V první části zazněly nejen lidové moravské balady, které Hutka čerpal ze Sušilovy sbírky, ale dočkali jsme se i malé přednášky na téma: Erbenovo a Sušilovo pojetí lidového umění. Erbenova sbírka je prý pouhou lidovou reflexí tehdejšího oficiálního umění, zatímco ta Sušilova je ryzím lidovým uměním; obsahuje 2500 výtvorů z Moravy a byla vytvářena od dvacátých do konce padesátých let 19. století. Podle moravských lidových umělců se „všechno důležitý stane na Moravě". Příkladem může být balada o narození Ježíška u Dunaje (Ježíšek chce Marii nalovit rybky a upéci je tak, že zapálí led ohněm). Další balada vyprávěla o dívce Kateřině opuštěné vojákem, zazněl i zlidovělý rytířský epos o Hercegovi a Kateřině, který se rovněž odehrává u Dunaje.

Dále pak Jaroslav Hutka zazpíval některé známější písně, které prokládal povídáním, např. o tom, co je to kapitalismus a jak funguje. Klíčem k pochopení fungování kapitalismu je věta, že krávu, kterou chceme podojit, nesmíme porazit. Tak nám Jaroslav Hutka vysvětlil, jak výhodné je koupit si více jeho CD. Písničkář je sám pálí, proto se edice jmenuje Samopal. Chce takto vydat všechny písně, které kdy zpíval, a to v nahrávkách z dob, ve kterých vznikly. Každé CD je individuálně vypáleno, podepsáno a očíslováno do čísla 400, další už budou jen podepsaná. Obaly jsou tištěny ručně. Vše vychází v rámci vydavatelství Fosil, jehož idea je, že sám sebe vyhrabává jako zkamenělinu. Těchto alb je 16.

Následovala přestávka, během které se u prodejního pultíku vytvořila dlouhá fronta. Druhou půli zahájily písně z dob exilu, smutné a vážné, pro Hutku podle našeho trochu neobvyklé. Většinu skladeb však mohlo publikum zpívat společně s interpretem, což jen zvyšovalo skvělou atmosféru v aule. Hudba byla prokládána nejen historkami, ale i vtipy na současného i bývalého prezidenta České republiky a samozřejmě Hutkovým charakteristickým smíchem. Nechyběly skladby jako "Halelujá, tramvaje", ekologické varování se šťastným koncem v "Hromadě smetí", vánoční "Jéžišek", oslava vína i děvčat v písni "Morava" a ani matička Praha nepřišla zkrátka – zpívalo se "Tango o Praze". Ukončit koncert měla "Náměšť", ale následovaly ještě přídavky. Při druhém návratu zpěváka na scénu zazněla i píseň na přání - "Havlíčku Havle".

Soudě podle nálady v místnosti i dle nás se koncert vydařil. Byla to opravdu vítaná změna v porovnání s uspěchaným předvánočním časem. Navíc Jaroslav Hutka prostě zůstal svůj. Říká, co si myslí, zpívá, co chce, a oslovuje tak nejen své současníky.