Radúza

Mladou multiinstrumentální zpěvačku objevila v roce 1993 další hudební ikona Zuzana Navarová. Radůza, celým jménem Radka Vranková, se věnuje především bluesu a folku. V roce 2001 vydala své debutové album Andělové z nebe, které bylo následováno sedmi dalšími. Jako Skokan roku byla oceněna v anketě Český slavík 2004, o rok dříve získala ceny Akademie populární hudby Anděl v kategoriích Zpěvačka roku, Objev roku a Folk a Country. V minulém roce založila vlastní label Radůza Records, na kterém vyšla zatím poslední deska Miluju vás.

Karel Kryl

Narodil se do rodiny knihtiskařů. Odmalička byl umělecky nadaný, přes hrnčířství se dostal k poezii a hudbě. Svou první skladbu Nevidomá dívka vydal v roce 1968 se skupinou The Bluesmen a s Hankou Ulrychovou. Asi nejznámější píseň z této doby je Bratříčku, zavírej vrátka, kterou vytvořil přes noc za příjezdu tanků Varšavské smlouvy. O rok později Kryl emigroval do Mnichova, kde působil až do roku 1989. Jeho konec přišel nečekaně – zemřel v Mnichově ve věku nedožitých 50 letech na infarkt. Po jeho smrti mu bylo uděleno několik ocenění včetně medaile Za zásluhy II. stupně.

XINDL X

Ondřej Ládek (16. srpna 1979), vystupující pod pseudonymem Xindl X, ve své hudbě kombinuje typicky hip-hopové frázování s folkem, bluesem a jazzem. Těžištěm písní však zůstávají jedinečné texty s výrazným smyslem pro ironii. V roce 2007 zvítězil s písní Mamut v soutěži „Česko hledá písničku“. V následujícím roce získal ocenění Autorská porta za píseň Dysgrafik a vydal své debutové album Návod ke čtení manuálu, za které získal nominaci na cenu České hudební akademie Anděl. Druhé album "Praxe relativity" vydal v roce 2010 ve spolupráci se zpěvačkou Olgou Lounovou.

BOB DYLAN

Bob Dylan (24. května 1941), vlastním jménem Robert Allan Zimmerman, je americký písničkář, básník, textař, malíř, režisér a herec. Na hudební scéně se pohybuje více než 50 let, na svém kontě má kolem 40 řadových alb a více než 500 písniček. Bývá označován za „ikonu počátku 60. let“, v tomto období vznikly jeho nejznámější protiválečné písně - „Blowing in the Wind“ a „The Times They Are a-Changin“. Coby nadaný muzikant se neomezil jen na folk, ale koketoval i s žánry blues, jazz, country, gospel, rock and roll atp. Experimentální vztah Dylana k hudbě se pokusil zachytit režisér Todd Haynes ve snímku „I'm Not There“ (2007). V roce 2008 obdržel Bob Dylan Pulitzerovu cenu za přínos populární hudbě a americké kultuře ve významu jeho lyrických kompozic s poetickou sílou.

Jaromír Nohavica

Dlouhodobě jeden z nejznámějších písničkářů české folkové scény. Zpěvák úzce spjatý s Ostravou a jejím fotbalovým klubem Baník Ostrava, kterému věnoval nejednu píseň. Je osobitým textařem, kytaristou a heligonkářem.

Mezi jeho nejpopulárnější alba bezesporu patří Darmoděj (1988), Divné století (1996), Babylon (2003) či Ikarus (2008). Jeho písně jsou z velké části autorské, ale můžeme v jeho repertoáru nalézt i překlady některých ruských autorů. Populární je i díky množství písní pro děti.

Jeho texty nesou ve velké míře prvky básnickosti, vypráví příběhy, popisují obyčejné lidské životy. Dokáže ironizovat, vyjadřovat se k současné politické a společenské situaci.

V roce 2010 se podle cen Anděl stal zpěvákem dvacetiletí.

Jiří Schmitzer

Osobnost primárně známá jako herec a syn Jan Sováka, který se ale už delší dobu zviditelňuje jako poměrně kontroverzní písničkář. Jeho písně jsou převážně humorné, s prazvláštním textem či dokonce „ netexem“ (jako je např. píseň Bouda). Jeho až asketický zjev a osobitý zpěv dodává jeho písním na stylu a tím i na popularitě. Do dnešního dne vydal 4 alba (Recitál, Šílenec, Bouda a Sbírka kiksů) a zpívá také na dvou albech Bratří Ebenů. V roce 2008 vydal výbor svých textů pod názvem Kanimůra ze Šardónu.

