmiňoval týdeník Nymbursko, a Polabská Sklizeň byla vyhlášena nejúspěšnější rockovou akcí za rok 1999 na okrese Nymburk.

Rok 2000

Po Polabské Sklizni dochází v Zákazu Dětem ke krizi. Skupina definitivně přestává zkoušet. Poslední dvě zkoušky Zákazu Dětem se konají 10 a 13.1. 2000 v provizorní zkušebně u trumpetisty Michala "Komára" Brabce. Rozlučkový koncert se koná 22.1.2000 v nymburském Kulturním domě, kde skupina Zákaz Dětem vystupuje jako předkapela známých punkových skupin Plexis a N.V.Ú.
Kruh se uzavírá - punkem to začalo, punkem to končí...


Seznam všech písní Zákazu Dětem podle vzniku:

Kladivo - Pláča, Pilous/ F.Gellner, Kardan
Ježek - Ventil/ Kardan
Fuj Brouk - Pláča/ Pláča, Kardan
Bedřich - Karel/ Karel, Kardan
Nymburské Zátiší - Pláča, Ventil/ Kardan
Slavíci ze Žofína - H. Aufray/ Kardan
Odešel Navždy – nikdo? / Kardan
Probuzení - Vojta, Pilous/ Kardan
Špatná Víra - Ventil,Vojta/Nymburská lůza
Ano Či Ne - Pláča/ Kardan
Kladivo (remix) - Pláča, Pilous
Oheň (remix) - Pláča, Pilous
Oheň - Pilous, Karel/ Kardan
Žlutej Bagr - Pláča/ Kardan
Nymburská Lůza- Kostra/ Kardan
Normální Je Nekouřit - Pláča/Kardan
Údolí – nikdo? / Kardan
Tiba - Kostra/ Kardan
Čekání Na Děti Zvěrokruhu - Kardan, Kostra/ Kardan
Zákon Reality Podle Článku 27 Odstavce 6 Dole - Kardan, Kostra/ Kardan
Tma, Sen a Slunce - Pláča/Ventil
Mozky - Ventil/ Kardan
Krtek a Opice - Kostra, Pilous/ Kostra, Kardan
Poslední Zvuky Člověka Před Tichou Válkou - Kostra/ Kardan
Dál Jen Dál - Kostra/ Kardan
Moucha (HC Fly) - Kostra/ Kostra
Pozitivní - Ventil/ Kardan
Příběh o Dvou Sluncích - Mařena/ Kardan
Vyšší Frekvence Ticha- Komár, Mařena/ Kardan, Komár





















Seznam kapel se kterými Zákaz Dětem koncertoval:

