Dovol mi prosím příteli můj, abych směla Ti poskytnout zanedbatelný prožitek při pročítání mých vybraných básní v tento smutný, zimní den, kdy se čas dělí na činy, které si uvědomujeme a na ty, do kterých se někteří z nás s vervou pustíme..Hodně úspěchů v novém roce, spoustu radosti ze života, dokonce i z maličkostí ... držím Ti palečky, ať se Ti podaří znovu navázat kontakt s naší planetou a zjistit, že Tě má hodně lidí moc a moc rádo, ať Ti to, co si v životě naplánuješ, alespoň z devadesátidevíti procent nastoprocent vyjde..přeji Ti, abys poznal, jaké to je trpět a strádat po někom kdo je Ti blízký, protože potom zjistíš, že trpět znamená milovat...; a až zjistíš, jaké to je někoho v srdci milovat, teprve potom příjdeš na to, jak moc to za to všechno stojí.......stálo a bude stát ,)
sonet 259:
Sbohem můj drahý, drahý přespříliš,
už přece znáš svou vlastní velkou cenu.
Teď se z ní stal Tvůj propouštěcí list,
mé právo na Tebe jsem dostala darem,
čím si však zasloužím ten vzácný dar?
Příčinu k tomu v sobě hledám marně,
mám Tě jen na dluh, vracím cos mi dal.
Dal jsi mi sebe, neznaje své ceny,
anebo mne jsi velmi přecenil.
Ten vzácný dar mně souzen není,
vezmi ho zpět, je Tvůj - a vždycky byl.
*?
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid.
Jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřivý se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu Tebe zanechat.
![[=]](../styly/nymburk/tisk.png)
![[*]](../styly/nymburk/oblibene.png)
Článek si oblíbili: