Jak se zije ... Kace v Nizozemsku IV.
marzsa
Amsterdam, mesto hrichu a neresti. Vydavam se tam az po dva a pul mesicich meho pobytu tady. Abych pravdu rekla, poprve se mi Amsterdam vubec nelibil. Kdyz uz jsem si vecer pred tim rekla,ze si tam udelam vylet, rano se probudim a ono prsi a prsi a prsi. Cela nadsena se teda poustim do zehleni, kolem poledne me prece jen host father presvedci, abych jela. Prijizdim do Amstru a zase prsi, hura, nemam sebou destnik. Stejne ho ani bezne nenosim... takze je to nejak jedno. V hlave mam jediny dve veci, co chci navstivit Van Goghovo muzeum a Dum Anny Frankove. Oboji z osobnich, ne jen ryze turistickych duvodu.
Ovsem obe skoro navstevy me velmi zklamaly. Nejdriv jedu do Van Goghova muzea. Vystojim si pul hodinovou frontu na listek, pote pul hodiny na odevzdani batohu do satny. A pak uz se jen kochat Slunecnicemi od Gogha. Jenze opak je pravdou. Muzeum je tak prelidnene, ze jsem naprosto znechucena. Pred kazdym obrazem se tlaci nejmin deset lidi, a pokud chcete aspon neco videt, musite mit tak dva metry vysky. Doufaje, ze v dalsich dvou patrech to bude lepsi, jsem opet nepochodila. Trosku zklamana odchazim, ovsem jedine co me potesilo, ze jsem videla na vlastni oci autoportret Gaugina, jehoz kopiii jsem malovala. Tak aspon jedna takova mila zaplaticka na dusi. Chodim po Amstru, mijim kostely, prochazim grachty {chrachty} a obdivuju hausboty, samozrejme vsude clovek vidi "kaface", zhuleny typky, a dve tretiny lidi jsou turisti. Po navsteve muzea si dojdu koupit salam a pistolet k Albert Heijnovi a pak si lehnu na jeho strechu, ktera je zatravnena, a jelikoz vysvitlo slunce, vyhriva se tam kazdy. Pohodicka, pohoda, pulka lidi si bali speka a tak to tam pekne voni. Asi po hodine a pul se zvedam, nechce se mi, a prochazkou jdu k Domu Anny Frankovy, najednou zahlidnu nejakou frontu, rikam, co to je, ze by prodavali parek v rohliku za 10 centu ci co... No a pak koukam, ze ta fronta ma asi sto metru,a je to primo k tomu domu. Jsem opet znechucena, vyndavam fotak, fotim si ten dum, a rikam si priste, priste... tohle mi za to nestoji. Vydavam se opet na prochazku Amsterdamem a dojdu az na druhou stranu mesta k zoologicky zahrade nebo botanicky, jo botanicka to byla. Naproti je malej parcik, padam unavou na travu. Ovsem kazdych tri minuty probehne kolem nejaky aktivni deda, co tu zrovna provadi svuj obvykly vecerni jogging. Sedam na tramvaj a jedu domu. Doma konfrontuju svy nazory s rodinkou, a tez se dozvidam,ze nemaji moc Amstr v lasce. Je to trosku divny, ja treba ted si uvedomuju, jak Prahu vazne miluju... maticku nasi krasnou. Za to ovsem druhy vylet do Amstru se vydaril mnohem lepe, uskutecnila jsem ho den pred pratelskym zapasem s Nizozemskem, ktery se konal prave v Amsterdamu, takze ve meste jsme potkala nekolik Cechu. No ale nepredbihejme k veceru. Vypravila jsem se nejdriv do Rijksmuseum, abych spatrila Nacht Wacht na vlastni oci. Nejdriv nemuzu objevit vchod, takze prochazim stavenistem, nasledne je mi ukazan smer spravny. Bavim se mladikem, co prodava listky o umeni, a potvrzuje mi, ze se mu taky vic libi od Rembrandta Hodina anatomie doktora Tulpa, co visi v Mauritshuis v Haagu.Prohlizim si Rembrandtovu Nocni hlidku a rikam hmmmm. Ale stejne je hezci ta pitva! Potom jdu do muzea Anny Frankovy, fronta byla vyrizena asi tak za pul minuty, vchazim a pada na me