Zuzana Navarová

Když ke konci roku 2004 zemřela pětačtyřicetiletá zpěvačka, textařka a skladatelka Zuzana Navarová na rakovinu, bylo to pro širokou veřejnost vesměs překvapením. Jako kdyby se v její snaze prožít poslední období svého života co nejveseleji odrážela zpěvaččina bohatá hudební tvorba.

Právě hudba hrající všemi barvami jak po textové, tak po hudební stránce je to, co některé posluchače odrazuje. Lehké a hravé texty se skrytým významem, nebo někdy jen vyjadřující prostou lásku k jazyku – českému, romskému, slovenskému, španělskému, ale i jidiš a kečuánskému – a k životu mohou být náročnější než prvoplánově „hluboké“ texty jiných písničkářů.

Zuzana Navarová kolem sebe během své hudební kariéry soustředila několik hudebních uskupení, především Nerez a KOA, ve které se nejvýrazněji projevil její kosmopolitismus, jak naznačuje i název nejoblíbenějšího alba Barvy všecky (2001) nebo vůbec poslední album vydané rok před zpěvaččinou smrtí s názvem Jako Šantidéví (2003) podle indické Bohyně míru.

Leonard Cohen

Objevují se názory, že Leonard Cohen je jeden z nejvlivnějších novodobých spisovatelů. Možná. Jisté je, že Leonard Cohen, kanadský rodák, muž pocházející z židovské rodiny, stárnoucí legenda, je neobyčejně nadaný písničkář. Přes všechna ocenění a uznání, která kdy získal, zůstává stát nohama pevně na zemi a říká, že je nervózní pokaždé, když vezme do ruky pero a má napsat první slovo nebo když má zahrát první tón nové písně. Letos po několika letech vychází jeho nové album – Old Ideas, předčasný dárek k Vánocům pro všechny, kdo propadli kouzlu Cohenova zastřeného hlasu.

Ivo Jahelka

Tento dosud stále tvořící písničkář se narodil roku 1954. Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1978 se živí jako advokát se zaměřením na právo občanské, rodinné, trestní a obchodní. Obsahem jeho tvorby jsou soudní případy a příběhy ze života, které s nadsázkou a něžným humorem zhudebňuje. Díky tomu si také mezi přáteli a později mezi širokou veřejností vysloužil po titulu doktora práv i titulu „zpívajícího právníka“. Dodnes natočil devět sólových desek a na dalších třech se větší či menší mírou podílel.

Tomáš Klus

Tomáš Klus je pětadvacetiletý kluk, který rád zpívá se svou kytarou v ruce a s kamarádem Jirkou Kučerovským vedle sebe. Pokusy stát se hokejistou vzdal po několika měsících brzdění o mantinel, pokusy stát se moderním pětibojařem vzdal po několika letech zkrátka proto, že už byl tam, kam se dostat chtěl – v Praze. Ze střední školy už vedl jen krůček na DAMU, kde čtyři roky studoval činoherní herectví. Tak se ocitl v bohémském světě umění a v roce 2008 vydal své první album Cesta do záhu(d)by. Ve stejném roce vytvořil hudbu k českému filmu Anglické jahody a hned v roce následujícím vyšel Tomášovi další hudební počin s názvem Hlavní uzávěr splínu. Posledním a dlouho očekávaným albem je Racek, který vešel do prodeje v září letošního roku. A umíte-li hrát na kytaru a láká-li vás Tomáš Klus, vyzkoušejte jeho zpěvník Já, písničkář.

Jiří Dědeček

Asi nejtrefněji se o tvorbě Jiřího Dědečka vyjádřila jeho starší dcera Viktorie. Když byla ještě malé dítko, přeřekla se a povídá, že tatínek je písník a básničkář.

Písničkář s knírkem se narodil roku 1953 v Karlových Varech, v 70. letech začal studovat žurnalistiku, ale odkud, kvůli čím dál méně snesitelnému politickému klimatu, přešel na obor knihovnictví. FF UK absolvoval roku 1976, o jedenáct let později získal druhý magisterský titul a to na FAMU. Podruhé prý studoval kvůli sázce. Vystupovat začal na začátku 70. let ve dvojici s Janem Burianem, živil se i jako tlumočník, dodnes překládá z francouzštiny, píše básně, od roku 2006 vede český PEN Klub, hraje sám či s kapelou Úterý.

Jeho sbírka fejetonů Bát se a krást byla první, která vyšla v edici Olivovníky, o níž v těchto LitENkách také píšeme. Letos tamtéž vydal pod názvem Slizské písně své juvenilie – texty vzniklé z přebytku testosteronu či mladické nerozvážnosti uvedené mottem: Rozkroky, rozkroky, rozkroky / všichni jsme vašimi poskoky…

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.