Jak jsem našla asi to, co jsem celou dobu hledala.
marzsa
Možná trošku divný. Nepochopitelný. Neuvěřitelný. Že člověk může v devatenácti něco najít, co někteří hledají celý život. A nebo jsem možná vlastně ani nehledala a ani nenašla, jen si to prostě myslím. Všechno je to jiný. Už dva měsíce žiju někde jinde než v mém rodném městě. A v jiné zemi než v té mé rodné. A všechno je tu jiný.
Jiný lidi, jiný názory, jinej pohled na svět v zemi, kde si lidi nepamatují nesvobodu a bojovali jen s vodou. Po devatenácti letech jsem vylétla z hnízda neočekávajíc vlastně vůbec nic, "prostě nějak to bude a nějak to dopadne". Bylo překrásný utýct po tom všem pryč, od všeho toho humbuku, kde každý po vás něco chtěl, nevědět, co přijde, jen snad, že za dvanáct hodin cesty na vás bude někdo čekat, a doufat, že si padnete do oka a prožijete zvláštní a nezapomenutelný čtyři měsíce, jestli tomu pánbůh dá. Uvědomíte si spoustu věcí, co jste jste měli udělat, co uděláte....srovnáte si svůj žebříček hodnot, budete mít otevřený oči aniž byste chtěli, stanete se nezávislejšími, budete sami schopni řešit situace, které za vás řešili rodiče nebo kdokoliv jiný. Dospějete. Vaším přítelem se stane kniha. Poznáte krásu lidského vývoje, dotyku nevinných duší. A ve vašem srdci se rožehne touha vidět mnohem víc, zažít mnohem víc a zapomenout na to "město" a "všechno v něm". Tak Vám přeju taky šťastnou cestu...
(Země tulipánů, 6. 8. 2004, 12:00)
© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2004
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-585