napsal Paul Verlaine. Poezie a hudba k sobě měly blízko odpradávna, což je patrné už z toho, že hudbu a lyrickou poezii zastupovala ve starém Řecku jediná Múza – Euterpé.

Je ovšem důležité si uvědomit, že písňový text nemá splňovat kritéria poezie stejně tak jako drama nemá být posuzováno měřítky románu. Pro slova písně platí pravidla vhodnosti daleko více nežli absolutní kvality. Například libreto Prodané nevěsty od Karla Sabiny bylo dobovou kritikou zavrhováno. Z odstupu ovšem jasně vidíme, že Smetanova zpěvná hudba přímo vyžadovala prostou předlohu oproštěnou od ambicí takzvané vysoké poezie.

Písničkáři

Současná situace písňového textu je do velké míry dána vyrovnáváním se s  minulostí. Nejlépe je to vidět na písničkářích, kterým ztráta společného nepřítele nadlouho sebrala vítr z plachet. Teprve nastupující generace našla cestu ke komunikaci v širším společenském kontextu. Navíc, ač krásný je les, krásnější je moře, stále je proti čemu protestovat. V textu písně Nazijazz Xavier Baumaxa dokonale spojil svoji parodistickou poetiku se společenským poselstvím „Nic než národ.“ Každý z nové vlny písničkářů však důsledně pěstuje co nejsvébytnější poetiku, takže zatím nehrozí příchod nového Nohavici – sjednotitele (nyní známějšího jako „udavač z Těšína“). Zato je po hospodách možno slyšet Záviše – knížete pornofolku a v klubech Xindla X, mistra postmoderních vyznání.

Hip – Hop

I hip hop se dlouho musel zbavovat nelichotivých stínů minulosti. Tím největším byla kapela Chaozz, která se stala populární v pořadu ESO, čímž od hip hopu odradila velikou část veřejnosti. Až debuty PSH a Indy a Wiche přinesly v textech pravou poetiku lidí na štrýtu: „my tři, my nejsme vůbec žádný mistři né, na nic nehrajem a pro vás hrajem.“ Takové bylo programové prohlášení, které se ovšem brzy rozplynulo ve vulgaritě a barvitých popisech divokých večírků ve stylu černých amerických superhvězd. Veterán scény Vladimir ovšem na své sólové desce představil vizi hip hopu po pubertě, zatímco průkopničtí WWW vydávají své CD jako přílohu exkluzivně intelektuální Revolver Revue. Kdyby se Karel Kryl narodil o čtyřicet let později, byl by jistě raperem.

Pop

Na začátku devadesátých let čest popového textu zachraňovali rockeři. Texty takzvaného veksl-popu, například „Colu, pijeme Colu,“ nebyly převeditelné do nové doby a tak ve středním proudu dominovaly právě rockerské verše. „Chci zas v tobě spát“ a „Sex je náš“ od Davida Kollera mohou být dobrými příklady přidrzlého, zato chytlavého sloganu.

Současný střední proud ovšem sexem nasáklé refrény přenechal hospodskému Kabátu. Kritik Pavel Turek trefně mluví o „mladé generaci, která do fádních zvukových aranží zpívá texty, v nichž se to hemží vznešenostmi“. Takoví jsou Aneta Langerová, Marek Ztracený či Michal Hrůza z někdejších Ready Kirken.

Žánry, ženy a marihuana

Různých poetik písňových textů je dnes více než kdy jindy. Své specifické poetické prostředky má jazz reprezentovaný Danem Bártou a jeho slovy-zvukomalbami. Docela jinak je na tom metalová scéna, upřednostňující temnou mystiku či scéna punková, která spoléhá na nevybouřené city teenagerů. Od těch se zase výrazně liší texty písní reggae či ska, které bývají plné dobré nálady, marihuany, ale i sociálního protestu. Na jedné straně tu máme konfekční texty Gabriely Osvaldové, určené ženám středního věku, na straně druhé jsou alternativní, často temné texty umělců z okruhu brněnské alternativy či Václava Koubka, který mísí hospodskou poetiku s často absurdní poezií.

Poměrně výrazně do textařského světa od devadesátých let zasahují ženy. Tentokrát ovšem nikoliv jako zdroj inspirace, ale jako tvůrkyně svébytného pohledu na svět. Mimořádně talentovaná Zuzana Navarová vytvořila unikátní kombinaci starých šramlů s osobní výpovědí. Podobně je na tom například o poznání přímočařejší Radůza. Na scéně je ale i něžná Martina Trchová, poetické Sestry Steinovy či avantgardní veteránka Dagmar Andrtová-Voňková.

Ondřej Hanus & Stefan Segi