Petice pro zachování stávajícího vedení Hálkova městského divadla v Nymburce
Eponinne
My, níže podepsaní, nesouhlasíme s odvoláním současného ředitele, pana Miroslava Fišera, a v případě vypsání výběrového řízení podporujeme jeho setrvání v současné funkci nájemce divadla.
Důvody pro zachování pana Miroslava Fišera ve funkci ředitele HMD v Nymburce:
1. Kvalitní repertoár – velice pestré spektrum pořadů: od klubových pořadů a pohádek přes komedie až k dramatům.
2. Spolupráce s mnoha divadly a agenturami – v divadle hostují i soubory, které dříve na scéně HMD nevystupovaly a spolupráci přímo odmítaly z důvodů nekomunikativnosti předchozího ředitele pana Adolfa Tomana.
3. Nárůst návštěvnosti – právě díky rozmanitosti a kvalitním dílům chodí do HMD stále více lidí.
4. Úroveň – návštěvníci chodí do divadla daleko více ve společenských šatech, návštěva HMD je pro ně opět svátkem zásluhou elegance a kultivovanosti současného pana ředitele, který před každým představením komunikuje s návštěvníky atd. Pan ředitel se zasloužil o naprostou čistotu ve všech prostorách HMD a tímto je respektována všemi diváky.
5. Nerušené zážitky – diváci nejsou během představení obtěžování hlukem podnapilých a nevhodně se chovajících osob z foyeru.
6. Občerstvení – kvalita nabízených služeb v kiosku ve foyeru příchodem pana Petra Čecha stoupla na skvělou úroveň a občerstvení se těší velké oblíbenosti.
7. Pokles stížností – zkvalitnění služeb vede k úbytku nespokojených zákazníků HMD, pokud přece jen dojde k nespokojenosti zákazníka je pan ředitel Fišer k zastižení a je ochoten stížnost okamžitě řešit.
8. Zázemí pro účinkující – za 2 roky působení pana ředitele Fišera došlo k zásadním změnám: vymalování šaten herců, oprava zříceného stropu na zadním schodišti, zavedení teplé vody do šaten, což oceňují hostující profesionální soubory a zejména naši nymburští ochotníci.
9. Zkvalitnění služeb pro divadelní spolek Hálek – pan ředitel Fišer společně s personálem vychází divadelnímu spolku Hálek a všem ostatním jako je Divadlo EH a Divadlo hudby, maximálně vstříc (plánování zkoušek, premiéry, technické zázemí, úroveň služeb atd.). Také nechal na vlastní náklady vyprat kostýmy.
10. Pořádání výstav – foyer bylo upraveno k pořádání klubových pořadů a za stávajícího ředitele posunuto o úroveň výš pravidelným pořádáním výstav. Toto otevírá unikátní možnost nejen pro výtvarníky,ale především pro návštěvníky divadelních představení o další hodnotný umělecký zážitek.
Závěr: Všech těchto deset bodů naší petice je založeno na pravdě, a proto Vám ji s pokorou předkládáme.
Tento text je peticí ve smyslu zákona č.85/1990 Sb. o právu petičním.
Za petiční výbor:
Petra Štychová, U hřiště 1784, Nymburk 288 02
Vít Špinka, Černohorského 1862, Nymburk 288 02
Eva Hrubá, Sídliště 1886, Nymburk 288 02
(Nymburk, 1. 4. 2008, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2142
Učinilo Divadlo hudby Neapol krásnou?
Aleš Misař
( Wethes)
Duo Keith - Vetešník poprvé přineslo nymburskému publiku autorskou hru. Stalo se tak premiérově pod hlavičkou „Divadla hudby“ na prknech Hálku 15. 4. 2008. Pod režisérskou taktovkou Dany Vaníčkové účinkovala většina členů souboru „relativně“ mladého, jak svou základnu popisuje na webových stránkách.
Počítal jsem s tím, že nejdu na žádné hlubokomyslné drama lidských duší, ale na oddychovou komedii. Věděl jsem, že se musím odvázat a pokusit od srdce smát nebo aspoň poťouchle usmívat, jinak dojdu ke zklamání. Často se to k mé radosti zdařilo, přece nejsem takový filosofický suchar! A podle akustických ozev se příjemně naladilo i zúčastněné publikum. Kdyby náhodou někdo usínal, autentický štěkot koltů by ho už naučil způsobnému chování!
