Kniha vypráví o těžkostech indických přistěhovalců, nikoli však o ztrátě domova jako takové, ale spíše o tzv. druhé generaci přistěhovalců - o dětech lidí, kteří přicestovali do Evropy nebo USA za prací. U příslušníků druhé generace se objevuje silná vykořeněnost: jejich rodiče jsou pyšní na své pracovní úspěchy na západě a zároveň silně lpí na svých kulturních kořenech, přesto je jejich pozice jasně ukotvená. Děti oproti tomu leckdy neumí pořádně hovořit jazykem svých předků a anglicky zase mluví s přízvukem. Nesnáší indické zvyky, ke kterým je již nic nepojí, avšak rodiče jim zakazují vše “západní”... Mají zkrátka pocit, že nikam nepatří.

Hrdinové osmi příběhů jsou většinou dívky nebo mladé ženy, u nichž se rozpor mezi očekáváním rodičů a západní společností vzhledem k různému pojetí ženské role v obou kulturách projevuje výrazněji. Hlavními tématy jsou problémy v dospívání, generační konflikty a hledání partnerů.

Prvních pět povídek na sebe dějově nenavazuje, zatímco poslední tři tvoří uzavřený příběh. V nich se setkávají a zároveň míjejí dva mladí lidé, kteří přestože spolu sdílejí kulturní zázemí a podobné osudy, k sobě nedokážou najít cestu. Tato druhá část neukazuje pouze na rozpolcenost plynoucí z rozkolu mezi indickými kořeny a moderním prostředím, ale také na celkovou uzavřenost a citovou vyprahlost přistěhovalců, kvůli níž se bojí cele ponořit do intimního vztahu s blízkým člověkem.

Závěr čtenáře příjemně překvapí, jinak je kniha poměrně kýčovitá, jakkoli je velmi čtivá. Škoda, že autorka lépe nevyužila slibného potenciálu, povídky jsou minimálně po formální stránce dost tuctové.

Markéta Jakešová

Lahiriová, Jhumpa: Nezvyklá země. Překlad: G. Kubrichtová, Praha: Argo 2010. 323 stran.