Diskuzi vyvolala řada „provokativních“ tvrzení. Například to, že po Pražském jaru 1968 stabilita komunistického systému spočívala ve všeobecném konsensu, že v období normalizace měla většina společnosti dostatečně uspokojující životní styl, že během revoluce v roce 1989 disidenti nereprezentovali nespokojené obyvatelstvo a že celkový vliv disentu na rozpad komunistického režimu byl minimální.

Československo si jakožto země patřící do Východního bloku v polovině osmdesátých let osvojila sovětskou reformní myšlenku perestrojky. Studie Konec experimentu se zaměřuje na ekonomické aspekty přestavby, na reakce jednotlivých sociálních skupin a na ideologickou terminologii představitelů pozdní fáze komunistické diktatury. Oponuje pak zejména zjednodušenému binárnímu rozdělení společnosti na „špatný–negativní“ režim a „dobrou–pozitivní“ utiskovanou společnost. Pád komunistického režimu měl pak být zapříčiněn zpochybněním autoritativního diskursu (ideologie) společností jakožto důsledek perestrojky.

Problematické je pak i tvrzení, že od roku 1948 si společnost zvykla vyjadřovat se v různých „komunikačních kódech“ (odlišné vyjadřování v divadle, na veřejné schůzi, v rodinném kruhu). Spíš než o speciální kódy jde o střídání sociálních rolí, které je pro moderní společnost typické.

Přínos studie spočívá v rehabilitaci specifického ideologického „komunistického jazyka“ a jeho různého využití (předmluvy k odborným publikacím, proslovy komunistických pohlavárů,…).

Konec experimentu je práce, která vnáší do klasického výkladu pádu komunistické diktatury odlišný pohled a je rozhodně jednou z nejzajímavějších knih o moderních československých dějinách v poslední době.

Michal Pullmann: Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu (zvětšit)

Silvie Strachotová

Pullmann, Michal: Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu. Praha: Scriptorium 2011. 240 stran.