Jan Balabán: Povídky (zvětšit)

Sbírka obsahuje celkem 69 povídek a je rozdělena do několika částí. Zahrnuje jak příběhy již publikované v předešlých autorových sbírkách (Středověk; Prázdniny; Možná, že odcházíme; Jsme tady), tak úplně nové. Jedná se o průřez jeho tolik oceňovanou povídkovou tvorbou: sbírka povídek Možná, že odcházíme byla v roce 2004 nominována na Státní cenu za literaturu a v roce 2005 získala cenu Magnesia Litera v kategorii prozaických děl. Letos, dne 10. 4. 2011, Jan Balabán opět tuto cenu obdržel za své posmrtně vydané dílo Zeptej se táty, které jsme recenzovali v předminulém čísle (Komu zvoní hrana? Tobě!).

Autor líčí osudy svých postav, popisuje jejich trable, myšlení, životní postupy a jejich životní příběhy. Kniha je psaná bohatým, ne příliš běžným jazykem a občas je zapotřebí se nad ní zamyslet. Všechny povídky začínají i končí nepředvídatelně, proto se jejich "rozuzlení" nedozvíte, dokud je nedočtete až do konce. Spisovatel jednotlivé historky nijak neuvádí, chybí v nich jakási „předehra“ pro děj, rovnou vypráví hlavní příběh. Rád se zabývá popisy prostředí, a to hlavně přírody, která se ve vyprávění častokrát vyskytuje, a popisy postav, především uvažováním jednotlivých osob v příbězích.

Sbírka je sice obsáhlá, avšak stránky vám rychle ubíhají, vše se čte díky plynulému ději výborně. První svazek Balabánových sebraných spisů se vydařil. Pokud byste se chtěli s autorovými příběhy více sžít, doporučuji si jako první přečíst doslov Petra Hrušky.

Balabán, J.: Povídky (Dílo I). Brno: Host 2010. 528 s.