Travestie (Nymburk)
Rádio 95 (Lysá nad Labem)
Triquetrum (Nymburk)
Oliverova dálka (Nymburk)
Solar trip (Nymburk)
Dekl (Nymburk)
Spwasssh (Čelákovice)
EX 05 (Benátky n/J)
Legion (Lysá nad Labem)
Uniques (Chrudim)
Douvembleyd (Lysá nad Labem)
HRM (Praha)
Entire gain (Kolín)
Nový hrábě (Křinec)
Flátus (Sadská)
T.H.C. (Nymburk)
Blizard (Nymburk)
Pant (Nymburk)
Z ničeho nic (Poděbrady)
Za vodou (Poděbrady)
Tomáš Březina Band (Nymburk)
Tesla (Nymburk)
Ležák band (Nymburk)
Los Panchos (Praha)
Rowdies (Kolín)
Virgin (Hradec Králové)
Michael Jackson revival (Nymburk)
Percodan (Nymburk)
Totální nasazení (Slaný)
Peripherie (Praha)
Imagination (Nymburk)
Lust´n´pain (Nymburk)
Perry-scopp (Nymburk)
Projectille (Nymburk)
Sewage (Praha)
Lucerna (Lysá nad Labem)
Septical Hartred (Velký Osek)
Chaos (Nymburk)
Red Pinguin (Nymburk)
Zasucha (Český Brod)
Basslake (Brandýs nad Labem)
Popped-Eye (Turnov)
Next Year Summer (Turnov)
Veselá Tráva (Stará Boleslav)
Mama Tea (Poděbrady)
Natal (Stará Boleslav)
Punk´s Pub (Stará Boleslav)
GB 313 Band (Cvrkot) (Čelákovice)
Tříštivá fraktura (Stará Boleslav)
New Facility (Brandýs nad Labem)
Knock (Brandýs nad Labem)
Zoofils (?)
Apeiron (?)
Promigy (Český Brod)
Divokej Bill (Úvaly)
Medvěd 009 (Úvaly)
MS Brutwan (Hodonín)
Bomn (Český Brod)
Gipsy terne čave (?)
Dovrbyne (Černožice n/L)
N.N.Z. (Neratovice)
Anestezia (?)
Vlnolam (Lysá nad Labem)
Osteo Sarkom (Bílina)
Government of Pansies (Morašice)
Circus Praha (Praha)
Etienne (podkrkonoší)
Phil Shöenfeld & Southern cross (Praha)
Tony Ducháček a Garage (Praha)
Krausberry (Praha)
Vltava (Praha)
Daniel´s Motors (Mladá Boleslav)
La Vivat (Praha)
Sauron (Praha)
Gloom (Praha)
Survival (Praha)
VP Band (Mrtvý štěně) (Sadská)
Visací Zámek (Praha)
Sociální teror (Praha)
Katastrofa (Praha)
Dezinfekce (Praha)
H.D.P. (Praha)
Nákaza 17154 (Praha)
Mortuary of lies (Praha)
Sranci Jehovovi (Praha)
Plán (b) (Praha)
PWQ (Praha)
Status Praesent (Praha)
Frank and Friends (Poděbrady)
Sine Nomen (Poděbrady)
Létající Čestmír (Plzeň)
Aggressive Tyrans (?)
Twisted Truth (?)
Ahumado Granujo (?)
The T.V.Ž (?)
Eviscerated Offspring (?)
Gonorrhoea (?)
The Push (?)
Vykousnutý řitní svěrač (?)
Kpt. Piccard blues band (Brandýs nad Labem)
Fox force five (Poděbrady)
Zády (Poděbrady)
Jodonal (Městec Králové)
Debil Heads (?)
Liguére (?)
Bullshit (Praha)
Ven! (Praha)
Bodyparts (Praha)
Toxic People (Praha)
Plexis (Praha)
N.V.Ú (Hradec Králové)

















Seznam koncertů Zákazu Dětem:


1996
15.11.1996 - První koncert ve foyer Kulturního domu v Nymburce
27.12.1996 - Akce Rachot až za plot v Kamenném Zboží u Nymburka

1997
22.3.1997 - Rock sejšn č.3
16.8.1997 - Rock sejšn č.5
23.8.1997 - Rockový večer u Zeleného stromu v Lysé nad Labem
20.9.1997 - Multimediální akce SECY OPEN 97´v Křinci
20.10.1997 - Talent 97´
29.11.1997 - Rock sejšn č.6
16.12.1997 - Rockový večer v kavárně Kulturního Domu v Nymburce

1998
1.2.1998 - Rock Ring v kavárně Kulturního domu v Nymburce
13.2.1998 - Rock Storm č.1 u Zeleného stromu v Lysé nad Labem
3.4.1998 - 1. jarní pařba ve Vrbové Lhotě u Poděbrad
11.4.1998 - Koncert v KD Labín ve Staré Boleslavi
23.5.1998 - Repelent party na jezeře Probošťák u Staré Boleslavi
6.6.1998 - Festival ROK OD ROCKU 98´ v Českém Brodě
12.6.1998 - Koncert v RC ROCKLE v Poděbradech
20.6.1998 - Rock sejšn č.8
27.6.1998 - Cool Legion night u Zeleného stromu v Lysé nad Labem
18.7.1998 - HU FEST Poděbrady 1998
22.8.1998 - Koncert v RC ROCKLE v Poděbradech
19.9.1998 - Repelent party no.2 ve Staré Boleslavi
10.10.1998 - Rock Sejšn č.9
17.10.1998 - Koncert k uctění památky J. Hrubého na Žofíně v Nymburce
13.11.1998 - Koncert skupiny Visací Zámek v Dělnickém domě v Nymburce
12.12.1998 - Koncert v RC Rockle v Poděbradech
19.12.1998 - Benefiční koncert na podporu časopisu A-Kontra na squatě Milada v Praze-Tróji

