WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
HlucnaSamota.Net
. časopis . : . . hudba - mp3 .
Hlučná samota - nymburk jinýma očima

Jacub Ontenel

skladatel moderní hudby

Byl nejpodivnější ze všech spolužáků na gymplu. Tichý, napjatý, jakoby něčím pořád pronásledovaný, uzavřený. Bůhvíproč jsem jako jeden z mála lidí, získal jeho důvěru. Po dlouhém oťukávání mi ukázal svůj svět, v němž žije už od dětství -- svět snů, nočního města a elektronické muziky, kterou mnoho let v osamělosti skládá. Poprvé ji představuje veřejnosti na Internetu v Nymburském hudebním archívu. Vystupuje pod pseudonymem, fotit se nenechá bez čepice a dvojích dětských plastikových brýlí. Teď jste i vy spiklenci: o tomto rozhovoru nesmí vědět ani jeho rodina.


Kdo jsi a co děláš?

Jsem tak dost zvláštní člověk a možná se to stává i normálním skladatelům, že myslí jinak než jejich posluchači. Jsem spíš orientovaný na starší hudbu 80. let, nejznámější jsou asi Pet Shop Boys. Od začátku se mi tam pletly náznaky vážné hudby, jako samostatný žánr jí sice nemám rád, ale do syntetizátorového popu se jinak míchají kytary a dechové nástroje -- kytary jsou na mě moc tvrdý, orchestr mi tam chybí. Dostatečným smícháním by mohl vzniknout originální mix. Jelikož jsem nenašel nikoho, kdo by se aspoň pokusil to se mnou dělat -- brali to spíš jako vtip -- zůstal jsem osamocen. Jsem tvořílek samouk. Pro někoho dalšího by to bylo spíš nepochopitelné a z hlediska možností nerealizovatelné.

Kam bys sám sebe žánrově zařadil?

Nechci aby ten název zněl nadřazeně: já tomu říkám Vision of Synthphony. Nechci aby někdo řekl, že to je vyloženě diskotéková hudba. Je to spíš parodie na diskotékovou hudbu. Jako když natočíte bláznivou komedii a pak na ni parodii. Ta ji zvážní, udělá ji smutnější. Je to smutnější diskotéková hudba.

Jak dlouho jsi tuhle muziku skládal?

Tahle práce trvala asi rok a půl. Vznikla mi škála asi dvaceti písniček, které jsem rozvrhl na dvě alba -- Vision a Synthphony. Klavír jsem se snažil rozvinout od jednoduchých prvků až po trylky, naznačila se mi celá varianta možností, které jsem postupně zavrhoval.

O čem ta muzika je?

Posluchač to musí poslouchat několikrát a pak to pochopí. Třeba One Day In Luminous City: je to jako když přijíždíte do města, je tam spousta aut, stres, bouřka a podobné efekty, pak je tam uvolnění, to je ten klavír. A pak zase vyjíždíte z města ven -- to jsou ty dramatické klávesové prvky -- ale pak pochopíte, že to je všechno za vámi, ta hektická atmosféra města a ta hudba jde doztracena. Město v noci je něco úplně jiného. Jiný svět.

Odehrávají se v tom jiným světě i jiný příběhy?

Určitě se tam odehrává nějaký děj, ale na to musí při poslechu přijít každý sám. Ve skladbě Serious Town to na mě působí tak, že hlavním záměrem není to projíždějící auto a člověk v něm, ale spíš pozorování budov, v závěru jde ta pětiminutová píseň doztracena a vy vidíte vzadu ty budovy. Ale ve skladbě One Day In Luminous City naopak jste tím záměrem vy: konkrétní člověk v tom autě. V takovém kontrastu to na mě působí.

Ale nejdřív si to poslechněte a nedávejte na řeči. Já je samozřejmě ignoruju.

Osaměle tvoříš... ty i tak osaměle žiješ...?!

Osaměle... Inspirace.... přichází náhodně a jsem za ní rád. Když se ta skladba povede, jsem rád. Jako písnička People Around Me. Nejdřív to byl remix, ale pak z toho vznikla osobní záležitost, kterou podmínil ten klavír.

Nemluvíš náhodou v nějakejch metaforách? Jakobys za těma nástrojema měl nějaký lidi...

Ten klavír ten mi vlastně nahrazuje určitý hlas, který bych tam rád měl, ale nemůžu ho získat.

Jakej hlas by sis představoval?

Prostě dívčí hlas, nevtíravý, sametový, jemný. Nebo i třeba dětský sbor.

Zdá se ti někdy o muzice?

Musím říct, že ne.

Nekecáš?!