neskutecna tiha. Nevim proc, ale najednou se mi vybavuje vsechno, co jsem v tom jejim deniku pred peti lety cetla. Najednou vidim, jak to vypada ve skutecnosti, neuveritelny, nikdy by me nenapadlo, ze se tady ocitnu. Vidim ty slavny dvere, co se za nimi skryva "zadni dum"a vsechno si peclive prohlizim. V ramci expozice nachazim i ruzny vytisky deniku v cizich jazycich. Samozrejme je tam i cestina. Na konci pousti video, kde jeji otec vypravi, jaky to bylo dozvedet se, ze jeho dcera Anna je mrtva, a jak mu jeho sekretarka predala vsechny deniky, co Anna napsala. Nema odvahu to cist, ale kdyz uz ji konecne sebere, zjistuje, jak Anna byla uvnitr naprosto jiny clovek, nez jak se chovala. V obchudku se suvenyry objevuju i cesky preklad. Zvazuju jestli ho mam nebo nemam koupit, ale nakonec si ho prece jen poridim. Pani s panem za kasou na me chapave kyvaji a da se vytusit , co presne se jim honi hlavou. Prece jen cesky preklad si tu nekupuje kde kdo. Vychazim z muzea a nejak na me pada depreese. Chodim si po Amstru, a v pet cekam na Rembrandtove Pleinu {namesti} na kamarada, ktery snad doufam mi ukaze ty nerestna mista hlavniho mesta. Jdeme neco pojist, a pak vyrazime do te ceske hospody, kde potkavam dalsi lidi z xchatu. Vyrazime s Josefem a Jirim do sportovniho baru na Leidse Plein juknout na hokej mezi nami a Svedskem, kde potkavame i dalsi Cechy, jak uz jsem rekla, je to diky fotbalu, co se tu hraje dalsi den. S Jirim a hlavne Josefem si bajecne rozumim, propovidame vecer, oslavujeme tez nasi vyhru nad Svedy 6:1, pak se premistime opet do te ceske hospody a ja jako jedina divka tam si uzivam pozornosti vsech ceskych a slovenskych muzu zde:-} Takze musim rict,ze si u mne tim Amsterdam vylepsil svou reputaci...:-}
No a a do tretice vseho nejlepsiho, tenhle vikend se chystam opet do Amsterdamu se svymi kamarady, abych se s nimi rozloucila, ac vlastne vubec nechci.{BTW.Prokalena patecni noc skoncila v sobotu v osm rano, behem vecera jsme stihli prochodit cely Amsterdam, navstivit nekolik coffe shopu, ja se poradne ucila ubalit speka, poznala jsem slavnou ctvrt cervenych svetelek a vyfotila si ten nejkrasnejsi most v Amstru..no jo to byla romantiika... } Beran s oveckou ve mne bojuji, protoze uz poslednich 14 dni chodim jako telo bez duse. Odjet se mi chce, ale zaroven taky nechce. Kdyz jsem si kupovala listek domu, pani si o me musela urcite neco myslet, vypadala jsem jako kdyz jdu na popravu. Pak jsem si sedla pred nadrazi a rozplakala se. Necekala jsem, ze ctyri mesice, ktere ze zacatku vypadaly jako vecnost, se promenily v neuveritelne poznani, nachazeni a v naprosto uzasne chvile se vsemi, ktere jsem tu potkala. A ac ostatni nechteji abych odjela, touha za poznanim a moje predsevzeti, ze tenhle rok chci Poznavat, me zene vpred. A jak se rika, vzdycky muzu odjet pryc a vratit se na misto, kde mi bylo dobre. A tak Vam vsem dekuju za ty pekny chvile:rodinko, Barusko, Jiri, Josefe, Ivosi, Petre, Ronalde, Gusto, Kacenko, Diano, Jano, Barco , a dalsi a dalsi ...
Samozrejme jsem toho v Nizozemsku videla vic a zazila vic, ale myslim,ze jsem tu disku zaplacla uz dost mista, takze pokud vas neco vic zajima, napiste mi e-mail a ja vam mile rada povim vsechno, co budete chtit vedet.
(Holandsko, 21. 9. 2004, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2004
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-651