Bylinář

---

klokanek

---

Vzpomínal jsem si, jak mi kdysi líčil svoje vize, jak se setkal s Bohem v ohromný zemi a jak dvanáct let chodil před ním Kristus, ale neviděl ho a jak když šel v Nymburce podél Labe, tak se v zimě vařilo a v létě vyskakovaly ohromný sloupy vody, ale on to vydržel. Taky jak někdy před rokem kyvadýlkem muži bezvládně ležícímu na poděbradským nádraží diagnostikoval mrtvici ("Ale už to vyzvrátil, tak to je dobrý, to tu mrtvici vyrovnalo.") a přivolaná záchranka ho jenom identifikovala a jako ožralého předala policii. Ale taky jak Vlček vyprávěl, že vlak zastavil u nějakýho mrtvýho nebo polomrtvýho člověka a Dědek mu kejval kyvadýlkem nad hlavou a von se normálně posadil a vodešel!
Stál jsem na Hlaváku a smejčil, jestli někde neni někdo koho znám, abych nejel do Nymburka sám. Už jsem si začal připadat jako šmejdící úchylák, když jsem zahlídl Dědka Kořenáře. Stál tam v tý svojí čepici s anténkou, stoupnul jsem si před něj, nepoznal mě. Pozdravil jsem.
"Už si vás nepamatuju," řikal a vytahoval si z uší vatu. Tu nosí kvůli vlakům, aby mu neotupily sluch, vzpomněl jsem si. Vytáhl z kapsy klíč pověšenej na provázku, rozhoupal ho. Kyvadýlko.
"Nojo, vy jste celej bílej. Celej," řekl, ale nebyl jsem si jistej, jestli to nebyla otázka. Schoval klíč do kapsy. Pochopil jsem, že je to chudší verze kyvadýlka.
"Ale to je jedno. Já pomáhám všem, ať je černej, nebo bílej nebo modrej."
Dřív měl z černejch mágů docela paranoiu, vzpomněl jsem si a zeptal jsem se.
"Ale to víte. To jsem ještě nebyl tak silnej jako teď," řikal dosti sebevědomě. "Teď mám jednu doktorku v Kolíně, tu pustili domů na umření, rakovinu má, tak tu léčim. No jo, přežije to. Ta ještě dlouho bude žít," chvástal se.
Přijel vlak. Kolem nás se prosmyknul silnej pejzatej chlapík a nějak vtipně se na mě nebo na Dědka zatvářil.
"Do prvního vagónu s kupátkama musíme," poučil mě Dědek. V uličce mi vysvětloval, že to je kvůli tomu, že tam neni tolik černejch mágů najednou, že na člověka tak nemaj šanci sednout.
"Lepťí kde jsou ňåký Şenský," mlasknul.
"Těch je víc bílejch?" zeptal jsem se.
"No jistě!"
Zapluli jsme do posledního kupé. Seděl tam už ten pejzatej chlapík (ale zdálo se, že se neznají) a dvě ženský kolem čtyřicítky.
"S dovolením zavřu dveře. Větrat jenom tímhle okýnkem," zavelel Děděk, když se vlak rozjel.
Uložil si klíč na provázku do peněženky. Kyvadýlek tam měl mnoho, ve spíchnutym hadrovým váčku.
"Vyšrouboval mi ho cikán tam na nástupišti. Ukradl ho a zahodil. Alemě je to jedno. Proto jsem si jich koupil tolik!" vybafnul a ukazoval mi kyvadýlko s odšroubovaným spodkem.

Chvíli jsem naslouchal těm jeho řečem. Jak bylinky fungujou, jak s nima léčí rakovinu. A jak doma až přijde, se bude ozývat klepání -- zaklepal na stěnu -- ale i horší, dupání, třísknul botou do podlahy až se ženský lekly.... "Ale kdepak, na mě si nepřijdou, já jenom takhle roztočim kyvadýlko a řeknu: Bože prosimtě, Bože prosimtě, Bože prosimtě, to byste viděl, jak upalujou."
Pejzatej chlapĂ­k si prohlĂ­Ĺžel starodĂĄvnou pohĂĄdkovou knĂ­Ĺžku. Za chvĂ­li to uĹž nevydrĹžel.
"Tou ssssou kecy, teda! Ježyšy, to sou starosti tohle! Já to řikám vždycky. Měli to vystřílet všechno. Neměli se srát z žádnym mírem, po druhý světový. Všechno to vystřílet!"
Dědek nic nedbal. Vysvětloval mi jak si koupil dvě Hildegardy z Bingenu a že jednu mu temní mágové ukradli a druhou schoval na skrytý místo tak že ji sám nemůže najít.
Začalo to bejt trochu nudný, pořád přikyvovat, mlel ty kecy furt dokola.
"No vidíš mladej," řikal pejzatej chlapík, vytáhl skleničku se zelím a dřívkem od nanuku začal zelí lovit a pojídat, "tak se k němu nakvartýruj, von ti bude dělat přednášky furt!"
Dědek zrovna vysvětloval, že když přijde domů, musí barák nejdřív vysekat nožema. To mě trochu vyděsilo.
Vzpomínal jsem si, jak mi kdysi líčil svoje vize, jak se setkal s Bohem v ohromný zemi a jak dvanáct let chodil před ním Kristus, ale neviděl ho a jak když šel v Nymburce podél Labe, tak se v zimě vařilo a v létě vyskakovaly ohromný sloupy vody, ale on to vydržel. Taky jak někdy před rokem kyvadýlkem muži bezvládně ležícímu na poděbradským nádraží diagnostikoval mrtvici ("Ale už to vyzvrátil, tak to je dobrý, to tu mrtvici vyrovnalo.") a přivolaná záchranka ho jenom identifikovala a jako ožralého předala policii. Ale taky jak Vlček vyprávěl, že vlak zastavil u nějakýho mrtvýho nebo polomrtvýho člověka a Dědek mu kejval kyvadýlkem nad hlavou a von se normálně posadil a vodešel!
"Už se vám někdy stalo, že to nevyšlo? Že jste se spletl?" ptám se.
"Ale kdepak, vždycky jsem se strefil," odvětil sebevědomě. Asi ještě sebevědomější, než předtim. A svět má ještě plnější temnejch mágů, který jsou všude kolem. A jeho oblíbený a všude se vyskytující choroby: mrtvice a rakovina.
Tak jsem teda bystře zabrousil do kruhů, kde se dá někdy začít rozplejtat, navázal jsem na jeho řeči vo zděděnejch předpokladech, ptal jsem se na jeho rodiče, děti, jestli měli schopnosti taky.
"To vite že jo! Matka ta dycky řikala, že by mohla bejt hnedle cikánkou, jak předpovídala budoucnost!" Vo dětech nemluvil. Začal mě srát, tak jsem byl čim dál vlezlejší. Ptal jsem se.
Začal mi vykládat vo svý ženě.
"Vona byla švadlena a stará pana, to víte, ty maj svý názory, ty si to nenechaj vzít. Dvanáct let už je po smrti. A když se jí ta bradavice udělala, ta její sestra ji chtěla dát do nemocnice, ale já ji řikám, dyk to je něco úplně jinýho, Máňa myslí už úplně jinak, dyk má rodinu, myslí na ni, ne na tebe! Byl to vobyčejnej bércák, bylinky na to stačily. Žádnou nemocnici nepotřebovala, ale vona ne, nenechala si říct. Já jsem vychovaná katolička, vo tomhle mi budeš mluvit a vyhodim tě vodsaď, bůhví jaká bible to je!"
Už mě sral fakt hodně. Vadil mi. Hádal jsem se. Označil mě za černýho mága. Jeho žena se na něj vykašlala a šla do nemocnice a dobře udělala, řikal jsem si.
"Serete mě," oznámil jsem mu. "DYCKY, když se potákme, řeknete, že jsem celej bílej a za chvíli začnete řikat, že jsem temnej mág. Dyk to pořád měníte! Dyk ten, kdo vám nějak odporuje, je pro vás černej mág! Každej, kdo se vám nelíbí.

Ale co řikal dál mě fakt vodbouralo. Vyprávěl dál, jak ho jeho žena poslechla a zůstala doma jak jí to vymejval bylinkama, dvoje rukavice jsem měl, ale ona chtěla abych jí to vymejval normálně rukama bez rukavic, nejsem prašivá, říkala. Rozrůstalo se to. Vobyčejnej bércák to byl. Začal rukama ukazovat rozměry. A takovejhle kus páteře to vyžralo!
Už jsem to nevydržel, schoulil jsem se do sebe. Von ji zabil! Von ji zabil, pulzovala mi hlavou ta věta. Věděl jsem, že to budu muset říct.
Vykládal mi vo virech v tom nádoru, jak se vodtamtaď šířily.
"Jaký viry, proboha!" zařval jsem už jenom. "Měl byste si dát pár semestrů medicíny, dyk plácáte úplný pitomosti! Bush má antrax, prej! Víte jak rychle účinkuje antrax?! Jaký viry v nádoru?!"
"Ale to bych pak měl doktorskej mozek, to bych musel myslet jako doktor a ne jako bylinář!" křičel Dědek.
Bylo ticho.
Nevěděl jsem, jestli vostatní v tom kupé to taky pochopili, ale nemohli to přeslechnout.
Pražce drnčely, za voknama to svištělo. Rozhlídl jsem se.
"Ta si s vĂĄma asi uĹžila, Ĺže jo," nadhodil do ticha pejzatej chlapĂ­k. BlĂ­Ĺžili jsme se k Nymburku.
"Jak užila? Dyk já pořád studuju knihy a dělám byliny!" bránil se Dědek.
"No ale přednášky jste jí dával, ne?" zkoušel to chlapík.
"Ale kdepak! Vona byla švadlena a stará panna! Ty svý názory jenom tak nezměněj..."
Nymburk. RychlĂ­k zastavil.
Vylejzali jsme z vlaku.
UĹž jsem to nevydrĹžel.
"Vy jste šarlatán! Dyk vy jste ji zabil! Dyk měla rakovinu! Nepustil jste ji do nemocnice!" křičel jsem na něj, nevim jak nahlas.
"Jakou rakovinu, vobyčejnej bércák, až potom to byla rakovina!" mumlal dědek.
Ve vokýnku rychlíku jsem zahlídl květinový známý, zaklepal jsem na ně, stáhli vokýnko. Dědek zatim kráčel po nástupišti pryč. Klábosili jsme, byli roztomilí, pozitivní, krásný a lákali mě sebou do Poděbrad. Ne, sorry, dneska ne.
Rychlík odjel. Dědek si na lavičku odložil tašky s lahvema a s krámama, co nakoupil.
Koukal se na mě, jako když jsme se potkali v Praze, možná už zapomněl, co jsem mu před chvílí řikal. Otočil se, byl tam ňákej jeho známej.
OdeĹĄel jsem.
(Nymburk, 13. 5. 2002, 1:40)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-5

---

ONA

---

---

Obětovala jsem JÍ měsíc svého mladého jiskrného života na počátku třetího tisíciletí. Měsíc celý - rozuměj - den i noc. Od svítání do svítání. Naučila jsem se kvůli NÍ ve chvilkách největšího zoufalství pít tu hnědavou tekutinu, kterou bych bez mléka nebo aspoň cukru, nepozřela ani na smrtelném loži. Kafe drželo mé unavené fyzické tělo na nohou a Zelený čaj zesvětloval mé černé myšlenky, když ne do růžova, tak alespoň do šeda. ONA byla hnacím motorem, vždy když jsem šla otevřít lednici, abych si už zase vzala něco k jídlu a vzápětí opět zjistila, že vlastně k vůli NÍ ani jíst nemůžu.
Poslední měsíc byla mým stínem všude tam, kam jsem se jen hnula. A já se proto radši už moc nehýbala, jelikož mě už nebavilo poslouchat otázky jak na tom s NÍ jsem a co pak, až JI konečne budu mít. Jako by se na okamažik stala mým prokletím i spásou. ONA byla důležitější než já a bez NÍ bych prý zas já nebyla nic. Ovšem já žiju a ONA je tu pro mě, a ne já pro NI. To jsem si neustále opakovala pokaždé, když jsem zapochybovala, že mi bude patřit. Poeticky vyjádřeno, říkala jsem si, že až JI získám, tak už navždy budeme spolu.
ONA mi ale také dala naději", že s NÍ se budu okolnímu povrchnímu světu jevit jako normální a inteligentní dívka. To je mi tedy výhra.
Takže nebudu to lidi dál rozmazávat! Buďte šťastní, a se mnou se veselte na její počest! Pijte na její zdraví! Uznávejte JI! Klantě se JÍ, jako já před tím, než jsem JI skutečně poznala. Než jsem JI uviděla a pocítila její chladnou ruku na svém srdci.
A víte co? Nakonec mě ještě rozesmála i rozplakala. Já totiž nad NÍ vyhrála. Byla jsem prostě lepší, dobře jsem taktizovala a předvedla JÍ bezchybný herecký výkon. A jak tak přemýšlím, vlastně teď, když už jsme spolu, mohla bych si JI vzít sebou do Prahy na FAMU nebo na DAMU. ONA mě naučila mimo jiné i přetvářce a donutila mě chovat se před ní sebevědomě.
Bude teď proto všude chodit se mnou a taky proto, že na NI (nikoliv na mě) všude čekají. To ONA (ne já) má kdekoliv otevřenou náruč. Ovšem jedno je jisté! Mám JI! Mám MATURITU!!!


PS: Je mi jasný, že v tom textu chybí určitě plno čárek. Komu to vadí, tak ať si představí, že je to doplňovačka a dopíše si je tam. Čau lidi!!!

(10. 6. 2002, 11:16)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-8

---

(básnička bez jména)

---

Linda
( klokanek)

---

Zapalte svíce, svět se zhroutil.
Zahleděl se do ticha a zkameněl.
Dvě duše na věčnosti. Dvě duše v temnotě.
Dvě cesty v poušti.
Dechy se zkřížily a v jeden splynuly.
Hvězdy na stromech uzrály.
Těla se rozpouští...
Stal ses mým zrcadlem a jå tvým odrazem.
Vnoření do snu, nekonečné blaženosti.
Uprostřed těl láska si hrává
a vůně se s tónem prolíná
...souznění na věčnosti
(19. 6. 2002, 10:16)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-9

---

Čas

---

---

Seděla jsem ve svém pokoji, vůně vonných tyčinek spolu s líbeznou hudbou naplňovaly prostor, který mi byl poskytnut k přežívání na této planetě. Za poslední dobu se stalo mnoho věcí, které plně zaměstnávali mou hlavu.
Odkud ho jen znám? Kde se tu vzal? Co je zač? Proč teď? to vše letělo jako blesk skrze mozkové buňky.
Po nějaké době se hudba začala vpíjet a prolínat s mými myšlenkami. Hudba byla stále hlasitější a jednotlivé tóny méně zřetelnější. Ta melodie byla úplně všude.........víčka mi klesla a já upadla do slastného spánku....

Bouchnutí dveří, rána, která mě vytrhla ze spánku, ale jako bych spíš v nějakém snu zůstala. Nebyla a byla jsem ve svém pokoji. Čtyři stěny do malé čtvercové místnosti s dvěma okénky. Žádné obrazy, až na obrázek nějaké světice v rohu na pravo ode dveří. Stoleček, jedna židle a postel na které jsem teď seděla. Z vedlejší místnosti jsem slyšela hlasy a tak jsem tiše vstala a pootevřela dřevěné dveře a uviděla větší místnost s více okny, pecí, velký stůl, několik mladých lidí, pána a paní. V oknech bylo mnoho květin a místnost naplňovala vůně sladkého pečení.....
Izif, co koukáš? Proč nám nepomůžeš? Stále jsi jen někde po lesích nebo u sebe v komoře. zaburácela světnicí paní.
Sestro, pojď nám pomoci s pečením. ozvali se dívky a chlapec u stolu.
Z toho jsem usoudila, že ta paní je moje matka a pán je otec.......hlavou mi projelo - sakra co tu dělám, kde to jsem? - ale neměla jsem čas na rozebírání. Byla jsem s ostatními v zástěře u stolu a sypala hrozinky na koláčky, které se hromadily všude, kam jsem se jen podívala.
Byla jsem neklidná, v duši mě to stále silněji táhlo kamsi ven za zavřené vchodové dveře. Jen co jsem měla možnost , vyklouzla jsem ze světnice ven. Šla jsem jako bych tam znala každý kámen či kořen na vzdory tomu, že okolí mi nepřipomínalo vůbec nic z toho na co jsem byla zvyklá.

