Prostředí není voleno nějak špatně. Mistrovství světa, napětí, fanouškovské nadšení i zoufalství disponuje potenciálem oslovit jistý okruh čtenářů. Napínavé popisy zápasů bohužel neoživí rozplizlou dějovou linii, ve které Honza prchá ze skřípajícího vztahu s náhle nalezenou sestrou Simonou.

Příběh rotuje poněkud nudně v kruhu, Honza se Simonou, ve snaze oddálit návrat do reality, krouží autem okolo Prahy, neschopni postavit se náročnějším životním situacím. Hájíček vsadil na dialogy, což byla osudová chyba, neboť už Selký baroko trpí autorovou neschopností skrze promluvy psychologicky vymezit postavy. Nespoutaně výřečná Simona zaplňuje příběh řečmi, které byste čekali od životem protřelé, nepříliš duchaplné devatenáctky. Šedá Radka je mlčící, do úmoru pracující workoholička, kterou zastihnete během vyprávění jen několikrát na odchodu nebo na telefonu. Samotný hrdina je povalečský fotbalový fanda, který mezi chvátáním z hospody do hospody na televizní přenos neustále vykřikuje, že už si potřebuje opravdu odpočinout.

Novela bývá popisována jako příběh o osamělosti a citové vyprahlosti. Nikdo už ale nedodává, že jde o osamělost před televizní obrazovkou a citově vyprahlí jsou Radka, Honza a Simona jenom proto, že systematicky pracují na tom, aby se udřeli k smrti v auditu / uváleli před televizí u fotbalu / uchlastali na první diskotéce.

Pokud se s příběhem rozpustíte do ztracena, tedy až ke konci, budete doufat, že tento typ introspekce do mužského světa nijak nepředznamenává vývojové tendence populární četby, nezávisle na tom, jak moc ochlazení do lidských vztahů vnáší technické 21. století.

Ina Marešová

Hájíček, Jiří: Fotbalové deníky. Vydal Host, Brno 2007. 160 stran.

LitENky č. 2/28, roč. 2007/2008