Karel May psal příběhy z prostředí Divokého západu a arabských zemí, přestože je nikdy osobně nenavštívil. Většina jeho knih má stejnou osnovu: hlavní hrdina (na Divokém západě je jím Vinnetou, v arabských zemích Kara ben Nemsí), po jehož boku stojí věrný přítel (Vinnetou – Old Shatterhand, Kara ben Nemsí – hádží Halef Omar) a nejednou život zachraňující a věrný kůň.

Pro hlavní postavy bojující za dobro je typické, že nerady používají zbraně a nechtějí padouchy zabíjet. Proto je vždy nalákají na předem připravenou nástrahu a dávají jim šanci, aby se polepšili. Pokud se hrdinové dostanou do zajetí, vždy z něj bez problémů vyváznou. Stejně jako v pohádkách, tak i v mayovkách zvítězí dobro nad zlem.

Položme si otázku, jako funkci mají knihy Karla Maye. Tyto knihy byly napsány proto, aby byly čteny širokým obecenstvem. Autor do nich dokázal vložit spoustu napětí. Když se do nich ponoříme, zapomeneme na dění okolo nás a plně hltáme Mayovy řádky, proto by se většina jeho díla dala označit za literaturu s funkcí odpočinkovou. Má čtenáře prostě jen „pobavit“, nehledejme proto u nich funkci estetickou, i když ta zajisté do určité míry prostupuje do všech děl, ale to určitě nebylo prvotním cílem německého autora. Vzhledem k tomu, že jsou jeho knihy určeny především pro mládež, nesmíme opomenout ani jejich funkci výchovnou.

Důkazem toho, že knihy Karla Maye přitahují stále nové čtenáře, jsou neustále nově vznikající blogy, kde se dá zjistit téměř vše o knižních a filmových podobách mayovek. Většinou tam můžeme nalézt lexikon postav či lexikon oblíbených zbraní. Největší zbraní však zůstávají knihy, které obohatily o dobrodružství nejednoho čtenáře. Čtěme tedy mayovky (ale i další autory) nadále jen proto, že nás baví, a nenechme se ničím vyrušovat z dobrodružství v pouštích a prériích, ať v klidu na konci můžeme říct, že dobro nad zlem opět vyhrálo a hlavní hrdinové neutrpěli žádná vážnější zranění.

Hana Hudečková

Tento článek vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2010.