Židovská obec v Praze uspořádala při této příležitosti oslavu v sále své radnice. Já se k ní dostala jako slepý k houslím. Jednoho dne mi přítel Filip oznámil, že hraje s kamarádem jako hudební doprovod k dětskému divadelnímu představení. Tak jsem se šla podívat.

Samozřejmě se nejednalo pouze o zmiňované divadlo. Ihned u vstupu probíhala přísná bezpečnostní kontrola, při níž nám prohlíželi tašky a procházeli jsme rámem. Trochu nepříjemný pocit ale zmizel okamžitě po příchodu do sálu. Na pódiu vesele vyhrávala kapela, kolem nás se míhala záplava černých vlasů a jarmulek. Až mě skoro mrzelo, že nejsem židovka. K dobré náladě zajisté přispívalo i košer víno a další tradiční pochutiny, jako například výborné sladké pečivo „Hamanovy uši“.

Možná i kvůli těmto dobrotám, na které se stála fronta, začal program se zpožděním. Laskavým slovem měl sešlost provázet Arnošt Goldflam, ale jeho řeč působila rozpačitě a nepřipraveně. Hosty uvítal předseda Židovské obce v Praze František Banyai a krátkou řeč pronesl i vrchní zemský rabín E. K. Sidon. Po úvodní písni Kateřiny Kolcové následovalo dětské představení divadla Feigele s názvem O královně Ester.

Jelikož toho o židovských svátcích příliš nevím, původ svátku Purim jsem odhalila až po zhlédnutí tohoto divadelního představení.

Král Achašveroš vyhnal svou ženu, protože odmítla tančit perskou mazurku před jeho pomocníky. Nezbylo mu tedy nic jiného, než se poohlédnout po jiné. Svolal všechny urozené princezny, ale do žádné z nich se nezamiloval. Až konečně přichází na scénu Ester, dcera chudého Mordechaje. Tu si král vybral za svou vyvolenou a jejího moudrého otce jmenoval rádcem. Tato situace se však ani trochu nelíbila královskému ministerskému předsedovi Hamanovi, který se rozhodl, že se zbaví nejen Mordechaje, ale i všech perských židů. Pod falešnou záminkou nechal krále podepsat rozsudek smrti. Jenže Achašveroš si podvodu všiml a dal Hamana popravit. Na židech mu příliš nezáleželo, avšak jen do chvíle, kdy si uvědomil, že jeho milovaná Ester je též židovka. Zrušil krutý trest a židé byli zachráněni. Tolik tedy k obsahu hry.

Samotné divadlo mělo úspěch a to nejen proto, že v hledišti převažovali rodiče malých herců. Děti si hru vtipně upravily a publikum se, myslím, velmi bavilo.

Večer pokračoval tradiční soutěží o nejlepší karnevalovou masku. Účastníků nebylo mnoho (asi šest dospělých, žádné děti). Bohužel nevyhrál Honza Wolf (kuriózní básník), i když dokázal, že umí hrát golf. Útěchu pravděpodobně hledal ve víně, ovšem zapomněl, že košer víno je velmi zrádné. První cenu v podobě dortu získal Křemílek a Vochomůrka v jedné osobě, který měl v publiku nejvíce přívrženců.

Po vyhlášení se program rozdělil do dvou částí. Zatímco v hlavním sále zábava pokračovala diskotékou pro všechny věkové kategorie, ve třetím patře zavoněly palačinky a rozezněl zpěv Petry Ernyei v doprovodu klavíru, kytary a basy. Tam jsme se odebrali i my.

Jak večer plynul a lahví vína ubývalo, našel se i malý prostor, kde jsme si zatančili k pobavení přihlížejících i kapely. A když pokročil ještě o kousek, přemluvili jsme Davida Dorůžku (kytarista), aby nám zahrál na klavír. Brzy se k němu přidala i basa, klarinet i kytara, a my tak vyslechli soukromý koncert, na který se nezapomíná.