1999
19.3.1999 - Festival "Zakažte Dětem Mošt" v Nymburce
15.5.1999 - Pacient Párty 4. v Pískové Lhotě u Mladé Boleslavi
22.5.1999 - Žofín Rock Párty v Nymburce na Žofíně
4.6.1999 - Kněžické Rockové Léto
19.6.1999 - Koncert na rockovém festivalu ve Dvorcích u Lysé n/L.
11.9.1999 - Dny PRAHY 15, Kulturní dům VARTA, hardcoreový festival
24.9.1999 - Rachot až za plot II, Veltruby u Kolína

2000
22.1.2000 - Poslední koncert Zákazu Dětem v Kulturním domě v Nymburce



















Důležité mezníky týkající se skupiny Zákaz Dětem:


srpen 1996 - Pavel "Pláča" Plaček a Petr "Kardan" Pištěk se setkávají na beach volejbalu na jezeře v Sadské u Nymburka

září 1996 - V Nymburce v hospodě Na Žofíně je založena hudební skupina se jménem Zákaz Dětem

listopad 1996 - První koncert Zákazu Dětem ve foyer Kulturního domu Nymburk

červenec 1997 - Do skupiny přichází Lukáš "Pilous" Pilař

srpen 1997 - Zákaz Dětem prezentuje svoji první magickou show na Rocksejšnu č.5

říjen 1997 - Útok členů skupiny Zákaz Dětem na rekreační objekt TIBA

prosinec 1997 - Zákaz Dětem vydává svoji první demokazetu s názvem Žlutej Bagr

duben 1998 – Zákaz Dětem vydělává muzikou svoje první peníze

květen 1998 - První Open air festival Zákazu Dětem

červen 1998 - Prodáno 100 kusů demokazety Žlutej Bagr

srpen 1998 - V hostinci Na Žofíně umístěna na čestném místě fotografie Zákazu Dětem

říjen 1998 - Ze skupiny odchází Lukáš "Pilous” Pilař

prosinec 1998 - První samostatný koncert Zákazu Dětem
- První koncert v Praze

březen 1999 - Zákaz Dětem začíná pořádat rockové akce

duben 1999 - Do skupiny přichází trumpetista Michal Brabec

květen 1999 – Zákaz Dětem vydává svou druhou oficiální demokazetu s názvem "Postupný přechod k reprodukované hudbě"

září 1999 - Založena hudební agentura Petra Pištěka a skupiny Zákaz Dětem s názvem ZD AGENCY

leden 2000 - Poslední oficiální koncert Zákazu Dětem v nymburském Kulturním domě


























Některé texty písní skupiny Zákaz Dětem:


OHEŇ (1997)

Co se děje? Je to hrůza.
Pane bože. Pozor blíží se sem oheň!

Plameny stoupají do výšky.
Plameny stoupají až k nebesům.
Bacha na ně.
Je to zkáza.
Pozor blíží se sem!

Oheň
Blíží, blíží se sem oheň.
blíží, blíží se sem.

Domy hoří, lidi také,
stromy hoří, lidi také,
sem sám.

Všude kouř, samej dým,
mrtvý těla,
mrtvý těla tady vládnou.

Domy hoří, lidi také,
muži hoří, ženy také,
sem sám.




ŽLUTEJ BAGR (1997)

RF: Chtěl jsem koupit,
chtěl jsem koupit,
žlutej bagr sám.