S jiným než uvolněným naladěním ani na představení chodit nedoporučuji, ačkoli vážné téma lidskému svědomí přece jen dalo zpod povrchu vytáhnout. Ale raději doufejte ve splnění přání „dobré zábavy“ uzavírající dvoustránkový plakátek k představení. Shrnuto: jde o jakousi komedii plnou omylů, jíž by slušelo přízvisko „mafiánská“ anebo „černá“. Dojde tu na vraždy, výhružky vraždou (obzvláště Pavel Lebduška si s nimi nedá pokoj), přeháňky kulek, rvačky, opilství, drcení živého odpadu, nařčení z fetišismu atd. Celá ta věcička stojí na šikovně upředené zápletce, za kterou vděčí šikovně předoucím scénáristům.
Dva kamarádi Mário a Fabio nemají do čeho píchnout, potloukají se Neapolí bez zaměstnání, flamendrují po nocích a není divu, že do nich manželky ryjí v tom smyslu, aby si už konečně něco našli. Hoši, dobráci od kosti, se zjevně pod vlivem ovínění (a pod pantoflem) rozhodnou hned do nějaké práce uvrtnout. Protože jsme v Neapoli, není nic lehčího, než si najmout do služeb mafiánské kliky. V Neapoli spolu zrovna na smrt zápolí dva klany využívají zákazu alkoholu k výnosnému obchodování s tímto žádaným zbožím. Dva parťáci začnou pracovat pro dona Alfonza (Miky Mejstřík) a hned dostanou za úkol zavraždit nepřátelského bosse dona Federika (Tomáš Březina). Na zabíjení ale nemají labilní hoši dost silný žaludek, proto se naivně rozhodnou, že raději don Frederika v míru přemluví, aby Neapol bez boje opustil. Bohužel pro ně a bohudík pro komická zřídla zápletky dojde k omylu, když při předávce zboží nedopatřením „zastřelí“ člena vlastního gangu Venicia. Uvozovky jsou na místě, chlapík byl zabit pouze zdánlivě, ve skutečnosti ho praštil štaflemi jakýsi natěrač jako na potvoru zrovna ve chvíli, kdy neopatrný Fabio pustil ránu z koltu. Kamarádi ale o šťastném pochybení nevědí, sebe tedy pokládají za vrahy a Venicia za mrtvolu, které je třeba se zbavit. Tak tahají bezvládné tělo domů pod postel, před bossem ho vydávají za opilce, nakonec ho schovají na půdu, kde se probere a vrátí se do hry, aby tímto procitnutím způsobil další vtipná zauzlení. Tolik základní zápletka, již nebudu dále rozvádět, jen oznámím, že hra doputovala k očekávanému happy-endu, takže divák po ní nebude usínat s takovou tísní, jakou asi trpěli Federikovi muži, když byli v drsném zúčtování sešrotovaní do plechovek mezi olejovky (odřezky padnou do kočičího žrádla!).
Nyní pohlédnu subjektivním kukátkem na herecké výkony, které mi utkvěly ať už pro své klady nebo zápory. Charismatickou postavu inspektora ztělesnil Milan Kubát, sympaťák každým coulem, když promluvil svým hlubokým hlasem, musel snad rozechvívat ženská srdce až do zadních řad. Vynikajícího opileckého svědka nehody sehrál Martin Daněk, motání a vyšinutá očka se mu povedly geniálně. Nevím sice, zda se na roli třeba nepřipravil v zákulisí, na každý pád jeho si zapamatuji.
