Jak se žije ... Káče v Nizozemsku II.

Pripadam si jako mama. A taky jsem Groote zuster {Velka seeegra}. Ucim se, jak prebalit mimco aniz bych mela strach, ze tomu sedmimesicnimu uzlicku neco provedu, a kdy to mimco ma bumbat, a kdy hamat, a kolik studeny a kolik teply vody a kolik lzicek mlicka dohromady. A zjistuju, ze nejlip na usinani zabira Vyletela holubicka, pak nase hymna a Dej kobylam, to ti povidam. For Katrina ej ma trulalala, trulalala, trulalala, for Katrina ejma trulalala tru la la. To znamena, ze jsem een{jednicka}. Tahle pisnicka se zpiva pokazdy, kdyz nekdo na neco prijde, nebo ho napadne, nebo neco super huper udela. No to mi pripomina, ze tohle zpivala Sterre cele odpoledne v den, kdy jsem upekla buchty s tvarohem a my zrovinka prohrali fotbal s Reckem "diky"Collinovi. No clovek by nerekl, co to udela radosti. Pulku s tvarohem a rozinkama a pulku s oriskama. Sterre hulaka lecker, lecker a mava rukou za hlavou, jakoze dobryyyy. Vtipna je ovsem i priprava samotnych buchet. Zjistuju, ze se tady nejak nevede cerstvy drozdi, jenom suseny v pytlicku, testo nechce kynout, aha priste musime dat pytlicky dva. Jak mam ty buchty pomazat, jak to, ze nemaji doma maslovacku? Sakrys ty buchty jsou kapanek tvrdsi, co se to deje? Vratila jsem buchty do trouby po dvou hodinkach, ale netusila jsem, ze je jeste trouba stale uvnitr horka...No tak snad priste. Ano, priste pecu olejovou buchtu s merunkama, behem odpoledne mizi pulka... A ja zrovinka drzim vegetarianskou dietu... sakrys.

No jo jsem totiz u vegetarianu. Maminkooo, posli mi maso a deset kilo tresni! Tresne tu jsou neskutecne drahe. No za takovou malou krabicku a tri eura. Z toho malem pokladam. A Wilma se zas poklada z toho, kdyz ji vypravim o tom, jak doma mame na kazdym tretim strome tresne. Naprosto bezne. Ucim se jist tofu, boze co to je a tak divne to chutna. Oproti tomu se mi zamlouva Quorn. Vypada to jako kureci, nebo spis chutna, ale neni to kureci. Jo mimochodem v tehle rodine si nemuzu byt jista nicim. Taky jsme delali k veceri parky, ktery vypadaly jako parky. Vypadaly zevnitr jako parky. Dokonce to chutnalo jako parky, ale masovy parky to teda nebyly. Na krabicce bylo napsano Vegetarian. Tato strava se na me zacina podepisovat, zacinam premyslet, jestli pak tohle muzu sehnat u nas v Hypernove... Tesim se na tatinkuv pohled az mu predlozim k veceri varene fazole, tofu a brambory. Bude mit radost! Taky si myslim.

Nejkrasnejsi je to, co neocekavate. A jako ja jsem neocekavala nic na jednom ze svych vyletu nez jen dalsi muzeum a pry je tam Rembrandt, tak me dostal natolik, jak jsem to ani necekala. Udelala jsem si vylet do Haagu, opetovne se vydala rovnou za nosem, kdyz jsem vylezla z nadrazi a dosla az k muzeu Mauritshuis. Je to budova, kterou ze dvou stran ohranicuje voda, a kdyz ji chcete obejit, musite jit parkem. A ten park neni jen tak ledajaky. Sochy v zivotni velkosti, ktere se rozsviceji a zase zhasinaji, obrovsky kralicek, pruhledne damske plastove kosilky, ktere se houpaji nad vodni hladinou jako ryba na prutu. Zrovna tohle vytvorila jedna ceska umelkyne. Myslim, ze Vincourova. Zajimalo by me, jak souvisi rybarsky prut s ceskou zemi. No mozna asi rybareni, Jizni Cechy..joo ta bude urcite z Budejovic. Tyhle sochy tam nejsou nahodou. Jedna se o akci Boulevard sculptures, ktera probiha kazdy rok. Cast je tady a cast u muzea Escher Palais museum, kam doporucuju osobne taky zajit. Jedna se o takovy chytry muzeum. Americky umelec M.C.Escher delal grafickymi metodami takovy zajimavy kombinace treba jesterek, ktere do sebe zapadaji. Taky jeho praci jsou treba ty domy, ktere vas klamou na prvni pohled a nemohou existovat. Co je taky v muzeu, je specialni mistnost, kde si muzete udelat fotku. Ta mistnost ma sesikmenou podlahu a dva lidi, kdyz jsou v ni, muzete na obrazovce videt, ze nejsou velci jako ve skutecnosti. No dobra zabava. Stravila jsem tam asi 15 minut u toho.Tak abych teda neutekla od toho Mauritshuisu... Najdete tam Rembrandtovu Hodinu anatomie doktora Tulpa. Nadherny. Fakt nadherny. Stala jsem tam a zirala s otevrenou pusou na tu krasu, ac motiv mrtvoly, ve ktery se pitva doktor a dalsich sedm panu se na to diva, neni zrovna pro nekoho pritazlivy. Co muze byt pro nekoho pritazlive, ze o nekolik mistnosti vepredu najdete obraz, ktery stal za to jednomu reziserovi zpracovat do filmove podoby. Jedna se o obraz Johannese Vermeera Divka s perlovou nausnici. Celkem takovy maly nenapadny obrazek, ktery pokud budete jen tak prochazet mistnostmi, bez dukladnejsiho studovani, lehce minete.

