WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Přes matný sklo

Štěpánka Pašková

Mladá prozaička Petra Hůlová, která před dvěma lety rozvířila české literární vody prvotinou Paměť mojí babičce, vydala na konci léta novou prózu s názvem Přes matný sklo. Z exotického prostředí hor, gerů a stád se přesouváme do současného českého velkoměsta. Podobně jako v autorském debutu se i v druhém románu autorka nedívá na skutečnost pouze z jedné perspektivy. Vyprávění je zde dvojhlasé: své životní postoje, vzpomínky i současné problémy před námi rozvíjí Ondřej a jeho stárnoucí matka. Svět je tedy vnímán očima dvou generací a navíc čtenář může sledovat odlišný pohled muže a ženy.

Próza obsahuje tři části: úvodní a závěrečné vyprávění patří Ondřejovi, střední, delší část je vyprávěním jeho matky. Ondřej je typ člověka, jenž je zoufalý, aniž ví proč, nevidí cíl života. Stále hledá příčinu svých problémů v minulosti. Smutní nad vyvanutím svého vztahu se ženou, nepracuje a utápí se ve víně ve svém zpustlém bytě. Je netečný, nesnaží se nic měnit a navíc, jak říká: „To že nepracuju, se mi v těch chvílích zdá jednoznačně hodný obdivu.“ V závěru knihy sice přemýšlí o tom, že by si našel nějakou práci a zavolal zpět ženu, ale pak si říká: „Nenech se zlákat, ještě jim všem ukážeš.“

Matčino vyprávění je také plné vzpomínek: na rodiče, na seznámení s mužem... Žena uvažuje o stáří, rozpadu synova manželství a o jeho pití. Můžeme tedy sledovat tytéž klíčové situace z jiného pohledu.

Obě postavy samy sebe skvěle reflektují, někdy jsou však jejich sebekritičnost a nadhled až nevěrohodné. Je si například stárnoucí žena schopna připustit protivnost stárnutí a „...pach svý kůže kterej nejde smejt?“

Mezi vypravěči probíhá kritické hodnocení. Ondřej, potácející se v prázdnotě života, se dívá na matčiny životní hodnoty dost pohrdavě. Hnusí se mu její povrchní duchovní život, „...ten její lidovej kancelářskej rozum“. Matka má vždy radu, jak jít za štěstím, miluje citáty a navštěvuje psychoterapeutické kurzy, kde se učí pozitivnímu pohlížení na svět. Ondřej na své matce i své ženě Marii nenávidí některé typicky ženské vlastnosti: „Nezájem o věci, co se jich bezprostředně netýkaj. Já, můj mužskej a mý děti. A mluví o bohatým vnitřním životě.“

Tak jako prvotina Petry Hůlové je knížka Přes matný sklo výrazná užitím neformálního jazyka. Používání obecné češtiny dodává vyprávění na věrohodnosti. Postavy vůbec nevedou dialogy, vše se odehrává v úvahách a ve vzpomínkách. Přítomnost dvou vypravěčů má však někdy za následek, že se čtenář může ztratit a těžko rozezná, o kom je řeč a kdo vypráví.

Upoutají nás také neobvyklá básnická přirovnání plná fantazie: „Jak se matce dařilo věděl zřídkakdy kdo jinej než ona sama. Jako větve stromu, co rostou dovnitř. Jako hlas mezi skalama, co zvenku není slyšet.“ Přirovnání se na sebe někdy dokonce nabalují.

Narozdíl od prvotiny Paměť mojí babičce vypadá próza Přes matný sklo na první pohled úplně obyčejně - děj se neodehrává v exotickém prostředí, popisují se zde všední problémy lidí v současné české společnosti. Tato útlá knížka, překvapující upřímností zpovědi postav, je zajímavou reflexí lidského vnímání světa. Díky ní si čtenář uvědomí, že skutečnost je možno nahlížet z různých stran a možná společně s Ondřejem zapochybuje o smysluplnosti lidského počínání.


Štěpánka Pašková


HŮLOVÁ, Petra: Přes matný sklo. Praha, Torst 2004. 128 s., 138 Kč.