Ústřední dvojka mafiánských nešiků hrála přesvědčivě s nasazením. A to je ta potíž, že někdy až s přílišným, dalo by se říci totálním nasazením, které často přecházelo do jakési obdoby extatického třasu. Bylo vidět, že si hru jakožto autoři užívají a chtějí se do ní vložit všemi rezervami sil a elánu, a to naprosto chápu, asi bych v jejich kůži nejednal jinak, jenže z očima diváka to nadšení chtělo trochu krotit. Výsledkem bylo, že takříkajíc „přehrávali“, což sice může zabrat u publika, které nezná jejich styl, ale u zkušenějších diváků se to úsilí jeví průhledným a pak už více smíchu nevyždímají ani z nejvtipnější situace. Podobný neduh trápí i Mikyho Mejstříka, který snažně tryská hrubozrnné řečnické figury rámované rozmáchlými gesty jako by odkoukanými od jednoho kníratého diktátora. Říkám „hrozí“, protože u jeho výstupů se bavím ještě dřív než začnu přemýšlet, takže to ochotně promíjím. Nebyl by to zkrátka Miky, kdyby na jevišti nebouřil a nedštil rétorické plameny. Jeho ztvárnění dona Alfonza s labužnickou rozkoší prohlašuji za hvězdnou úlohu, jíž ale ještě o vlásek zastínila barvitá role Víta Špinky. Ten sice útrpně sehrál většinu času v „tuhém“ stavu, ale vše si vynahradil po svém probuzení z mrákot. Jeho kreace idiota, v něhož se proměnil kouzelným úderem štaflí, vyvolávala hotové příbojové vlny smíchu.
Chvála patří scénografům. Dali si práci pokrýt pozadí téměř po celé délce; jejich do detailu vykreslené kulisy mě vtáhly do Neapole na první pohled, i ty italské nápisy byly věrně vyvedeny. Oceňuji také režii paní Vaníčkové a její nápaditost, za všechny třeba honička mafiánů s ústředními hrdiny, střídáním světla a tmy rozdělená do sekvencí pohybu a strnutí. Chytré bylo paralelní rozložení scény do různých prostorů ale stejného času - tedy ložnic Mária a Fabia - na jediné scéně vedle sebe při telefonických hovorech. Povedly se i plynulé přechody aktérů muzikantů-herců z činohry do hudebních čísel. Kapela nijak nerušila spád děje a naopak ho kořenila přiléhavými písněmi kabaretního střihu. „Federikovy olejovky uzavřené do plechovky“ jsem si pobrukoval celou cestu domů až na kutě. Komedie by mohla klidně dostat další přízvisko „hudební“.
Možná že po skončení přišel poněkud vlažný aplaus, nezaplněné divadlo bylo jasnou příčinou, ale to není důvod k zoufání. Ty rozhodující ovace jsou skryté a dlouhodobé a patří sympatické vůli všech ochotníků, kteří se do podniku zapojili a nejen do přípravy tohoto představení, spousta jiných už předcházelo. Ale právě Neapol dodává snažení zvláštní punc originality v tom, že je první autorským kusem. Divadlo hudby tím podává příjemný důkaz, že i v našich končinách stojí mladým lidem za to obětovat osobní čas umění, a tudíž tvorbě hodnot pro druhé. A dobrá zpráva že ještě v takovém hojném obsazení!
Aleš Misař, 19. 4. 08
„Krásná je Neapol“ – Divadlo Hudby Nymburk
Premiéra: 15.dubna v Hálkově divadle
Režie: Dana Vaníčková
Napsali: Radim Keith a Jiří Vetešník
Hudba: Jiří Vetešník
Kapela: Mirek Novák (basa, zpěv), Tomáš Březina (kytara, zpěv), Jiří Vetešník (kytara, mandolína, zpěv), Radim Keith (perkuse, kazu, zpěv), Zdenka Šranková (zpěv)
Scéna: Výtvarná dílna Trauške a Mirek Novák
Inspice, kostýmy: Petra Šulcová
Hrají: Radim Keith, Jiří Vetešník, Miky Mejstřík, Tomáš Březina, Vítek Špinka, Jitka Kolmanová, Lenka Seifertová, Lucie Blašková, Zdenka Šranková, Michal Dovičín, Martin Daněk, Petr Bartoš, Petr Kurtiš, Denisa Pecháčková, Pavel Lebduška, Míša Zwyrtková
repriza: 6. května 2008, 19:30 hod. Hálkovo městské divadlo Nymburk
více na http://www.divadlohudby.wz.cz
(21. 4. 2008, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2161
7. letní divadelní slavnosti Poděbrady 2008
hollister
Pro zpestření přehlídky je vyhlášena divácká soutěž o nejlepší herecký výkon v jednotlivé inscenaci (vyhodnocení ihned po představení). Další novinkou 7.ročníku je soutěž „o nejvěrnějšího diváka“. Vyhlášení této soutěže bude dne 20. 7. 2008 po pohádce "Ženich pro čertici".
