Až bílé můry

A až bílé můry na křídlech

snesou Vám spánek

a fouknou sen za víčka,

jen štíhlé Ameliiny prsty

za oparem tabákového kouře

Vám připomenou

jednu zvláštní noc.

Měl jste mě celou na špičce jazyka.

K ránu jste se usmíval

a políbil mě do vlasů

na rozloučenou.

Až bílé můry

zase zašustí v noci křídly,

vzpomeňte si na mě

a usmějte se.

Fixou na plátky tulipánů

Napiš mi fixou na plátek tulipánu,

že mě miluješ.

Poskvrň tu nevinnost

hedvábných pusinek

nebo pomlč navěky.

Klimbá se...

Naprostá prázdnota.

Jen světlo z pouliční lampy

připomíná teplo,

když s hlavou schovanou v mých dlaních

brečíš. Pro mě.

Prsty ti hladím napuchlá víčka

a stírám odporné slzy.

Slabost, která tě sevřela,

mě také škrtí. Smyčka dávno utažena.

Klimbá se nám nad hlavou

umrlec.

Knoflík

Lógr udělal na tácku černé kolečko.

Knoflík pana kominíka.

A ty chceš prosit o štěstí?

Ochutnáš?

Přikládáš mi do klína

kostku cukru.

Roztála.

Ochutnáš z prstů,

jak jsem sladká?

Přikládáš mi do klína

kostku ledu.

Roztála.

Ochutnáš z prstů,

jaká jsem?

Quo vadis?

Po kočičích hlavách

kráčíš rozverně,

bosá...

Chodník chladí plosky nohou,

vítr ti cuchá černé vlasy,

vzduch voní kmínem

a koryandrem,

prach noci za nehty...

Cikánko,

quo vadis?

Vrána k vráně

Vrána vráně klove oči,

táhlá jizva pod obočím.

Kamarádka kamarádce,

dvoje ruce na oprátce,

uprostřed ní tvoje hlava.

To se, chlapče, někdy stává...

Za hranicí smyslu

Až tam,

kde ztratíš dech.

Až tam,

kde ti můj smích prořízne hrdlo.

Až tam,

kde se zadávíš vlastními slovy.

Až tam,

kde nic nepochopíš.

Až tam,

kde hrany křídel uspávají labutě.

Až tam,

kde se pila pravda z kalichů.

Až tam,

kde myšlenky ztrácí smysl.

Až tam,

kde se ještě věří na skřítky.

Až tam,

kdes nikdy nebyl,

si přiznáš,

že mě miluješ.

Zmatená

Zmatená

pod dotyky tvých slov

tiším své srdce,

aby tolik nebilo.

Zmatená

čtu si tvůj dopis

a nemám ani krapet vína,

aby mi opilo krev vžilách.

Zmatená,

snažím se pochopit...

Petra Poliaková (26 let)

Před několika lety absolvovala Literární akademii Josefa Škvoreckého, od té doby se živí jako redaktorka románových titulů. Vydala básnickou sbírku Psáno nocí na peří (2009) a momentálně pracuje na další. Miluje tulipány.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 5, 6 (49, 50), 26.4. 2011; Toto číslo vyšlo ke Studentské literárněvědné konferenci 2011: Kniha, filmový pás, internet, pořádané ÚČL AV