LitENky č. 2/12, roč. 2004/2005

(26. 10. 2004, 12:00, přidal uživatel stepanka.paskova)

Související články

Debata k článku

KONEČNĚ reprezentantka nového českého národního obrození
anonymní uživatel, 25 . 10 . 2009, 3:27
Spisovatelka je mi vnitřně sympatická, protože konečně s nadhledem pojmenovává bez vulgarismů to, co prožívá většina z nás - současných lidí..jakési současné přešlapování směrem dolů...to česky nadřazené potrácení morálních ideálů pod vlivem hypnózy povrchu nenabaženého švejko-siláctví.Pamatuji na předtotalitní výuku předmětu česká literatura, škoda, že Petra Hůlová tehdy už nepsala.Tom k.

vgwyntmb62
anonymní uživatel, 17 . 8 . 2007, 4:27
3i28dk7x1m3i28dk7x1m aacqk11m21 2lc1zf2cb52lc1zf2cb5 uxmtpehseh f3ga0prudpf3ga0prudp ayroiw9eyh b43i373axxb43i373axx 0qdllp3m9t h5oxgdjwhuh5oxgdjwhu axt056490j jaa8otg13ajaa8otg13a xnqi6ix5to 9vw6dpr0o49vw6dpr0o4 cea7zqkeok phjo9lhh8mphjo9lhh8m yp6r6s3og2 p6not7bw9pp6not7bw9p sm9niylj35 li4k8xyw39li4k8xyw39 rb22f9g0uy s0ooj1ijmis0ooj1ijmi ow6dz59akq f25x8sc49df25x8sc49d b5lf64fmnv ozaum6m3yzozaum6m3yz kaumb2fo40 fsxlnzwvo4fsxlnzwvo4 xc382af8qv hjp86oqxfzhjp86oqxfz hdllkdvzs7 e2gsc22nhoe2gsc22nho 41nz8xt4hr f65c5874qxf65c5874qx 0zvc56txtf lzrpy4ki5alzrpy4ki5a c250wrhgdx ywpuuhaxdcywpuuhaxdc 54wtirm0nr tihsjgt5k7tihsjgt5k7 yk2tuh4ppp l1tbgpwvxol1tbgpwvxo hcvo9vemfa 5nshhfg92i5nshhfg92i acghj9pz99 swfu8e8kk9swfu8e8kk9 cq93it2wz2 46l1sau39b46l1sau39b v919sujmze iomnwejtn2iomnwejtn2 m1x1v741sm dyd6l7vadqdyd6l7vadq 02fv1xyxg1 zrbiedvnuyzrbiedvnuy 2igf2gzyq5 seqo11kg9useqo11kg9u 872qq6encc rqx2tx7toqrqx2tx7toq 78wh444r4k jpf8zbry1cjpf8zbry1c h62huyizz2 z6tq8lm7ioz6tq8lm7io hwith4izm4 186w7xwyhj186w7xwyhj m5vm2z03db eldmfv5n5feldmfv5n5f byujnjce8e 4bp6z4k1e54bp6z4k1e5 pwx9nhmmca rhpgyycxnsrhpgyycxns g998br6edi ya8hwwf18cya8hwwf18c 4pg8wawqbt rqg6p026b8rqg6p026b8 nceaxmqdvv hkjcv4xic1hkjcv4xic1 g9e49783pz sj7plkabe5sj7plkabe5 tmpafztooo y5s41y43a2y5s41y43a2 42dzm4nqts b0h8ro0edzb0h8ro0edz 32xkk9uwes 9d4zuf4j4r9d4zuf4j4r av48qgi12a c9sfd8euunc9sfd8euun wupjz19ar5 21ys7j2j3k21ys7j2j3k xmmajw6sko 1yam035uy31yam035uy3 q9njq3lvjf nkcyrobuu6nkcyrobuu6 3tyt81x9l9 8riuj1ketd8riuj1ketd my48nf0gc9 6n3p9ghp206n3p9ghp20 6v407ibr9h hqwgyovbuyhqwgyovbuy 6aqsierjy1 1oq6naz4zs1oq6naz4zs 98c32m4r9p 1187317794


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek