Chyba je složena ze tří částí, přičemž každá se vyznačuje zcela jinou koncepcí. První část, nazvaná Kryštof, přináší mozaiku z klasicky vyprávěného příběhu, deníkových záznamů vyšetřovatele, dopisů a básní. Složitá a překotná struktura textu slouží jako náhled do tajuplného příběhu. Uprostřed pole je nalezena mrtvola chlapce, Kryštofa. Leží v porostu prazvláštní, zcela neznámé rostliny černočerné barvy.

Skrze mozaiku různých žánrů se pomalu rozkrývá základní, prozatím realistické pozadí kriminálního případu o překupnících květin, který v následujících částech získá poměrně fantaskní rozměr. Vedle rozvíjení příběhu je první část charakteristická střídáním dvou rovin vyprávění. Vypravěč se chvílemi trpělivě zastavuje v okamžiku a básnickou drobnokresbou zaznamenává každý detail ve vnímání postavy. Výrazné je to například při popisu procesu umírání Kryštofa. „Všechno jej jemně kolébalo, pohupovalo a odnášelo s sebou. Plul po hladině louky. Kdyby spustil ruku, mohl by dlaní klouzat po vlnkách vrcholků rostlin.“ Toto poetické rozjímání je střídáno pasážemi, kde vypravěč sleduje životní příběhy jednotlivých postav. Zde autor promítá do stylového zpracování v celém románu výrazný motiv železniční dopravy. Biografické retrospekce popisuje způsobem, který připomíná letmý pohled do krajiny z rychlíku – všímá si remízku a strašáka na poli, ale přehlíží odstíny barev na stromech. Ze střídání náhledů, stylů a tempa za účelem přiblížení příběhu z různých hledisek a využití fantaskní reálie v románu je cítit spříznění Marka Šindelky prozaika s tvorbou Karla Čapka.

Příznačné je, že román začíná koncem. „Kryštofův život skončil na stejném místě, na kterém kdysi začal.“ Konec života je v Šindelkově próze velmi výrazným tématem. Nenastává ve chvíli, kdy přestává tlouci srdce a pracovat mozek. Umírání je spojeno s rezignováním na důvěru ve smysl vlastní osoby ve světě. Mrtvým je člověk v momentě, kdy se stal vyprázdněným.

Dvě hlavní postavy románu, Kryštof a Andrej, spojuje jejich vykořeněnost ze společnosti. Jako malý trpí Kryštof přehnaným strachem z bolševníku. Je přecitlivělý a plachý, tudíž stojí mimo kolektiv svých vrstevníků. Andrej vyrůstal v dětském domově a následně byl adoptován. Z vykořeněnosti pramení potřeba těchto chlapců hledat vlastní cestu životem. Nalezené způsoby jsou rozlišné, ovšem v obou případech úspěšné. Problém nastává ve chvíli, kdy postavy opustí víra v možnost dalšího pokračování vykročených cest a rezignují na své dosavadní způsoby života. V tu chvíli se stávají vyprázdněnými a začíná u nich proces umírání. Autor (třebaže ten implikovaný) si s motivem vyprázdněnosti navíc šikovně pohrává, když ji zkouší fantaskním způsobem překonat jakýmsi falešným naplněním. V případě překupníka rostlin Kryštofa je sekundární naplnění provedeno pašovanou exotickou rostlinou, kterou si nechá vrůst do těla, aby získal horentní sumu peněz pro budoucí život. Ztráta víry k nalezenému prostoru pro svou osobu ve světě ale vede u Šindelky zcela neúprosně k zániku a pokus o falešné naplnění je jen posledním výkřikem před smrtí.

Chyba je navíc skvěle vyprávěnou knihou. Posouvání v čase, střídání stylů i nesamoúčelné prolínání prózy a poezie je výborně zvládnuté a činí tak knihu velmi čtivou. Jen na několika málo místech se autor nechal strhnout dramatičností příběhů a propadl příliš intenzivně překotnosti a úsečnosti. Dalším malým nedostatkem je občasné odbočování ve vyprávění k motivům či postavám pro příběh nepříliš důležitým. To vše jsou ale pro prozaický debut mladého autora chyby natolik nepatrné, že si toto slovo zaslouží v recenzi figurovat pouze při zmiňování názvu knihy.

Marek Dobrý

Marek Šindelka: Chyba. Nakladatelství Pistorius&Olšanská s. r. o., Příbram, 2008. 192 stran.

Šindelka - Chyba (zvětšit)

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.