Debata k článku "Když neslyšící není neslyšícím"

Taky se mi stalo, že mě "neslyšící" s přívěškem a kartičkou kontaktoval. Ačkoli jsem měl drobný pocit provinění, kartičku i přívěšek jsem mu vrátil. Pravda, málem mi utrhl prst, když mi onu cetku rval z ruky (nevšiml si, doveda, že se mi do kroužku připletl malíček..) a byl bych dávno na pravdě boží, kdyby se pohledem mohlo vraždit, přesto však jsem si prošel svým privátním peklem. "Co jsi to za člověka, když nejsi ochoten pomoci bližnímu svému?", vyčítal jsem si. Proud svých výčitek svědomí jsem ovšem zastavil v okamžiku, kdy panťák (takovej ten moderní, čudlíkovej:o) ) začal bzučet na znamení, že odjíždí. V klukovi najednou "bouchly saze" a s elegantní otočkou na podpatku vyklidil vlak. Že by snad zázrak a neslyšícího opustil jeho handicap? Nebo jen nedopatřením na ústředí vyfasoval špatnou kartičku avizujjící jeho "hluchoněmost", ačkoli měl dostat pouze tu pro němé?... Ne, v žádném případě nechci danou problematiku zlehčovat, děkuji energii, že mi dovolila narodit se jako relativně zdravý, ale ono citové vydírání mi začíná čím dál více lézt na nervy...

I já mám zkušenost s tímto druhem žebrání a opravdu to nenávidím! Také asi proto, že jsem studovala speciální pedagogiku a znakovou řečí se domluvím a znám neslyšící,kteří tohle berou jako útok proti nim. A ona dívka z pražského nádraží?Není to taková dlouhovlasá v žlutooranžové bundě, co chce do Brna a vždycky u toho srdceryvně pláče?!:o)

Sám jsem několikrát potkal kdysi ve vlaku "neslyšící". Tenkrát ještě nabízeli přívěšky za pár korun, takže to byl aspoň "obchod" a ne žebrota. Ovšem na tyhle žebráky jsem narazil taky. A musím říct, že po odmítnutí se tvářej velmi zle a rozezleně a odchází s rozhořčenou gestikulací. Pozor na ně.