Když neslyšící není neslyšícím

Dále se dozvíte, že byl tento člověk okraden a nutně potřebuje na cestu domů, bývá uvedena i stanice, jistou částku peněz. Cifra se pohybuje podle mých zkušeností ve stovkách korun. Na pokus o slovní komunikaci dotyční samozřejmě nereagují a jen vám znovu ukáží lístek a přidají prázdný, nechápavý pohled – jsou přece neslyšící! A vy se máte přece smilovat, otevřít srdce a zároveň peněženku, pomoci jim! Postiženým přece musíme pomáhat, kdo by mohl odmítnout?

Takové „chudáky“ jsem měla štěstí potkat za posledních pár měsíců už třikrát. jednou to bylo v Praze na hlavním nádraží, ta samá slečna ale neváhala a přijela i do Nymburka a naposledy mě včera znovu „oslovil“ zhruba třicetiletý muž opět v nymburských ulicích, zřejmě je u nás hodně srdečných lidí. Všechny tři případy u mě naštěstí nepochodily, můj syn je totiž neslyšící a částečně ovládám znakovou řeč. Pokaždé, když jsem se s nimi snažila dorozumět „Jejich“ jazykem se dotyčný otočil na podpatku a rychle mizel.

Jedná se samozřejmě o podvod, promyšlený způsob žebrání, který zneužívá lidského handicapu. Před dívkou, která se tímto způsobem dožadovala peněz v jedné menší nymburské prodejně jsem ostatní nakupující varovat stihla, ale jak se ubrání takovému citovému vydírání ostatní, kteří těžko neslyšícího rozpoznají?

Jako člověka, který přichází s neslyšícími do styku mě tento způsob chování velmi pobuřuje a mám potřebu je bránit. Dovolím si tedy několik rad, jak rozpoznat člověka, který opravdu trpí sluchovou vadou:

1. Většina neslyšících lidí používá sluchadla.

3. Většina neslyšících není němá, pokusí se v závislosti na stupni vady méně či více srozumitelně mluvit.

A hlavně většině neslyšících lidí není zapotřebí se ani v dané situaci zachovat tímto způsobem! V neposlední řadě mohu doporučit se naučit alespoň jako sebeobranu proti lidským hyenám několik gest znakového jazyka.