Kniha se skládá z náhodně rozvržených příběhů, básní a citátů, které ve své prostotě skrývají hluboká životní moudra. I tak by se dala uvést tato sbírka krátkých převzatých textů francouzského učitele jógy.

Ale přenechejme filosofování těm, kteří mu rozumějí, a vraťme se k literatuře. Kniha se vám dost možná líbit nebude. Vinen je v první řadě už zavádějící titul – zmiňovaný humor totiž v textu budete hledat jen těžko. Nic naplat – naše západní civilizace je zkrátka založena na jiných hodnotách a to se netýká jenom náboženství, ale jak se ukazuje, také humoru. A tak se vám stane, že tam, kde čekáte pointu, už začíná jiný příběh. Jediný úsměv na vaší tváři tak bude jen ten rozpačitý.

Vedle sebraných příběhů a haiku najdeme v knize i drobné úvahy a komentáře autora. Pokud byly až posud kvality i zápory knihy určeny její žánrovou povahou a filosofickým obsahem, teď se konečně dostáváme k samotnému hlasu tvůrce. A je dlužno říci, že jeho vsuvky celkovému vyznění spíše ubírají. Někdy sice autorův komentář pomáhá čtenáři hlouběji pochopit smysl uvedeného textu, ale v naprosté většině případů působí jako rádoby vtipná glosa, která vedle prostého a rozpustilého textu působí křečovitě až trapně.

I přesto kniha dokonale plní svůj účel. Dokonce i pro západního, zen-buddhismu neznalého čtenáře splňuje základní funkce žánru, který osobně nazývám „drobečková moudra“ (u nás jej úspěšně provozuje například Honza Volf). Sedněte si s knihou do klidného koutku, uvařte si čaj a na chvíli se ponořte do textu. Brzy ucítíte, jak se vám duší rozlévá bezstarostný klid.

Takže pokud se zajímáte o východní filosofie, nebo se občas rádi jen tak zasníte, určitě si zde přijdete na své.

Ladislav Vitouš

Brunel, Henri: Humor zenu. Překlad V. Misařová. Praha: Garamond, 2011. 240 stran.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.