V případě Knihotoče jde o program koordinovaného doporučování oblíbených knižních titulů a jejich výměny. Projekt vychází z úspěšného Book-Crossing, který je v USA velmi rozšířen a podporován i doprovodnými kampaněmi, jako je zveřejňování nejaktivnějších účastní-ků, sbírání různých nálepek nebo soutěž o nejzajímavěji ukrytou knihu.

Do projektu je nyní u nás zapojeno několik kaváren a jiných „odklá-dacích“ míst a také někteří nakladatelé, jejichž štědrost pomohla celou akci rozjet.

V reálu vše probíhá takto. Buď se potenciální zájemce podívá na server www.knihotoc.cz na seznam knih, které jsou právě v „toči“, vybere si určitý titul a pokusí se ho najít na místě, kde by podle internetu měl právě být. Vzhledem k malé uvědomělosti těch, kteří si knihu již vyzvedli, ale nenapsali o tom zprávu, je ovšem jeho šance na úspěch poměrně malá. Nebo pomůže náhoda a zájemce na knihotočovou knihu narazí někde naslepo.

Problém zatím spočívá v malé odezvě těch, kteří se do knihotoče zapojili, označenou knihu si vzali a nedali o tom vědět. Je jisté, že to nejsou jen obeznámení knihotočáři, ale z velké většiny nic netušící čtenáři, kteří prostě knihu někde najdou, vezmou si ji, protože se jim líbí, a instrukcí na nálepce nedbají.

Všechny knihotočové knihy by totiž měly být označeny samolepkou s informací o tom, kde nález zaregistrovat. Samolepku si může každý vytisknout ze souboru, který je na webovské stránce ke stažení.

Podle informací Jovanky Šotolové, která za projektem stojí, je situace mnohem lepší na Moravě, kde knihotočáři knihy registrují v mno-hem větším rozsahu. Jako problém se ukázala i samotná elektronická registrace. Internet totiž ještě zdaleka není rozšířen tak, jak by podobná akce vyžadovala. Proto by se v nejbližší době měla rozběhnout i registrace knih prostřednictvím pohlednice, kde však problémem může být časová prodleva a také náročnost zpracování. Přeci jen jde zatím o akci několika jednotlivců, kteří se nemohou věnovat jen jí.

Záleží na čtenáři samotném, co po přečtení s knihou udělá. V nejlepším případě by ji měl poslat dál. Jestliže se mu však zalíbila natolik, že se jí nechce vzdát (případně si ji koupit v knihkupectví), měl by do „toče“ přidat místo ní nějakou knihu svou. Tady by však nemělo jít o svazek „vyřazovaný“ z knihovny, ale o knihu, které se čtenáři líbila. Knihotoč by se neměl stát „charitativní akcí nepotřebných knih“, ale měl by zůstat především prostorem pro ty, kdo rádi čtou a potřebovali by poradit, případně se „honem na knihu i pobavit“.

Kdokoliv si sám může vytisknout sadu nálepek a zanechat knihu nejen v kavárně, ale i v ordinaci nebo v dopravním pro-středku. A pak sledovat její pohyb i to, jak se ostatním čtenářům líbí (u registrace knihy můžete do poznámky napsat i malou recenzi, kterou dalším čtenářům pomůžete při výběru).

Organizátoři Knihotoče budou vděčni za všechny „točaře“, kteří nalezené knihy poctivě zaregistrují, případně budou knihy přidávat. V případě nakladatelů pak přivítají jakékoli knižní dary, které by se daly „roztočit“.

Doufejme, že se touto zábavnou formou podaří zvýšit počet těch, kdo si v podvečer uvaří konvici čaje a ponoří se do světa písmenek.

JIŘÍ RUŽIČKA