První řada, nic mi nebrání ve výhledu. Na jevišti T. M. a M. Š. Hrozivá gesta, jekot, slzy – ta holka do toho dává opravdu všechno. Teď snižuje hlas, rýpe do něj prstem. M. Š. smutně klopí oči, zapomněl text? Ne – zvedá hlavu, nadechuje se. Vrací úder a pohledem ji přetlačí zpět na výchozí pozici celé hry. Nádhera! Tam a zpět, tam a zpět. Na scénu přichází D. J., M. Š. ji sjede pohledem od hlavy k palcům a ano, začíná se třetí dějství. Divák vedle mě se začal hurónsky smát, aktéři mu tuto drzost oplatili ledovými pohledy, ale jako profesionálové se opět otáčejí a pokračují v posledním dialogu. Stopuji hudbu, vyndávám sluchátka a poslouchám, čím mohla Tuna Mejkapu (17?) sympatického pána tak rozesmát. Šanci jsem propásla, Malý Šampónek (<17) se opět podíval za Deseticentimetrovými Jehlami (16!)… Oheň na střeše, mnoho povyku pro nic.

A tato „prkna“ znamenají svět.

Divadlo je všude kolem nás, stačí se jen se zalíbením dívat. A pokud byste snad zatoužili po nějakém vyšším umění, věřím, že naši redaktoři tipy v tomto čísle nešetří. Najdete znovu i Kolbiště, tentokrát netradičně věnované mladé poezii, a Kavárenské nomádství v novém hávu (tak jako i celé tištěné LitENky).

Milí čtenáři, milé čtenářky,

slunné víkendy, dobře chlazená piva a spoustu (nejen) divadelních zážitků Vám přeje

Markéta Böhmová, šéfredaktorka