Procházela jsem nejdřív malou vesničkou, po cestě do lesa a lesem stále dál až na malý palouček se studánkou a malým dřevěným altánkem. Jen jsem spočinula na dřevěném sezení v altánku, objevila se na okraji lesa postava zahalená v černém plášti s kápí. Osoba pomalu postupovala ke mě. Stáli jsme na proti sobě a přestože jsem mu neviděla do tváře, vylítlo ze mě Tarane, stýskalo se mi .
Shodil kápi, objevila se tvář protkaná moudrostí a živelné oči vystupující z bledé tváře. Veselé a laskavé oči, oči co řeknou víc než slova.
Izif , co jsem ti říkal, setkáme se. Věděl jsem, že přijdeš. pronesl vyrovnaný příjemný hlas.
JĂĄ, ale nejsem odtud, jak tedy vĂ­m kdo jsi? Odkud znĂĄm tvoje jmĂŠno? Jak jsem naĹĄla tohle mĂ­sto? chrlila jsem otĂĄzky, bylo jich tolik.
Jsi tady stejně doma, jako tam odkud jsi přišla tentokrát. Copak si to tu nepamatuješ?
Pamatuji a nepamatuji se. Něco ve mě ví a já si to nejsem schopná srovnat. sklopila jsem oči. Uvědomila jsem si, že od chvíle kdy přišel vejrám do těch jeho. Jedním jemným pohybem ruky mi zvedl bradu a pohlídl hluboko do mě. Já věděla, že patří ke mě a všechny city a emoce se probudili. Zamotala se mi hlava, podklesla mi kolena. V pravou chvíli mě zachytil a objal.


Izif, jsi v pořádku.
Ano Tarane, jsem odpověděla jsem a v tu chvíli jsem si vzpomněla Jsi Taranis, pán času. Není předtím, není potom, je neustále teď. Budeme spolu na věky ať už na jakém koliv místě. vše kolem mě znělo jako zvony katedrály....
Izif, vzpomněla sis, je to tak jak říkáš. Vítej v mé náruči. víc mě sevřel a já ucítila jeho vůni, která se nemění.......Odpoledne uběhlo tak rychle. Čím krásněji mi bylo, tím neúprosněji čas běžel - paradox.

Vrátila jsem se domu stále se peklo a tak jsem se zeptala paní domu co se chystá. Paní máma se na mě podívala s vytřeštěnýma očima děvče ty jsi snad nemocná? Zítra se přeci vdáváš.
To co se dělo teď byla absolutní destrukce všech buněk celého já. Rána, velký třesk.
Maminko a koho si beru? zmohla jsem se na otĂĄzku.
Izif nedělej si legraci. Bereš si starostu Paderva.
Vzpomněla jsem si - byl starý a byl to dohodnutý sňatek pro dobro rodiny. Byla jsem sprostě prodána. Utekla jsem k sobě do komory a sesunula se na postel. Propukla jsem v šílený hysterický pláč. Celý svět i ten čerstvě objevený se mi hroutil. Nalezla jsem obrovskou sílu lásky, objevila jsem krásu sdílení a teď tohle. Ale pro rodinu bych se měla obětovat.......spíš mi nic jiného nezbývá. Bylo něco po půlnoci. Nemohla jsem spát a myslela na Taranise. V tom stál v nohách mé postele.
Tarane, díky bohu. světýlko v beznaději.
Copak se děje? Proč mě přivoláváš?
MĂĄm se zĂ­tra vdĂĄvat, sĂĄm vĂ­ĹĄ za koho.
Izif, holčičko nečetla jsi pohádky? Nevíš jakou moc má láska vycházející ze srdce? řekl tak klidným hlasem .
Vím, znám, ale teď se mi to zdá beznadějné. Budu nešťastná, utýrá mě to - nemoc milovat. vysoukala jsem ze sebe mezi vzlyky.
Pamatuj! Je jen teď a jen co to dořekl zmizel.
Mě pohltil spánek....

Ráno jsem se vzbudila do slunného dne. Bez jediné myšlenky jsem se oblékla do připravených bílých šatů a připravila jsem se na obřad. Ve 12,00 hodin, přesně na poledne jsem stála v malé kapli uprostřed vesnice. Kaple byla plná květin, pár lidí bylo i u vchodu. Ano už přicházel můj budoucí manžel. Kněz začal odříkávat text, který jsem skoro nevnímala a pak mě vytrhl z transu .....berete si dobrovolně tohoto muže.....
Točil se mnou svět, hučelo mi v uších, kolena vypovídala službu............ NéNéNé křičela jsem .....

......NéNéNé probudila jsem se. Hudba už dohrála, tyčinky dohořely a já byla zase Fizi, ve svém pokoji, ve svých šatech. Čas se nachýlil, jdu za ním a tak nebylo času na rozebírání mého snu. Došla jsem na smluvené místo. Už tam čekal. Přišla jsem k němu, objal mě a já ucítila sevření a vůni, kterou jsem poznala v tom snu. Byl to on, měl sice jiné jméno, ale byl to on.
Tenkrát věděl přesně co mi říkal: Setkáme se, ať už kdekoliv.

(Praha, 23. 8. 2002, 10:10)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-15

---

Ženy, víno, tramvaje

---

alkohol, Ĺženy, tramvaje, Ĺživot
( Cervis)

---

Od jednoho hodného člověka jsem dostal takový malý přítulný notýsek, a tak jsem do něj psal, co mě napadlo. Ať už jsem někde čekal na dopravní prostředek, čímž se bavím až nezdravě často, nebo mi tvůrčí odvahu a zdání nadání dodal alkohol. Něco jsem vybral a dávám tímto k dispozici.

FILIPOVI

Filipe, nebuď ovce
VĹždyĹĽ mĂĄĹĄ svoji hlavu
Neodsuzuj bezdomovce
KaĹĄli na mediĂĄlnĂ­ slĂĄvu

Filipe, nebuď ovce
Jednej s lidmi vlídně
Do akvĂĄrka dva kytovce
Nachytej si klidně

Filipe, nebuď ovce
Nenech blbce vládnout světu
NeleĹž doma na pohovce
A vrhni se na osvětu

LÉTO

UĹž je tady lĂŠto
To se poznĂĄ snadno
Ležím nahý v trávě
A sluníčko mě uspává

SOBOTA, MÁJE

Sobota večer,
v hlavě zní
včelí medvídci v japonštině,
výzva v jejích očích
mě připoutala k židli.

Její krásné řasy, vlasy a ústa
jsem zahnal alkoholem.
Okno...

ZA MYĹ KOU

Budoucnost je MyĹĄko
aĹž moc nejistĂĄ,
znám tě...
znám tě?
Čím dál pochybuji,
stĂĄle vĂ­c si slibuji
od plĂĄnovanĂŠho setkĂĄnĂ­.
NadĹĄenĂ­ - strach?
Úspěch či krach.
Chtěl bych tě mít na klíně,
teď, hned, tady, okamžitě.
ZapomĂ­nĂĄm, Lolito, Ĺže nejsi
ještě žena zcela připravená

NYMBURK HL.N.

Půnoc na nådraŞí
v objetí lavičky,
vlaky ĹĄeptajĂ­,
vyprávějí o lidech,
o nekonečných dálkách.

Čas se zastavil,
miluji poetismus hodin
schovanĂ˝ v klap,
minuta po minutě.
Chtěl bych se rozběhnout,
tam kde se koleje spojĂ­ v jednu.

POTMĚ

Půlnoční vánek
ve tváři
Pouliční lampa
skomĂ­rĂĄ
Počítám hvězdy
klopýtåm
NeznĂĄmĂŠ zvuky
do ticha
Polapit stĂ­ny
do dlaně
Chce se mi křičet
a jsem sĂĄm

PŘED KINEM

SedĂ­m na zastĂĄvce
a připadám si jako
Forrest Gump
Ne tak slavnej
ale tak blbej

20:00, HUFEST

MoĹžnĂĄ jsem jinej
NachĂĄzĂ­m pĹŻvaby
kde bych nehledal
ani ve snu

Chtěl bych být slepý
a donekonečna poslouchat
jejĂ­ melodickĂ˝ hlas

POTKAL JSEM DÍVKU

Kdysi jsem ji
Co vlastně?
Miloval?
...něco míň
ZboŞňoval?
...něco míň
Nenáviděl?
...to ne
Chtěl dostat do postele?
...něco míň
Chtěl se dotýkat jejích vlasů?
...to bude ono
Pořád jí to sekne

(Asi trochu pokrytecké, hlavně s tou postelí...)

CHODIT PĚŠKY Z DÁLNICE

Pocit dĹŻleĹžitosti
jako malinovĂĄ zmrzlina
Veverka na asfaltu
a spousta hvězd
Prázdné koleje a mlčení
PolitĂ˝ broskvovou ĹĄĹĽĂĄvou
jsem sexy
Komáři
Komáři mě žerou

TOTÁLNĚ SVOBODNÝ

Touhle tuĹžkou
namaluju nehty
NasadĂ­m paruku
Chci se ti lĂ­bit

ZapĂĄlĂ­m knihovnu
Usednu do tanku
Pojedu do kopce
kamenitou cestou

Nahoře zahodím
telefon, penĂ­ze
SvlĂ­knu se do naha
Vylezu na strom
A uĹž neslezu

OČI MÁ STEJNÉ

UĹž ti rozumĂ­m
příteli se ságem
Ty heboučké vjemy
na rumunské kořalce
na ohraných kartåch

Je to dvojnice
koho nemohu říct
vĹŻbec se jĂ­ nepodobĂĄ

Koupím červené
aspoň dvě láhve
radši tři
co kdyĹž mĂĄ cesta za nĂ­
skončí bez dotyků...

VESELÍ NAD

Cestující na čtvté koleji,
POZOR!
po třetí koleji projede
STROJ

DNES MĚ NAPADLO, ŽE...

Při tom svém hledání
s kým a jaký Şivot
kaĹĄlu na mytĂ­ nĂĄdobĂ­,
luxovĂĄnĂ­, pravidelnĂŠ studium,
dokonalou hygienu,
pravidelnĂ˝ spĂĄnek,
holení, tři jídla denně,
včasné návštěvy
u svého vlasoopatrovače.

MoĹžnĂĄ, Ĺže kdybych to
(a spoustu dalších činností)
dělal, nemusel bych hledat

RETROSPEKCE

KDYŽ JSEM SE OHLÉDL ZPĚT
ZJISTIL JSEM JAK MOC
MILUJU
VELKÝ
PÍSMENA

26

Dnes v tramvaji
vzpomněl jsem si
na vĹĄechny dĂ­vky
co jsem kdy lĂ­bal
Bylo to krĂĄsnĂŠ
ale někdy
to nebylo to sprĂĄvnĂŠ
a ta poslednĂ­
je to tak dĂĄvno...

MÉ SNY

na kråsných dívkåch
z mých snů
mi hrozně moc vadí
Ĺže nenechajĂ­
ani jmĂŠno
ani číslo
ani se nikdy nevrĂĄtĂ­

ZKAZKY Z PRÉRIE

Lezly děti
na napětí
LeŞí v mrkvi
vĹĄichni mrtvĂ­

kdo nevěří
ať si změří
vĹĄechny volty
zastrč kolty
Cowboy

SELETICE

Dort na lžičku
Popadnout medičku
Kdo jsem, kam jdu?

Dejte mi

DĹŻvody!

OBĚD S FILIPEM

//v originále je text tvořen velice zajímavými mastnými skvrnami

MOJE BABIČKA

Babička na kole
jezdĂ­ po chodnĂ­ku
a ještě k tomu vlevo

Každou Neděli
chodĂ­ do kostela
hodně (si) věří
Když přebývám
krmí mě
jako své slepice a kočku
MĂĄm ji moc rĂĄd

KDYĹ˝ JE PODZIM

KdyĹž je podzim
jsem na tom mentálně
jako člověk hrající si s vláčky
ChodĂ­m ĹĄpinavĂ˝ a neoholen
do nejhorĹĄĂ­ch putyk
Zcela bezdůvodně
klopím jedno pivo za druhým
OpĂ­jĂ­m se a jsem sprostĂ˝
Brečím nad sebou
KdyĹž je podzim
dívám se na svět zespodu

KDY MÁ ČLOVĚK MILOVAT

UŞ ŞådnÊ måjovÊ låsky,
scházení se pod zasněženou
vonící korunou třešně

UŞ ŞådnÊ pråzdninovÊ låsky,
flĂĄmy pod letnĂ­ teplou oblohou,
lĂ­bat se a z trĂĄvy nevstat

UĹž jenom podzimnĂ­ lĂĄsky,
kdy je kaĹždĂ˝ sĂĄm se sebou
a potřebuje někoho držet,
naslouchat a být slyťen

Podzim je mlhavĂŠ zrcadlo
mých citových ztråt,
a tak se masochisticky otáčím
za každou nejen černovlasou

JESTLI SE TOHO DOŽIJU

Až budu hodně starý,
moĹžnĂĄ budu Ĺživotem zklamanĂ˝,
mládež poučující dědek.

MoĹžnĂĄ mi zbyde
jen každodenní příděl,
těch pár piv štamgasta.

Třeba se ohlídnu za každou
předčasně vyspělou
na dikotéku kráčící,
budu volat:Pak Ĺže nerostou!,
sĂĄm se tomu smĂĄt
a koupat se ve vlastnĂ­m potu.

A nakonec kĹŻli pivnĂ­mu bachoru
ani nevstanu a nejspíš umřu.

GARFIELD BY CHÁPAL

Kdyby nebylo Pondělí,
nikdo by ho nevymyslel,
nikomu by nechybělo,
Ĺživot by byl krĂĄsnĂ˝

Kdyby nebylo Pondělí,
tak bych se nenarodil,
nebo se narodil v ĂşterĂ˝,
Ĺživot by byl krĂĄsnĂ˝.

Kdyby nebylo Pondělí,
nemusel bych vstĂĄvat
za tmy popĂĄtĂŠ,
Ĺživot by byl krĂĄsnĂ˝

STŘEDA 23.10.

KdyĹž jsem si dnes
v to krĂĄsnĂŠ odpoledne
dobíjel solární články,
došlo mi, že svět
je sloĹžitĂ˝ i jednoduchĂ˝.

JednoduchĂŠ to mĂĄ
zvířátko v ZOO,
ale stačí přeskočit plot...

Jo, za vĹĄĂ­m stojĂ­ Ĺžena.
Ty vĂ­ĹĄ kdo, Filipe

ČELÁKOVICE

Řekla: Čau!
a posadila se mi dohlavy
Řekl jsem: Ahoj
a začal ji z hlavy vyhánět
Možná do konce světa
budeme hrát v mé hlavě na honěnou

27.10.02

Světlý kousek oblohy
nad střechami za rybníkem
Zrychlený tok času
UhĂĄnĂ­ mraky a barvy
Nový význam ocelovÊ

Nic po smrti
Şådå velkou fantazii
Pro vĂĄs ostatnĂ­
máme přece duše

Jak se seznamuji?
To záleží na rodičích
jak mě vychovali

28.10.02

Pondělí začalo
odchodem ze mlejna
Vlny jak na moři
Železniční most

Marin nemluvĂ­
Filipes nepije
Maňas je poslední
kdo se mi podobĂĄ

A ten vĂ­tr
odfoukl vzpomĂ­nky
na tvĂŠ vlasy

PONDĚLÍ MASKOVANÉ PÁTKEM

V cizím bytě
skoro nahĂ˝
Asi jsem včera
neměl tolik pít

O HODINU POZDĚJI

Znáte mě, jsem kliďas,
ale zrovna jsem
NASRANEJ
s velkým S.
Teď není čas na poezii

TRAMVAJ

Tramvaj je symbol
Tramvaj je změna
Když podzimní večer
pĂĄdĂ­ do ztracena

Tramvaj je pohyb,
dynamika, cesta
Krevní oběh
organismu města

V červeném zrcadle
mé oči vidí
Kolik je rozdĂ­lna
v té spoustě lidí

STATUS

Nejsem rebel, ani frajer,
schovávám se za průměrem.
(11. 11. 2002, 12:25)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-30

---

Kde(j)si (o)v(ĂĄ)n oci(ch?)

