Debata k článku "Vzkaz"

Ahoj miláčku, pusinko, srdíčko.
Nemám chladnou ruku, špatně jsi to pochopil.
Měla jsem Tě ráda, mám Tě ráda a budu Tě mít ráda.
Mrzí mne to a jdu to dneska roztočit, protože
nemám spřízněnou duši, která by mne potěšila.
Nedělám to ráda, ale mé srdce krvácí a je nešťastné
a mám toho dost a pokud nezavoláš bude mi to moc
líto a umřu hladem, protože mne nemá kdo pozvat
na večeři. Dneska "strašně" oslavuji Miluláše a musím Ti
to napsat, protože mám pocity a city, že jsem na Tebe
nezapomněla. Něco zůstalo a zůstane. Vyřeš to i za mne,
prosím.

Sám dobře víš jak moc ...
Ale Ty to nechceš slyšet, pořád nevím jak se zachovat,
kde dělám chybu.
Udělám cokoliv, ale nevím co.
Jaké já dělám závěry?
Možná si jen tak hraješ nebo je někde ve mě chyba. Možná to
nejsem ani já.
Už nebudu nikdy šťasná, protože člověk, kterého miluji
mě rád nemá.
Jsi mé štěstí a chci být štěstím pro Tebe, tak moc chci ....
Vím jsem sobec. To štěstí musí cítit oba a Ty sám jsi
nevěděl co vlastně chceš, pořád jsi uhýbal.
Když jsem chtěla být s Tebou neměl jsi čas a já jen čekala.
Nepustil jsi mne přes práh a Ty ho nepřekročíš.
Papír snese všechno. Třeba jsi to ani tak nemyslel. Jen se Ti
všechno tak opravdu hezky rýmovalo. Jsi jediný koho můžu
milovat.
Lásko, miláčku, puká mi srdce. Nepřežiji to.
Už Tě nechci "uhánět". Byl jsi pro mne vším.
Bolí, moc bolí.
Mé srdce ve smetí.