Víš, chtěl jsem koupit,
něco pro tvůj stín,
řek jsem, za tvou lásku,
žlutej bagr ti chci dát.

RF

Víš pane bože,
dej mi dvaceťák.
Víš chci jen málo,
žlutou lžíci pro mladou,
proč bych hledal kolem,
když tě mám furt nad hlavou.

RF









TIBA (1997)

Říkám ne....

Jó já vím, že sem to já
Jó já vím, že sem to já
Jó já vím, že sem to já
Jó já vím, že sem to já

Vím, nevím co udělám,
vím, nevím bordel dělám
vím, nevím bordel dělám

Podej židli, zatop v kamnech,
zasraný závěsy,
hoď je do potoka,
hned vedle rádia,
který je zničený na padrť,
ty vole, rozkopej to zábradlí,
sundej ty vobrazy jó

Bubeník se blíží, demoluje nábytek
Bubeník se blíží, demoluje nábytek

Jó já vím, že sem to já,
Tiba je odsouzená

Podej židli, zatop v kamnech,
zasraný závěsy,
hoď je do potoka,
hned vedle rádia,
který je zničený na padrť,
ty vole, rozkopej to zábradlí,
sundej ty vobrazy jó


NYMBURSKÁ LůZA (1997)

Tam v středních Čechách,
něco tam je,
říká, že Nymburská lůza žije,
pane bože, děkuj za ně,
je to to nejlepší co v zemi je.

Víš oni tam jsou,
jen se smějou,
říkají byli jsme kamarádi,
teď už jsme víc, vždy bez hranic,
nechceme žíti tu s nenávistí.

Nymburk je slavný,
že má bratry,
kteří ho milují víc než Čechy,
milujou svět, aniž bys řek,
kdekdo by zaútočil na ně hned.

A všude je klid,
zase jen sníh,
Nymburská lůza razí si mír,
je jich deset, říkaj že svět,
ó pane starosto miluj je hned.


ČEKÁNÍ NA DĚTI ZVĚROKRUHU (1998)

Chodíme tu kolem země naděje,
snažíme se shodit pevný okovy,
nevěříme tomu, že se střetneme,
vyprávíme lidem nic se neděje.

RF: Čekání na děti zvěrokruhu,
čekání, děti jdou za svobodou,
čekání na děti zvěrokruhu,
čekání, děti jsou na obzoru.

Když vidí ty lidi, jak jsou ohavný,
mlčím, chodím dál, mě to zůstane,
chodíme, chodíme, chodíme po laně,
říkám si už ne, já chci být dítě.

RF

Chodíme tu kolem země naděje,
snažíme se prodat dětský úsměvy,
chodíme, chodíme, chodíme po laně,
říkám si už ne, je to jen dítě.

RF


POSLEDNÍ ZVUKY ČLOVĚKA PŘED TICHOU VÁLKOU (1998)

Strach otvírá sen,
víš zapomněl jsem,
stál opodál,
říkal, usínal

Déšť ztrácí kapky,
zvuk prolíná se,
smrt ztrácí kosu,
nezaváhej projistotu.

RF: Víš já usínám,
víš já usínám, zvuky tu jsou dál,
zvuky tu jsou, neodpovídaj.

Svět hledá záři,
hmat rozhoduje,
pláč připomíná,
vzdech mrtvé ovce.

Strach vládne světu,
déšť páchá zločin,
zvuk ten jen zůstal,
následuje sebedestrukce.

RF:






KRTEK A OPICE (1998)

Tváře v ohni mám, ruce studený,
v hlavě kolotoč, v uších zvonění,
oči zkalený, už nic nevnímám,
ležím na zemi, víčka zavírám.

Po hodině vstávám, nevím kde to jsem,
v hlavě exploze, myšlenky mě sráží na zem,
ruce se mi třesou, nevím co s tím,
a tak znovu do komatu rychle letím.

RF: Vstávám s explozí,
strach se navrátí,
ztrácím doufání,
v temno havraní.

