WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Večer plný ironie

Letošní udílení státních cen za literaturu a překladatelské dílo hrozilo fiaskem
Ema Stašová

Stát předal dvěma vyvoleným Cenu za literaturu a překladatelské dílo. Stalo se 25. října v působivých prostorách Českého muzea hudby. Ceremonii provázela vzrušená diskuze. Jak by ne, když jedním z laureátů byl Milan Kundera.


S kolegyní Markétou jsme na určená místa zasedly s velkým předstihem. Nechtěly jsme opožděným příchodem zneuctít tak významnou chvíli, jakou se nám předávání státní ceny zdálo být. Po doznění jazzových melodií orchestru Josefa Hlavsy nás z mylného pocitu lakonicky vyvedl moderátor Jiří Dědeček. „Většina politiků, kteří příslibili účast, tu dnes nejsou. V parlamentu probíhají interpelace a u židovského hřbitova se odkrývá deska Pavla Tigrida,“ sdělil přítomným, ironicky poškubávaje prošedivělým knírem.

Právě Pavel Tigrid před dvanácti lety zahájil tradici udílení státních cen výjimečným osobnostem českého literárního a překladatelského světa. Svůj dík mu vyjádřil například Martin Štěpánek. Tedy vlastně Mirek Topolánek, jehož slova Štěpánek četl z poněkud zmačkaného papíru; s ohledem na někdejší hereckou profesi disponoval překvapivě nejistým hlasem. Inu, rétorika současného předsedy vlády je asi náročný interpretační úkol…

„Loňský laureát je stejně zajímavý jako loňské noviny,“ osvěžil sebeironií vzduch v sále František Fröhlich, minulý rok ověnčený překladatel. Přišel předat symbolické žezlo Antonínu Přidalovi, „barokní osobnosti se širokým záběrem“, jak se vyjádřil předseda odborné poroty Jaroslav Kovář. Přestože měl Přidal v letech normalizace ztíženou možnost publikace, překládání z angličtiny a španělštiny se nikdy nevzdal. Stylistický um, novátorskou odvahu a bohatý slovník skrýval pod pseudonymy a vypůjčenými jmény kolegů. Přeložil mj. humoristický román L. Rostena Pan Kaplan má třídu rád, některá dramata F. G. Lorky, prózy J. Hellera, J. Updika, I. B. Singera a mnohých dalších. „Cením si čtenářů, kteří vědí, že není úlovku bez sítě,“ pronesl při převzetí ceny sestávající z diplomu a broušené vázy.

V sále počínalo vibrovat vzrušení: na řadu přicházela cena za původní literární tvorbu. Zahraniční hosté a náměstci nepřítomných politiků nervózně poposedávali, novináři žhavili diktafony a cvakali propiskami. Napětí vrcholilo během vystoupení ženského tria Lyrico. Trpělo obvyklým lyrickým nešvarem: rozvleklostí.

Předávání Státní ceny za literaturu, Antonín Přidal

Předávání Státní ceny za literaturu, Antonín Přidal (zvětšit)

Konečně předstoupil předseda odpovědné poroty, profesor Aleš Haman. „Milan Kundera je autor dvojí kulturní identity, nicméně jev bilingvismu je u nás tradiční,“ reagoval na mediální debatu, zda si státní cenu zaslouží jedinec, který je dnes už více Francouz než Čech.

Jiří Bartoška přednesl vtipnou ukázku z dramatu Jakub a jeho pán. A pak to přišlo. Naivní jedinci, kteří čekali Milana Kunderu v sále, si povzdechli. Samozřejmě, že ji nepřišel převzít osobně. Vyslal zastupující agenturu s omluvenkou jako ze žákovské knížky: „Pan Kundera bohužel nemohl přijet, protože je nemocen,“ oznámil sálu pověřený Jiří Srstka.

Ale nebyl by to Kundera, aby dovolil ději odvíjet se očekávaným způsobem. V proslovu na záznamu zvaném audio autorku této reportáže, a pravděpodobně i mnohé další, přesvědčil, že si ocenění vyšlé z jeho prapůvodní vlasti hluboce váží. S nepřeslechnutelným dojetím mluvil o krásách českého jazyka a humoru, který jej nepřestává fascinovat. „Nedávno jsem od Jiřího Menzela obdržel kazety s jeho krásnými filmy. Mají kořeny v uvolněných šedesátých letech, na která rád vzpomínám,“ uzavřel svou řeč melancholicky.

Proroctví o ceremoniálu a jeho možné trapnosti se tedy nevyplnila. Rozhodně ne zcela. Autorka této reportáže přesto odcházela v mírně rozpačitém rozpoležení. Odvážila se totiž Jiřímu Dědečkovi a jeho ironickému kníru položit anketní otázku o první knize vzpomínek. „Jakže? Literární novinky? Timur a jeho parta!“ pronesl písničkář a zamířil si to ke švédskému stolu. „Tak tohle nejspíš nepoužijeme,“ hlesla má šokovaná kolegyně. A vidíte tu ironii...


Ema Stašová


LitENky č.2/28, roč.2007/2008

(18. 11. 2007, 12:00, přidal uživatel ema.stasova)

Související články

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek