|
názor
Jen tak na okraj...
Lucretia
Po dlouhé době jsem zavítala opět na tyto stránky a po přečtení všeho tady mi to nedá a přispěji svou ,,troškou do mlýna“. I já včera seděla v potemnělém hledišti Hálkova divadla, abych načerpala trochu ,,duševní stravy“. A že bylo co čerpat! Manon Lescaut překvapila. Jen ne tak, jak jsem si původně myslela, že překvapí.
Je fajn, že je na jevišti pohyb, ale když do Nezvalových veršů, recitovaných hlavními postavami, stále někdo ,,courá“ sem a tam, hře to nepřidá, naopak spíše ubere. Později, když se ,,stěny pokoje“ hnuly a ,,okno“ popošlo o pár metrů vedle,napadlo mě, že nic proti fantazii, ale stát se tohle v běžném životě, asi mi ,,jebne“. Ale to nechte být, jsem už taková, jednu chvíli jsem dokonce fascinovaně pozorovala rytíře Dex Grieux, jak chodí dokola po jevišti a pod bílou košilí mu prosvítá tetování:o) Jo mimochodem: hudbě – velice efektní - by neškodilo ubrat volume nebo hercům přidat na hlase. Nezklamal mě Jirka Vetešník, ba co víc: překvapil mě, netušila sem, co v něm dřímá… Naopak Manon mi nějak nesedla… Mám pocit, že ač šestnáctileté ,,dítě“ je Manon protřelá svůdnice, která – ač dítě napohled – ví, kterak si omotat muže kolem prstu. Jenže v téhle Manon jsem svůdnost nenašla. Přišla mi jako zmatené naivní děcko uprostřed velkoměsta, poprvé bez rodičů, které neví, co si počít a bojí se… Toť můj názor.
Každopádně byl na celém představení znát rukopis Evy Hrubé. Její Vyhoštěný anděl neměl chybu, tohle mi ovšem tak úžasné nepřišlo (přece jen jsem – co se klasiky týká – drobet puritán), ale určitě si zaslouží pochvalu za měsíce dřiny, protože představení – ač není můj šálek čaje – jistě svým způsobem zaujme každého. Přiznávám bez mučení, že zaujalo i mě, jinak bych ho hned po odchodu z divadla pustila z hlavy a nespisovala tento pamflet…:o)
Přesto si neodpustím pár slov závěrem: Vím, že Hálek není jen spolek přesluhujících, také vím, že mladá krev se tam dá najít, jen nevím, proč musí Hálkovci, když chtějí hrát a kteří chtějí, aby Hálek nezemřel, chodit na konkurzy do ,,hálkovského“ představení…
(10. 5. 2006, 0:00, přidal uživatel Lucretia)
vytiskni
Tento článek zhlédlo 4553 párů očí.Diskuse k článku
Wethesovi
Wethes:v pohodě, sem byla drobet netrpělivá:o)
K pojetí postavy Manon
anonymní uživatel, 16
. 5
. 2006, 1:07
Myslím si, že to záleží také na herečce, jak se postavy Manon chopí. A Šárka se našla právě ve "svůdné naivitě"! V tom se cítí nejjistější, i to je možné pojetí té role! Věřím však, že kdyby chtěla, dokázala by zahrát i "ďábelskou" svůdnici. V jejích možnostech to spočívá. A za premiéru jí vysekávám poklonu. Pierre
Tetování
koren, 10
. 5
. 2006, 6:21
Kdyby o tetování nebyla zmínka v tomto článku, nevzpomněl bych si na něj, ale viděl jsem jej prosvítat pod košilí také. Tuším, že bylo zezadu na rameni. Přiznávám bez mučení, že předlohu absolutně neznám, tak jsem si pohrával s myšlenkou, zda bude tetování na pódiu odhaleno a z milého rytíře se vyklube galejník... :o) Nestalo se tak a já ve víru děje na tetování zcela zapomněl. Inu, stále lépe, než kdyby měl rytíř třeba digitální hodinky, nebo v kapse mobil a někdo by mu zavolal doprostřed představení :o)))
co napsal Nymburský deník?
Nymburk:
Čtvrtek večer, plné Hálkovo městské divadlo, něco přes deset lidí na scéně, většina poprvé, párminutová tréma na začátku. Trochu pokulhávající choreografie - to jediné by se dalo vytknout premiéře Nezvalovy Manon Lescaut, kterou na závěr oslav 145. narozenin divadelního spolku Hálek připravila s partou mladých lidí Eva Hrubá.
A přes tento malý premiérový neduh svým slovům, že se pokusila tento notoricky známý příběh nepokazit, dostála. „Myslím si, že je to velice zajímává inscenace, úctyhodná tím, že to dělali mladí nezkušení herci. Představitelka Manon je velmi nadaná.,“ řekl po představení jeho patron Vlastimil Venclík. Debutující šestnáctiletá Šárka Mokrá byla křehká, okouzlující, zamilovaná, okouzlená přepychem i zbídačená, byla prostě ten večer Manon. Mirek Novák láskyplný a zraněný rytíř Des Grieux, Jiří Vetešník bohatý, života si plnými doušky užívající pan Duval, který do dramatického příběhu vnesl i nadsázku a humor. Jan Klimeš byl důstojný, ale i intrikářský Tiberge. To vše dotvořeno ostatními protagonisty, zabaleno do jednoduché a funkční scény, podbarveno tóny z dílny Radka Svobody a barevně doladěno kostýmy.
Tak by se dalo charakterizovat premiérové představení Manon Lescaut, během něhož se účinkujícím dostalo potlesku na otevřené scéně a dlouhého na závěr. Důstojná tečka hálkovských narozenin a krásně strávený májový večer. Kdo jste u toho nebyli, přijďte na reprízu 22. května, nebudete litovat.
Jana Křížová
Omluva
V redakčním košíku jsem článek objevil až dnes, omluvám se Ti Lucretio.
Takováto chyba se stává maximálně jednou za deset let!
za Nymburk.net
wethes
bude velevážená redakce tak laskava a zodpoví mi, proč článek neprošel redakcí??
|
|