---

Cervis

---

Variace na červeného trpaslíka, II.díl Stopařova průvodce po galaxii, maturitní ples, poslední sobotní noc, Maňasovo koktání a své vlastní halucinace
Z oslavy jsem se vracel až k ránu a naprosto zmožený. Jak jsem se blížil k domovu, začal jsem se šacovat ve snaze nalézt klíče. Pak jsem ji spatřil. Opírala se o dveře a mlčky si mě prohlížela. Nepříliš vysoká, velice zvláštní. V duchu jsem sestavil tu nejvtipnější otázku, kterou bych zapředl hovor a dal najevo svou inteligenci a šarm. "Pro, pro, pro, promiňte sle,slečno," začal jsem nesouvisle koktat, "nemáte náladu na trochu nezávazné konverzace?" Odpověděla hlasem, který jsem shledal příjemným a sladkým:
"NevĂ­m, jĂĄ totiĹž neexistuji."
"To mi nedĂĄvĂĄ smysl..."
"Prostě neexistuji a občas s tím mám docela problémy."
"JĂĄ nevĂ­m, myslĂ­m Ĺže jste opravdu..."
"Ale já nejsem," vpadla mi doprostřed komplimentu, "mluvíte jen sám se sebou."
"Nevěřím."
"Ano," pokývala smutně hlavou, "je to těžké pochopit."
"Ale proč tu jste, nebo vlastně nejste?"
"Jsem tu, abych vám předala důležité poselství."
Uchopila mě za paži, políbila a potichu zašeptala: "Jsi naprostý magor!"
Pak zmizela.
(18. 3. 2003, 11:07)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-44

---

Literární soutěž: Dobrý konec pro Krysaře

---

Martina Kočí Bittnerová
( marzsa)

---

Občanské sdružení Neraweb (provozovatel serveru www.neraweb.cz) vyhlašuje literární soutěž s názvem: "Dobrý konec pro Krysaře"
Viktor Dyk, mělnickĂ˝ rodĂĄk, napsal znĂĄmou novelu Krysař, kde nechal hrdinku Agnes "odejĂ­t do SedmihradskĂŠ země“ a za nĂ­ krysaře i obyvatele městečka Hammeln. TĂ­m pĂĄdem novela končí tragicky. Z těch dĹŻvodĹŻ vyzĂ˝vĂĄme současnĂŠ autory k tomu, aby zkusili napsat novĂ˝ a optimistickĂ˝ konec novely.
Své prozaické příspěvky v rozsahu 2-4 normostránek posílejte do 27.2. 2004 na e-mail:

soutez.neraweb@atlas.cz, nebo na poštovní adresu: Občanské sdružení Neraweb, Dr. E Beneše 875, 277 11 Neratovice. Dotazy k soutěži posílejte na info@neraweb.cz

Slavnostní vyhodnocení soutěže proběhne v březnu v Blue Velvet Café v Praze. Vítězné práce budou otištěny na www.neraweb.cz. Tři nejlepší autoři budou odměněni knihami, které poskytl partner soutěže - www.knihservis.cz (internetové knihkupectví).


(3. 1. 2004, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-282

---

U Marti v pokoji

text písničky

---

LĂ­da MĂĄlkovĂĄ
( klokanek)

---

SedĂ­m ve stĂ­nu palem
a topĂ­m se Ĺžalem.
MyslĂ­m, Ĺže vĹŻbec nemyslĂ­m
a pomalu uĹž spĂ­m.
Život je velkå otåzka
a malá odpověď.
VĹĄechno je jen sĂĄzka
tady je má zpověď.

Myslela jsem, že jsem jednička
a zatĂ­m jestli dvojka.
MĹŻj Ĺživot letĂ­ do propasti
a na dně spousta pastí.

Můj problém je maličký
ve skořápce světa.
(Beze mě by taky fungoval)
Svět je stařičký
a jĂĄ jen malĂĄ blecha.

Připadám si jak parazit
na matce přírodě.
Jak to jen zarazit!
Bylo by to v pohodě.

Mám něco dělat?
A co?
MĂĄ to cenu?
....nevĂ­m.

(6. 2. 2004, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-361

---

Slávek Sýkora: Meditace z Městečka, kde čas se dávno rozhoupal

---

Slåvek Sýkora
( klokanek)

---

Na první pohled to vypadá jako básničky začátečníka s blbejma rýmama. Ale Sláva řikal, že se vo rýmy vůbec nepokouší, že jestli tam jsou, tak to spíš náhodou. Ještě víc mě překvapilo, že nečte žádný jiný básníky, prej se bojí, že by pak používal jejich slova nebo postupy. Skoro všechno, co píše, má z meditace. Hodně ho prej zklidňuje. To je na něm vidět opravdu na první pohled. Meditovat ho naučila máma, Stáňa Sýkorová, ta klavíristka co doprovází při koncertech Pepu Mejstříka a co hodně intuitivním způsobem učí hrát na klavír - jí meditace prej taky hodně změnila způsob vnímání hudby. V těch básničkách jsou místa, který skoro doslova odpovídaj některejm zenovejm knížkám ("žijeme taď a tady // minulost je pryč // budoucnost ještě ani teď"), přestože Sláva žádný nečet. Prostě si to všechno objevil sám. První čtení Slávovejch básniček proběhlo přednedávnem v Panoramě, jeho věci četl Radim Keith. Lepší je, když si to přednáší sám člověk, co to napsal. A tak to bude na chystaným čtení v kavárně u Strejčka. -Klokánek

Noc

Noční zvláštní svět,
KrĂĄsnĂĄ temnota,
Intimita vět,
anonymita.

ZvlĂĄĹĄtnĂ­ kouzlo,
hudba noci,
končící zlo,
konec moci.

Problémy nevidě,
s čistou hlavou,
myšlenky o bídě,
noc mi dĂĄvĂĄ.

O lesku krĂĄsy,
O ĹĄeru bĂ­dy,
problĂŠmĹŻ masy
a jejĂ­ nudy.

JĂĄ

Já mám svoje tělo,
dokonce i duĹĄi,
co to do vĹĄech vjelo?!!
JĂĄ mĂĄm svoji hlavu,
tak už mě neserte.

Osa

Život je jako cesta po spiråle,
kruhy jsou otevřené,
občas se uzavřou,
a otevřou se nové.
Ale spirĂĄla bez pevnĂŠho bodu?

Přítomnost

Přítomnost je jedna,
teď a tady,
vše ostatní je zbytečné,
žijeme teď a tady,
minulost je pryč,
budoucnost ještě ani teď,
teď -- to je krásnej čas,
protože právě je.

Kam?

Kam mizĂ­ starĂŠ pohyby,
kam mizĂ­ starĂĄ slova,
kam mizí staré úsměvy,
Kam mizí uplynulé časy,
kde zas objevujĂ­ se asi???

ZĂĄvislost

Sem zĂĄvislej,
na svět.
Miluju ĹžitĂ­,
vše dění, vědění i neddění.
Sem ĹĄĹĽastnĂ˝,
i v těžkých dobách,
dĂ­k energii,
co proudĂ­ a proudĂ­,
a stačí jí jen věřit.

Kdo vĂ­?

Kdo vĂ­, co stane se,
co stĂĄt se mĂĄ?
Co må být, je a bude?!
Ví to vůbec někdo?

VĂ­.

Meditace

U cesty
medituju v hlíně,
snad hodiny
krĂĄsa.

Klid, nĂĄdhera.
PrĂĄsk, civilizace.
Snad minuty,
hrĹŻza.

VĂĄlka

SedĂ­m tu,
uprostřed noci,
v centru vesmĂ­ru,
a přemýšlím o míru.

Život, kråsný je Şivot.
být, kråsnÊ je být,
nådherný je Şít.
Žít, v absolutní låsce Şít.

NeznĂĄm

Konec je začátek,
jĂĄ neznĂĄm konce,
začátek je konec,
já neznám začátek.

Nekonečno je nekonečno,
neznáme nekonečno,
je skutečnost
pravou skutečností?
A co zdĂĄnlivost?

VĂ­m, Ĺže nevĂ­m

***

Co je normĂĄlnĂ­
co to je normĂĄlnĂ­
co znamenå být normålní
co znamenå být nenormålní
proč existuje tak nenormální
tak abstraktnĂ­
tak přízemní slovo
je normální o tom přemýšlet?

***

snĂ­h
po troĹĄkĂĄch
do ticha
na krajinu
před oknem
v přímém přenosu

***

båt se svých pocitů
bĂĄt se sĂĄm sebe
bĂĄt se Ĺživota
nebĂĄt se o Ĺživot

1. Ăşnora 2004

Ta barva, ten jas,
ten kontrast,
ta nĂĄdhera!

Pozval jsem si barvy do Ĺživota,
nalĂŠhal jsem,
a ony přišly samy, nečekaně,
v meditaci.

***

HlubokĂĄ noc
zalitá měsíčním svitem
a zvláštním načervenalým světlem
Městečka kde se čas
dĂĄvno rozhoupal.

NenĂ­ to poprvĂŠ
co zachvátilo mě
kouzlo noci
města Nymburka
a ani naposled snad.

Co uchvacuje mne natolik
Ĺže dĂ­vĂĄm se z okna
noc co noc
a přemýšlím
nad naĹĄimi osudy

Co vede mne k tomu
proč tolik miluju noc
snad vĂ­ce neĹž den
a přemýšlím a píšu
a chodĂ­m do ĹĄkoly nevyspalĂ˝.
(Nymburk, 27. 2. 2004, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-382

---

PĹŻda vydala svĂŠ tajemstvĂ­

---

Jos.TrauĹĄke
( Wethes)

---

Co vše se dá nalézt na půdě je k neuvěření. Už samotné přehrabávání haraburdí připomíná umělecký proces. Podařilo se mi objevit krásně aktuální básně, staré minimálně 30 let. Autorem je neznámý Jos.Trauške ze Sadské, pokud jej znáte, napište mi. Básně byly napsány rozklepaným písmem, nejistým tahem a černou tuší na sportovních novinách. Více bližšího už nevím.
O Češích
Už se těší na večeři,
a moĹžnĂĄ by i tancoval.
 
Na co já mám se těšit?
Hřešit, hřešit, hřešit, hřešit.
KnedlĂ­ky se cpĂĄt,
jedno pĂ­vo a jĂ­t spĂĄt.
 Â 
O věži

Pošeptala mi věž,
věř si komu chceĹĄ…
Pak pohladit chtěla fiály.
Chytl jsem ji kolem pasu,
…vzdychla… „ČekĂĄm na to 500 let!“
 
O roku 1900

TĂ˝ jo!
Ten muĹž letĂ­ v balĂłnu!
Že se nebojí?
Taky čeho má se báti,
jemu nebudou na hlavu závaží přistávati.
 
V tu spadl na zem pytlĂ­k s pĂ­skem…
 
O psech
ZÁKAZ VOLNÉHO POBÍHÁNÍ PSŮ,
přečetla si smečka.
Zakňučela, zaštěkala
… nu co, tak tu budem stĂĄt!
 
O ovcĂ­ch

PĂĄsl jsem v pouĹĄti ovce,
ale pochcĂ­pali mi.
Asi jim pĂ­sek nechutnal.
Tak tu stojĂ­m,
bezradnej sem,
a nevĂ­m co bude dĂĄl.
 
O Pokeru

Udělej grimasu!
řekl jsem hráči pokeru.
On mlčky po kartách šáhl,
obličej furt kamenný,
„nejde“
a pokrčil rameny.

(pĹŻda SadskĂĄ, 24. 3. 2004, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-407

---

Pohled Evy HrubĂŠ na MagickĂŠ zrcadlenĂ­

---

Eva HRUBÁ
( Wethes)

---

Jak pojmenovat nepojmenovatelnĂŠ? OdråŞíme se v zrcadlech, zrcadlĂ­me se sami v sobě, vchĂĄzĂ­me odrazem svĂŠ duĹĄe do duĹĄĂ­ ostatnĂ­ch….
ZrcadlenĂ­ duĹĄĂ­

ZrcadlenĂ­ …. PoetickĂ˝ a smysluplnĂ˝ nĂĄzev! ParĂĄda! V Nymburce kolem M. Mejstříka je čarovnĂ˝ kruh mladĂ˝ch lidĂ­, kteří chtějĂ­ vykouzlit v dneĹĄnĂ­m spěchu a chvatu, mĂ­stečko – kde se lze zastavit. A tĂ­m je poezie, hudba, malovĂĄnĂ­ …. uměnĂ­ … duĹĄevno!
Prostor k vyjĂĄdřenĂ­ dostĂĄvajĂ­ tak dĂ­ky panu P. Čechovi a MěstskĂŠmu kulturnĂ­mu středisku, v současnĂŠ době Spolku HĂĄlek v Nymburce, vĹĄichni ti, jejich srdce majĂ­ podobnĂ˝ tep. V restauraci Panorama se odehrĂĄvĂĄ něco úŞasnĂŠho a to .. pokus o vstup poezie do buněk ostatnĂ­ch divĂĄkĹŻ, posluchačů, přátelĹŻ. KĂŠĹž by se onen pokus brzy proměnil v mluvenĂŠm projevu do podoby vĂ˝raznějĹĄĂ­ uměleckĂŠ recitace (nebudu psĂĄt – přednesu), kĂŠĹž by autoři autorskĂ˝ch bĂĄsnĂ­ byli stĂĄle oduĹĄevnělejĹĄĂ­ a plnĂ­ hlubĹĄĂ­ch myĹĄlenek, kĂŠĹž interpreti hudby jsou stĂĄle tak vĂ˝bornĂ­!



MagickĂŠ zrcadlenĂ­:

V reĹžii Ĺ ĂĄrky ČiperovĂŠ zaplnilo restaurant do poslednĂ­ho mĂ­sta. VnějĹĄĂ­ reĹžijnĂ­ zĂĄměr jakoby pohltil vlastnĂ­ grĂł představenĂ­. SvĂ­ce, louče, malĂŠ ohňostroje vytvořily atmosfĂŠru, kdy divĂĄk čekĂĄ, Ĺže teď TO přijde… ale bohuĹžel mluvenĂŠ slovo, přednes takovĂ˝ch autorĹŻ, jako je Baudelaire, E.A. Poe, Kellner, NebezkĂ˝ z Vojkovic – prostě a jednoduĹĄe chtějĂ­ opravdovĂŠ mistry přednesu a předevĹĄĂ­m pochopenĂ­ jich samĂ˝ch. To nevyĹĄlo. Ale vlastnĂ­ tvorba Jitky FabiĂĄnovĂŠ a bĂĄseň „MagickĂĄ noc“ AleĹĄe Misaře jakoby vĹĄe malinko poopravily. Sexy – horoskopy, byly fakt sexy a vnesly do ĹĄumu v řadĂĄch divĂĄkĹŻ ticho a zaujetĂ­. Přála bych vĹĄem aktĂŠrĹŻm mluvenĂŠho slova vĂ­c sebekĂĄzně a pokory a teprve potom moĹžnĂĄ uměleckĂŠ nalezenĂ­ se a „ZrcadlenĂ­“ začne opravdu zářit! VynikajĂ­cĂ­ byla Hanka PokornĂĄ and Fossa Temporalis, dĂ­ky! VynikajĂ­cĂ­, jako vĹždy bří VeteĹĄnĂ­kovĂŠ a Crossband bří Křížů. Tady lze mluvit o jistĂŠ profesionalitě!

