Vesnice Kozloděje, kde se "každej druhej jmenuje Dedera", leží kousek od Prahy. Její obyvatele každý z nás asi někdy někde viděl: starosta, který před volbami sliboval a teď provozuje night club; komunisti stříkající po zdech třešničky; slizký profesor číhající na studentky; hospodští štamgasti; sprosté holky s cigárem čtoucí na zastávce bulvární plátek...

V této různorodé směsici lidí se ocitne Ramon - indián z Mexika. Od obyvatel Kozloděj se liší snad ve všem: neřeší průměrné problémy, nehádá se - to raději tancuje nebo mlčí, nenadává na život a - kouří marjánku .

Vypráví nám o něm sedmnáctiletý básník a povídkář, začínající intelektuál Martin Luter. S Ramonem se setkal na začátku prázdnin a ubytoval ho v dřevěné boudě zvané Jamajka. Společně pěstují a vydatně pokuřují marjánku, Ramon poznává kozlodějské obyvatele a Martin píše povídky (např. o muži, který umrzl, protože chtěl zjistit, jestli je v ledničce po zavření tma).

Příběh o Ramonovi je prokládán karikujícími portréty občanů Kozloděj, jejich problémy. Próza se tak stává obrazem současné české společnosti a jejích bolavých míst (problém restituce, předsudky a xenofobie, průměrnost vesničanů a jejich dětí). V složité situaci se ocitá i paní Haková, která nechce prodat pozemky na stavbu satelitního městečka, protože ji o to na smrtelné posteli očima prosil tatínek. I když jí nabízejí obrovské sumy peněz, odmítá. V této části knihy (jinak kompozičně obyčejné) je střídavé rozvíjení dějových linií ozvláštněno tím, že se epizoda o paní Hakové o prodeji pozemků zkracuje např. jen na pouhou větu: "Paní Haková! Sto miliónů!"

Příběh je vyprávěn obecnou češtinou s častými vulgarismy, jež nepůsobí tak nuceně, jako moderní teenagerovské výrazy: stáhl úsměv z oběhu, nenápadnej jako sedmimetrový hovno, padla na mě depka jako trám, dát si trumpetku pana výpravčího...

Šabachova poslední próza vyznívá tragikomicky. Autor ukazuje lidskou malichernost a malost, absurditu situací (na drakiádě pouští přemoudřelá holčička Karkulka draka ve tvaru "pičky"), někdy je však snaha o vtip a aktuálnost problému přehnaně snaživá.

Šabach, P.: Ramon (psáno pro New York Times). Praha/Litomyšl, Paseka 2004.

LitENky č. 3/13, roč. 2004/2005