Vstupné na každé představení je 50 Kč (děti, studenti, vojsko a důchodci 30 Kč). Prodej vstupenek začíná vždy hodinu před představeními (pozor - bez místenek). V případě nepříznivého počasí se divadelní představení překládají do divadla Na Kovárně.
Více informací naleznete na http://www.dsj.cz
Přehled:
6. června 2008 - pódium na Kolonádě, Lázeňské atrium
18:00 hod. KikinyBikyny (koncert)
21:00 hod. DS Jiří Poděbrady - Ezop (divadlo)
7. června 2008 - pódium na Kolonádě, Lázeňské atrium
18:00 hod. Narownat a Carea way (koncert)
21:00 hod. Divadlo na kolene Častá (SR) - Z dreva vyrezané (divadlo)
8. června 2008 - pódium na Kolonádě, Lázeňské atrium
15:00 hod. DS Jiří Poděbrady - Hrátky s čertem (divadlo)
27. června 2008 - Zámecká zahrada (Poděbrady)
21:00 hod. DS Wokno Broumov - Revizor
28. června 2008 - Zámecká zahrada (Poděbrady)
21:00 hod. DS Právě začínáme Horní Počernice - Poslední léto
29. června 2008 - Zámecká zahrada (Poděbrady)
15:00 hod. DS Jiří Poděbrady - Ježibaby z Babína
18. července 2008 - Zámecká zahrada (Poděbrady)
21:00 hod. Divadlo na Hambálku Malacky (SR) - S tvojou dcérou nikdy
19. července 2008 - Zámecká zahrada (Poděbrady)
21:00 hod. Divadlo na Hambálku Malacky (SR) - Všetko o ženách
20. července 2008 - Zámecká zahrada (Poděbrady)
15:00 hod. DS Hálek Nymburk - Ženich pro čertici
(Poděbrady, 2. 6. 2008, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2199
Záhada zkázy Britannicu odhalena!
Otakar Choděra
( Wethes)
Na počátku 20. století vzešly z britských loděnic Harland & Wolff v Belfastu pro společnost White Star Line tři slavné parníky - Titanic, Olympic a Britannic. Posledně jmenovaný najel 21. listopadu 1916 za doposud nevyjasněných okolností na německou námořní minu a klesl ke dnu. Proč se ale tak stalo? A co tomuto neštěstí předcházelo? Odpověď na tyto otázky vám přinese právě tato nová hra.