TakovĂŠ je tedy mĂŠ malĂŠ zamyĹĄlenĂ­, kdy se na okamĹžik „ZrcadlenĂ­ duĹĄĂ­“ znovu zalesklo v duĹĄi mĂŠ. Jak říkĂĄm, je ĹĄtěstĂ­m tohoto města na Labi, Ĺže se tu rodĂ­ novĂ­ bĂĄsnĂ­ci, novĂ­ recitĂĄtoři, novĂ­ herci, hudebnĂ­ci! Zrcadlete se a najděte v sobě nejen touhu bĂ˝t poslouchĂĄn, ale touhu umět OSLOVIT! DrŞím vĂĄm palce a děkuji.



Eva HRUBÁ (bĂĄsnířka, recitĂĄtorka, herečka – prostě „VolnĂĄ noha“)



(18. 11. 2004, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-755

---

literĂĄrnĂ­ turnĂŠ

Kýchåní do sazí

---

Wethes

---

BĂĄsnickĂ˝ pořad „KĂ˝chĂĄnĂ­ do sazĂ­“ ukončil svĂŠ lednovĂŠ turnĂŠ. BĂĄsnickou i prozaickou tvoru jste si mohli vyslechnout v Nymburce, Poděbradech a LysĂŠ nad Labem. Pokud jste si toto jedinečnĂŠ turnĂŠ nechali ujĂ­t, nabĂ­zĂ­me ochutnĂĄvku podobě v textu Óňi Urbance.
Pravdivý Pepův příběh

…aneb jak jsem koupil, tak prodĂĄvĂĄm (něco takovĂŠho by mě v Ĺživotě nenapadlo)



VyprĂĄvěl mi včera Pepa v BohnicĂ­ch neuvěřitelnĂ˝ a straĹĄlivĂ˝ příběh. TvrdĂ­, Ĺže je to pravda a Ĺže ho to poznamenalo na celĂ˝ Ĺživot. „Bylo to tak straĹĄnĂ˝, Ĺže kam se hrabe Arnold Ĺ vajcenegr,“ říkĂĄ. InkriminovanĂ˝m mĂ­stem vĹĄak nebyly kulisy postavenĂŠ hollywoodskĂ˝mi scĂŠnĂĄristy, nĂ˝brĹž jedno - ospalĂŠ - městečko.



„Ĺ el jsem z RejdiĹĄtě na nĂĄměstĂ­ zkratkou přes hydro a kameňåk. NĂĄročnĂŠ Ăşseky jsem sjĂ­Ĺžděl na lyŞích,“ vyprĂĄvĂ­ Pepa s hrĹŻzou v očích. ZĂĄĹžitky mu před očima vyvstĂĄvajĂ­ jako na filmovĂŠm pĂĄsu. „Bylo asi tři čtvrtě na ĹĄest, kdyĹž se uprostřed kameňåku bĹŻhvĂ­ odkud vzalo to prokletĂ˝ pekařskĂ˝ auto. V montĂŠrkĂĄch a kravatě venčím na vodĂ­tku srnku, v ruce bejzbolovou pĂĄlku, přes rameno lyĹže. Nemohl jsem vĹŻbec nic dělat,“ vzpomĂ­nĂĄ na nehodu. Je na něm vidět, jak mu černĂŠ vzpomĂ­nky zpĹŻsobujĂ­ bolest.
Jak přitom s hořkostĂ­ říkĂĄ, něco viselo ve vzduchu. Pepova intuice pracovala naplno. Na hlavu raději nasadil havířskou helmu s reflektorem, do zadnĂ­ kapsy montĂŠrek zastrčil notářsky ověřenou zĂĄvěť. „PĹŻvodně jsem chtěl vzĂ­t ven jeĹĄtě krĂĄlĂ­ka, jsem rĂĄd, Ĺže jsem to neudělal. Dopadl by ĹĄpatně jako moje srnka. Vypadalo to, Ĺže mě pekařskĂ˝ nĂĄklaďák nemĹŻĹže minout,“ líčí Pepa a tvrdĂ­, Ĺže toho osudnĂŠho rĂĄna se něj pekaři museli domluvit.



Tolik Pepův příběh.



UdĂĄlost zaznamenal i NymburskĂ˝ denĂ­k. Redaktor pĂ­ĹĄĂ­cĂ­ pod zkratkou (msj) ji otituloval, cituji: „PodivĂ­n se srnkou skončil po střetu s nĂĄklaďákem v blĂĄzinci“.



U nás v hospodě se ale tvrdí, že všechno bylo trochu jinak. Kamarádům se totiž zdá přinejmenším zvláštní, že za volantem náklaďáku seděl Pepův kamarád Láďa, na kterého Pepa vystavil závěť. Podle očitých svědků navíc Láďa chvíli před nehodou parkoval u kameňáku, prsty nervózně poklepával na volant a v očích měl podivně odhodlaný výraz. Zasahujícím policistům bylo také divné, proč Láďa naložil mrtvou srnku do auta dřív, než se začal starat o sraženého kamaráda, a proč měl v době jejich příjezdu v ruce bejzbolovou pálku.

Otázka závěti, nebo proč Pepa venčí na mostě přes Labe venčí srnku z Babína, zůstanou asi bohužel nezodpovězené. Všichni zainteresovaní totiž nekompromisně trvají na verzi o nešťastné náhodě.



Světlo do události by jistě vnesla Pepova bohnická lékařská zpráva. Ta je ovšem k nahlédnutí jenom blízkým příbuzným a ti jsou bohužel ubytováni bez možnosti vycházek ve vedlejším pavilonu.




autor textu: Ondřej Óňa Urbanec



MALÉ SHRNUTÍ:

vystoupili: JilemnickĂ˝, ZdraĹžil, Trejbal, Urbanec, SlivanskĂ˝, Plavec

výpis turnÊ:

14.01.2006 Nymburk – kavĂĄrna U Strýčka, hudebnĂ­ doprovod NovĂ˝ hrĂĄbě

21.01.2006 Poděbrady – restaurace NetopĂ˝r, hudebnĂ­ doprovod NovĂ˝ hrĂĄbě, PrĂĄva Pupku

25.01.2006 LysĂĄ nad Labem – kinobar Hogo fogo, hudebnĂ­ doprovod Kořen a MĂ­ra NovĂĄk

zajĂ­mavost: vystoupenĂ­ v Nymburce navĹĄtĂ­vil Jaroslav RudiĹĄ - otec Aloise Nebela


(Nymburk, 1. 2. 2006, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1398

---

zamyĹĄlenĂ­

Valentýnění

---

Ritchi

---

"Neblbni, zítra né, musím s mladou na večeři..."
Stala se mi zajímavá příhoda, o kterou se nemohu nepodělit:
Potkal jsem ve vlaku známou, slovo dalo slovo a že se tedy někdy "sčuchneme" na kafe. Jelikož jsem dost rozlítaný, našel jsem v kalendáři nejbližší možné datum schůzky 14.února, které jsem tedy navrhl. "Ty jsi blázen, ježíšmarjá, to bych měla průšvih, MUSÍM s tím svým na večeři, vždyť je Valentýna!"
PoloĹžil jsem si tedy otĂĄzku:
Co, nebo kdo to je, onen dÊmonický Valentýn?
Pro patnáctileté je to plyšový medvídek za stopadesát třímající rudé plastové srdíčko s nápisem "I love You", "Je t´aime", v nejlepším případě "Miluji Tě".
Pětadvacetiletí vidí opulentní večeři při svíčkách v pokud možno co nejluxusnější restauraci, s doufáním bouřlivé noci, či alespoň delšího večera. Starší, zkušenější pak vidí příležitost k "žehlení" průšvihů. Připouštím, je příjemné, syšet "Mám Tě rád", ale ptám se: Je to upřímné? Nebo je to proto, že jacísi Valentýnové slaví svátek, že se to prostě musí, jinak bude zle...? Co je špatného na tom rozdávat lásku, pohodu, pohlazení a polibky celý život? Je snad projevem slabosti druhého června obejmout na ulici kamaráda a říci mu "Ty vole, mám tě rád..."? Asi ano, protože kolemjdoucí si na Vás udou ukazovat a říkat "podívej, ti dva homouši, jak se objímají"... Je snad projevem nevěry "vlepit" na ulici kamarádce pusu a říci jí "Jsem moc rád, že Tě vidím"...? Asi ano, neboť Vás pokrytecká "morální" společnost okamžitě odsoudí slovy: "Podívej, ženatej chlap, táta od dvou dětí a tady se přede všema cejcmlá s nějakou mladou fuchtlí"
Je takový prohřešek proti morálnímu kodexu konzumní společnosti, když vezmu na procházce kamarádku za ruku nebo, nedej Bože, kolem ramen? Asi ano, protože se o vás okamžitě začnou šířit zvěsti o rozvodech, záletnících a podobně... Lidé dneška zapomněli dávat lásku a porozumění. Každý okolo je jen "ten pitomec, který mi vadí ve výhledu, co mi zasedl místo v tramvaji, co mi vyfouk poslední jogurt z regálu v sámošce"...
Lidičkové, zkuste kolem sebe dávat lásku nejen proto, že je čtrnáctýho února, ne proto, že se to musí, ale proto, že to nic nestojí a vaše pohlazení a úsměv učiní někoho šťastným, alespoň na chvíli......
Možná Vám to bude připadat jako teatrální gesto, ale přesto ho učiním: MÁM VÁS RÁD, LIDI...


(13. 2. 2006, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1411

---

recenze filmu

KaŞdý chce být jako Luboť

---

KlokĂĄnek
( Wethes)

---

Není lehké psát recenzi na amatérský film, vztahovat na něj kritéria profesionální tvorby. Na druhou stranu Daniel Bartoš, autor celovečerního snímku Každý chce být jako Luboš, si o to říká. Daniel, adept oboru režie na pražské FAMU, zatím student nymburského COP, prý dotáhl na projekci filmu v nymburském kině sedm set svých spolužáků a tak se asi ambicemi netají. I dvojdiskové DVD je pojaté ambiciózně.
Na jednom film samotný, na druhém ?bonusy?, jak tomu bývá zvykem u velkofilmů. I to předznamenává film samotný. Leccos je zjevně z ?velkých? filmů okoukáno, včetně práce s kamerou, stavbou některých scén (úvodní, titulková, jako by vypadla ze Samotářů), scéna tréninku zase skoro doslovně cituje Rockyho. Těžko říct, jestli je film parafrází oblíbených filmů nebo trochu nevědomým využitím některých jejich postupů -- asi obojí. Takže tohle je lopotná snaha o vážně míněnou recenzi na radostnou snahu o vážně míněný film. To druhé určitě trvalo nepoměrně déle a autor prvního se na něco jako celovečerní film zatím nezmohl a jen tak nezmůže. Takže úvodem poklona samotnému úsilí.
Příběh filmu je jednoduchoučký. Mladíka Luboše (Pavel Jelínek) přesvědčí trenér Koza (Miroslav Vacek), aby se věnoval závodnímu vzpírání. Luboš maká, zanedbává školu. Koza je prospěchářská svině a když se Luboš při tréninku zraní (nebo možná umře), Koza si najde jinou oběť (poslední asi dvě minuty filmu). Do trénování zasahuje ještě konkurenční trenér Karel (Karel Ruso), vysmívající se Lubošův bratr, nechutný listonoš Ruda (Aleš Mocek), který prohlédl Kozovu manipulaci, a učitel (Luboš Milý) ani ti ale nejsou do příběhu vetkáni jinak než epizodně.

Film má několik silných momentů a několik průšvihů. Kamera a střih jsou na amatérský film výborné. Doslova mně rozstřelila scéna, v níž se otevírají závory a přes železniční přejezd jde nocí několik lidí, každý jinam. Má pohyb skoro ve všech plánech, vyvolávající lehké chvění až vizuální orgasmus. A nebo chůze hlavního hrdiny tunelem na nymburském nádraží, kolemjdoucí se vynořují ze tmy jako mlžné postavy. Paráda. S minimálními prostředky si režisér, scénárista, kameraman a střihač v jedné osobě adaptuje i složité postupy, jako třeba kamerový jeřáb, nejspíš improvizovaný ze stativu zvednutého nad hlavou. Škoda, že sebou tolik škube. Výborná je v některých záběrech i jízda kolem na bicyklu jedoucího listonoše.



Na studenta posledního ročníku střední školy určitě výkon



Průšvihem jsou výkony herců, spíš neherců. Kdo je zná, užije si jejich přítomnost ve filmu, skoro dokumentární výpověď (já jsem se bavil nad Rudou Zrůdou, jinak Picardem, redaktorem Hlučné samoty, ve skutečnosti stejně zdánlivě zlým a přitom dobrosrdečným), jinak jsou ale víc než nepřesvědčiví, stejně jako postavy, které ztělesňují. Nejpřirozenější je snad jenom vedlejší postava Karla Rusa. Příběh je naivní a tak přímočarý, že po chvíli začne nudit. A smrt (?) hlavního hrdiny v závěru filmu je tak fraškovitá a jakoby mimochodem, že se nás vlastně ani nedotkne.

Na druhou stranu díky tomu, že Karel Ruso je skutečný sportovec, dostává Daniel možnost zapojit do filmu i dokumentární scény ze závodů a z předávání medaile starostou Nymburka, které film výrazně oživují a dávají mu vtip.

Podle (možná příliš) klasické divadelní poučky je dramatický situace taková, ve které je hrdina v těžko řešitelné situaci a je postaven před výběr, co dále učinit. A všechny varianty jsou špatné. V té chvíli začíná postava jednat. Toho se u Danielova snímku nedočkáme. Dilema je ve filmu snad jediné: zda se má Luboš věnovat trénování nebo škole. A ani to se vlastně nijak neřeší. Stupňující se školní průser je vyřešen výtkou ze strany učitele a už se nijak dál nevyvíjí a vyčpí do ztracena.

Jak je Daniel Bartoš s kamerou a střihem nadmíru šikovný, v dramaturgii je bezradný. Žádná z postav se během filmu nepromění (až snad na Rudu, který se blahosklonně rozhodne jít s bratrem do vysmívané posilovny). Hlavní hrdina Luboš je jenom zkrátka cílevědomý a maká. Všechny trumfy (Kozovy úmysly) se vyloží na stůl už v úvodu, není co odkrývat.


Dalším průšvihem filmu je doslovnost. Běh hlavního hrdiny z Nymburka do Sadské je možné brát skoro jako popis cesty. Volně parafrázováno: ?V Nymburce se vydejte přes Železňák, dále podél Labe, zahněte směrem na Písty, po modré značce vpravo, v hospodě na návsi v Pístech si můžete koupit pivo. Dále přes les, kolem přírodní rezervace písečný přesyp, na odbočce vlevo, podél jezera, dále po silnici, uhnout na polní cestu...? atd. Střihová zkratka by v tomhle případě neuškodila, už proto, že kromě popisu cesty a stylově nepodpořené únavy hlavního hrdiny záběry nic nového nepřinášejí.

Výborně našlápnuto má ale film v popisu prostředí. Jak protagonistům často nejde věřit ani nos mezi očima, historky vyprávěné v posilovně jsou zjevně ze života a v některých momentech se do vyprávění vloudí to, co filmu nejvíc chybí ? autentičnost. Lehká, ale přítomná. Nejlepší je v tomhle směru vyprávění při vypnutém proudu, pouze v intimním osvětlení mobilního telefonu. Navíc prostředí posilovny je asi pro autora důvěrně známé a šikovně odpozorované. Škoda že i tam jsou herci toporní.

A poslední lehounké rýpnutí, už kosmetické: obvyklým problémem amatérských filmů bývá hudba. Jednak autoři používají své oblíbené písničky, na něž by těžko sehnali autorská práva (a film pak nejde oficiálně promítat), a za druhé často inklinují skoro k videoklipu a záběry jsou pak jenom jakousi bezvýznamnou vycpávkou do hudby, která už nakonec nic nezachrání. Nebo naopak hudba zachraňuje momenty, které se autorům zdají jakoby slabé. Každý chce být jako Luboš obsahuje ?převzatých? písní zhruba třiadvacet.

