foto: stefan.segi

Rané dílko Michala Hrůzy naproti tomu nabízí velmi svěží, ač snad poněkud neumětelský, pohled na citový život dospívajícího jedince. V tom připomíná první nahrávky The Beatles. Vzpomeňme například Dance with You či I Wanna Hold Your Hand, se kterými „Zejtra mám“ sdílí smysl pro snadno pochopitelnou metaforu, bezprostřední smyslovost a také lehce zapamatovatelný slogan. První osoba textu zdůrazňuje milostné vyznání jako osobní výpověď. Spontaneita, opravdovost a nevyumělkovanost jsou pak zdůrazněny jeho nespisovností.

Zejtra mám zejtra mám svůj den

zejtra se mi splní moje tajný přání, můj sen

V prvních dvou verších se seznamujeme s lyrickým subjektem, který je dle všeho poháněn intenzivní touhou. Ta ovšem není nijak existenciální či transcendentální, ale je zato silně teleologická. K jejímu naplnění dojde „zejtra“. Tento časový údaj je hned zpočátku zopakován třikrát. Je tedy zjevné, že lyrický subjekt na očekávané události velmi lpí a že na jejím uskutečnění již nějakou dobu trpělivě pracuje. To potvrzují i následující verše.

dlouho tě znám, dlouho tě znám, mám tě rád

uvidím tě zas uslyším tvůj hlas možná

Do textu tím vstupuje další subjekt, který je zde objektem touhy. Povahu okouzlení dobře vyjadřuje obrat „mám tě rád“, který oproti silně sentimentálnímu a nadužívanému „miluji tě“ zdůrazňuje civilnost, neokázalost a nenásilnost písně. „Možná“, jímž první strofa končí, poukazuje, že ono „zejtra mám“ je spíše přáním, nežli jistou vyhlídkou.

Chápavý posluchač si již také začíná domýšlet, co asi bude náplní onoho poněkud vágního pojmu „mám svůj den“. Musí však zůstat u domýšlení alespoň po dobu druhé strofy, která bez velikých okras a poetických obratů popisuje smyslové vjemy lyrického subjektu.

asi to tak bude, je to cejtit všude, je to cejtit všude

všude tam kam se podívám něco z tebe mám

Lyrický subjekt má všechny smysly afirmované touhou po milostném objektu. Nejprve je tento stav deklamován obecně „cejtit všude“, načež je důraz přenesen na vizuální vjem. Ten většinou člověku podává nejpřesnější obraz o světě. Tím, že lyrický subjekt vidí objekt touhy všude, poukazuje na dokonalou smyslovou i myšlenkovou odtrženost od vnějšího světa. Je soustředěn pouze na zítřek. Ten je podrobněji tématizován v euforickém refrénu, který nenechává nikoho na pochybách ohledně povahy touhy.

Nebudu sám nebudu sám

jééé

Bez nejmenšího náznaku klišé, bez nánosu povrchnosti či snahy o poetičnost. Refrén spíše než jako báseň působí jako spontánní výkřik mladého muže, který se nemůže dočkat, až ji „bude mít“.

V písni již není co víc dodat a tak je pro udržení formy zopakována opět první sloka. Poté, co se nám odhalila v refrénu pointa písně, můžeme se v repríze lépe zaměřit na povahu lyrického subjektu, který před posluchačem vyvstává jako mladý a značně nezkušený, neboť muž protřelý milostnými avantýrami by jen těžko mluvil o dívce jako o „tajných přáních“ a „splněném snu“.

Ke škodě interpreta i posluchačů se kapela Ready Kirken brzy vzdálila od přímočarého popového textu a neomylně se zařadila do širokého řečiště textové „poetičnosti“, která nešetří „střepy z krás“, „kapkami deště“, či „vodou živou“. Ta, ač ze stejného pera jako „Zejtra mám“, je ve své bezútěšné prázdnotě jejím naprostým protichůdcem.

Stefan Segi

Ready Kikren: Zejtra mám (Zejtra mám – zlaté hity), Universal music, 2008

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.