Tma je šílená,
alkáč podpírá,
zůstávám jen sám,
v těch svých představách.

BRIDGE: Ó alkohol, ten mě zabíjí
dýchám divný splodiny, fuj,
ó tahle noc přináší jen nevinnost,
stárnou lidi, stárnu já, alkáč zůstává.

Vidím plno havranů,
zobáky maj dokořán,
když se zase probouzím,
v hlavě mám jak po boji.


H.C.FLY (1999)

Flying between trees and grass
It´s only for little flyes
so I don´t know what to do
maybe I try flying too

Flying is so interesting
I think it is best thing
you can see everything
never be on the same thing

Free as a fly...

You don´t understand what I said
you think that I´m going mad
Sitting on a pease of meat
thinking about pease of shit

So when you let me do my dream
you can have then everything

RF: I am fly-little fly
I wanna be big fly
when Iĺl eat some big shit
(smoke some good shit)
Iĺl be big green fly
Iam fly-little fly
I wanna be hard core fly












Rozhovor pro časopis SYNDROM se skupinou Zákaz Dětem konaný 17.12.1997 v Nymburce v hospodě na Žofíně. Otázky vymyslel a pokládal redaktor Martin "Voko" Janiš.

Rozhovor nebyl nikdy zveřejněn pro svou nízkou kulturně - ideologickou úroveň (pozn. autora)

1. Nedávno jste nahráli demo, jak ho hodnotíte ?
Kostra: Nevim, ale asi v pohodě, co lepšího bys po nás chtěl ?
Ventil: Byl to porod, těžkej,dlouhej a krvavej, ale docela to jde .
Pláča: Na to, že to vlastně jsou písničky ze živáku to jde. Si myslim
Kardan: Na naše možnosti dóst slušný.(optimista-red)
Pilous: Ještě jsem to pořádně neslyšel, ale to co jsem slyšel musím ohodnotit jako dóst slušný.

2. Demo se jmenuje Žlutej Bagr, proč ?
Ko: Já nevim, nikdo mi to nevysvětlil, ale vim, že jsme nejdřív vymysleli název a pak až to ostatní
V: Protože bagr
Pl: To je kvůli Ventilovi,von je totiž úplně ujetej na bagrech
Ka: Úlet né ?
Pi: Protoč

3. Hráli jste 4 , co vás přimělo vzít Kostru ?
Ko: No comment
V: Všechno !!
Pl: Kostra byl nejdřív producent,ale pak se to ňák zvrhlo.
Ka: Ani nevim, ale potřebovali jsme pořádnýho magora v kapele.
Pi: Já myslim, že Kostra je takovej tahoun, umí za to vzít a to byl asi ten důvod

4. S pravdou ven, kdo nejvíc chlastá, kolik a co ?
Ko: Já myslim,že všichni,všechno a hodně (smích - red)
V: Fšichni, hodně, fšechno
Pl: Nó, já si myslim, že největší prase je Kardan, ale jinak dokážem zakalit pořádně všichni, viz. TIBA
Ka: Každej je mistrem ve svý váhový kategorii
Pi: No právě že Kostra

5. Jakej konzik u nás byl podle vás hustej ?
Ko: Křest dema v kavárně ( moc si toho nepamatuji - KOS)
V: U Zelenýho stromu v Lysý
Pl: Hustej byl "Rachot až za plot" loni v Kameňáku, to jsem ani nevěděl kolik má kajtra strun
Ka: V Kameňáku flaška gina,to byla pohoda, všichni na sračky.
Pi: Určitě jeden z koncertů ZD, to bejvá vždycky pořádně hustý.

