Židovských příjmení se týkal Josefův patent z 23. 6. 1787 s platností od 1. 1. 1788, jenž ukládal Židům povinnost přijetí německých jmen. Hebrejská jména byla obvykle zakázána a vrchnostenští úředníci vypracovali seznam „přípustných“ jmen. Jak uvádí slovník B. C. Kaganoffa "A Dictionary of Jewish Names and their History" (London, 1977), aby si člověk zajistil „hezké“ rodinné jméno, musel úředníky uplácet. Dostal pak jméno odvozené od květin nebo drahokamů; dvě velmi drahá jména byla Kluger (rozumný) a Fröhlich (šťastný). Většinu Židů však úředníci rozdělili do čtyř kategorií a podle toho je pojmenovali: Weiss (bílý), Schwarz (černý), Gross (velký) nebo Klein (malý).

Židé kněžského nebo levitského původu, kteří se mohli hlásit ke jménům jako Cohen, Kahn, Katz, Levi, museli tato jména poněmčit.

Velká skupina Židů dostala jméno podle místa narození nebo pobytu, např. Epstein, Horowitz, Brody, Tausig nebo Posner. Kaganoff zdůrazňuje, že je při výskytu jmen, která se zdají být odvozena od místního názvu, nutné dokumentovat, zda v daném místě nebo jeho okolí Židé opravdu sídlili, a navrhuje jistou opatrnost. Kupříkladu jméno Englander neodkazuje k Anglii, jak bychom se mohli domnívat, ale je podle něj odvozeno z vlastního jména Engel, vzniklého z hebrejského Maleachi.

Další početnou skupinou jsou jména odvozená buď od rodných jmen, nebo jiných příjmení (Pinkus – Pinkassohn – Pincheles). Charakteristickými komponenty těchto patronymických jmen jsou podle Kaganoffa -sohn, -son, -kind, -er, -s, -man a další.

Ojediněle se vyskytují příjmení inspirovaná zaměstnáním nebo činností, např. Münzer (tj. ten, kdo razí mince).

Objevují se i jména odvozená od barev, vedle již zmiňovaných jmen Schwarz a Weiss jsou to např. jména Roth (červený) a Blau (modrý). Kaganoff poukazuje na symbolickou funkci barev – jména bývala odvozena buď od barvy kamenů na hrudi velekněze v Chrámu (Ex 28:17-20), nebo od vlajek jednotlivých izraelských kmenů, např. Ruben měl červenou vlajku, odtud příjmení Roth. Zlatá a stříbrná barva byly zase spojovány s archanděly Michaelem a Gabrielem.

Změna nastala po roce 1836, kdy bylo Židům povoleno používat jakákoli německá jména s výjimkou jmen křesťanských svatých. Za národního obrození a poté za první republiky se mnohá německá jména počešťovala, např. Mandelík, Votický, Štědrý. Další vlna počešťování nastala po druhé světové válce.

Židovská příjmení byla často povahy složené, což je jistě dáno charakterem němčiny, některé slovotvorné složky se mohou objevit i samostatně jako jména (př. Gold, Blum, Mendl, Baum, Stein). Tvoření složených jmen souvisí s již zmiňovanými jmény odvozenými od květin (komponenty Rose-, Mandl-, Blum-, Tulpen, -duft, -baum), drahých kovů nebo kamenů (Gold-, Silber-, Perl-, -stein, -berg) nebo označujícími nějakou pozitivní vlastnost (Freude-). Jednotlivé složky se vzájemně kombinují na základě svého významu, např. „růže“ + „vůně“ nebo „strom“ (Rosenduft, Rosenbaum), „zlato“ + „kámen“ nebo „hora“ (Goldstein, Goldberg) apod.

Měli bychom se ještě zmínit o tom, že příjmení neznamenalo pro Židy vždy totéž, co pro většinovou společnost. Vidíme to např. u jména Mayer: Mayer je z německého Meier, což byl správce statku, Židé si však jméno odvozovali od hebrejského Meir (učitel); podobně jméno Freimann (v němčině „svobodný muž“) má podle Kaganoffa původ v hebrejském osobním jménu Efraim, nebo tak bylo Židy alespoň chápáno na základě hláskové podobnosti.

Pro zajímavost se podívejme na frekvenci příjmení v pražských židovských matrikách z let 1900 – 1945: 1. Kohn, 2. Pick, 3. Pollak, 4. Kraus, 5. Fischer, 6. Taussig, 7. Stein, 8. Steiner, 9. Neumann, 10. Heller, 11. Popper, 12. Freund, 13. Klein, 14. Fuchs, 15. Löwy, 16. Adler, 17. Lederer, 18. Bondy, 19. Katz, 20. Fischl.

Nejčastějšími příjmeními židovských obyvatel ve světovém měřítku jsou podle ACS (American Cancer Society) tato: Cohen, Miller, Schwartz, Friedman, Levine, Kaplan, Levy, Katz, Goldberg, Goldstein, Shapiro, Klein, Greenberg, Stein, Rosenberg.

Problematika příjmení je samozřejmě složitější, pokusili jsme se nastínit pouze některé obecné tendence, se kterými se u „židovských“ příjmení můžeme nejčastěji setkat.

vtipy:

„Obžalovaný, přistupte blíže. Jak se jmenujete?“

„Jakub Abeles.“

„Odkud?“

„Z Tarnopole.“

„Čím jste?“

„Vetešníkem.“

„Náboženství?“

„Řekl jsem vám, že se jmenuji Jakub Abeles, že jsem z Tarnopole a vetešník. Co vám mám ještě vypravovat? Jsem snad husita, ne?“

„Nuže, pane Kohn, copak bude z vašeho syna, až skončí svá univerzitní studia?“

„Myslím, že starý žid.“

„Jakže, pane Goldstein, vy se nyní učíte anglicky, francouzsky a španělsky?“

„Ovšem, přesvědčil jsem se, že jeden jazyk proti mé ženě nestačí.“

Isidor Mandelbaum přišel k rabínovi a žádal na něm rozhřešení.

„Co jsi učinil?“, táže se rabín.

„Ach, spáchal jsem hřích, jakého se nedopustí žádný žid ani křesťan.“

„Nuže?“

„Jedl jsem macesy se šunkou!“