Představitelka nejmladší polské prózy Dorota Masłowská (nar. 1983) vstoupila na literární scénu před šesti lety „hiphopovým románem“ Červená a bílá (Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną), který svou originalitou vyvolal mohutný ohlas nejen v Polsku (česky vyšel v roce 2004) a autorce přinesl kromě respektu kritiků pověst enfant terrible polské literatury. Po třech letech spekulací, zda se jí podaří navázat na úspěšný debut, vydává Masłowská svůj druhý opus, podobně koncipovanou novelu Královnina šavle (Paw królowej). A ukázalo se, že naděje do ní vkládané vskutku nebyly marné – v roce 2006 Masłowská získala prestižní polskou literární cenu Nike. Po dvou letech se Královnina šavle konečně dostává k českému publiku prostřednictvím nakladatelství Fra a překladu Barbory Gregorové.

Při prvním pohledu do této útlé knihy napadne čtenáře neseznámeného s tvorbou Masłowské otázka, zda-li se vůbec jedná o prózu: ono se to totiž rýmuje. Rýmy jsou to neučesané, místy odporující gramatice, místy podle vzoru láska – páska, neplnící zde žádnou estetickou funkci, nýbrž pouze fungující jako činitel rytmu, zkrátka jako u hiphopové písně, jíž koneckonců Královnina šavle, pokud jí tedy chceme do nějakého žánru zařadit, je, byť poněkud parodující sebe sama.

Píseň – epos, jejž zpívá MC Doris, autorčino alter ego – vypráví osudy několika hrdinů, odehrávající se v nevlídných částech současné Varšavy (ale stejně dobře by se tak mohlo dít třeba v Praze či Budapešti, i přes tradičně polský důraz na národní sebereflexi). Hrdinové, či spíše antihrdinové této varšavské odysey jsou postavičky postrádající hlubší psychologické vykreslení, jsou šablonovité, schematické: prostoduchá dívka odpudivého vzhledu, deprivovaný popový zpěvák toužící stát se Švédem, demagogický hudební producent, básnířka bez výrazu, schovávající se za alternativní umění a jim podobné. V podstatě nejde o nic jiného nežli o různá více či méně nadsazená (čtenář ať laskavě porovná se svou vlastní zkušeností) zosobnění všeho negativního, co s sebou nese život v (středo)evropském velkoměstě, v masové popkultuře a konzumerismu, to vše doplněno v Polsku často tematizovanými problémy, jako je homofobie nebo ambivalentní vztah k vlastní zemi.

Takovýto obraz nešvarů moderní doby jistě není nijak originální, navíc může zavánět lacinou satirou. Naštěstí těžiště Královniny šavle spočívá někde úplně jinde – a sice ve hře s jazykem. Masłowská totiž nezůstává u hiphopového patetického deklamování, ale s nadhledem využívá, převrací a recykluje popkulturní diskurs, jazyk reklamy a médií v celé jeho obludnosti, mísí poetismy s nejhrubšími vulgarismy, využívá archaickou skladbu i slovník. Nutno uznat, že výsledkem je text překvapivě soudržný, přes přirozený odpor, jejž na začátku čtení klade, svižně plynoucí v tempu daném pravidelností rýmů.

Je jasné, jak veliká úskalí skýtá takový text (a navíc metatext – Masłowská hojně cituje a parafrázuje jak kanonická díla, tak zcela vněliterární texty, polské reálie) pro překladatele. Barbora Gregorová se postavila k tomuto materiálu tak, že – řekněme rovnou naštěstí – se v místech nezbytných uchýlila k analogiím z českého prostředí, ať už se jedná o parafráze populárních textů, či užití nářečí. Ozývají se sice polemické hlasy některých překladatelů, nakolik lze (ne)spoléhat na čtenářovy kulturní znalosti, ale ty jsou v tomto případě logické. Gregorová každopádně odvedla svědomitou práci, díky níž – po splacení dluhu minulosti v podobě překladů dalšího „nepřeložitelného“ Poláka Witolda Gombrowicze od Heleny Stachové a Ericha Sojky – má možnost český čtenář udržovat styk s tím nejpodstatnějším z dnešního literárního dění u našeho severního souseda.

Masłowská, Dorota: Královnina šavle. Překlad: Barbora Gregorová. Fra, Praha 2008. 142 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.