Shrnuto: kamera a střih parádní, příběh a vedení herců slabé, což je ? aspoň pro začátek ? skvělý výkon. Na film se jde koukat buď přísným filmovým metrem a pak se člověk nudí a nebo si ho užít včetně všech nymburských figurek, prostředí a vtípků ? pak určitě může i bavit. Otázka je, jestli i nezasvěcené.

?KlokĂĄnek



KaŞdý chce být jako Luboť

NCE, 2006, 70 minut.

Námět, scénář, kamera, režie, střih ? Daniel Bartoš

LuboĹĄ ? Pavel JelĂ­nek

Viktor Koza ? Miroslav Vacek

Karel ? Karel Ruso

socka Ivo ? Jarda Trávníček

Ruda ?zRuda? ? AleĹĄ Mocek

učitel ? Miloš Milý
















(Nymburk, 2. 4. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1920

---

zrcadlenĂ­ duĹĄĂ­

SeriĂĄl o ZrcadlenĂ­ duĹĄĂ­

---

Wethes

---

V úterý 25. září proběhlo další Zrcadlení duší. Básnický pořad Zrcadlení duší je trvalka, která na nymburské scéně působí již třetím rokem. Krom čteného a recitovaného slova se pravidelně objevují místní i muzikanti např. Crossband, Ravanello, Triquetrum, Lážo plážo nebo Surikhata trio. Texty objevující se na Zrcadleních se budou pravidelně objevovat i na našich stránkách. V prvním díle si můžete přečíst dvě scénky od básníka Aleše Misaře.
Do lednice (Aleš Misař na motivy K. J. Erbena)



Muž měl břicho samé sádlo,

mĂĄlo mu to sluĹĄelo,

„BodejĹĽ by ti sako padlo,

když ti roste panděro!



Za týden nåm dcera vdå se,

tvĂŠ sraĹženĂŠ kalhoty

po letech ti zapnout v pase -

to se jeden zapotĂ­!



Žral bys jen jak dravý hroch,

převlečený v člověka!

Sto kilo bys zhubnout moh!“

Ĺžena v ucho halekĂĄ.



Manžel před ní hrůzou chví se

„PřejdeĹĄ z masa na mrkev!

ztenčíš faldy do měsíce,

prosvitne Ti kost a krev.


Hoj, ty musĂ­ĹĄ jako svĂ­ce

ĹĄtĂ­hlĂ˝ bĂ˝t jiĹž do tĂ˝dne!“

hrozĂ­ mu, Ĺže do lednice

řetězem vstup ovine.



Vydírá tě hladem, chlape,

chce tě mořit fúrie!

Manžel panděra se chápe,

Ĺže ji sĂĄdlem ubije.



„Ĺ˝rĂĄdlo na stĹŻl!“ – „DrahĂ˝ choti,

jsi ty ale nezbeda?“

jako vepř se tlouštík potí,

když břich nad ni pozvedá!



Po špekách se valí ztěžka

ku lednici jako sud,

Ĺžena na strĂĄĹži tam meĹĄkĂĄ

neutekla doposud.



HlĂ­dĂĄ lednici jak banku,

v ruce válec na těsto.

„Pojď si na buřt, otesĂĄnku!“

kĂŠĹž by ranou odnes to!



Již se sune tučná hora,

na Davida GoliĂĄĹĄ:

„ZadrĹžte ho, prasotvora!“

u srdce to bolĂ­ aĹž.


Obr dusĂĄ, kroky slonĂ­

linoleem tupě zní,

Ĺžena z drĂĄhy neodklonĂ­

projektil ten obĂŠznĂ­.



Avšak uhne, a vtom přes nožku jí

pašík duně klopýtá,

salĂĄmy uĹž sotva ujĂ­,

lednice vĹĄak – rozbitĂĄ.





Svatba bez závoje (Aleš Misař)

Velice realistickĂĄ miniaktovka

Osoby: starosta, ženich, nevěsta, matka ženicha, tatík nevěsty, muž a žena z davu



TATÍK B.: Lidičky! Dneska se mi žení /to se spletl/ dcera, jaký slavný den! A to je teprve začátek. Počkejte si ještě na hostinu, takovou jste ještě neviděli! Dal jsem oškubat padesát hus, metrák klobásek, staré ročníky Beaujoulais jsem dal přivézt přímo z prosluněných strání Burgundska.



ŽENA Z DAVU: Tak uŞ ticho! Starosta mluví!



STAROSTA /suĹĄe strojeně/: SličnĂĄ nevěsto, odvĂĄĹžnĂ˝ Ĺženichu, nechcete si to rozmyslet? VĂ­te, Ĺže mĂ­ra rozvodovosti činĂ­ 62% ? Ne? To tedy obdivuji vaĹĄi odvahu. NynĂ­ vĂĄs ŞådĂĄm, abyste přistoupili blĂ­Ĺže… Tak… Učili jste se dobře? Teď vĂĄs trochu vyzkouĹĄĂ­m. Začneme od Ĺženicha. VĂĄĹženĂ˝ pane RorĂ˝sku, ŞådĂĄm vĂĄs, proneste svĹŻj slib nevěstě.



ŽENICH: Milá Blaženo, já, Richard Rorýsek, ti slibuji, že z Tebe učiním svou nejponíženější otrokyni, v nemoci i ve zdraví mi budeš po vůli, za to ti odepřu možnost vzdělání i docházky do práce, zajistím ti bezpečí svého 1+1, kde tě budu držet jako oko v hlavě, abys mi mohla uklízet, vytírat, vyvářet a prát, já budu moci prát tebe v případě neuposlechnutí rozkazů. Milá Blaženo, slibuji, že své případné nevěry ti zatajím, abych tě ušetřil bolesti a že v případě rozvodu ti odlehčím od všeho majetku. Děti si můžeš nechat, jestli ti nějaké vůbec udělám.



MATKA R: Výborně Ríšo, ani jedno přeřeknutí!



STAROSTA: Kroťte své nadšení, osobo, ještě není vyhráno!



TATÍK B.: Vyhráno? Přestává se mi to líbit. Šplouchá mu na maják? Odkud se to bifloval?



STAROSTA: Ticho v oddací síni! Výborně, Richarde, máte za jedna. Nyní žádám vás, sličná nevěsto, abyste pronesla svůj slib k ženichovi.



MUŽ Z DAVU: Blážo, buď statečná holka, jdi do toho. Bla-že-no, Bla-že-no /skandují/



NEVĚSTA: Milý Richarde, já, Blažena Konopásková, ti slibuji, že se Ti ve všem podřídím, v nemoci i ve zdraví ti budu věrně posluhovat, zbavím tě přítěže vaření, praní a výchovy dětí, budu se držet doma, nebudu vycházet ven a stýkat se ani s kamarádkami natož s jinými muži, budeš mě moci bít za každou maličkost a křičet na mě jak se ti zlíbí a dokud ze zoufalství nespáchám sebevraždu, budu uznávat tvou autoritu, budu uctívat tvou nadvládu a sílu, neboť ty jsi pán tvorstva a já jsem jen odštěpek tvého žebra.



TATÍK B: Co blázníš, holka? Myslel jsem, že ho budeš mít pod pantoflem a ty tohle!

MUŽ Z DAVU: Tak přece je pod čepcem a pod bičem otrokáře, hurá!



STAROSTA: Dobrá práce, už teď jste poslušná, nevěsto, dokonce i davu nasloucháte.... A nyní žádám snoubence, aby stvrdili své poslední ano! Odpovězte mi vy, Richarde Rorýsku, berete si tady tu ženskou za svou právoplatnou otrokyni v oblasti sexu, výchovy dětí a od toho odvozených domácích prací?



MATKA R.: (skanduje) RĂ­ĹĄo, ano! Ano, ano, ano!



STAROSTA: Nenapovídat, k čertu!



TATÍK B.: A ne a ne a ne! Blaženo, jestli si ještě trochu soudná, vezmi kramle, čelem vzad!



STAROSTA: Ticho, nebo vezmu kramle jĂĄ a dceru nevdĂĄte.



TATÍK B.: No to by bylo jedině dobře, ty šašku, tohle vůbec není obřad podle předpisů, ale nějaká fraška, jenomže já na divadlo nejsem zvědavej! (vztek už ho nadzvedá ze židle)



STAROSTA: Zřízenci!! (Přiskočí dva muži, zadrží ho. On se vzpouzí, ale nemůže se vymanit)
No a můžeme pokračovat. Řekněte mi, ženská, berete si tohoto muže za svého výhradního otrokáře a jediného pána nad svým životem?



TATÍK B.: (Zmítá se v sevření dozorců) Blaženo, opovaž se souhlasit, uvidíš doma ten vejprask. Tohle je blbá eskapáda, to se mi snad zdá! Zatraceně, lidi, proč nic neříkáte, takhle přece doopravdy svatba neprobíhá!



STAROSTA: Ale kdepak, pane, mĂ˝lĂ­te se, prĂĄvě Ĺže takto probĂ­hĂĄ pravĂĄ svatba bez přetvářky. Ĺ koda Ĺže takhle nevypadala ta vaĹĄe před pětadvaceti lety. Copak si nevzpomĂ­nĂĄte na tu svou? PodĂ­vejte se na sebe a pak vedle sebe. Proč po vaĹĄem boku chybĂ­ vaĹĄe manĹželka? Aha – tĂ˝ral jste, bil jste ji a poniĹžoval, jako by byla vaĹĄe otrokyně. Střídavě jste ji zamykal v domě a pak zase vyhĂĄněl ven v mraze i s dětmi. Ona se nebrĂĄnila, neměla odvahu něco říkat. No necivte na mě jako byste nevěděl nic o svĂŠm manĹželstvĂ­. VaĹĄe krutosti uĹž nemohla manĹželka vydrĹžet, uĹž nevěděla kudy kam a tak jedinou zĂĄchranu naĹĄla v dobrovolnĂŠ smrti!!



TATÍK B: To si vyprošuji takhle to roztrubovat na veřejnosti! Nechcete rovnou do bulváru? Tady jsme na svatbě mé dcery, tak se podle toho laskavě řiďte a nevytahujte na mě kostry ze skříně! Nebo bude zle! (Šije sebou v sevření dozorců)



ŽENA Z DAVU: Vidíte ho, jak se vzpouzí? Je v něm zlo! Zloduch! Všeho schopný násilník.



NEVĚSTA: Tati, nech toho a odpusť mi, musela jsem to takhle nastrojit, jinak bychom tě nikdy nepolapili. Nemohu zapomenout, cos udělal mojí mámě.



TATÍK B.: Co kyndáš,ty zrádkyně, nakonec ti toho Richarda ještě budu přát, ten by tě naučil!



STAROSTA: A nezradil jste spíše vy svou ženu, když jí tehdy přísahal věrnou lásku, oddanou péči a věrnost? Kdybyste odříkával přesně takové hrůzné, ale pravdivé sliby, jako zde pan Richard (ten s úsměvem kyne tatíkovi), bylo by všechno v pořádku, alespoň byste nepřísahal křivě.



TATÍK B.: (flegmaticky) Sakra, no ale copak je to splnitelný všechny ty sliby o věrnosti za hrob? No tak jsem udělal nějaký chyby, holt to každej nezvládne!



NEVĚSTA: Tatínku, prosím tě nebuď trapný se a nech starostu dokončit, co jsme tu načali!



STAROSTA: Děkuji za zastání! A nyní odpovězte, vážená nevěsto! Shledáváte vašeho otce vinného z domácím násilím, které vedlo k sebevraždě své ženy, a rovněž vinným z křivé přísahy před oltářem a přejete si, aby byl v důsledku toho řádně potrestán?



ŽENA Z DAVU: Na pranýř s ním, na pranýř, na pranýř!



MUŽ ZDAVU: A proč? I ženský dokážou bejt fúrie! Musel se třeba nějak bránit!



TATÍK B.: Takhle to je tedy? Vy komedianti, to jste si mohli odpustit. Blaženo, jestli je v tobě ještě zrníčko citu k svému otci, řekni Ne! Ne! Ne! A stokrát ne!



NEVĚSTA: Ano!



STAROSTA: Tímto považuji soud za uzavřený. Odveďte ho rovnou do cely!



TATÍK B.: Takže nakonec soud? Co si o tom myslet? Dcero, ty huso, doma dostaneš! Chci normální soud, když už mě teda chcete obviňovat. Hej! Nechte mě! Hej, hej! Podvod, podvod. Spráskám vás všechny jako psy!! Dcero, huso, pomoc!



BLAŽENA: Sbohem, otče! (odváděn)



STAROSTA: (křičí za ním) Dostanete napráskáno vy! Budete mít ženskou bachařku!



ŽENICH: Uf, konečně to máme s krku. (všeobecná radost, teď si budou všichni blahopřát)



MATKA R.: No vidíš, Ríšo, zas o jednoho násilníka míň a teď půjdeme domů, dáme si čaj.



NEVĚSTA: Bravo! Děkuji za vynikající spolupráci! Moc jste nám pomohl, pane Rorýsku!



ŽENICH: Ale nedělejte z toho drama, já byl jen pěšák v poli. Hlavní dík patří tady panu starostovi, to je rozený inscenátor. (ukazuje na starostu)



NEVĚSTA: Děkuji vám! Pane režisére! Přinesu vám za to nějaký meloun. (třese mu rukou)



MATKA R.: Bravurní výkon, pane starosto, pěkně jste mu to nandal. Přinesu vám nějaké buchty. Zrovna jsem pekla.



ŽENICH: Máte i mé uznání, pěkně jste to políčil. Měl byste působit na advokacii. Gratuluji!



STAROSTA To nestojí za řeč. (Náhle se obrátí k divákům) Tady už nic není k vidění. Rozejděte se, rozejděte se, inscenace je u konce! Tak jste to viděli a kdo ví, v kolika z vás se tady pohnulo svědomí!! Kolik z vás učinilo z vážnosti svatebního obřadu divadýlko plné křivých přísah!! Rozjímejte o váze slibů, které dáváte druhým. Zamyslete se nad sebou! A nechoďte mi na oči, dokud to nevymyslíte!!



Konec


(Nymburk, 2. 10. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1990

---

zrcadlenĂ­ duĹĄĂ­

IntelektuĂĄlnĂ­ poĹžitek

---

Aleš Misař
( Wethes)

---

Další pokračování seriálu textů ze Zrcadlení duší.
Zachtělo se mu něco zkonzumovat –

vzpomněl si na knihovnu, již mu odkázal sečtělý otec -

přistoupil tedy k policím vypiplaných exemplářů

a dlouho mazlivě přejížděl hřbítky knížek

než si jeho oči vybraly tu nejtučnější

z papĂ­rovĂŠho harĂŠmu.



To vyhmĂĄtl Nerudu,

nějaký výbor či co, žádné kritické vydání,

ale to nevadí, nepovažuje se přísně za vědce,

hlavně když to bude mohutný vstřik veršů do žil -

ale nebylo by dobré přihodit k tomu něco do žaludku?



OdloĹžil knihu na stĹŻl –

pleskla jako přetloustlá holubice -

a zaĹĄtrachal se do lednice,

hmm vejce, hmm slanina, hmm lovečák,

vytĂĄhl pamlsek a cestou ke stolu se stavil pro nĹŻĹž.



