názor
Lucretia
Po dlouhé době jsem zavítala opět na tyto stránky a po přečtení všeho tady mi to nedá a přispěji svou ,,troškou do mlýna“. I já včera seděla v potemnělém hledišti Hálkova divadla, abych načerpala trochu ,,duševní stravy“. A že bylo co čerpat! Manon Lescaut překvapila. Jen ne tak, jak jsem si původně myslela, že překvapí.
Je fajn, že je na jevišti pohyb, ale když do Nezvalových veršů, recitovaných hlavními postavami, stále někdo ,,courá“ sem a tam, hře to nepřidá, naopak spíše ubere. Později, když se ,,stěny pokoje“ hnuly a ,,okno“ popošlo o pár metrů vedle,napadlo mě, že nic proti fantazii, ale stát se tohle v běžném životě, asi mi ,,jebne“. Ale to nechte být, jsem už taková, jednu chvíli jsem dokonce fascinovaně pozorovala rytíře Dex Grieux, jak chodí dokola po jevišti a pod bílou košilí mu prosvítá tetování:o) Jo mimochodem: hudbě – velice efektní - by neškodilo ubrat volume nebo hercům přidat na hlase. Nezklamal mě Jirka Vetešník, ba co víc: překvapil mě, netušila sem, co v něm dřímá… Naopak Manon mi nějak nesedla… Mám pocit, že ač šestnáctileté ,,dítě“ je Manon protřelá svůdnice, která – ač dítě napohled – ví, kterak si omotat muže kolem prstu. Jenže v téhle Manon jsem svůdnost nenašla. Přišla mi jako zmatené naivní děcko uprostřed velkoměsta, poprvé bez rodičů, které neví, co si počít a bojí se… Toť můj názor.
Každopádně byl na celém představení znát rukopis Evy Hrubé. Její Vyhoštěný anděl neměl chybu, tohle mi ovšem tak úžasné nepřišlo (přece jen jsem – co se klasiky týká – drobet puritán), ale určitě si zaslouží pochvalu za měsíce dřiny, protože představení – ač není můj šálek čaje – jistě svým způsobem zaujme každého. Přiznávám bez mučení, že zaujalo i mě, jinak bych ho hned po odchodu z divadla pustila z hlavy a nespisovala tento pamflet…:o)
Přesto si neodpustím pár slov závěrem: Vím, že Hálek není jen spolek přesluhujících, také vím, že mladá krev se tam dá najít, jen nevím, proč musí Hálkovci, když chtějí hrát a kteří chtějí, aby Hálek nezemřel, chodit na konkurzy do ,,hálkovského“ představení…
(10. 5. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1541
Jen tak na okraj...
Lucretia
Po dlouhé době jsem zavítala opět na tyto stránky a po přečtení všeho tady mi to nedá a přispěji svou ,,troškou do mlýna“. I já včera seděla v potemnělém hledišti Hálkova divadla, abych načerpala trochu ,,duševní stravy“. A že bylo co čerpat! Manon Lescaut překvapila. Jen ne tak, jak jsem si původně myslela, že překvapí.
Je fajn, že je na jevišti pohyb, ale když do Nezvalových veršů, recitovaných hlavními postavami, stále někdo ,,courá“ sem a tam, hře to nepřidá, naopak spíše ubere. Později, když se ,,stěny pokoje“ hnuly a ,,okno“ popošlo o pár metrů vedle,napadlo mě, že nic proti fantazii, ale stát se tohle v běžném životě, asi mi ,,jebne“. Ale to nechte být, jsem už taková, jednu chvíli jsem dokonce fascinovaně pozorovala rytíře Dex Grieux, jak chodí dokola po jevišti a pod bílou košilí mu prosvítá tetování:o) Jo mimochodem: hudbě – velice efektní - by neškodilo ubrat volume nebo hercům přidat na hlase. Nezklamal mě Jirka Vetešník, ba co víc: překvapil mě, netušila sem, co v něm dřímá… Naopak Manon mi nějak nesedla… Mám pocit, že ač šestnáctileté ,,dítě“ je Manon protřelá svůdnice, která – ač dítě napohled – ví, kterak si omotat muže kolem prstu. Jenže v téhle Manon jsem svůdnost nenašla. Přišla mi jako zmatené naivní děcko uprostřed velkoměsta, poprvé bez rodičů, které neví, co si počít a bojí se… Toť můj názor.
Každopádně byl na celém představení znát rukopis Evy Hrubé. Její Vyhoštěný anděl neměl chybu, tohle mi ovšem tak úžasné nepřišlo (přece jen jsem – co se klasiky týká – drobet puritán), ale určitě si zaslouží pochvalu za měsíce dřiny, protože představení – ač není můj šálek čaje – jistě svým způsobem zaujme každého. Přiznávám bez mučení, že zaujalo i mě, jinak bych ho hned po odchodu z divadla pustila z hlavy a nespisovala tento pamflet…:o)
Přesto si neodpustím pár slov závěrem: Vím, že Hálek není jen spolek přesluhujících, také vím, že mladá krev se tam dá najít, jen nevím, proč musí Hálkovci, když chtějí hrát a kteří chtějí, aby Hálek nezemřel, chodit na konkurzy do ,,hálkovského“ představení…
(10. 5. 2006, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2006
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-1541