6. Máte zvláštní přezdívky: Ventil, Kostra,Kardan. Kdo to vymyslel ?
Ko: To mám od prváku od spolužáků ( prej propadlej hrudník)
V: Za to může Spíla
Pl: Tak mi říkaj všichni snad už od mateřský školky
Ka: Ani nevim, asi příroda - svině
Pi: Jestli Pláčovi někdo říká Ventil, Kostra nebo Kardan, to nevim, ale ... a vůbec

7. Vzkažte něco lidem !
Ko: Buďte v pohodě, chlastejte, hulte, poslouchejte a hlavně nezapomeňte že ve středu a v sobotu je zástrčkovej den
V: hmmmmmm...............
Pl: Kupte si medvídka mývala a ubalte si pořádný brko
Ka: A co? Ať si 5 krát týdně honěj tyče a poslouchaj ZD
Pi: Chcípněte !!!!!...... a nebo ne ?

8. Obligátně, co SK8 & SNB ?
Ko: Je to nářez
V: Já radši In-Line, ale jinak hustá pohoda
Pl: V létě jsem chodil za staďák, byl to nářez. Nymburský skateři jsou v pohodě. Nesnáším ty kinderskatery. Jestli tím SNB myslíte Sbor Národní Bezpečnosti, tak to byla v minulosti taková nepopulární organizace.
Ka: Jó Voko je dobrej a taky SK8 z Nymburka
Pi: Co je to obligátně ?


9. Na MTV se objeví Váš klip pokuď někdo vojede produkčního, kdo to bude ?
Ko: Kardan nebo Kraken, protože mají styky
V: Kostra , má státnici z angličtiny
Pl: Asi Kardan, on má s těma lidma z hudební branže už zkušenosti, viď Bacile…
Ka: Styky mám ale ne pohlavní ( možná s Krakenem), ale na MTV jsou dobrý roštěnky.
Pi: Já ?!

10. Jste známí svojí show, hodláte v tom pokračovat?
Ko: Rozhodně, budem to spojovat s divadlem.
V: GRCH
Pl: No jistě
Ka: Až bude víc času,tak tam hodíme i divadlo a tak ( uvidíme)
Pi: Jasněěěěěěěěěěěě

11. Roštěnky a vy , jak to jde ?
Ko: Teď v pohodě
V: ;-))))
Pl: Já jsem nesmělý, plachý člověk a u mě vítězí spíš pivo, z něj kapavku nechytnu
Ka: Čekám na fanynky,"třeba" se nějaký "svini" budu líbit ( už se stalo - pozn. red)
Pi: Já tomu nerozumim

12. Jakou music posloucháte v soukromí ?
Ko: Všechno od Sepultury přes elektro až po haus a etniku , kromě disco
V: Od Beatles přes instrumentál až k electro-core, acid jazz atd.... (kromě disco )
Pl: Mám hodně široký záběr od Armstronga, Jamese Browna přes Mirandu sex garden a Noir Desir až po Pro-pain
Ka: Všechnu pohodu kromě hausu a techna, jinak Doors, Offspring a tak
Pi: Jedině dobrou !!!!

13. Zařaďte se do škatulky !
Ko: To nejde
V: Slap punk harmony holocaust
Pl: One, two, three, four, echo debil akord band
Ka: Bordel , chaos, ZD
Pi: ...... a jak je ten váš ptáček asi velký ?

14. Hele, jak je to s tím mrtvým dítětem ?
Ko: To ví jenom Kardan, asi je to pedofilní nekrofil
V: Je zakopaný v lese
Pl: Asi před rokem mi umřela dvouletá sestřenka, tak jsme ji s Ventilem zakopali v lese
Ka: Malý děti hrozně smrděj, proto děti, jinak je to taková show
Pi: Jsou to všechno Kardanovy nemanželský děti. R.I.P.

15. Náhodou Vás neserem có ?
Ko: Ani né, ale ty (Holis) mě pěkně sereš svejma prudama, hajzle jeden vyhulenej (smích - red)
V: Asi né
Pl: Neser text
Ka: Ne fakt,jste v pohodě, jste boží a skvělej nápad, pokračujte vy volové
Pi: Určitě ano. Ale všechno,co jsem tady řek nesmí být použito proti mě, protože mě tady Pláča před chvíli zhulil.
Hahahahaha



(23. 2. 2003, 4:45)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-43




© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokánek | mapa stránek