Ještě nedosedne, horlivě se pouští do Balad a do paštiky,

loktem si přidržuje bichli, aby se mu nezavřela

a nad tím oběma rukama, jako by přebíral růženec,

vyzobĂĄvĂĄ nehty rĹŻĹžovoučkĂ˝ ĹĄpalek –

a hltá Helgolandskou očima

a pusou loutĂĄ ProvensĂĄlskou

a ještě si odskočí si pro lovecký salám,

a zažírá se do děje a čím dostává větší spád,

tím strmější má jícen,

uĹž metĂĄ do sebe hotovĂŠ kvĂĄdry salĂĄmĹŻ,

„to je poĹžitek, ty PĂ­sně kosmickĂŠ, ten umĂ­, umĂ­ Neruda!“

a drobky v koutku rtů mu přitakají

a on dál čte a láduje se z knihy,

že už si ji plete s talířem

mastnými prsty se vískå v listech toho salåtu,

„ach ten daktyl-trochej chutnĂĄ!“

a kdyĹž dojde k poslednĂ­mu verĹĄi

odříhne si slastně „krĂĄsnĂĄ pointa“.

Koho si dám příště z klasiků?

Každý by měl mít svou oblíbenou paštiku!

Nabral ten rozcapený skvost do dlaní a suchou žlutí stran si utřel pysky.

ChvĂ­li protahuje slast, pak vyhryzanou knihu

jako pouhé desky náhrobní na tělo bez duše vrací mezi konzervy,

a ty slupky zabalenĂŠ v RomancĂ­ch Ĺžuchnou do koĹĄe.

„Byl to intelektuĂĄlnĂ­ poĹžitek“!



V noci se ale Neruda v žaludku barbara vzepřel

a vybublal vzteky,

náš ztloustlý čtenář musel se svým požitkem uhánět na záchod,

kde vĹĄechno vyzvrĂĄtil do slova a do pĂ­smene do Ĺžumpy.

Ne - na Nerudu neměl.

Zachtělo se mu něco zkonzumovat –

vzpomněl si na knihovnu, již mu odkázal sečtělý otec -

přistoupil tedy k policím vypiplaných exemplářů

a dlouho mazlivě přejížděl hřbítky knížek

než si jeho oči vybraly tu nejtučnější

z papĂ­rovĂŠho harĂŠmu.



To vyhmĂĄtl Nerudu,

nějaký výbor či co, žádné kritické vydání,

ale to nevadí, nepovažuje se přísně za vědce,

hlavně když to bude mohutný vstřik veršů do žil -

ale nebylo by dobré přihodit k tomu něco do žaludku?



OdloĹžil knihu na stĹŻl –

pleskla jako přetloustlá holubice -

a zaĹĄtrachal se do lednice,

hmm vejce, hmm slanina, hmm lovečák,

vytĂĄhl pamlsek a cestou ke stolu se stavil pro nĹŻĹž.



Ještě nedosedne, horlivě se pouští do Balad a do paštiky,

loktem si přidržuje bichli, aby se mu nezavřela

a nad tím oběma rukama, jako by přebíral růženec,

vyzobĂĄvĂĄ nehty rĹŻĹžovoučkĂ˝ ĹĄpalek –

a hltá Helgolandskou očima

a pusou loutĂĄ ProvensĂĄlskou

a ještě si odskočí si pro lovecký salám,

a zažírá se do děje a čím dostává větší spád,

tím strmější má jícen,

uĹž metĂĄ do sebe hotovĂŠ kvĂĄdry salĂĄmĹŻ,

„to je poĹžitek, ty PĂ­sně kosmickĂŠ, ten umĂ­, umĂ­ Neruda!“

a drobky v koutku rtů mu přitakají

a on dál čte a láduje se z knihy,

že už si ji plete s talířem

mastnými prsty se vískå v listech toho salåtu,

„ach ten daktyl-trochej chutnĂĄ!“

a kdyĹž dojde k poslednĂ­mu verĹĄi

odříhne si slastně „krĂĄsnĂĄ pointa“.

Koho si dám příště z klasiků?

Každý by měl mít svou oblíbenou paštiku!

Nabral ten rozcapený skvost do dlaní a suchou žlutí stran si utřel pysky.

ChvĂ­li protahuje slast, pak vyhryzanou knihu

jako pouhé desky náhrobní na tělo bez duše vrací mezi konzervy,

a ty slupky zabalenĂŠ v RomancĂ­ch Ĺžuchnou do koĹĄe.

„Byl to intelektuĂĄlnĂ­ poĹžitek“!



V noci se ale Neruda v žaludku barbara vzepřel

a vybublal vzteky,

náš ztloustlý čtenář musel se svým požitkem uhánět na záchod,

kde vĹĄechno vyzvrĂĄtil do slova a do pĂ­smene do Ĺžumpy.

Ne - na Nerudu neměl.



(Nymburk, 2. 10. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1991

---

recenze představení

HaĹĄler, aneb co ty na to, nĂĄrode?

---

Aleš Misař, wethes
( Wethes)

---

Rok po premiéře Manon Lescaut přichází režisérka Eva Hrubá s novou hrou. Podle scénáře Vlastimila Venclíka ji nazkoušela s členy DS Hálek, Divadla hudby a Divadla EH. "Hra je o neobyčejném osudu výjimečného českého umělce a jeho odvaze a vlastenectví. Pokud budou lidé tímto dílem osloveni, vnímají tyto hodnoty jako své a potřebné. Očekávám neotřelý režijní pohled a doufám, že bude zajímat dnešního diváka" napsal do divadelního programu autor hry Vlastimil Venclík. O tom jak se představení povedlo se můžete dočíst z pohledu dvou recenzentů.
Co ty na to Nymburku – AleĹĄ Misař



PředstavenĂ­ pod taktovkou Evy HrubĂŠ patří mezi ta, kterĂĄ dovedou publikum napĂ­nat dlouho před vypuknutĂ­m premiĂŠry. VĹždy, kdyĹž tato energickĂĄ umělkyně přijde na jeviĹĄtě – a nejen to divadelnĂ­ - s něčím novĂ˝m, přinejmenĹĄĂ­m pro nymburskou scĂŠnu je to udĂĄlost. Od Evy se čekĂĄ, Ĺže překvapĂ­ a ĹĄokuje, zkrĂĄtka Ĺže přijde s něčím neotřelĂ˝m, co divĂĄka vyĹĄtĂ­pĂĄ z veselohernĂ­ho spĂĄnku, v němĹž je udrĹžovĂĄn hĂĄlkovskou dramaturgiĂ­.

Po „těžkĂŠ“ klasice, Nezvalově Manon Lescaut, Eva sĂĄhla do skrytějĹĄĂ­ch vod divadelnĂ­ tvorby a vybrala si hru českĂŠho herce a spisovatele Vlastimila VenclĂ­ka, o tragickĂŠ roli slavnĂŠho českĂŠho pĂ­sničkáře v boji s přízrakem „hnědĂŠ diktatury“, na českĂ˝ch prknech dosud neuvedenou. Na představenĂ­ lĂĄkaly uĹž měsĂ­c dopředu tajuplnĂŠ plakĂĄtky s fotografiĂ­ prĂĄzdnĂŠ Ĺžidle a prostĂ˝m nĂĄpisem „HaĹĄler“, ale aĹž v kritickou středu nadeĹĄel čas odhalit karty. Toho podzimnĂ­ho večera s ubĂ˝vajĂ­cĂ­m světlem vnikalo do foyer HĂĄlku čím dĂĄl vĂ­ce nĂĄvĹĄtěvnĂ­kĹŻ, kterĂ˝m jako uměleckĂ˝ předkrm Eva naservĂ­rovala vĂ˝stavu svĂ˝ch fotografiĂ­, povedenĂ˝ch přírodnĂ­ch momentek z okolĂ­ Labe a kostela Sv. JiljĂ­. Ti, kdo vyčkĂĄvali na třetĂ­ zvoněnĂ­ v hlediĹĄti, pozorovali v namodralĂŠm přítmĂ­ kamennou zeď a uprostřed nĂ­ brĂĄnu s vĂ˝mluvnĂ˝m „Arbeit macht frei.“ UĹž tento pohled zbavil divĂĄka myĹĄlenek na jakĂ˝koli humor; po zĂĄdech začal přebĂ­hat mrĂĄz. A skutečně tudy na začátku vpochodoval tichĂ˝ zĂĄstup trestancĹŻ. PotĂŠ uĹž tĂłny jednĂŠ z HaĹĄlerovĂ˝ch balad zahĂĄjily představenĂ­. Ty vzĂĄpětĂ­ přetrhl říznĂ˝ beat-box Jana Koláře a odvĂĄĹžnĂŠ tanečnĂ­ variace ve vzruĹĄujĂ­cĂ­m-sexy podĂĄnĂ­ AgĂĄty ČechovĂŠ. TĂ­m se rozvĂ­jel bezeslovnĂ˝ prolog hry, nesenĂ˝ se rytmem a pohybem. ZatĂ­m mlčenlivĂ˝ HaĹĄler seĹĄel do hlediĹĄtě rozdat několik květin. VĂ­m, Ĺže Eva si vĹždy dĂĄvĂĄ zĂĄleĹžet na choreografickĂŠ strĂĄnce představenĂ­, ale tentokrĂĄt mě po dvacet minut suĹžovaly obavy, zda se pro samĂ˝ tanec dostane na dialogy. Nakonec jsem se jich dočkal a opravdu jsem mĂ­t uĹĄi nastraĹženĂŠ. Chtěl-li divĂĄk pro sebe ze hry něco těžit, nemohl se spokojovat jen pouhou pastvou pro oči.

MnohĂŠ znaky reĹžijnĂ­ prĂĄce dĂĄvajĂ­ vzpomenout na předchozĂ­ „Manon“, aĹĽ uĹž jde o dělbu prĂĄce v souboru nastavenou tak, aby si ŞådnĂĄ role nepřipadala zbytečnou, o tanečnĂ­ vloĹžky, symbolickĂŠ pasĂĄĹže beze slov, mĂ­ĹĄenĂ­ autentickĂŠ dobovĂŠ atmosfĂŠry s modernĂ­mi prvky nebo uŞívĂĄnĂ­ neobvyklĂ˝ch rekvizit. Oproti sladkĂŠ zpěvnĂŠ Manon je HaĹĄler uĹž podle nĂĄmětu hotovou tragĂŠdiĂ­. VĂ˝jevĹŻm z koncentrĂĄku či vĂ˝slechĹŻm s gestapačkou se nezasmějete ani nechtĂ­c. NavĂ­c divĂĄk se tu musĂ­ popasovat s filozoficky nĂĄročnějĹĄĂ­m textem.

MyĹĄlenkovĂŠ jĂĄdro hry tvoří pohovory HaĹĄlera Petra Čecha u „panĂ­ Komisaře“ Evy HrubĂŠ (v červenĂŠ kĹĄiltovce, přilĂŠhavĂ˝ch koĹženĂ˝ch kalhotĂĄch a vysokĂ˝ch holinkĂĄch). Ne nĂĄhodou si VenclĂ­k si vybral zĂĄvěrečnou epizodu Ĺživota hudebnĂ­ho gĂŠnia. HaĹĄler, zĂĄsadovĂ˝ vlastenec hrubě nespokojenĂ˝ s osudem svĂŠ země, začne psĂĄt pĂ­sničky provokujĂ­cĂ­ nacistickĂ˝ reĹžim a svĂ˝mi postoji se stĂĄvĂĄ vĹŻbec pro mocenskou maĹĄinĂŠrii nepohodlnou osobou. HaĹĄler spadne do hledáčku potentĂĄtĹŻ a musĂ­ na pokračovĂĄnĂ­ absolvovat vĂ˝slechy u přidělenĂŠ „panĂ­ Komisař“. Tato sezenĂ­ se zdajĂ­ bĂ˝t Ăşpornou bitvou ani ne tolik dvou odliĹĄnĂ˝ch osobnostĂ­ (v některĂ˝ch rysech, například v zĂĄsadovosti a lĂĄsce k uměnĂ­, se gestapĂĄk a HaĹĄler dokonce shodujĂ­), ale spĂ­ĹĄe vzĂĄjemně protikladnĂ˝ch lidskĂ˝ch principĹŻ, jeĹž zastupujĂ­. PřetlačujĂ­ se tu posluĹĄnost proti hrdinstvĂ­, kolektivnĂ­ stĂĄdnost proti individuĂĄlnĂ­ vzpouře, věrnost proti zrĂĄdcovstvĂ­. HaĹĄler je vyslancem tĂŠ sympatičtějĹĄĂ­ poloviny, gestapačka se na jednu stranu obdivuje HaĹĄlerovu uměnĂ­ a jeho odvaze vyčnĂ­t z davu loajĂĄlnĂ­ch, na druhou stranu, jako představitelka moci je nucena ho sama k tĂŠto loajalitě přemlouvat. KdyĹž se jĂ­ to ani po dĹŻraznĂŠm nalĂŠhĂĄnĂ­ nepodaří, posĂ­lĂĄ ho s lĂ­tostĂ­ do lĂĄgru na smrt. Tragika tohoto souboje je zdvojena vnitřnĂ­mi konflikty v postavĂĄch samĂ˝ch – HaĹĄler zĂĄpolĂ­ se svĂ˝m narĹŻstajĂ­cĂ­m strachem, kterĂ˝ ho svĂĄdĂ­ k zachovĂĄnĂ­ Ĺživota, i za cenu upuĹĄtěnĂ­ od svĂ˝ch ideĂĄlĹŻ. Dobře vĂ­, Ĺže proti dravĂŠmu zvířeti moci je jeho vzpoura předem prohranĂ˝m bojem a Ĺže shovĂ­vavost gestapačky mu v konečnĂŠm dĹŻsledku bude mĂĄlo platnĂĄ. PanĂ­ Komisařku zase trĂĄpĂ­, Ĺže svĂŠho oblĂ­benĂŠho umělce nedovede přivĂŠst k „rozumu“ a sama si je vědoma, Ĺže ve sluĹžbĂĄch totality si nemĹŻĹže dovolit HaĹĄlera donekonečna zachraňovat. Z dialogĹŻ se křeĹĄe i věčně aktuĂĄlnĂ­ otĂĄzka po českĂŠ nĂĄrodnĂ­ povaze. Jsme nĂĄrodem zrĂĄdcĹŻ a příštipkářů, vzdavačů a udavačů, kteří přeŞívajĂ­ pouze cestou loajality? Jsme nĂĄrodem přizpĹŻsobivĂ˝ch, kterĂ˝ raději podtrhnou svĂŠ hrdiny neĹž aby je nĂĄsledovali do boje? NeumĂ­me se brĂĄnit cizovlĂĄdě jinak neĹž pĂ­sničkami a humorem? Ale jednoznačnĂĄ odpověď neexistuje, nechĹĽ si ji kaĹždĂ˝ vyvodĂ­ sĂĄm s pomocĂ­ svĂ˝ch zkuĹĄenostĂ­ a znalostĂ­. HaĹĄlerĹŻv osud, jak jej líčí Vlastimil VenclĂ­k, ukazuje spĂ­ĹĄe k nelichotivĂ˝m zĂĄvěrĹŻm.

Herecky dominuje sama reĹžisĂŠrka v nevĹĄednĂ­ roli ĹženskĂŠho gestapĂĄka „panĂ­ Komisař“. Bravurně zvlĂĄdla povýťenecky tahavou dikcĂ­ potentĂĄta, vĹĄe česky bez zbytečnĂ˝ch příkras germanismĹŻ. Petr Čech sice odehrĂĄl roli rebelujĂ­cĂ­ho HaĹĄlera poctivě, jen vedle Evy občas pĹŻsobil jako trochu vyplaĹĄenĂ˝ hrdina, příliĹĄ nezvyĹĄujĂ­cĂ­ hlas. MilĂ˝m překvapenĂ­m nejen pro mě byl hereckĂ˝ skok Marcely BihĂĄriovĂŠ, kterĂĄ na malĂŠ ploĹĄe dokĂĄzala přesvědčit o svĂŠm nadĂĄnĂ­, kdyĹž v roli manĹželky pořádně vykřičela „nespolehlivĂŠho“ HaĹĄlera. Dlouho se nezbavĂ­m vzpomĂ­nky na autentickĂŠho opilce v podĂĄnĂ­ Jana Vlčka. JeĹĄtě vyzdvihuji scĂŠnografii v podĂĄnĂ­ Jana Koláře, kterĂŠho uĹž lze pasovat na vrchnĂ­ho vĂ˝tvarnĂ­ka souboru.