Na úplném začátku příběhu se setkáváme s mírně ušlápnutým vetešníkem Billy Bobinsem, kterému se do rukou dostává jakási svítící kostka. Ze začátku jí není věnována přílišná pozornost, ale po jistých událostech se kolem milého Billyho začne motat bývalý inspektor Scotland Yardu a brzy na to se kostka ocitá na konferenci, kde se k jejímu původu a smyslu vyjadřují největší politici a vědecké kapacity té doby. Teorií je celá řada, žádná z nich není vyvrácena ani potvrzena. Ale to nebrání anglickému králi a premiérovi ve spekulacích, které je přivedou do spolku s průmyslníkem Bentleym, aby považovali věčně svítící kostku za klíč k velkému bohatství ukrytém v Egyptě. Ve světě ale zuří Velká válka a je třeba využít lsti a do místa určení se dostat bez jakéhokoliv podezření. A právě loď Britannic chystající se na plavbu do Středozemního moře je k tomuto účelu jako stvořená…
Jak již bylo naznačeno, divadelní představení se velmi vydařilo a publikum se dobře bavilo. Důvodů pro tato tvrzení je hned několik. Zaprvé, herci. Amatérské divadelní soubory se často vyznačují tím, že jejich členové jsou opravdovými nadšenci, hraní je baví a činí tak ne z rutiny, ale pro pouhé potěšení své a obecenstva. Jedineční Lidoví Taškáři toto potvrdili. Ale nejen to. Nestačí totiž být jen nadšencem, bez talentu to totiž není tak úplně ono. Ale i toho se dostává členům souboru vrchovatě. Výbornými postavami jsou například ruský car Mikuláš II. Alexandrovič v podání Dana Plachého, na jehož ruský přízvuk se jen tak nezapomíná, nebo Helmut, opravář komínů, kterého ztvárnil Martin Hanton. Zadruhé, odkazy na jiná díla. Divák je svědkem řady drobných vtípků a narážek na jinou, ať již literární, divadelní či filmovou tvorbu. Pozorný jedinec může vypozorovat odkazy na divadlo Járy Cimrmana, Pána prstenů, Švejka nebo na satirickou skupinu Monty Python. Tato cizí díla nejsou ale, jak by se mohl někdo milně domnívat, vykrádána. Naopak. Je zřejmé, že vše je činěno s citem a úctou. Zatřetí, výtvarné pojetí. Nezbývá snad nic jiného, než se hluboce uklonit před scénografkou Annou Brabcovou za práci, kterou pro hru Britannic, aneb záhada svítící kostky udělala. Nic složitého, nad čím by musel divák dlouze hloubat, co to je zač a co to má představovat. Vše je jasné hned od prvního okamžiku. Osobité a nápadité. A nakonec začtvrté, originalita a myšlenka hry. V dnešní době se člověk u amatérských divadelních souborů mnohdy setkává jen s upravenými verzemi starých a známých kusů, do kterých toho nepřinášejí ani mnoho nového. Občas se sice objeví i něco zajímavého, ale takových případů je poskrovnu. Natož aby se dalo narazit na původní hru, která ale nebude jen pouhou lacinou komedií bez hlubší myšlenky. Zcela jistě jen zde budete mít možnost zhlédnout část Verdiho Aidy a to v maňáskovém provedení a s novou verzí zpěvů. Tato hra sice odhaluje možné vysvětlení zkázy Britannicu, ale nastoluje otázky nové. Co byla ona tajemná svítící kostka? Jaký byl její smysl? Co představovala? Proč o ní všichni usilovali, ať již politici kvůli zbohatnutí a prestiži, či Billy Bobins, jenž chtěl zpět své milé těžítko? To zůstává otázkou. Nebo že by byla určitým symbolem absurdity?
Ve hře samotné by se dozajista dalo najít několik drobných historických nepřesností, které jsou ale v kontextu celé hry zcela zanedbatelné a obyčejný smrtelník je ani nezaznamená. A v některých místech nebylo hercům tak úplně rozumět, což se ale vzhledem k tomu, že se jednalo o premiéru Britannicu, dá prominout, zajisté se toto zlepší v dalších představeních, která, jak doufám, na sebe nenechají dlouho čekat.
A ještě jedna poznámka na závěr. Po shlédnutí tohoto vskutku vydařeného představení vám ještě dlouho budou při slově Taj-či cukat koutky úst.
