Říjnová

Oči bříz

zavrtané do hor

čekají zloděje

a tu

přijde zvolna

chvíle těžkých víček

i když se stébla zcela nesklonila

kdosi přikrade se

–

světlo a barvy spolkne černobílá

Zámoří

A zítra nepřijdu

i kdybys volal

za mořem

zamořená

prosedím noc

a nečekám

už ani tebe

černý tóne bez ozvěny

zůstaň

zůstaň bezejmenný

Lesní

Stíny už sbíhají se v lese

plačtivé skvrny světla –

chlad Měsícových očí

spím zády k dubům

zapomínám

a blednu

Jilmu

Ale já neusínám –

krčím se jen

blíž ke svým zdem,

které jsi nepoznal,

bezlistý jilme...

Dlaně

tápou okolo kořání.

Bouřku z tvých očí

před časem

odválo svítání.

Temně modrý čas

Z okna je vidět

stále stejné ticho

zvláštní modré mrazy obalí všecko do chápavého šera –

a já to nechápu!

i kdybych snad směla

zírat tvýma očima

do dalekého podvečera...

Neruš je

Mraky na dně řeky někdy

usínají

neruš je

jim nerozmluvíš mlčení

písničkou o smrti

nezamrznou

vířením tonoucích

nezamrznou

jedině

když se jich dotkneme

v jediné vteřině

–

zamrzneme

Brouzdání v prachu

psaní založené v tom dolním šupleti

nerozkládej než na smrtelné posteli

řeklo mi prázdno

jaké psaní

všechen papír v domě byl spálen

před lety

žárem komety

Kateřina Zwyrtková (22)

Studentka třetího ročníku bohemistiky FFUK v Praze, kde také žije.

Básně a v menší míře i krátké prozaické texty píše již od svých

dvanácti let. Díky městu Trutnov a Trutnovskému literárnímu klubu (v

čele s Jaroslavem Dvorským) jí nedávno vyšla sbírka V objetí s

bouřkou. Některé z dalších jejích prací můžete nalézt také po kliknutí

na odkaz http://fairiella.cz.