Po nĂĄročnĂŠm a nečekaně dlouhĂŠm kuse přiĹĄel nadĹĄenĂ˝ potlesk a děkovačka. Na jeviĹĄtě byl vyvolĂĄn i autor Vlastimil VenclĂ­k, za jehoĹž finančnĂ­ podpory se vĹĄe mohlo uskutečnit. S ironickou lĂ­tostĂ­ mluvil o kruĹĄnĂŠ době, „kdy si autor musĂ­ platit za uvedenĂ­ vlastnĂ­ hry“, ale ihned dodal, Ĺže „mĂĄ v zĂĄloze jeĹĄtě několik her a dostatek peněz, takĹže se mĂĄme na co těšit.“ Mimo jinĂŠ prozradil, Ĺže „HaĹĄler“ je dĂ­lem starĹĄĂ­m neĹž větĹĄina účinkujĂ­cĂ­ch.

Při zĂĄvěrečnĂŠm hemĹženĂ­ ve foyer se mi podařilo nakupit něco mĂĄlo nĂĄzorĹŻ z publika. StĂ­Ĺžnosti se ponejvĂ­ce obracely k příliĹĄ zdlouhavĂ˝m pasåŞím – tanečnĂ­m vĂ˝stupĹŻm a četnĂ˝m zĂĄznamĹŻm HaĹĄlerovĂ˝ch pĂ­snĂ­, během kterĂ˝ch pohyb děje vĹždy poněkud zatuhl na hranici Ăşnosnosti. Sama reĹžisĂŠrka ale při děkovačce přiznala, Ĺže do poslednĂ­ chvĂ­le neměla potuchy o dĂŠlce představenĂ­. Úmysl vĹĄak byl prĂ˝ dobrĂ˝ – vnĂŠst do představenĂ­ co nejvĂ­ce atmosfĂŠry z HaĹĄlerovĂ˝ch pĂ­snĂ­. A zde některĂŠ hlasy z hlediĹĄtě: „LĂ­bilo se mi modernĂ­ pojetĂ­ tĂŠmatu, jen bych ubral trochu vulgĂĄrnĂ­ch vĂ˝razĹŻ a takĂŠ bych to v některĂ˝ch mĂ­stech zkrĂĄtil, ale jinak představenĂ­ mělo vysokou Ăşroveň,“ řekl bonvivĂĄn Radek. „Bylo to bezvadnĂŠ, mně se lĂ­bĂ­, Ĺže Eva je stĂĄle svĂĄ a to se kladně projevĂ­,“ řekla divačka Marie s očima zářícĂ­ma nadĹĄenĂ­m. „MusĂ­m si pořádnĂ˝ nĂĄzor teprve srovnat v hlavě, ale osobně bych tam od HaĹĄlera uvĂ­tal vĂ­ce veselĂ˝ch pĂ­snĂ­, vĹždyĹĽ i takovĂŠ měl! VĂ˝bornĂĄ byla Eva, to, co se musela naučit, byla pěknĂĄ klĂĄda!“ řekl Jarda od piva. „Bylo to zajĂ­mavě zpracovanĂŠ, ale zdlouhavĂŠ. Někde by to chtělo zkrĂĄtit, hlavně myslĂ­m ty hudebnĂ­ proluky,“ uvedla divačka Ĺ ĂĄrka.

Přese všechnu zdlouhavost a intelektuální náročnost jsme ve středeční večer byli svědky práce umělecky vysoké a myšlenkově hluboké práce, ke které se bude stát za to vracet ještě za sto let a nejen na území Nymburka. Dá se předpokládat, že představení Hašlera se během repríz bude vyvíjet a dobrušovat, aby ještě důkladněji na divácké mozky dopadlo ono intelektuální kladivo skryté pod pokličkou dialogů, Hašlerových balad a míhajících se světel. Nymburská divadelní scéna ještě může být vděčná, že pro ni tvoří někdo tak odvážný jako Eva Hrubá. Působí ve zdejším rybníku jako štika, která nedovolí, aby kapři v bahně usínali, okysličuje náš vkus a drží ho ve zdravém napětí. Jestliže někde v Nymburku kvete naděje na originální a svébytné divadelní umění, nejúrodnější pole vidím v mladém a odvážném souboru kolem Evy Hrubé. Co ty na to, Nymburku?



Kabaret Evy HrubĂŠ - wethes



Karel Hašler (1879 - 1941) je bezesporu významnou osobností české kultury. Kariéru započal jako herec v divadelních společnostech Choděry a Dobrovolného, poté nastoupil do Národního divadla, kde působil 12 let až do roku 1915. Již v této době skládal písně s texty, rezonující aktualní společenská témata. Po odchodu z Národního divadla působil jako kabaretiér, po roce 1918 vedl palác Lucerna. Současně působil ve filmovém průmyslu jako herec (např. němý film Varhaník u sv. Víta), scénárista, režisér a producent. Obrovskou osobní statečnost prokázal při německé okupaci, když svými písněmi zesměšňoval hitlerovské Německo a vybízel k národní soudržnosti. Při natáčení filmu Městečko na dlani byl poprvé zatčen a tři dny vyslýchán. Po propuštění pokračoval ve výrobě Městečka na dlani, ale 2. září 1941 byl přímo při natáčení exteriérů znovu zatčen. Opětovného propuštění se již nedočkal a zemřel v koncentračním táboře Mauthausen 22. prosince 1941.

Venclíkova hra se odehrává právě v roce 1941 a její dějovou osu tvoří zejména události kolem Hašlerova zadržení a následného výslechu. Při dialogu s gestapáckým inspektorem Hašler bilancuje svůj dosavadní život, společenské dění za protektorátu a obhajuje své osobní názory a postoje. Vedlejší postavy milenky Lotty, Rudolfa Frimla, režiséra Vaňka nebo Hašlerovy manželky Zdeny se objevují druhých plánech hry, v časových reminiscencích. V průběhu můžeme sledovat Hašlerův urputilý boj za pravdu a spravedlnost v prostředí, kde většina přátel vzdala své původně radikální názory a přijala roli, přidělenou protektorátním zřízením.

Dramatizace Evy Hrubé začíná téměř dvacetiminutovou, strhující a dech beroucí taneční sekvencí, zobrazující pochod vězňů v koncentračním táboře. Emotivní tanec sólistky Agáty Čechové vyjadřuje zoufalé a sklíčené pocity bytostí odsunutých většinovou společností za hranici lidskosti. Po tomto raketovém startu jako by hra náhle vyhořela a ztratila motor. Předlouhé výslechy Hašlera, odehrávající u stolu jsou střídány plochými obrazy z natáčení filmu, zjednodušené pouze na pijatyky filmového štábu u nezbytného klavíru. Hašler v podání Petra Čecha bezradně vlaje jako tělo bez duše mezi obrazy z filmového světa a kruté reality gestapáckého výslechu. Nejvýraznější scénou první půlky se pak stává výjev s manželkou Zdenou, kterou s úžasným nasazením ztvárnila Marcela Biháriová. Druhá půlka začíná přisluhovačským projevem postavy přítele Rudolfa v podání Radima Keitha. Po tomto zmrazujícím projevu lidské malosti a strachu opět následují ploché výjevy výlechu, pijatyk filmového štábu, tanečně pojaté vyjadřování pocitů zatčeného Hašlera až hra dojde k rozpačitému přijatému konci.



Ta naše kundička česká?



Znalci a fanouĹĄci tvorby Evy HrubĂŠ, ale nebudou zklamĂĄni. Rukopis nymburskĂŠ reĹžisĂŠrky je patrnĂ˝ jiĹž od prvnĂ­ch okamĹžikĹŻ. VĂ˝tvarnĂŠmu pojetĂ­ hry dominuje kulisa koncentračnĂ­ho tĂĄbora a dvě rampy s osvětlovacĂ­ technikou, s kterou se spĂ­ĹĄe setkĂĄte na diskotĂŠkĂĄch neĹž na divadle. KostĂ˝my nejsou dobovĂŠ, herci se předvĂĄdĂ­ ve značkovĂ˝ch pruhovanĂ˝ch mikinĂĄch, ve sportovnĂ­ch soupravĂĄch a teplĂĄcĂ­ch jako na mĂłdnĂ­m mole, kostĂ˝mnĂ­ stylizace panĂ­ komisařky potěší nejednoho milovnĂ­ka fetiĹĄe. UniverzĂĄlnĂ­ tĂŠma hry toto vĂ˝tvarnĂŠ pojetĂ­ bez problĂŠmu umoŞňuje. ProblĂŠm nastĂĄvĂĄ ve spojenĂ­ dobovĂ˝ch nahrĂĄvek haĹĄlerovĂ˝ch pĂ­snĂ­ a bezejmennĂŠ trance a house music, pouĹžitĂŠ při tanečnĂ­ch sekvencĂ­ch. Tento hudebnĂ­ slepenec mi připadĂĄ neĹĄĹĽastnĂ˝ a skoro aĹž na hranici kýče. ReĹžie Evy HrubĂŠ je vĹĄak nejsilnějĹĄĂ­ prĂĄvě v tanečnĂ­ch sekvencĂ­ch, kde ohromuje barevnostĂ­, exhibicĂ­ a promyĹĄlenou choreografiĂ­. Zato hranĂŠ pasĂĄĹže jsou nejistĂŠ aĹž nudnĂŠ, skoro jako by herci netuĹĄili, co majĂ­ hrĂĄt. Navenek hra připomĂ­nĂĄ třpytĂ­cĂ­ mĂłdnĂ­ show plnou krĂĄsnĂ˝ch křivek a ĹĄminek, proklĂĄdanou mluvenĂ˝mi vĂ˝stupy s morĂĄlnĂ­m poselstvĂ­m, znějĂ­cĂ­m do prĂĄzdna. Na drama a silnĂ˝ příběh nenĂ­ a nezbyl čas. To co mělo bĂ˝t dramatem se stalo estrĂĄdou nebo dokonce postmodernĂ­m kabaretem. MoĹžnĂĄ, Ĺže pojetĂ­ Evy HrubĂŠ vypovĂ­dĂĄ o tom, jak dneĹĄnĂ­ generace vnĂ­mĂĄ obdobĂ­ druhĂŠ světovĂŠ vĂĄlky i osobnost Karla HaĹĄlera. NaĹĄe generace neznĂĄ utrpenĂ­ a nesmyslnost vĂĄlky, cucĂĄme haĹĄlerku a v hlavě nĂĄm znĂ­ „Ta naĹĄe pĂ­snička českĂĄ“. V duchu si z patosu pĂ­sňovĂŠho textu dělĂĄme legraci stejně jako postava kameramana (ztvĂĄrnil Jan Vlček), kdyĹž zanotuje: „Ta naĹĄe kundička českĂĄ“. Na jakĂŠ mĂ­sto ve svĂŠm varietnĂ­m programu by samotnĂ˝ kabaretiĂŠr HaĹĄler tuto hru zařadil? Na začátek programu, patřícĂ­ nováčkĹŻm předvĂĄdějĂ­cĂ­ svou prvnĂ­, těžce nazkouĹĄenou besĂ­dku nebo na vrchol pořadu, kde umělečtĂ­ vizionáři s lehkostĂ­ nastavujĂ­ svĂĄ nelĂ­tostnĂĄ zrcadla před zraky divĂĄkĹŻ? Odpověď aĹĽ najde kaĹždĂ˝ sĂĄm.

I přes všechny vady a připomínky stojí za to představení shlédnout. Na nymburské divadelní scéně je Eva Hrubá jediným člověkem, ochotným na divadle experimentovat a to i za tu cenu, že ji to někdy příliš nevyjde.



HaĹĄler, aneb co ty na to, nĂĄrode?

Scénář: Vlastimil Venclík

ReŞie, dramaturgie, scÊnografie, choreografie, kostýmy: Eva Hrubå

Výtvarná spolupráce: Jan Kolář

Tanec: Agáta Čehová

Klavír, zpěv: Radim Keith

HrajĂ­:

Petr Čech, Eva Hrubá, Jan Kolář, Radim Keith, Marcela Biháriová, Anna Bičáková, Martin Daněk, Lucie Větrovská, Adriana Košvancová, Jan Vlček, Venoušek Ulrych

Premiéra: 24. října 2007


(Nymburk, 30. 10. 2007, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2022

---

autorskĂ˝ text

střípky neskutečné reality

---

w.w.m-w

---

: (kurzíva) prohla se jen lehce, rukama se držela okraje linky, nohy pak objímaly a svíraly moji pánev. Koukal jsem na dva hřebeny mezi nimiž rostly a mizely pahorky páteře. Její kozy smiřovaly k zemi a už nějakou chvíli se pravidelně pohupovaly, jak zvony odbíjející půlnoc, a já věděl, že nás čeká podstatně delší den. (/kurzíva)

(Nymburk, 30. 10. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2207

---

nahlĂŠdnutĂ­ do sbornĂ­ku bĂĄsnĂ­

Kam aĹž doĹĄel to tam naĹĄel – ochutnĂĄvka z bĂĄsnickĂŠ sbĂ­rky

---

Wethes

---

NakladatelstvĂ­ Triton vydĂĄvĂĄ sbornĂ­k současnĂŠ poezie pod nĂĄzvem „Kam aĹž doĹĄel to tam naĹĄel“, o jehoĹž vydĂĄnĂ­ se zaslouĹžil bĂĄsnĂ­k Pavel ZdraĹžil. Ve sbornĂ­ku narazĂ­te i několik autorĹŻ z Nymburka a okolĂ­, kterĂŠ mĹŻĹžete znĂĄt například z pravidelnĂŠho bĂĄsnickĂŠho pořadu „KĂ˝chĂĄnĂ­ do sazĂ­“. NejbliŞťí čtenĂ­ ze sbĂ­rky je naplĂĄnovĂĄno na sobotu 8. listopadu, do kavĂĄrny „U Tanečnice“ v Nymburce. Komu to v sobotu nevyjde, nechĹĽ čte nĂ­Ĺže.




D. Ĺ˝. Bor – Ĺ˝alm III. (Ăşryvek)



Obklíčen vodou, bydlím v pokoji ve skříni.

JĂĄ, kterĂ˝ nesnĂĄĹĄĂ­m podzemnĂ­ prameny tam, kde spĂ­m -,

a pojednou kolem mne rezervoár naplněný vodou!

Kdysi to býval tajný úkryt pro hráče pokru.

Nemám klíč k všem těm záhadám. Spím ve Šporkově

domě,

Hned vedle pomníku z první světové války.





MiloĹĄ Kim Houdek – Za ĹĄumu větru



Místo odkud začínají

střapaté zjevy

zákonů přírody.





MarkĂŠta HrbkovĂĄ – ZachycenĂŠ okamĹžiky (Ăşryvek)



Stažená do sebe slyším přesvědčivý tón:

„Nikoho nepotřebuji“

a pod nĂ­m rozlehlĂŠ psĂ­ vytĂ­:

„Nikdo nepotřebuje mne.“

Tak roste Babylónská věž úsporné spásy.

Bůh na vrcholu zrozený, ozvěnou se vrací.





