Nejsem kunsthistorik, a tak se tu s vámi podělím jen o několik svých postřehů k výstavám probíhajícím pod souhrnným názvem Decadence Now!. Tři z nich jsou k vidění v Praze (Rudolfinum, Dox, UMPRUM – Pokoj č. 13), po jedné výstavě je v Brně (Dům umění) a v Plzni (Západočeská galerie).

Výstavu v Rudolfinu tvoří pět tematických kapitol, z nichž jedna – POP – je rozvinuta (do krajnosti) ve výstavním prostoru Pokoj č. 13. Dalšími čtyřmi kategoriemi jsou BOLEST, SEX, ŠÍLENSTVÍ a SMRT. Ano, to všechno k těm obrazům, které jsou v rámci všech výstav k vidění, sedí. Šílený sex, bolestná smrt, populární šílenství – mísit těchto pět pojmů můžeme, dokud kombinatorika dovolí.

Pro ty, kterým se před pár lety líbila výstava v Obecním domě nazvaná V barvách chorobných, budou asi nejstravitelnější fotografie Joela Petera Witkina v Brně. Převážně černobílé snímky upomínají na dílo Františka Drtikola a na snímky odhalených slečen, které jako oko v hlavě chránili naši dědečci. Pro Witikina jsou prý stěžejními pojmy slova bída, posvátnost a temnota. Ty fotky nešokují tolik jako třeba díla Hirstova – jen si říkám, jestli je v současné době dekadentnější vyholený či nevyholený ženský klín. Jako metaforu upadající civilizace chápejme třeba i nevstávající mužské přirození.

V Plzni jsou k vidění fotografie pánů Bolfa a Pinkavy, jež jsou určitě překvapením pro ty z nás, kteří z Pinkavova díla znají vlastně jen portrét J. H. Krchovského.

Všech pět výstav bilancuje na hraně a nevím, jsou-li dekadentní či jen dekadencí inspirované. Ale bezpochyby jsou hraniční, pro některé možná až za hranicí. Čeho? Snesitelnosti, vkusu, umění.

Eva Marková

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 1 (45), 1.11. 2010.