postřeh
Jana.Prok
Chtěla bych se touto cestou připojit ke gratulaci, protože takové představení jako byla Manon Lescaut jsem již dlouho na prknech Hálkova divadla neviděla.
Znám styl režie Evy Hrubé a neuměla jsem si představit, jak dopadne Manon v neklasickém pojetí. Ale jsem milovník nových a netradičních zpracování a o to v tomto představení šlo. Pojmout známou a stokrát zpracovanou klasiku a vtělit jí novou tvář, ale s citem a vkusem. To přesně se celému souboru podařilo a podle mého názoru na 100%. Všechno bylo propojeno se vším, nikde nic nevyčnívalo, nepřekáželo, nepřebývalo ani nescházelo. Navíc má divák spoustu prostoru pro namáhání svých mozkových závitů a pro použití fantazie.
Musím se přiznat, že od pláče mě na konci představení odradilo jen to, že jsem si opakovala:“Jsi nalíčená!“ Opravdu jsem nečekala, že představitelka Manon dokáže tak sugestivně divákovi předvést odchod z tohoto světa.
Podle mého názoru by měl být Nymburk hrdý na to, že se v tomto městě hrálo takovéto hodnotné a nádherné představení. Za sebe jsem ráda, že alespoň pár mladých lidí netrávilo svůj volný čas poflakováním, konzumováním čehokoli omamného, a že lidé odcházeli domů a měli o čem přemýšlet, protože toto představení v nich na dlouhou dobu zanechalo spoustu dojmů a pocitů. Za to patří dík celému ansamblu.
Janča
(17. 5. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1559
Představení Manon Lescaut
Jana.Prok
Chtěla bych se touto cestou připojit ke gratulaci, protože takové představení jako byla Manon Lescaut jsem již dlouho na prknech Hálkova divadla neviděla.
Znám styl režie Evy Hrubé a neuměla jsem si představit, jak dopadne Manon v neklasickém pojetí. Ale jsem milovník nových a netradičních zpracování a o to v tomto představení šlo. Pojmout známou a stokrát zpracovanou klasiku a vtělit jí novou tvář, ale s citem a vkusem. To přesně se celému souboru podařilo a podle mého názoru na 100%. Všechno bylo propojeno se vším, nikde nic nevyčnívalo, nepřekáželo, nepřebývalo ani nescházelo. Navíc má divák spoustu prostoru pro namáhání svých mozkových závitů a pro použití fantazie.
Musím se přiznat, že od pláče mě na konci představení odradilo jen to, že jsem si opakovala:“Jsi nalíčená!“ Opravdu jsem nečekala, že představitelka Manon dokáže tak sugestivně divákovi předvést odchod z tohoto světa.
Podle mého názoru by měl být Nymburk hrdý na to, že se v tomto městě hrálo takovéto hodnotné a nádherné představení. Za sebe jsem ráda, že alespoň pár mladých lidí netrávilo svůj volný čas poflakováním, konzumováním čehokoli omamného, a že lidé odcházeli domů a měli o čem přemýšlet, protože toto představení v nich na dlouhou dobu zanechalo spoustu dojmů a pocitů. Za to patří dík celému ansamblu.
Janča
(17. 5. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1559