Putování po Ukrajině III.
Jiří *Čmelák* Řehounek
Ukrajinské Východní Karpaty jsou prostě nádherné. Slovy se to nedá příliš dobře popsat a ani fotografie nezachytí jejich kouzlo úplně. Středoevropana na nich upoutá hlavně jejich nedozírnost. Vylezete na nějakou horu a na všechny strany vidíte další a další hory a občas nějakou salaš. Tím ovšem nechci říkat, že by ty hory byly nějak jednotvárné. Vůbec ne! Za každým hřebínkem na vás může čekat nějaké překvapení. Sněžník, ledovcové jezírko nebo karavana pastevců na koních.
Východní Karpaty jsou také jednou velkou učebnicí geomorfologie (věda o tvarech povrchu zemského a jejich vzniku), zvláště pak té její části, která se zabývá tvary vzniklými činností ledovce. Musím přiznat, že po několika dnech už jsme při pohledu na některé z nich mírně otráveně prohlašovali: "Už zase kar..." Ale jinak na otázku z nadpisu odpovídám - jednoznačně do Východních Karpat na Podkarpatskou Rus.
Hory na Podkarpatské Rusi jsou jiné než u nás. Vedle jejich rozlehlosti a nedotčenosti zarazí návštěvníka z České republiky fakt, že na hřebenech nejsou žádné lesy. Vlastně celé horské hřebeny slouží jako pastviny pro krávy, ovce, kozy a koně. Místní výraz pro tyto rozsáhlé travnaté pláně je "poloniny". Lesy rostou hlavně v nižších polohách hor a v údolích, pokud v nich zrovna lidé nepostavili vesnici.
Karpaty ale dovedou být i zrádné. Pod horou Bliznica nás jakási babička, již jsme požádali o radu kudy tudy nahoru na horu, varovala slovy: "Iďót tumány." I přesto jsme se rozhodli na Bliznicu jít. Zanedlouho se samozřejmě ukázalo, že není radno ignorovat dobře míněná varování domorodců. Přišly totiž takové "tumány" (mraky), že nebylo vidět na pět kroků a naše výprava se horko těžko vrátila po vlastních stopách k místu, kde bylo možné postavit stany. Od té doby jsme již varování místních obyvatel dbali a "tumánům" se raději snažili vyhýbat.
I přes tuhle drobnou epizodu však mohu pobyt ve Východních Karpatech vřele doporučit. Při dobrém nasvícení vypadají hory jako sametové a člověk (alespoň já) cítí při pohledu na ně obrovskou svobodu
(7. 8. 2003, 12:18)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2003
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-62
Hory, hory, hory aneb Kam by měly jezdit delegace geomorfologů?
Jiří *Čmelák* Řehounek
Ukrajinské Východní Karpaty jsou prostě nádherné. Slovy se to nedá příliš dobře popsat a ani fotografie nezachytí jejich kouzlo úplně. Středoevropana na nich upoutá hlavně jejich nedozírnost. Vylezete na nějakou horu a na všechny strany vidíte další a další hory a občas nějakou salaš. Tím ovšem nechci říkat, že by ty hory byly nějak jednotvárné. Vůbec ne! Za každým hřebínkem na vás může čekat nějaké překvapení. Sněžník, ledovcové jezírko nebo karavana pastevců na koních.
Východní Karpaty jsou také jednou velkou učebnicí geomorfologie (věda o tvarech povrchu zemského a jejich vzniku), zvláště pak té její části, která se zabývá tvary vzniklými činností ledovce. Musím přiznat, že po několika dnech už jsme při pohledu na některé z nich mírně otráveně prohlašovali: "Už zase kar..." Ale jinak na otázku z nadpisu odpovídám - jednoznačně do Východních Karpat na Podkarpatskou Rus.
Hory na Podkarpatské Rusi jsou jiné než u nás. Vedle jejich rozlehlosti a nedotčenosti zarazí návštěvníka z České republiky fakt, že na hřebenech nejsou žádné lesy. Vlastně celé horské hřebeny slouží jako pastviny pro krávy, ovce, kozy a koně. Místní výraz pro tyto rozsáhlé travnaté pláně je "poloniny". Lesy rostou hlavně v nižších polohách hor a v údolích, pokud v nich zrovna lidé nepostavili vesnici.
Karpaty ale dovedou být i zrádné. Pod horou Bliznica nás jakási babička, již jsme požádali o radu kudy tudy nahoru na horu, varovala slovy: "Iďót tumány." I přesto jsme se rozhodli na Bliznicu jít. Zanedlouho se samozřejmě ukázalo, že není radno ignorovat dobře míněná varování domorodců. Přišly totiž takové "tumány" (mraky), že nebylo vidět na pět kroků a naše výprava se horko těžko vrátila po vlastních stopách k místu, kde bylo možné postavit stany. Od té doby jsme již varování místních obyvatel dbali a "tumánům" se raději snažili vyhýbat.
I přes tuhle drobnou epizodu však mohu pobyt ve Východních Karpatech vřele doporučit. Při dobrém nasvícení vypadají hory jako sametové a člověk (alespoň já) cítí při pohledu na ně obrovskou svobodu
(7. 8. 2003, 12:18)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2003
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-62