Tak co s tou lávkou?

Aknel

Přebarvit ji? Zrušit ji? Vždyť je strašná! Nikomu se nelíbí. Nikomu…
Nikomu?
Mně se taky nelíbila. Když ji natírali, byla jsem v šoku.
„To je základovka?“ ptala jsem se natěračů.
„Ne, ne, to je projekt pana Matyáše..“ odpovídali.
Tmavě růžová hrůza!
Šlapu po ní, chodím kolem, koukám na ni ze všech stran…ale pak najednou…

Vždyť je to dobrý! Takový veselý, takovej „hepáč“, něco jako růžovej tank..
HAPPENING pana Matyáše.
Vždyť on si z toho dělá srandu! Schová se někam za strom a tajně pozoruje chodce a chechtá se,
jak se ty konzervativní nymburáci mračí na tu „teploušskou“ lávku…
JE TO TEST TOLERANCE.
Proč by se mi to nemělo líbit? Co mám proti růžový barvě?
NIC. Už vůbec nic. Proč je vlastně „nevhodná“?

Připomnělo mi to historku, jak jeden fotograf udělal portrét M.E.M. (Eminema) v červeným tílku
na obálku časopisu, ale těsně před vydáním schválně upravil červenou barvu tílka na růžovou
(rozdíl několika málo odstínů)..to byl rachot „na západě“! Všechna čísla museli rychle stáhnout
z prodeje…
…takže nymburáci jsou „normální“ lidi, jako všude jinde…

Ale jedna věc mi na lávce přece jen vadí. To, že ji zaslepili, že ji chybí pravý rameno.
Chybí mi RIGHT EXIT!

Nová petice:
Amputovaná lávka mi připadá nevhodná a nepraktická.
Navrhuji znovuotevření pravého východu.

(21. 4. 2003, 12:00)

© Hlučná samota - Nymburk jinýma očima (http://hlucnasamota.net/) 2003
článek naleznete na adrese http://hlucnasamota.net/clanek.php/id-50