Oldřich Janota – StudĂĄnka (Ăşryvek)



tichå a skrytå je lesní mýtina

paprsky stříbra

nestačí víly už posbírat

měsíc je bílý

Cesta se mĂ­jĂ­ snem

otázku příliv odpoví obláuků

rachotem





Miroslav SalĂĄm JilemnickĂ˝ – LĂĄzeňskĂŠ hodiny (Ăşryvek)



U lázeňských hodin čas neběží

Silný vítr mi přehazuje tytéž vlasy

Jako před lety

Když se mi nechtělo do školy

A já šel po směru hodinových ručičky

Neposlouchal klevety





Bohuslav od KamennĂŠ ryby – Oheň a Şår (Ăşryvek)



Víc než si můžeš přát

VĂ­c neĹž se ti jen ve snech mĹŻĹže zdĂĄt

VĂ­c neĹž mĹŻĹžeĹĄ chtĂ­t

A moĹžnĂĄ Ĺže i vĂ­c neĹž mĹŻĹžeĹĄ mĂ­t



Tam kde se ohně pekla

Spojí s Şårem nebeským

Tam kde bĹŻh uĹž nenĂ­ pohĂĄdkou

Ale ty sĂĄm jseĹĄ s nĂ­m





Michal Plavec – Paběrky z nedohledna



I vzplanul měsíc na hladině

Vystaven posměškům hvězd



Pohled moudrých očí

Setřel vánek

Ze hřbetů vln



ZĂĄĹžitkĹŻ jsem pln





Staso – Kolik ran srdce snese



Minulá ještě bolí

A další dovnitř rve se



Kolik ran srdce snese

Minulá ještě bolí

A dalĹĄĂ­ rve se

do soukolĂ­

DnĹŻ bezmoci

NocĂ­ beze snĹŻ

Vin po otcĂ­ch

Milovat kohokoli





PĂŠr La ŠÊ´z – Člověk je potnĂ­k mezi světy (Ăşryvek)



tajemný tulák věčnosti

jenž velmi ztěžka protlouká se

všemi těmi léty

podzimy zimami

jarostĂ­





LukĂĄĹĄ Trejbal – StĂ­ny plesu (Ăşryvek)



Jsi majĂĄkem u baru

Maturantkou s kvĂŠrem

Kradu tě letmo pohledy zvěda

A zas mi to nedĂĄ

Když bráníš lásku vlastním tělem

A díváš se mým směrem



Vlakem k rĂĄnu vzdaluji se

I tanečnímu hřišti

A pak znovu blĂ­zko jsem

PrvnĂ­mu nĂĄstupiĹĄti





Ondřej Urbanec – Byl jeden sedlĂĄk a připadal si neskutečně blbĂ˝



KdyĹž jednou pil kafe, Ĺžena mu porodila syna.

„A vida,“ řekl sedlĂĄk a rozbil vejce o stĹŻl.

„VĹĄak jeĹĄtě nemrzne.“





Pavel ZdraĹžil – JĂĄ jsem: ozvěna ticha,



pokora, pýcha,

kručení břicha.



JĂĄ jsem: vzpomĂ­nka celku,

jednoty,

i ten největší blbec

na druhé straně planety.



JĂĄ jsem: jinĂ˝ ty.



link na e-shop nakladatelstvĂ­ Triton





Rozhovor s editorem sbornĂ­ku, Pavlem ZdraĹžilem



Kdo přišel s nápadem na sborník současné poezie?



S nápadem na sborník přišel pan nakladatel Tritonu, zvaný Staso. Není to první sborník, na svém kontě má Triton již další dva: Kroky ze tmy a Cesty šírání.



Podle čeho jste se vybíral autory, které jste oslovil?



Vybíral jsem z asi třiceti autorů čistě podle subjektivního náhledu, oproštěn od kritiky.



Jak se VĂĄm podařilo sbornĂ­k „protlačit“ do edičnĂ­ho plĂĄnu nakladatelstvĂ­ Triton?



Nic jsme nemuseli tlačit, sám Staso je básník.



Kdo vytvořil ilustrace pro sborník, pokud tam tedy jsou.



Ilustrace nejsou v knize, verše jsou zpracovány čistě graficky a přehledně.



Jaký máte připravený doprovodný program ke křtu knížky?



Program bude celkem bohatý. Mirek Salám Jilemnický, Ondřej Urbanec, Lukáš Trejbal a Pavel Zdražil budou mít každý krátké autorské čtení. Jako písničkáři vystoupí Pjér la Šé´z a Bohuslav od Kamenné ryby. Akusticky zahrají i Práva pupku. Všichni zúčastnění mají své verše ve sborníku kam až došel to tam našel.



Díky za odpovědi


(Nymburk, 6. 11. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2248

---

autorskĂ˝ text

krajina kterou mĂĄm rĂĄd

---

w.w.m-w

---

líčenĂ­ – slohovĂĄ prĂĄce ze sexty – podzim, zima 2003, nebo zima či předjaří 2004
Tma se pomalu a lehce, jako holubí pírko, snáší do ulic. Vleče se po rozbitých chodnících, pozvolna vystupuje ze zákoutí, pohlcuje davy lidí. Brzy se rozsvítí hvězdy pouličních lamp, rozblikají se modré televizní majáky a nad železničním depem vyjde pět reflektorových měsíců. Město se uklidní a na chvilku, jen na nepatrný okamžik, předěl mezi spěchem dne a touláním noci, si bude moci oddychnout. Tehdy se stane krajinou, kterou mám rád.
°
Vyjdu pomalu z teplého úkrytu svého bytu vydán na cestu, na pouť mezi budovy, plácky a zdi ochotné v ten zvláštní čas vyprávět. Pozvolna se procházím čtvrtí, kde se mísí pláč a nářek starých se smíchem a jásotem nových. Jedni si stěžují na opadající fasádu, prasklou okenní tabulku, rozbité potrubí, druzí, čerstvě opravení či nově postavení, se navzájem trumfují dokonalostí oken, barvou okapu, výhřevností plynového kotle; tu a tam, uprostřed návalů smutku a výbuchů štěstí, lze zaslechnout pobrukování spokojeného staříka, o kterého, ač nezáří novotou, je dobře postaráno.
°
V několika krocĂ­ch se struktura dlaĹždic rozplizĂĄ v jednolitou betonovou pěšinu a jĂĄ se ocitĂĄm v bludiĹĄti panelovĂ˝ch krabic a krabiček, kterĂŠ připomĂ­najĂ­ vĂĄnočnĂ­ stromečky ověšenĂŠ kaĹždou chvĂ­li jinĂ˝mi ozdobami: pronikavĂ˝m jasem kuchyňskĂ˝ch zářivek, modrou září obrazovek, obyčejnou ĹžlutĂ­ obĂ˝vĂĄkĹŻ, intimnĂ­m osvětlenĂ­m loĹžnic… Cesta ven z tohoto tichĂŠho lunaparku se klikatĂ­ mezi pouĹĄtěmi dětskĂ˝ch pĂ­skoviĹĄĹĽ a pralesy městskĂ˝ch parkĹŻ, je to cesta pryč, cesta mezi holĂĄ pole, čekajĂ­cĂ­ na jarnĂ­ setbu, cesta z periferie,cesta nikam.
°
Kouzlo periferie je pomíjivé, brzy si město začne užívat noci a vše dosud kouzelné, je najednou všední. Přichází konec pouti, kdy jsem naslouchal jindy němým svědků života. Teď budu v jedné z místních putik vyprávět.
°

°


(7. 11. 2008, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2260

---

le Sud-Est

---

w.w.m-w

---

bylo nebylo kdeco, napsĂĄno vĹĄak bylo toto:












(13. 10. 2009, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2495

---

pozvĂĄnka

Buďme všichni básníky, aneb večer (ne)autorského čtení

---

Martin RakuĹĄan
( Wethes)

---

pĂĄtek 18. Ăşnora, 18.00 – 23.30, JĂĄpa (ul. TyrĹĄova, Nymburk - naproti divadlu)
Tímto netradičním večerem v krásném prostředí čaje, kávy a vína se ponesou slova známých autorů v podání neznámých čtenářů. Můžete se těšit namátkou na KLuBy_PoZie, KUNDERU Ludvíka, HRABALA Bohumila, KUBĚNSKÉHO Petra a mnoho dalších. Jako příjemnou vložku máme připraveného kytaristu, který umí zpívat.

Pořádají: ČERNÁ Pé., HANTON Dé., RAKUŠAN eM & eNBéKá

DŮLEŽITÉ: Večer (ne)autorského čtení je Váš večer! Máte šanci seznámit ostatní se svým oblíbeným úryvkem prózy, divadelní hry, s oblíbenou básní, hospodskou historkou, nebo s vtipem. Na čtení netrváme, lze i vyprávět. Hlavně že bude pohoda, čaj, víno, káva...

Autorské texty vítány a odvaha jejich čtenáře dvakrát tak.

(14. 2. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2975

---

Hodinky maloměsta nestojí

---

Aleš Misař
( Wethes)

---

Vybavuji si v nemilé souvislosti svou někdejší přítelkyni, jak se mi mračivě podivovala, když jsem před ní vzal v ochranu fenomén maloměsta. Z jejích úst padaly pojmy jako malý píseček, omezené horizonty, usedlost, semeniště pomluv apod. Nebral jsem jí to, ale myslím, že trochu pominula půvabnou stránku věci, za niž se chytají múzy.
Pro Nymburk by titul "maloměsto" byl ještě básnickou pochvalou, možná že "středně velké" je mu lépe ušito na míru. Ale pusťme statistiky k vodě a vložme Nymburk do malované škatulky maloměsta, ve které jej pro přehled budu nosit i nadále. Komu se to nelíbí, ať říká "městečko". Proč ne, ono to také sluší a světoznámý spisovatel nás tak nejednou rozkošně nazval. Ve prospěch zdrobněliny nehovoří čísla, ale ovzduší, atmosféra, šestý smysl našinců vycvičený zachytit to, co je jakýmsi potichu pracujícím kolektivním vědomím.


VydĂĄvĂĄm se mu naslouchat na pravidelnĂŠ lyrickĂŠ obchĹŻzce. Přejdu kolem hradebnĂ­ho pĂĄsu po Přístavu a dĂĄl po mostě nad Mrlinou a zastavĂ­m na elektrĂĄrenskĂŠ hrĂĄzi nad hučícĂ­m Labem, vĹĄechno mi dochĂĄzĂ­ – čas nezastavuje, u nĂĄs je tekutĂ˝ a zpěněnĂ˝ do stříbra, jen městečko lenoĹĄĂ­, usazenĂŠ obkročmo na svĂŠ kojnĂŠ řece. Za hradby se uklĂĄdĂĄ slunce a zpoza nezbytnĂŠ siluety kostela kreslĂ­ dalĹĄĂ­ pohlednici s oblĂ­benĂ˝m nĂĄmětem, rĂĄd pozoruji to divadlo nejpomalejĹĄĂ­ch barev, kdy se do hry mĂ­chajĂ­ azur, nach a ĹĄarlach a poslednĂ­, loudavě a zvolna jako primadona přichĂĄzĂ­ tma. Naproti se rĂ˝suje vyplĂĄznutĂ˝ jazyk poloostrova, takřečenĂŠ Ĺ pičky, kterĂĄ s pravĂ˝m břehem Labe svĂ­rĂĄ zĂĄliv s břehy vyzdĂ­vanĂ˝mi opukou. VĂ˝ročně tu kotvĂ­ lodě. NĂĄbřeĹžnĂ­ světla po celĂŠ dĂŠlce nĂĄbřeĹžnĂ­ pěšiny se rozpouĹĄtějĂ­ do vody, zatĂ­mco hradby se koupou v jasně bĂ­lĂŠm reflektoru slĂĄvy. JeĹĄtě je vidět dvakrĂĄt prohnutou lĂĄvku pro pěší, ale ĹželezničnĂ­ most kousek za nĂ­ uĹž splĂ˝vĂĄ se stĂ­ny.


Po pĹŻlnoci uĹž město spĂ­, vĹĄe ĹživĂŠ a rozumnĂŠ se stĂĄhne do peřin, nepočítĂĄm-li nočnĂ­ pekaře, lĂŠkaře a strĂĄĹžnĂŠ. ObčasnĂ˝ vĂ˝křik jakĂŠsi zlobivĂŠ duĹĄe, kterĂ˝ naruĹĄĂ­ tkanivo ticha, je nocĂ­ ihned vyzmizĂ­kovĂĄn. (OvĹĄem jsou i nedělnĂ­ odpoledne, kdy po celĂŠ dĂŠlce ulice od zĂĄpadu k vĂ˝chodu nevidĂ­te Ĺživáčka). Opravdu jen zdĂĄnlivě se čas zastavil. Ve skutečnosti tikot hodin nejlĂ­p uslyĹĄĂ­me prĂĄvě tehdy, kdyĹž lidskĂŠ rojenĂ­ utichĂĄ. NaklĂĄnĂ­m se nad Labem a vĂ­m, Ĺže městečko samo je hodinovĂ˝m strojem, pardon strojkem. VĹĄechny součástky se rozběhnou, nejen nĂĄdraŞí, koloniĂĄl, poĹĄta, ale i povědomĂŠ figurky s přesnostĂ­ apoĹĄtolĹŻ na orloji vyjdou konat svĂŠ rituĂĄly. VyhlĂĄĹĄenĂ˝ bezdomovec Jindra sbalĂ­ igelitovĂ˝ raneček a vyjde si od lavičky lechtanĂŠ chvojĂ­m ke stĂĄnku s občerstvenĂ­m, pĂĄn s obličejem shrnutĂ˝m a naduřelĂ˝m jako naraĹženĂ˝ kulich vstoupĂ­ do pekařstvĂ­ a zahuhlĂĄ ĹĄest slanĂ˝ch housek, psi jako střelky vyvedou členy početnĂŠho pluku pejskařů z rĹŻznĂ˝ch domovnĂ­ch dveří. Pěšinka, vedoucĂ­ zkratkovou diagonĂĄlu k nĂĄdraŞí, zalidňuje se prvnĂ­mi ospalci, kteří se tu mĂ­jĂ­ s pozdnĂ­mi opilci a vĹĄichni mĹžourajĂ­ stejně. Dopoledne pak jsou velmi ĹživĂĄ, ulice ovlĂĄdnou matky s kočárky a klevety dědečkĹŻ a babiček, mezi nimi sviĹĄtĂ­ modrĂŠ čára doručovatelek. Odpoledne město trĂĄvĂ­ obědy za vĹĄechny obyvatele, i jĂĄ cĂ­tĂ­m, Ĺže se nemĂĄm nikam hnĂĄt, jako by nasazenĂŠ tempo bylo urĂĄĹžkou obecnĂŠ siesty. Okolo třetĂ­ přichĂĄzĂ­ jeĹĄtě jedno vzedmutĂ­ aktivity, vyrojĂ­ se druhĂĄ vlna pracantĹŻ, ale ta utuchĂĄ kvapem a okolo pĂĄtĂŠ patří ulice lidem z ĹĄichty se navracejĂ­cĂ­m, udĂĄlosti dne se jim lepĂ­ na paty, odnĂĄĹĄejĂ­ si je v taĹĄkĂĄch a na obličejĂ­ch. Jinak to vidĂ­m z domu. Po levĂŠ straně psacĂ­ho stolu mĂĄm okno a denně sleduji ten krĂĄtkĂ˝ film s repeticĂ­ – soused se vracĂ­ z banky, vystupuje z auta a otevĂ­rĂĄ branku, jezevčík, kterĂ˝ ho přiĹĄel uvĂ­tat s čumĂĄkem nahoru a ocasnĂ­ vrtulĂ­ , mĂĄ nĂĄhle vyhrazeno mĂ­sto za volantem, soused zapluje do garĂĄĹže a za chvĂ­li se vrĂĄtĂ­ branku zavřít. Silně bych znejistěl, kdyby svĹŻj vĂ˝stup jednou vynechal.




V tu dobu už přemítám, že je na čas opět vyrazit k Labi. Říkám tomu kontrola stavu hladiny, ve skutečnosti jsem hodinář, který se chodí každý den přesvědčovat, zda se Labe nezastavilo. Kromě toho se přesvědčuji, zda věci, z nichž se skládají rekvizity mých výprav a jež jsem potkal včera a před týdnem a před měsícem, zůstávají na svém místě. Dodávají mi představu o harmonii a ta dokáže opít něčím, co se podobá štěstí. Musím vyrážet na své obchůzky, je to rituál mé postavičky, jsem součástka v hodinovém strojku maloměsta, zapadám tam a těžko budu vypadávat. Jsem tu zaháknutý srdcem a také brkem s inkoustovou stopou.





Aleš Misař, 18. 8. 2011




(Nymburk, 29. 8. 2011, 12:00)

článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-3069

---

© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokĂĄnek | mapa strĂĄnek