Abych se tu nenudila, na doporuceni myho "host father"jsem se vydala na neco jako nas Trutnov ci Cesky Brod, ale s tim rozdilem, ze to je naprosto zadarmo. Trva to jedno krasne nedelni odpoledne...a konci to v deset vecer, to pro klid sousedu, kteri bydli blizko toho velkeho parku, kde se to konalo. Akce se jmenuje Parkpop a tahle seslost se kona kazdy rok."Byl jsem tam pred patnacti lety a bylo to to fakt super" rika muj"tatka". No a ja tam byla letos a bylo to taky fakt super. Slunicko svitilo, vsude lidicky, travicka, taky travicka, muzika nejruznejsiho druhu od folku, jazzu, rocku, metalu az po blues a raegee, tri podia, no a taky dva Egyptani. Davaj se se mnou do reci. Ten jeden mne dohazuje tomu druhymu, protoze neumi moc dobre anglicky. Po deseti minutach mi nabizi ten, co se s nim bavim, praci. Vlastni pry spolecnost, kde lidi trhaj rajcata. Jasir jen tak z niceho nic vytahne na papirku z kapsy napsane sve telefonni cislo, chteji vedet to moje. No co jineho nez chytra Kaca udela, nez ze jim da kapanek jine. Neuveritelny, hned to zkousej, jestli to funguje. Snazim se zachovat stale stejny vyraz, a vysvetlit jim, ze to nechapu, a ze jsem jeste tady v Holandsku nezkousela volat. Ale pokec s nima byl docela fajn. Jsem tu mesic a upadam do depresi, ze ve Voorschotenu neni nikdo meho veku. Ocitam se stale jen doma s Erikem a Wilmou a nebo potkavam ctyrlety deticky, a nebo stary lidi. Ach musim to nejak zmenit. Rozhodnu se jet do Leidenu. Hraje se fotbal. V jedne syrske restauraci se seznamuju s jednim mladikem, jez mi doporucuje dva klubiky Sillies a Stampa. Prvni polovinu fotbalu travim v tehle restauraci, Arabove me okukuji, co tam jako delam a kuchar a cisnik v jedne osobe jim vysvetluje, ze jsem z Cech. O prestavce se presouvam do protejsi hospody, jez je oranzova. Uplne cela. V dobe fotbalu tu bylo oranzovy uplne vsechno. Od tricek, pres gumicky do vlasu, houkatka, az po vlasy Nizozemcu. No i ta hospoda byla oranzova, jak uz jsem rekla a nejen ona. Snad vsechny, ktery jsem videla. Je to vazne silenstvi. Ale na druhou stranu je krasny, ze Holandani, takhle davaji najevo svoji narodni hrdost. Bylo by fajn, kdybychom to doma taky takhle davali vic najevo. Zrovna jsme hrali s Nizozemcema a vazne ten fotbal, na ktery jsem koukala, byl jeden z tech nejlepsich {moc jsem jich nevidela, ale tak snad poznam, na co se da a neda koukat}. Zrovna ten den jsem si na sebe uvazala to moje zname oranzove sari, co mam od Cechovky, tak ho radsi ale rychle sundavam. Prece je nebudu podporovat, kdyz mam na tvari napsano Tsjechie. Skacu, skacu, davam ruce dohromady, skoro se modlim, Holandani koukaj, jestli se ta holka nahodou nepomatla a co je to vlastne zac, kdyz Cesi davaji gola. Fotbal konci, vyhrali jsme. Vychazim pred hospodu, zpivam si hymnu, davam se spatnym smerem, protoze je tma. Nemam odvahu se vratit zpatky, prece jen sama holka proti parte smutnejch {nastvanejch }Nizozemcu, no radsi nebudu hrotit. Jdu opustenyma ulicema, s mapou v ruce, konecne jsem na hlavni tride, a hle vidim zastavku busu, fajn, koukam kdy to je jede a za dvacet sekund se objevuje autobus. Pred pulnoci jsem doma, bavim se s Wilmou jaky bylo setkani Pff pff klubu {maminky, co delaji pff, aby ochladily jidlo na lzicce svymu mimcu} 10 maminek, 10 deticek, co leze po zemi. Tehle akci jsem stastne utekla. Padam znavene do postele, a zitra zase nanovo