Osoby a obsazení:
Anglický král George V. - Michal Rylich
Billy Bobins - Jakub Kubečka
Anglická královna Mary - Žaneta Martínková
premiér - Oskar Holoubek
Kapitán Charlton Heston - Ondřej Ženatý
průmyslník Bentley - Jan Otta
Kapitánova žena Luisa - Katka Michlová
Helmut, opravář komínů - Martin Hanton
Francouzský prezident R. Poincaré - David Hanton
Ruský car Mikuláš II. - Dan Plachý
Francouzská první dáma Sophie - Tereza Jílková
Ruská carevna Alexandra - Aneta Mýtová
Egyptoložka Marianne - Eliška Zalabáková
Detektiv Franklin Seymour - Martin Rylich
Konferenciérka - Iveta Zenklová
Sousedka Rosemary Kneckebrotová - Martina Strnadová
Marie-Curie Sklodowská - Martina Strnadová
Albert Einstein - Jan "Babucht" Kubeš
Mussolini - Ondřej Koucký
Kovboj - Dan Plachý
1.číšník – Jan Kubeš, řečený Babucht
Černý jezdec - Martin Hanton & Dan Plachý
2.číšník - Filip Roskovec
Opera:
Radames - Ondřej Koucký
Faraon - Jan Otta
Amneris - Katka Michlová
Aida - Eliška Zalabáková
Vypravěčka - Kája Kropáčková
Režie a scénář: Michal Douša
Scénografie: Anna Brabcová
(29. 6. 2009, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2484
filipika
w.w.m-w
... a mělo a nedočkalo se to. Vrátil jsem se tuhle, pár minut na zpět, na svět a slyšel jsem nesouhlas, nepochopení v Míšově hlase, a podle mě je na místě ptát se ['pačemu]? Hej, a to mi, prosím, řekněte (napište) rovnou a upřímně, kdy jste naposled v Hálkově divadle viděli dobrou inscenaci a jakou. Já jako jó. Pamatuji si na zpracování Kytice Keithem a Březinou s Vaníčkovou v Bludičce, pamatuji si Tomanovo Obsluhoval jsem anglického krále s panem Pacltem, pamatuji si bohužel také Hoši, dívky a psi; Lucernu; Divotvorný hrnec; Na tý louce zelený; Poprask na nymburské laguně, Kdyby tisíc klarinetů; S čerty nejsou žerty; Ostře sledované vlaky, pamatuji si nevhodně mnoho, pamatuji si jeviště plné sraček. A náhle na pětníku, na patě otočení, se dostáváme k Britannicu. Řekněte (napište) mi, prosím, proč; proč bych měl brojit proti téhle hře, proč, když jsem nikdy na prknech Hálku neviděl ochotníky ochotně (často dost blbě) hrát ochotnicky (a bacha na to) napsanou hru v ochotnické scénografii. Řekněte (napište), pane Janšto, pane Tomane, pane Fišere, a nebuďte, vole, srabi.
Martin Rakušan, w.w.m-w, divák
(Nymburk, 23. 9. 2009, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2489
Hálkovo divadlo uvede Bílou nemoc
Wethes
"Divadelní hra Bílá nemoc nás přenese do současnosti, kde se teroristická skupina pomocí speciálního viru Morbus Tschengi snaží uchvátit moc. V postavě doktora Galéna tak jako v originální verzi spatřujeme člověka ztělesňujícího dobro, bojujícího proti násilí, zlovůli a válce."
Režie představení se ujal Adolf Toman, v hlavních rolích se představí Martin Štěpánek, Pavla Charvátová, Jiří Teper, Jan Miler, Pavel Kolban a další.
Obsazení
Maršál: Martin Štěpánek
Dr. Galén: Jiří Teper
Dr. Segélius: Jan Miller
Haug: Pavel Kolban
TV reportérka: Pavla Charvátová
Krog: František Bárta
Krause: Miky Mejstřík
Krauseová: Věra Ditrichová
Ester: Amálie Stehnová
Tom: Jaroslav Kříž
Pobočník: Lukáš Toman Paclt
Generál: Pavel Procházka
Generál: Zdeněk Piskáček
Pacient: Jaroslav Šturma
Spojka: Tomáš Březina
Sestřičky: Katka Šonská, Zdenka Šranková
Vojáci: Pavel Lebduška, Pavel Douděra, Jan Holan, Jakub Vrchota, Vlastimil Vyhnánek
Teroristi: Radim Keith, Martin Šturma
Kameraman: Jaroslav Jeník
Režie: Adolf Toman
Hudba: Jiří Beneš
Kostýmy: Helena Bohatová
Inspice: Sylva Triantafillou
Nápověda: Věnka Tomšů
Světla: Petr Jeník
Zvuk: Michal Janšta
Videoprojekce: Jiří Vetešník, Petra Štychová
Obrazový a filmový materiál: Jiří Teper, Milan Bareš
Hálkovo městské divadlo
(Nymburk, 4. 10. 2009, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2492
Večer v klubu
Wethes
(17. 10. 2009, 12:00)
článek na adrese: http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-2506