TRIQUETRUM

„Sešel jsem se v hospodě (kde jinde) s Víťou Veselým (bicí) a Danem Slabým (basa) a domluvili jsme se na společném hraní. Já hrál na kytaru, občas na klávesy. Strašně mě to bavilo, najednou jsem měl konečně svou kapelu s původním repertoárem. První písničky vznikaly v létě 1995 u Víti na Břístvi,“ vrací se do půlky 90-tých let minulého století Beneš. „Dan tehdy někde v Kolíně koupil přívěšek, znak triquetrum, což je trojcípí, původem z keltský symboliky. Byli jsme tři, nebyl důvod hledat příhodnější název.“

Kapela prochází přirozeným vývojem, začas odchází Víťa i Dan. „Oslovil jsem konzervatoristu Lukáše Buka a náhodou i Bertíka a pozval je ke mně na zkoušku. Padli jsme si do oka. Po předchozí autorské spolupráci přišel kytarista Mirek Havelka (ex Gradace, Erupce, Polabská jazzová společnost) a Triquetrum mohlo v téhle sestavě (Lukáš Buk – bicí, zpěv; Mirek Havelka – kytara; Honza Bertík Rejnek – basa, zpěv a já – klapky, zpěv) začít mapovat zdejší i okolní kluby,“ shrnuje Beneš vývoj své skupiny do skutečné zkratky.

Jejich demo, které vyšlo pouze na kazetě, je jak graficky (David Šitavanc), tak zvukově hodné oficiální nahrávky. „Stylově je to všecko dohromady, mám rád jazz, pop, ale i rock. Kapela zní popově, možná to dělá můj vysokej hlas, ale poslechni si tam jazzrockový mezihry,“ odhaluje hudební škatulku Beneš.

A zase nám vychází trojcípí: pop, jazz a rock. Triquetrum vydali podařený stejnojmenný debut. Mirek Havelka kytarou výrazně kořenní v orientální Ib-la-ham, aby vše ztvrdil bluesovkou Blues o 300 vlacích. Hardrockový riff v Ženě prozradí něco o Veselého lásce k Led Zeppelin. Zvonkové a hravé Vítkovy písně Dešťová nebo Kafe jsou příjemné popůvky, v textech hledačské. Závěrečný tradicionál, zde otextovaný jako Prej jak se cejtim, je skutečná pomyslná třešnička na dortu. /Prej jak se cejtim / když mám chuť jen hrát / když nic víc snad / už nemůže mi dát / snad ani Na Žofíně sedávat /.

Většinu písní (pokud by Triquetrum bylo masověji známé) by zfleku mohla hrát řada našich radií.

Holčička jede v dešti

a silnice se leskne

a silnice se klouže

Snadno se může stát

že utvoří se louže

a melodie teskné

budou na nich kapky deště hrát

A zalitá je zahrada

a všechno na ní roste

co nám jak zázrak připadá

už událo se po sté

Jen řekněte mi nakonec

čemu má býti vděčná

ta zpívající holčička

že vyrostla z ní slečna

(úryvek textu Jiřího Tepera Holčička jede v dešti)

„Hodně jsme koncertovali doma v Nymburce, v Poděbradech (Bar Pod zámkem), nedalekém Kolíně nebo v Hradci Králové (U cikána, Lucie). Vybavuje se mi velmi příjemný koncert na literárním a divadelním festivalu Šrámkova Sobotka, kde jsme se střídali s recitátory básní slavného rodáka. Neměli jsme manažera a starat se o koncerty je hodně časově náročný,“ pojmenovává Beneš základní problém mnoha kapel.

„V roce 1998 jsme Triquetrum uložili k ledu, nedělali jsme nic novýho, stavěli hlavně cover verzích (Santana, Clapton). Duch Triquetra se vytrácel,“ vysvětluje dlouhý zimní spánek kapely Beneš.

Vytvořili ještě asi pět písní, které nejsou na demu jako např. Moje milá nebo Slova na zdi (Beneš). Už tehdy zhudebňují první z Teperových básní: Bernardýn a Holčička jede v dešti.

Do nového začátku Beneš prorokuje: „Pokud se nám podaří comeback, který nechceme uspěchat, rýsuje se možná spolupráce s kapelou East Park (kytarový pop), kterou mám moc rád.

Demografie: Triquetrum (MC, 1996) Kontakt:

Vítek Beneš - 606615509