Autorkou ilustrace na obálce je TOY_BOX, jedna ze třinácti kreslířů, kteří společně se třemi scénáristy stojí za komiksovou knihou Ještě jsme ve válce. „Příběhy 20. století“ zní její podtitul. Za tímto širokým pojmem se skrývá pár konkrétních osob se svými osudy, které jsou v knize promítnuty do obrysů, barev a umístěny do čtverečků. Východiskem pro scénáře byly příběhy, které zaznamenali dokumentaristé z neziskové organizace Post Bellum. Trio scénáristů tvoří: Mikuláš Kroupa (zároveň ředitel Post Bellum), David Bartoň a Adam Drda. Z komiksových kreslířů se, kromě již zmíněné TOY_BOX, na knize podíleli například tito: Tomáš Kučerovský, Nikkarin, Petr Včelka. Tolik k okolnostem vzniku knihy. Tak co se skrývá uvnitř?

Ještě jsme ve válce (zvětšit)

Listováním se probíráme podstatnou částí české historie dvacátého století. První příběh, který se jmenuje stejně jako kniha, je o životě muže narozeného roku 1918. Naopak z nejmladšího období jsou komiksy „Mánička ze severu“ a „Chytřejší než oni“, které jsou situovány převážně do normalizace. Každý příběh uzavírá scénáristův doslov, ve kterém jsou popisovány a komentovány příhody z osobních setkání s pamětníky a jsou zde také předkládány nějaké otázky k zamyšlení.

I když se kniha snaží, aby příběhy hrdinů nevyznívaly za žádnou cenu černobíle, moc se jí to nedaří. Motivace postav jsou vždy jasné. Skautíci jsou klasičtí Supermanové se správňáckým zápalem pro vlast, zatímco u zrádců je akcentována jejich obyčejnost a lidská slabost. Na co takové laciné, umělé pomníky? Jistě, kresby jsou dokonale řemeslně odvedené, zato scénáře se naoko dovolávají přemýšlivého čtenáře, a přitom nestoudně servírují předžvýkanou interpretaci historie. Ještě jsme ve válce by byla ideální pomůcka při výuce dějepisu na základních a středních školách, ale pro dospělého čtenáře, který chce samostatně myslet, je nepoužitelná.

Výjimkou z pravidla je příběh „Ten kluk přece nic neudělal“, jehož autorkou je právě TOY_BOX. Sama je dokonce podepsána (s přispěním Adama Drdy) i pod scénářem. Více než o dějinách je to komiks o ženě, která se sama vžene do situace, kdy musí volit mezi tím, zda zůstane věrná sama sobě a svému přesvědčení, nebo zda bude propuštěna z vězení a bude moci žít se svým malým synem. TOY_BOX velice umně pracuje s gradací příběhu. Do poloviny poslední stránky čtenář netuší, kterou cestu si hlavní postava Miluška zvolí.

Výstavba děje a kresba jsou v „Ten kluk přece nic neudělal“ nejumělečtější z celé knihy. Povedenou kresbu má i noirově laděné „Gestapácké razítko“ (kreslíř Prokop Smetana) se zajímavým hrdinou Pavlem. Potenciál Pavlova životního příběhu (dozvídáme se o něm v doslovu) je ovšem naprosto promarněn vyzdvihováním Pavlových vlasteneckých ideálů za 2. světové války. Zajímavý je také pokus o komiksovou bajku v příběhu „Luboš Jednorožec“. Jednoduchý děj jako by se záměnou lidí za zvířata ospravedlňoval.

Nabízí se úvaha, zda slečna s odvráceným pohledem z obálky není právě Miluška z „Ten kluk přece nic neudělal“. U této hrdinky by byla odtažitost od výzev vlasti nejvíce pochopitelná. A proč se její oči dívají dolů, stranou? Viděly něco hrozného? Bojí se spatřit realitu? Ještě jsme ve válce, myslí si, ať už to je či není Miluška. Komiksy v této knize válčí proti schematickým příběhům a typizovaným postavám. Pár bitev bylo vítězných, ovšem ztráty jsou značné. Český komiks si po mnoha letech „sloužení vlasti“ vybojoval právo nesloužit nikomu, jen sám sobě. Je smutné, že se o něj knihou Ještě jsme ve válce opět sám připravuje.

Lukáš Vlasák

Ještě jsme ve válce. Praha: Argo, 2011. 184 stran.