Že Karel Plíhal hraje písně Josefa Kainara dnes stěží ještě někoho překvapí. Vždyť už na CD "Takhle nějak to bylo"(1992) zaznělo jedno z nejznámějších Kainarových blues "Mrtvý vrabec"; za další už dříve Plíhalem hrané a vydané Kainarovy písně jmenujme "Bázlivou" či "Diga Diga Do". Všechny tyto tituly (ovšemže, jak je Plíhalovým dobrým zvykem, zcela nově provedené), ale též dost dosud málo známých písní "autorské dvojice" Karel Plíhal - Josef Kainar je možné najít na nedávno vydaném CD "Nebe počká".

Plíhal hrající pouze Kainara je vážnější, než na jakého jsme byli doposud zvyklí. Nejde jen o to, že písně nejsou provázeny rozvernými básničkami a hudebními darebnostmi pro děti i dospělé (všimněme si, že kromě Kainara se na Plíhalových nahrávkách objevovala jména jako Jiří Žáček a Emanuel Frynta), ale i samotné Kainarovy písně, které známe odjinud - ať už ze starších nahrávek Karla Plíhala či například z podání Jiřího Suchého - jsou zde většinou pomalejší, hrané s jakoby nostalgií a zasněně. V tomto podání vyniká každé slovo a každý verš, takže se člověk neubrání pocitu, že tu jde spíše o zhudebněnou poezii, než o skutečné písně.

Mimochodem, pokud jde o poezii, mají Plíhal s Kainarem (či s jeho předkládaným výborem) mnoho společného: krása se podle nich skrývá i v docela obyčejných a nekrásných věcech, pohádky a zázraky jsou součástí běžného života a po smrti se pro nás zas tak moc nezměn - budeme totiž v nebi pít víno a zpívat blues. Prozatím jsme ale na zemi, se všemi lidmi kolem a se vším trápením, které je možno milovat, a tak - nebe počká...

Karel Plíhal: Nebe počká (písně Josefa Kainara). 2004. 299 Kč

Litenky č. 3/13, roč. 2004/2005