Nechodím často po autogramiádách, ale na Dorotu Maslowskou jsem se těšil: je to autorka z nejmladších a podle její knihy se dalo předpokládat, že má v hlavě jasno a dovede o lecčems promluvit zpříma a bez zábran. To jistě využije i této příležitosti, aby se s lidmi, kteří za ní přijdou, podělila o své zkušenosti, o své dojmy z lidí a z literatury! Chyba lávky - Dorota neřekla vůbec nic. O krátké představení knihy se postaral její vydavatel, čestný host Jaroslav Rudiš pak s nadšením přečetl ukázky. I překladatelka se dostala ke slovu, i když zprvu nevěděla, co má říkat. Ale Dorota Maslowská coby hlavní hvězda setkání se jen celou dobu tvářila ztrápeně a rukama si zakrývala obličej, aby nemohla být fotografována. Ke konci akce dostali sice návštěvníci autogramiády příležitost se ptát, ale to až po ujištění, že Dorota přijela nočním vlakem a že už absolvovala řadu interview. Kdo by měl odvahu k otázce, kdo by ještě stál o odpověď?

Aby bylo jasno, nechci tu pochybovat o Dorotě Maslowské jako autorce ani jako o člověku. Pravděpodobně byla skutečně přetížena a nejspíš ani nevidí velký smysl v autogramiádách a fotografování. Chci jen říci, že propagace dobré knihy v tomto případě jaksi selhala. Když už se vydavatelům nepodaří přemluvit spisovatele, aby se tvářil příjemně, nemají ho vůbec tahat na veřejnost.