O letošním vítězi rozhodla již v říjnu pětičlenná porota ve složení předseda Pavel Janáček (literární teoretik) a členové Ivan Binar (spisovatel, bývalý předseda Obce spisovatelů), Stanislav Škoda (literární kritik a překladatel), Petr Borkovec (básník, laureát Ortenovy ceny 1995) a Jiří Hájíček (prozaik, laureát ceny Magnesia litera 2006).

Slavnostní ceremonie se konala v reprezentativním Brožíkově sálu. Kdo přišel o něco dřív, ocitl se ve víru posledních příprav na literární událost. Mohl spatřit chystající se novináře a televizní štáb, herce Martina Stropnického, připravujícího se na úvodní slovo, a především lehce nervózního básníka Marka Šindelku, který v doprovodu oprávněně pyšné maminky přijímal četné gratulace a pózoval fotografům.

Oficiální začátek byl v šestnáct hodin, ale pořadatelé nebyli nikterak přepjatí a „akademickou čtvrthodinkou“ dali šanci i opozdilcům. Příjemným zahájením bylo vystoupení dechového kvinteta studentů Pražské konzervatoře, kteří zahráli skladbu Antonína Reichla. Poté všechny přítomné přivítal Martin Stropnický, který vyhlášení moderoval, a pohovořil o historii ceny a pravidlech soutěže. Cena Jiřího Ortena se udílí autorovi prozaického či básnického díla napsaného v češtině, přičemž autorovi nesmí být v době dokončení díla více než třicet let. Podmínkou je knižní vydání díla nebo alespoň otištění jeho podstatné části v časopise během posledních dvanácti měsíců před uzávěrkou soutěže. Cenu založilo v roce 1986 Kolegium pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání s cílem oceňovat autory publikující v samizdatu. Dnes ji organizuje Mladá fronta a Magistrát hlavního města Prahy, který také přispívá finanční částkou pro vítězného autora.

Za pražský magistrát promluvil Bohumil Černý, radní pro oblast kultury. Zdůraznil, že Ortenova cena otevírá okno do světa literatury, a je tak pro laureáty cenou do jisté míry zavazující. Celý svůj projev četl, nevyjímaje ani gratulaci básníkovi, kterého závěrem překřtil z Šindelky na Šimečku. Ovšem nutno dodat, že původně měl na jeho místě stát pražský primátor Pavel Bém, který se na poslední chvíli omluvil.

Z porotců si vzali slovo předseda Pavel Janáček a Petr Borkovec. Pavel Janáček mluvil především o významu Ortenovy ceny. Ten podle něj není dán ani pořadatelem, ani místem konání, váhu ceně dává seznam laureátů, kteří ji dostali (např. Tereza Boučková, Zuzana Brabcová, Michal Viewegh, Petr Borkovec či Jaroslav Rudiš). Zdůraznil také, že Cena Jiřího Ortena má v českém literárním životě jedinečné postavení, protože mapuje svět mladé literatury. V posledních letech je při udělování této ceny patrný trend nastolování nových jmen, laureáty již nejsou autoři prověření, ale především mladí debutanti, ne náhodou ve věku Jiřího Ortena. Petr Borkovec se ve své řeči zaměřil na oceněnou sbírku Marka Šindelky Strychnin a jiné básně. Řekl, že při čtení této knihy ho stále napadala dvě slova – samota a starost. Dvaadvacetiletý básník napsal knihu o svém dětství se stydlivou překotností první zpovědi. V jeho sbírce vyzdvihl Borkovec především starost o bratra, kniha je podle něj pozoruhodný pečovatelský deník a žádná báseň v ní nepatří mezi slabší.

A pak už přišlo to hlavní, kvůli čemu se všichni přítomní sešli – předání ceny, jejíž součástí byl i šek na padesát tisíc korun. Kolem oceňovaného básníka se v mžiku vytvořila nepropustná hradba fotografů, takže ostatní z vrcholného momentu večera neměli nic. S o to větším napětím byl očekáván projev Marka Šindelky, který jej zahájil slovy: „Musím se jít ještě jednou napít, omlouvám se, jsem velký trémista.“ Pak poděkoval nakladatelství Paseka za vydání knihy, přátelům a rodině (jmenovitě bratrovi, kterému sbírku věnoval, a „mámě za podporu a výchovu“) a všem lidem, kterým se sbírka líbila a díky nimž tu dnes mohl být. Místo dalšího řečnění přečetl titulní a nejdelší báseň ze své sbírky, báseň Strychnin. Řekl, že je o jeho bratrovi a o velmi zlé době, která už je snad naštěstí pryč. Při čtení z Marka Šindelky evidentně spadla tréma, mluvil klidným, zvučným hlasem a bylo vidět, jak hluboce prožité jsou tyto verše, které místy recitoval zpaměti. Následoval velký potlesk a mnoho gratulací. Letošním laureátem Ortenovy ceny se tak stal zase jeden talentovaný mladý člověk.

LitENky č. 2/22, roč. 2006/2007