Debata k článku "Plakat smíš sám"

Víš, já Tvé srdce nezahodila. Nejdříve jsem šeptala, pak klepala,
nakonec do něho snad i kopala. Snad to byla bezmoc. Já vím. Jsem
ujetá. A co Ty? Je to všechno tak zvláštní. A ty Tvé "vylomeniny"
... jak je mám ráda. Vrať mi mé zelené sedátko!!!
Lásko, srdíčko, musíme se tak urážet? Už nikdy nebudu "jančit",
nebudu Ti ubližovat, nebudu už škodolibá. Sám víš, že jsem se
pokoušela Tě chápat. Všechno jsem pořád analyzovala. Mám
te´d tolik problémů. Nevím jak to přežiji. Je mi strašně skučno.
Možná by pomohlo, kdybys mi zavolal?

A teď někomu udělám radost:
Ano, ano, ano. Jsem hnusná, škaredá, stará, tlustá a mám
lepru a možná i něco navíc.
Doufám, že si to ta osůbka přečte.