Boty a značky (zvětšit)

Albín, majoritní ich-vypravěč, má za sebou funkcionářskou minulost. Do strany vstoupil, protože byl a je slaboch. Neumí se vzepřít, zato ukázkově dodržuje směrnice. Krom toho je pedant a fetišista přes boty. Ale i straníci Albínova „nevinného typu“ jsou odsouzeníhodní, naznačuje Zonová. Neboť přihlíželi a dopouštěli. Bohužel, Albín ani ve chvíli trestu, kdy je usvědčen ze závadných styků a ztrácí lukrativní místo na výsluní, odpovědnost za vlastní minulost nedokáže přijmout.

Boty a značky se prozáří barvami – fauvisticky děsivými, expresivně naléhavými, pointilisticky mrazivými i surrealisticky zvrácenými – tehdy, když přijde řeč na Albínův nezvládnutý vztah ke svobodomyslné manželce Eddě a synu Adamovi. Oba dva dusil pedanstvím, až je zcela ztratil. Už v předchozím Za trest a za odměnu se Zonová projevila jako vynikající autorka nuancí lidských vztahů. Vedle palčivých politických otázek jsou neopomenutelnou významovou součástí díla.

Román je i přes mírně rozmělněný konec (poslední asi čtyři kapitoly působí v jinak komplexní struktuře zbytečně) ostrý jako samurajský meč, který zrcadlí tu pokřiveně až do groteskna, tu s uzemňující věrností, ale nikdy a před ničím neuhýbá. Čtenáři není na rozdíl od Albína dána možnost letargie. Naléhavý text Anny Zonové jitří city, nahání husí kůží, způsobuje souhlasné kývání i šokované kroucení hlavou. Je výborný. Ale klid do duše vám nejspíše nevnese.

Ema Stašová

Zonová, Anna: Boty a značky. Torst, Praha 2007. 168 stran.