Text písně je odjakživa něčím zvláštním – spojením hudby a poezie. Je píseň dnes ještě vůbec poezií? Říká se, že si my Češi na kvalitní texty potrpíme. Cizojazyčně zpívaným songům jsme ale často ochotni odpustit věci opravdu neslýchané – posloucháme a zpíváme jednu větu stále dokola a je nám často úplně jedno, co se v písni zpívá. U českých (i slovenských) písní se nám však něco takového příčí – bohudík. Písničkáři u nás měli vždy silné postavení. Zhudebňovali básně českých velikánů. Možná proto, že věděli, že špatný text dokáže pohřbít i velmi dobrou melodii. Spousta hudebníků si ke své hudbě píše texty sama. Jak dnes vypadá písňový text, který publikum zaujme? Podívejme se do dílny Xindla X a Čokovoko.

Oba texty jsou zajímavé především svým jazykem, který má k tomu spisovnému místy opravdu daleko. Písně to tak přibližuje zejména mladšímu publiku, neboť co si budeme nalhávat – pokud je vám nad třicet, budete jen nevěřícně kroutit hlavou. Setkáte se s vulgarismy, hovorovými i nářečními variantami, slangem nebo anglickými pasážemi (Jaro – Everything is umolousaný a šedý.; Anděl – Give me some love a dej mi ňáký love.). Jazyk je v obou případech velmi živý a dynamický. Volba slov má za úkol posluchače provokovat. V případě Xindla X zažijete možná mírný šok, až vás bude beze studu žádat tak mi namaž perutě a já do nebe vemu tě. Čokovoko jsou ještě říznější a slabším povahám se tak mohou protáčet panenky při poslechu pasáží typu: Je jaro, nerostou mi prsa. Nikdo se mnou nechce trsat, trsat, trsat.

Jaro i Anděl jsou epická dílka. Nesou si svůj příběh, obě jsou podkresleny erotickými a sexuálními motivy, a tak se nám to v písních hemží výrazy jako lubrikační gel, podprsenka a dalšími podobnými slůvky. Píseň Jaro vytváří cyklus čtyř ročních období s typickými aktivitami, které se v danou dobu dějí. Chvíli se nám tak může zdát, že Čokovoko poslepovaly svůj text z výstřižků ze slabikáře pro první třídu (např. Je léto, léto se už krátí, zemědělci prázdnou slámu mlátí.). Avšak páreček v šusťákách v čítankách nenajdeme. Zamilované duo to spolu vydrží celý rok navzdory počasí, a v písni tak vytváří leitmotiv, který tu do jisté míry supluje refrén. Za jistý náznak refrénovosti by se dalo považovat i anaforické konstatování roční doby.

Xindl X se refrénu nebojí a svou píseň Anděl na něm vystavěl. Píseň je určitou osobní zpovědí svérázného anděla, na kterého leze jaro stejně důrazně jako na jeho brněnské kolegyně z branže. V tomto případě je ale pohled odlišný, Xindl X neřeší formování figury, aby se na „koupáku“ zalíbil, ale spíš strategii, kterou je třeba zvolit, aby dostal ňáký to povyražení, protože v nebi ho moc není. Když se zaměříme na rýmovou strukturu jednotlivých slok, tak zjistíme, že Xindl X si s rýmy pohrál mnohem více než Čokovoko. V Jaru jsou všechny rýmové dvojice předvídatelné a ohrané – např. Všecko pučí, Svratka hučí, kluci kočku mučí a ona skučí, skučí. Autor Anděla byl mnohem nápaditější – např. Jsi holka divoká a padla jsi mi do voka a orgasmy předstíráš, že bys měla dostat cenu Alfréda Radoka.

Z obou písní čiší smysl pro ironii a nadsázku. Ačkoliv mají Jaro i Anděl formálně mnoho společného, ve výsledku se jedná o dvě naprosto odlišné skladby. Xindl X se prezentuje jako rapper s kytarou a snaží se nalézt nový přístup k českému písničkářství. O tom, že se vydal správnou cestou, svědčí i jeho stále se rozrůstající fanouškovská základna. Dvojice Čokovoko zvolila odlišný styl, své místy až primitivní texty ozvláštňuje především specifickým přednesem přerušovaným smíchem, ale i běžným hovorem. Možná vás neosloví ani jedna píseň. Oba texty jsou určitým způsobem skandální, ale to je záměr, jak na sebe upozornit. A že vám přijde nemorální a laciné oslovovat posluchače tímto způsobem? Sám Xind  X zpívá: Cože? Jaká morálka? Todle je normálka…

Denisa Garciová

Čokovoko: Jaro (Best of!). 2008, 04:47 – k poslechu na www.cokovoko.cz.

Xindl X: Anděl (Návod ke čtení manuálu). Good day records/ Championchip records. 2008, 03:10 – k poslechu také na www.bandzone.cz

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.