No občas taky... Taky se mi to povede. Zrovna včera ve snu.

Na fotkách se schováváš...

Nemá to být symbol nadřazenosti. Nemám rád přímý pohled do obličeje, tak jsem si udělal takovou image dvojitých brýlí... Nechci se vytahovat. Je to image.

Chceš to dělat navždycky sám?

Zatím jo. Až japonci vyvinou přístroj, který bude převádět představy do reality...

Jacub Ontenel (pseudonym)

narozen 1981 v Praze, vystudoval základní, střední i jazykovou školu, studuje vyšší a sní o vysoké. Odmalička je v kontaktu s popem osmdesátých let, v hudebce se učil hře na klavír (a zkoušel i bicí), když ve dvanácti dostal klávesy, začal sám skládat. Píše o popových legendách (miluje je a ví o nich tolik jako málokdo) do samizdatových časopisů. Na Internetu vydal alba Synthphony a Vision, napřesrok chystá další. Doufá, že se mu skrze ně podaří navázat komunikaci s ostatními. Žije v Poděbradech. Zajímá se jen o hudbu. Miluje kočky, světla nočního města, sní o "sametovém nevtíravém dívčím hlasu".

(24. 8. 2003, 4:34)


vytiskni [=]

Tento článek zhlédlo 6737 párů očí.

Diskuse k článku

Hrůza děs!!!
anonymní uživatel, 22 . 9 . 2009, 10:47
Ahoj Václave,
tvé včerejší rádoby vystoupení v Československé Superstar jen potvrzuje dávno známý fakt, že tvá tvorba je víc než hrozná:-(

anonymní uživatel, 2 . 3 . 2008, 1:02
dobré. neobvyklé, ale dobré. mám tuhle muziku moc ráda. a nad všemy albi bych se rozplynula blahem. poslouchám to pořád dokola.

hudebni nekritik
anonymní uživatel, 10 . 11 . 2005, 2:02
tak nevim, stahl jsem si uz treti skladbu a je to cim dal tim stejne...

Magda
anonymní uživatel, 7 . 11 . 2004, 12:20
Dobrý den pane JaCube Václave Ontenele Hrdý. Tvoje alba mne nadchla, je to vážně něco - no jak jen bych to měla říct - no prostě je to všechno na HOVNO. Řezat čtvrt hodiny do kláves umí i tříletý dítě. Doporučovala bych ti hledat vyžití jinde.Tohle jsem vážně ještě nezařili!

anonymní uživatel, 1 . 4 . 2004, 6:09
Ahoj Jacube. Proklestila jsem se albem Spectrocity. Docela mě zaujmulo, ale musela jsem ho poslechnout více krát, abych ho lépe pochopila. Zajímavý mix, hodláš tak pokračovat i nadále ? Hodně úspěchů. Anna

Mirek-ahoj
anonymní uživatel, 13 . 3 . 2004, 9:18
Ahoj, všimnul jsem si, že se na tvé stránce objevil nový počin. Přiznám se, že to žánrové zařazené Vision Of syntphony nebo takto provedené skladby slyším opravdu poprvé. Opravdu neobvvyklé... ale musím říci, že sjem si některé písně poslechl opravdu velmi rád. Hned třeba ta první Vison Of Synthpny se mi docela zalíbila,. No a z těch dalších to byla například Back In Luminous City nebo z druhého Walling Express (zvlášť originální začátek toho vlaku). Opravdu zajímavé. napsal bych dříve, ale až nyní se mi podařilo dát počítač do provozu.

Šárka
anonymní uživatel, 5 . 3 . 2004, 11:33
Obě alba mě velmi nadchnula a musím se přiznat, že i velmi potěšila. Zní to velmi upřímně, originálně a není to vůbec vtíravé. Jen tak dál, už se těším na další počin
Šárka
(ps: Street Without Name a Walking Express jsou opravdu velmi suer!!!!)

Dobrá rada
anonymní uživatel, 1 . 12 . 2003, 12:48
Přestaň skládat ty blbosti a radši se ohol, učeš a novoň!

Hrůza!!!!!!!!!§
anonymní uživatel, 27 . 11 . 2003, 9:00
Vašku, je to hrozný, radši s tim přestaň, dokud je čas....!!!!!!!!!!!

Jacub Ontenel v hudebnim archivu
klokanek, 14 . 11 . 2003, 7:56
A jak jsi ty, Jacube, spokojen se svejma webovejma strankama. Chodi tam tolik lidi, kolik bys chtel, nebo te to spis zklamalo?


Odkazy:



© HlucnaSamota.net 2002 - 2012 | prostor poskytuje eldar.cz | web zrobil klokánek | mapa stránek